Blogy

Stojím před něčím, kde bych měl zhodnotit další ročník Lysacupu. Já tady nebudu vypisovat nějaké kudrlinky a rádoby machrování, jak to vše nebylo dokonalé. Prostě ze začátku velké ambice, připlul jsem na obláčku a myslel, že na velký Javorník...

Zase nám to letos nevyšlo... Členové týmu BORCI zdar! si letos, pravda, dělali objektivní ambice na úspěch v našem největším běžkařském závodě, konajíc se tradičně v lednu v Jizerských horách, leč očekávaný úspěch se nakonec změnil v tendence k úvahám, kde by se dalo naše úžasné běžkařské vybavení ještě aspoň za něco prodat...  Já jsem ale nakonec zažil pro tuzemce pocity v podstatě letos nepoznané, protože kam jsem se přes zimu z republiky hnul, tam mě čekalo od sv. Petra nefalšované...

Dříve tu bývalo zvykem, že jsem čas od času vypsala můj oblíbený běžecký playlist. Doba pokročila a...

Sedím ráno polooblečený v zadumání na posteli a snažím se navléknout do ponožek. Lehká melancholie má své opodstatnění, už více než hodinu mi není cet ale sát. Přemýšlím, co si tak přát..., jasně štěstí a zdraví. Také pevnější vůli a krapet...

Nedávno se za mnou stavila kamarádka v práci. Viděli jsme se tehdy podruhé v životě. Znali jsme se přes ten "prokletý Facebook". Skrz běžecké skupiny a jeden závod na přehradě :D :D Přišla si ke mě do práce pro kefír. Během toho vznikl velice příjemný, klidný a uvolňující rozhovor v podstatě o všem možném .... a taky o běhu. Náš společný, a prozatím jediný běh byl právě na príglu. Běžela jako

Znáte takové ty situace, kdy se člověk něco dozví a má pocit, že se na okamžik zastavil čas, ale samozřejmě ví, že čas jako takový se zastavit nemůže?...
Něco takového se mi nedávno stalo.
Nová práce a s ní spojená vstupní prohlídka u doktora. Spojil jsem teda jedno s druhým a objednal se rovnou i na prohlídku preventivní. (Pokud to nevíte, jste údajně povinni ze zákona se na ni jednou za dva roky dostavit k doktorovi ;-) )
Odevzdání moči, odběr krve a od sestřičky k doktorovi. Jsem za něj rád, protože ten můj člověka fakt proklepne od hlavy k patě. Od minula vše při starým, sice pořád maličko hrbím záda, ale jinak jsem zdravej člověk. Už se oblíkám, doktor datluje data do počítače a v tom mi říká: "Já si vás ještě jednou poslechnu jo??" ....nádech, výdech, nádech... "Vypadá to, že máte šelest na srdci"... Čas se zastavuje, tma, ihned myslím na přítelkyni/budoucí ženu a... na běhání... Vybavuje se mi Caballo Blanco, kterýmu prý údajně selhala hercna (srdce) při běhu...To vše v tom krátkým okamžiku, kdy se čas pomyslně zastavil. "Já vás nechci děsit. Jenom, že posledně jsem nic podle záznamu neslyšel. Je to sice nezřetelné, ale myslím, že tam je. Přijďte třeba ještě za tři dny až si půjdete pro výsledky, já si vás poslechnu pro jistotu ještě jednou a pak případně pošlu na vyšetření"... "Jak často, že to běháte?"... "No docela dost. I půlmaratony a i takové závody jako Beskydská sedmička"... "To buďte v klidu, kdyby to bylo něco vážnýho, tak to by jste půlmaraton jen tak neuběhl" 
Trošku se mi ulevuje. Dojdu domů a ihned sedám ke Googlu a hledám informace. Jsem poté mnohem klidnější. Je několik druhů šelestů (asi 6), takové ty obyčejné, skoro nezřetelné má velká část populace a ani o tom údajně neví. Prý... Podle Googlu... Beru tak běžecké boty a střihnu si 17 kilometrů. Den na to 7 kilometrů v "Arnulfkách"-prvně v novém roce.

