Blogy

Letos se to rozjelo až překvapivě dobře. Jsem zdravý a trénuju si na pohodu. Je z toho super úvod sezóny a výsledky! Titul mistra ČR v běhu do vrchu ( Cíleně jsem se na tento závod připravoval a vyladil na něj jako mistr :-) 5 místo na skyrunning world series v Livignu ( Druhý vrchol sezóny a velká spokojenost, ikdyž po 3h15min už mi opravdu docházelo a přidávaly se problémy s břichem a křeče. Dokončil jsem ve své SWS premiéře na skvělém 5 místě a to i přesto, že trať v Livignu není úplně...

na Mistrovství ČR veteránů v silničním běhu na 10 km, které se konalo v Třebíči dne 17. června.   Ž 55 (55 – 59 let) 2. Zitová Iva 1959 57:51:00 Ž 65 (65 – 69 let) 1. Dvořáčková Dagmar 1950 54:40:00 Muži 40 – 44 let 13. Kaňovský Petr 1976 46:58:00 Muži 60 – 64 let 1. Fiedler Jan 1956 43:47:00 4. Nosek Miroslav 1955 46:01:00 Muži 70 – 75 let 4. Fuksa Karel 1946 1:02:20 Muži 75 – 79 let 4. Holý Josef 1941 59:34:00

Půlmaraton v německém Salzkottenu byl svým způsobem zvláštní a vymykal se mému pravidlu, že cestou na závod nechci trávit delší čas, než jak dlouho poběžím samotný závod. Proto to byl můj první závod v zahraničí, který nebyl ultramaratonem. Důvodem je to, že Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a pozvánka na tento závod byla velmi lákavá […]

Příspěvek Salzkotten půlmaraton 2017 pochází z UltraMaratonec.cz

The Week in Review is a collection of both all the goodness I’ve written during the past week around the internet, as well as a small pile of links I found interesting – generally endurance sports related. I’ve often wondered … Read More Here →

zahradnické práce můj jediný cross training:)

Minule jsem tu rozebíral svoje velké dilema -- běžet-neběžet Krakonošovu 100? :) -- a fakt jsem byl do poslední chvíle rozpolcenej, ... a pak ve čtvrtek jsem si řekl... To pochybování samo o sobě jasně říká, že tam nemáš jet! Nejsem žádný reprezentant, K100 - jakkoliv je to pěkný závod - nestojí za to, abych lámal přes koleno svoje pobíhání. Navíc, místo toho, aby běh snižoval úroveň stresu, se mi zdálo, že právě účast na závodě v "nevhodnou dobu".. ho jenom zvyšuje:).

Před prázdninami a dovolenými vrcholí různé termíny, navíc jsem měl závazek dodělat úkoly a projekty, které na mě ležely doslova roky.. už jsem tak blízko:)!.. No a tak jsem znovu probudil (socialistického) plánovače v sobě:) ... Vzpomněl si na zásady Římanů (rozděl a panuj) a po částech (jak nás na analýze učili .. "per partes") jsem začal odmazávat.

Běh v "mezičase" dostal úplně jinou dimenzi... Běhal jsem zásadně v "času nikoho" .. tedy, kdy mi běžely výpočty, nebo jsem potřeboval přemýšlet a řešit teoretické a systémové problémy.. Dokončit práci a zbavit se letitých nepříjemností bylo primární.. A najednou se to zlomilo.:).. při pobíhání mě napadlo pár zajímavých věcí, řada řešení se výrazně posunula, dodělal jsem i to, co jsem vůbec nepotřeboval:).. a hlavně .. získal jsem zase potřebný klid. Už ani nezávidím kamarádům:)... nezávidím April, že její cesta pro rohlíky a pro noviny znamená skoro 500 výškových metrů:) ... [OMG! Kolikrát já musím v Prokopském údolí vyběhnout a seběhnout nahoru?]...nezávidím VS, že při cestě "do práce" podobné převýšení lehce získá taky, ani t-birdovi, který se dokáže vzepnout a při kontrole skladů lehce v tempu 4:30 během oběda dát 20 km..:)...


Vymyslel jsem novou modifikaci cesty do práce. Vede víc po lesních cestách a trailem.. z 15 km se posunula na 26 km a má (i když se celkově běží s kopce) ve finále aspoň 350 m převýšení.. Inu -- "Nemusí pršet, jen když kape!".. :).. ale zase taková prodloužená dvojsměrka.. když člověk běží i jenom standardní cestou zpátky už dává zajímavé denní kilometry do deníčku.. a dostatek času na přemýšlení:).



