Horská výzva / Krušné hory / Long-63km / 2014 / 6. místo
Nejdřív začnu tréninkem na tenle závod. 14 dní před startem jsme opět vyrazili s Tomášem za Prahu trochu protáhnout nohy na delším běhu. Tentokrát vlakem do Jílového. Odtamtud nejdřív podél Sázavy pak přeběhnutí ke Slapské přehradě a podél Svatojánských proudů do Štěchovic. Pak už jen přes kopec do Pikovic na vlak zpět. Krásných 34km v tempu 6:34, s 1000m převýšení, okořeněných parádními výhledy. Akorát ke konci už nás to trochu peklo na sluníčku.
Do Krušek jsme se těšili. Po Šumavě a 8. místu jsme byli trochu namlsaní. Ubytování na faře na Božím daru bylo ideální, a tak jsem jako podporu mohl vzít i Lucku s malou Aničkou. Do teď jsme vždy večer do startu odpočívali ve spacácích ve stanu, ale tentokrát jsme se zachumlali do peřin, což mělo za následek lehké vytuhnutí a vzájemné nepříjemné pohledy při nutnosti vstát a připravit se na start.
Jelikož nás už nebavilo marné hledání nějaké fotky v galeriích závodu, určili jsme dvě taktiky. Na startu být v 1. řadě a na občerstvovačkách do 3. místa. Ta první část se nám povedla na jedničku:
Hned za startem následuje prudká zatáčka a oběhnutí náměstí. Pak seběh na silnici a hurá do tmy. Začíná se pěkně rychle, první kilometr za 4 min a já si připadám, že běžím desítku a ne ultra. Jsme asi na 5-6 místě když opouštíme silnici a vbíháme do lesů. Na chvilku se vytvoří skupinka asi pěti dvojic, která se ale v prvním zavlnění trati trhá a my se dostáváme do skupiny s jedním mixem a jedním dogtrekařem. Terén je zatím bez prudkých kopců a tak to pekelně rychle ubíhá. Po 14km a hodině a deseti minutách od startu jsme na první občerstvovačce. Já trochu zdržuju, protože mi spadnul obal na mapu do koše.
Na začátku obce Abertamy se trochu zmatkuje, ale naštěstí se vracíme asi jen 30m. Na náměstí na nás čeká auto s kamerou, takže máme o zábavu postaráno. Běžíme s jednou dvojicí, se kterou budeme až do Jáchymova. Po sjezdovce na Plešivec to jde hodně svižně. S dvojicí se různě předbíháme. A já si jen tak mimochodem udělám osobák na 1/2 maraton (Tomášovi k tomu chybí asi 2 minuty). Nad Jáchymovem jsme trochu vepředu a jelikož vím, že se má běžet po silnici, tak nekoukám na fáborky. Přebíháme odbočku, ale kluci na nás naštěstí volaj, tak rychle otáčíme a za chvilku je zas máme. Před občerstvovačkou je zpestření v podobě dřevěného krytého schodiště. Dobíháme na ní a tam nás kontrola překvapuje sdělením, že jsme třetí... Takže i to nám vyšlo.
Rychlej banán a už běžíme spícím Jáchymovem. Trasa se kroutí mezi domky a po schodech, kde na jedněch Tomáš vybere pád na poslední chvilku. Na tom betonu by to bolelo. Za chvilku jsme opět v lese a následuje poměrně orientačně náročná část, která kombinuje lesy se spoustou klacků na zemi a otevřené louky. Trasa se chvilkami ztrácí, uhýbá apod. Jednou ten klacek dostatečně nepřeskočím a pěkně se vyválím, naštěstí bez větší újmy. Na asi 35. km nás dobíhají dvě dvojice. V sebězích získáváme, ale kluci nám zas dávají do kopců.