Za tři dny si jdu teda pro výsledky. Cukr v krvi-minimální. Cholesterol-minimální, prý dokonce velmi nízký!... "Tak já si vás teda ještě poslechnu. Noooo... Slyším to tam i dnes. Dám vám teda kontakt na kardiologii a zajděte si tam na ECHO." Jdu domů a pak znovu běhat! Následující den už ležím ráno na kardiologii a jak těhotné ženě po mě jezdí "nagelovaným čímsi" (nevím jak se ta věc jmenuje :-) ). Akorát ne na břichu, ale v oblasti srdce. Nic nevidím, jenom slyším. Zřetelně. (http://depts.washington.edu/physdx/heart/demo.html) Zvuky podobné prvním třem z odkazu.

Diagnóza??

Srdce je zcela v pořádku. Všechny, chlopně, síně, komory apod. fungují podle doktora jak mají. Organická příčina šelestu nenalezena. Jen mi prostě přes hercnu (srdce) proudí víc krve a to způsobuje ono šelestění. Toto je vlastně i definice šelestu! Ptám se ještě kardiologa na běhání a říká to samé co můj doktor. Kdyby to bylo něco vážného, určitě bych měl problémy už dřív a pokud já sám se cítím dobře, tak se není čeho obávat. Prý pokud ale běhám nějak hodně, doporučil by mi ještě nějaké výkonnostní testy, jako dělají profesionální sportovci. Na to moje Run Free, to asi nebude potřeba. (I když přiznávám, že výsledek z takových testů by mě zajímal.) Poděkuju a odpoledne jdu zase běhat! Od té doby, kdyby mi sdělil obvoďák onu zprávu však trošku jinak... Víc SRDCEM! A taky když se mě někdo zeptá, co mám na srdci, říkám: "ŠELEST" :-)

RUN FREE!