Mám takový jednoduchý indikátor... když jsem v pohodě, tak se mi "dějí" zajímavé a veselé zážitky..Syn sice říká, že moje zážitky jsou šílené "cringe" komedie (jejich hlavním rysem je, že se všichni cítí šíleně trapně, kromě hlavního hrdiny, který se děsně baví).... A tak jsem hned dostal jednu za odměnu včera při cestě do práce..

Běžím si po náplavce, skoro nikde nikdo.. dokončuji nově zavedenou trasu do práce... na telefonu zapínám pokémony, abych na pokéstopech, kterých je v centru milion doplnil "zásoby"... letní pohoda... V tom přede mnou (jak se ukázalo později) sovětská turistka. Obíhám ji opatrně zleva. V okamžiku, když jí míjím, šíleně vykřikne (měli by ji angažovat do nějaké hororu)..plácne rukama do stran.. málem jsem dostal šílenou facku, podvědomě jsem se skrčil. Ženě sjela kabelka z ramen, a upadla před ní na dlažbu, mě při té ekvilibristice poskočil v ruce mobil... Naštěstí jsem ho poskakující chytil. "Zloděj!", vykřikl někdo z náplavky.. "Strhl jí kabelku a sebral mobil!" ... Sice tam bylo pár lidí, ale abych zabránil případnému nedorozumění, po pár metrech zastavuji a snažím se vysvětlit, že paní je patrně silně lekavá, nic jsem jí nevzal.. kabelka jí spadla sama od sebe, mobil je můj..:)...
Paní nic neříkala, jen samé Oj, oj,.. ale potom (držela se přitom za srdce) přisvědčila, že jsem jí nic neudělal.. chystám se rychle zmizet pryč, ale ještě pozoruji, že se (slovy klasiků) objevil "šarmantní" prošedivělý muž.. a evidentně ji zval na drink do blízké lodní restaurace..:). A pak, že se při běhu nic neděje, že? .. Navzdory šoku se paní seznámila s anglicky mluvícím turistou a třeba udělá i štěstí. Doufám, že mi potom bude ještě vděčná..:)

Všemu zdar!
Pohodovému běhání a ultra zvlášť! 12:)

PS. Už jen pár dní a začnu balit .. a mentálně se připravovat na svůj závod..:)

V hlavě mám snad nekonečno vzpomínek. Krásných, i těch méně hezkých, na něž bych možná rád zapomenul. Ale nejde to. Valašské zážitky jsou ve mně vryty tak hluboko, že si je ponesu ještě dlouhou dobu, než se jejich kontury vytratí … Continued

Bydlištěm Pavla Juřici sice v minulosti bývala Ostrava – Hrabůvka, ale tu vyměnil za moravskou metropoli Brno. Jeho vstup do našeho oddílu je spojen se 100. maratonem Jardy Hrabušky a stalo se tak v srpnu 2007. Pavlovi není cizí žádná běžecká distance včetně ultra a svůj um již mohl předvést na různých zajímavých místech. Více se dozvíte z jeho obsáhlých odpovědí...(více)

V polském městě Niepolomice se na start závodu na 15 km postavili také dva Češi a oba dosáhli velmi dobrého výsledku. Robert Míč se stal celkovým vítězem v čase 51:18 a až za ním doběhl polský závodník Pawel Kosek 52:32 min. V ženách zvítězila polská běžkyně Paulina Golec 57:07 a naše Petra Pastorová vybojovala druhou příčku v čase 58:25 min. Nipolomice jsou asi 30 km za Krakovem. Trasa vedla z poloviny po asfaltu a druhá půlka se běžela lesem. Oba čeští závodníci byli překvapení, když se na 8. kilometru objevil dost prudký kopec. Celkem doběhlo do cíle hlavního závodu 458 závodníků. Běžel se také závod na 8 km, kde startovalo 506 sportovců. Otta

Veliké poděkování posíláme v prvé řadě panu Ottovi Seitlovi a jeho MARATONSKÉMU KLUBU SEITL OSTRAVA za skvělý zážitek, spojený s jeho velkým srdcem a vůli pomáhat. MK Seitl nám dle slibu věnoval celý výtěžek ze startovného, což činilo nádherných 6.300,- Kč!!! Dále se na akci formou sbírky vybralo na Matyho vozíček 4.275,- Kč a to už nás dostalo doslova do kolen. Jak jsem již psal dříve, není lepší místo na světě než ta naše krásná malá zemička v srdci Evropy, ale neznamenala by nic bez lidí, co mají srdce na pravém místě. Jsme rádi, že zde můžeme být s Vámi!!!

Je to tak, další životní sen splněn, odškrtnut, vyřízen. Spartička slavila sto let letenského stadiónu a při té příležitosti uspořádala běh ochozy stadiónu i po hřišti samotném. Se Spartakem Jakmile jsem zmínku o běhu na web...