Jooooooooooooooooo! Radost ze sluníčka, radost z běhání, radost ze života, radost z času pod hoďku a padesát. To byly včerejší „Kobky“. To byl včerejší 20 km dlouhý závod Kobeřická 20. Letošní Kobeřice už v barvách VZS. Ale jinak nic nového – ten závod mám pořád moc ráda, protože se běží jeden okruh a trať je kopcovitá, rozmanitá, sem tam fouká, ale rychle to utíká. Letos jsem závod běžela bez ambicí. Přece jenom mi koleno v prosinci, lednu a únoru nedovolilo trénovat dlouhé běhy. Naposledy jsem 23.11. běžela půlmaraton v Srchu a od té doby nic moc. Minulou sobotu jsem ale v Bělském Lese potrénovala souvislý běh v délce 17,5 kilometrů, cítila se po něm dobře a tak jsem si troufla i na ty Kobeřice. Vlastně hlavní motiv pro včerejší závod byla zvědavost, jak si „stojím“  Cesta z Ostravy probíhala vesele ve složení Lenia, Berďa a Keňan. Probírali jsme simultánní tlumočení z finštiny, létající veverky, Berďovu účast na konferenci ve finském městě, které sice nemá MHD, ale vlastní letiště ano a tak podobně. Ani mi nevadilo, že jsem s ohledem na brzkou startovní hodinu (9:00) musela vstávat celkem brzo.. Jak jsem se později dočetla z výsledkové listiny, na startu se nás sešel rekordní počet - 264 účastníků. Určitě je to dáno tím, že kromě hlavního závodu v délce 20 km se běží i běhy na 10 a 6 kilometrů. Rychle jsme se zaregistrovali a valila jsem do šatny. Cestou jsem potkávala plno známých tváří, zdravili jsme se a vzájemně se povzbuzovali. V šatně jsem dlouho debatovala s Leniou o tom, CO NA SEBE. Nešlo nám o barevné sladění běžeckého outfitu. Řešily jsme, zda tričko s dlouhým rukávem a na něj dres, anebo nátělník a na něj dres. Nejprve jsme zvolily dlouhý rukáv a šly se ven proběhnout. Do startu zbývalo možná 7 minut, když jsme se rozhodly převléknout. Nakonec s ohledem na pozitivní předpověď počasí vyhrál nátělník a na něj dres. Dorazily jsme na start. Spatřil nás Keňan. V dlouhém tričku a dresu. Natolik jsme ho zvykaly, že se převlékal téměř za zvuku startovního výstřelu.  Vše se semlelo tak rychle, že najedenou bylo odstartováno a já jsem to nejprve ani nezaregistrovala. Dala jsem se do pohybu a už po pár stech metrech jsem věděla, že jsem se oblékla správně. Hned kopeček, táhlý, dlouhý, možná dva kilometry. Na 2,5 tém kilometru chodecká přestávka podle Gallowaye a MČJ . Tyto chodecké přestávky jsem pravidelně dělala po celý závod a znovu se mi osvědčily. Zpočátku se běželo v chumlu. Nejprve se oddělili běžci zahýbající na 6 km trať, pak běžci na 10 km trať. Zůstala jsem sama. Na uších MP3, pro změnu nejen ejsídýsí, ale taky Kabáty, U2, Springsteena…samý BEZVA mix. Běželo se mi lehce, moc dobře, nic mi nechybělo. Bylo mi tak krááááááááááásně, jen já, běh, slunko a vítr. Jo vítr…tradiční společník Kobeřické dvacítky. Cesta totiž vede nejen přes vesnice, ale také mezi poli. Tím, že jsem běžela sama, dostávala jsem „plnou nálož“, neměla jsem se za koho schovat. No a co. Zima mi nebyla. Jen jsem musela do každého kroku vydat více energie - KURDE PŘYDAT jsem msela. Ale to máme v oddíle stejně jako trvalý úkoly od prezidenta Koudyho. Běžím, běžím a najednou se dívám, že už odběhnutých 15 kilometrů. Vůbec jsem ještě nedostala hlad ani žízeň. Běželo se mi pořád dobře. Ale začala mě honit mlsná. Začala jsem spřádat plány, co si dám v cukrárně Jařabová cestou domů. Před očima mi poletovaly větrníky, laskonky, indiánci, koňakové špičky….To se nedalo vydržet. Já jsem je nejen viděla, já jsem je i cítila – chuť na jazyku a v nose sladkou vůni. Mrknu na Garminy. Kruciš, já to snad dám pod 1:50. No paráda…Na 18-tém kilometru jsem si už byla jistá. A tak jsem zrychlila a nakonec byla v cíli za 1:47:29. Sedmé místo v kategorii staré ženy (rozuměj ženy nad 35 let) . Celkem nás v kategorii bylo 15. Celkové umístění jsem ještě nestihla vygůglovat. Vím, není to čas převratný či šampiónský. Ale pro mě slušný. Nalil mi do žil optimismus a chuť do dalšího tréninku. A propós – do tréninku. Už jsem ho vytáhla a oprášila. Tréninkový plán na maraton pod 4. Letos to už musí vyjít. Letos tomu obětuji FŠECKO (no fšecko ne, ale hodně jo). V cíli mě čekal Ultralibor s Matějem, vzájemně jsme si poblahopřáli. Matěj se ohromně zlepšil a zrychlovat se bude určitě i dále. No a pak už jsem valila na horký čaj a do horké sprchy, z horké sprchy na studenou Plzeň. Vyhlášení – Lenia je na bedně v kategorii, ale až na druhý pokus. První výsledky pořadatelé popletli. Navrhovali jsme, aby si to holky „z bedny“ pro regulérnost zaběhly ještě jednou, ale nikdo nás nevyslyšel. Z Kobeřic naše cesta vedla do cukrárny Jařabová. Nacpali jsme si „téřich“ ( i když větrníky už byly bohužel vyprodané).. Aby doma nebrblali, nechali jsme přibalit několik kousků do balíčku. No já jich měla pět. Překvapila mě moje malá Markétka. Miluje linecké kolečka, jiné zákusky nejí. Tentokrát si ale lineckého nevšímala. Zkusila pařížskou trubičku. Se slovy „Jé, to je doblé, maminko to mám láda“ na dva pokusy vysála veškerou pařížskou šlehačku a pak si do pusinky nacpala zbytek. Robert svůj příděl snědl ve stoje, ani si nestihnul sednout. Jenom ta Anetka zachovala dekorum.  Je jasné, že já během nikdy nezhubnu. Už se o to ani nepokouším. Běhám, abych mohla jíst …..

Jaro. Že by už konečně bylo opravdu tu? Mnou zaseté rostlinky začínají pomalu vykukovat ze...