3. občerstvovačka je ve Stráži nad Ohří. Už toho máme celkem dost v tom tempu. Jsme na 40. km a čeká nás nejhorší stoupání. Doplníme vaky, já se polejvám vodou a jdeme dál. Jsme na 4. místě (ale podle infa z občerstvovačky jsme na 5.). Začátek je fakt těžkej, na čtyřech km nastoupáme 400m. Za chvilku nás předchází dvojice, uff mizí nám nějak rychle... Už svítá a my zandáváme čelovky. Naštěstí se dostáváme na vrstevnicovou cestu, kde lze už zase běžet, tak to líp utíká. Za chvilku se za námi objeví další dvojice, no moc se nám nedaří se jich držet. Pak následuje celkem dlouhý seběh, jeden krátký kopec a jsme na poslední louce před Klínovcem. Běžet tam nejde. Tráva je pěkně vysoká, mokrá a před námi skoro nikdo nešel, kdo by prošel cestu. Sbíháme na silnici a připravujeme se na závěrečný výšlap po sjezdovce. Když jsme skoro pod ní, objeví se za námi další dvojice. V duchu si říkám, že tu už před sebe pustit nechci. A hurá nahoru. Jde to překvapivě dobře a dvojice náš náskok nestahuje, naopak to vypadá, že druhý z dvojice i trochu ztrácí. Na Klínovci pěkně fouká a je zima, ale my víme, že už jen tři kilometry. Poslední kontrola na vrcholu a honem dolů, i když už ne tak rychle jako na začátku. Občasný pohled přes rameno uklidňuje, dvojice není v dohledu a hlavně já si dávám pozor, abych zas netrefil nějaký kořen. Probíháme Božím Darem a užíváme se cílovou rovinku. V cíli na nás čeká překvapení v podobě 6. místa a času 7:15:11. Nádhera.
team xfatul / Jakub Hendrych + Tomáš Zdvihal / 63,6 km / 7:15:11 / + 2000m / 6. místo
Od Jeseníků celkem progress. Tam jsme byli v hloubi pole se ztrátou 3:15 hod na vítěze, na Šumavě 8. místo a ztráta 1:55 hod a nyní 6. místo a ztráta 1 hod.
Btw: málem jsem si zlepšil i rekord na maraton, chyběly mi dvě minuty v tom kopci nad Stráží.
Do Krušek jsme se těšili. Po Šumavě a 8. místu jsme byli trochu namlsaní. Ubytování na faře na Božím daru bylo ideální, a tak jsem jako podporu mohl vzít i Lucku s malou Aničkou. Do teď jsme vždy večer do startu odpočívali ve spacácích ve stanu, ale tentokrát jsme se zachumlali do peřin, což mělo za následek lehké vytuhnutí a vzájemné nepříjemné pohledy při nutnosti vstát a připravit se na start.
Jelikož nás už nebavilo marné hledání nějaké fotky v galeriích závodu, určili jsme dvě taktiky. Na startu být v 1. řadě a na občerstvovačkách do 3. místa. Ta první část se nám povedla na jedničku:
 |
| pekelné soustředění před startem / foto: Jakub Cejpek |
 |
| správně nastavit hodinky... / foto: Patrik Pátek |
 |
| Na náměstí na Božím Daru / foto: z Behej.com |
 |
| přibíháme na 1. občerstvení / foto: Patrik Pátek |
Rychlej banán a už běžíme spícím Jáchymovem. Trasa se kroutí mezi domky a po schodech, kde na jedněch Tomáš vybere pád na poslední chvilku. Na tom betonu by to bolelo. Za chvilku jsme opět v lese a následuje poměrně orientačně náročná část, která kombinuje lesy se spoustou klacků na zemi a otevřené louky. Trasa se chvilkami ztrácí, uhýbá apod. Jednou ten klacek dostatečně nepřeskočím a pěkně se vyválím, naštěstí bez větší újmy. Na asi 35. km nás dobíhají dvě dvojice. V sebězích získáváme, ale kluci nám zas dávají do kopců.
3. občerstvovačka je ve Stráži nad Ohří. Už toho máme celkem dost v tom tempu. Jsme na 40. km a čeká nás nejhorší stoupání. Doplníme vaky, já se polejvám vodou a jdeme dál. Jsme na 4. místě (ale podle infa z občerstvovačky jsme na 5.). Začátek je fakt těžkej, na čtyřech km nastoupáme 400m. Za chvilku nás předchází dvojice, uff mizí nám nějak rychle... Už svítá a my zandáváme čelovky. Naštěstí se dostáváme na vrstevnicovou cestu, kde lze už zase běžet, tak to líp utíká. Za chvilku se za námi objeví další dvojice, no moc se nám nedaří se jich držet. Pak následuje celkem dlouhý seběh, jeden krátký kopec a jsme na poslední louce před Klínovcem. Běžet tam nejde. Tráva je pěkně vysoká, mokrá a před námi skoro nikdo nešel, kdo by prošel cestu. Sbíháme na silnici a připravujeme se na závěrečný výšlap po sjezdovce. Když jsme skoro pod ní, objeví se za námi další dvojice. V duchu si říkám, že tu už před sebe pustit nechci. A hurá nahoru. Jde to překvapivě dobře a dvojice náš náskok nestahuje, naopak to vypadá, že druhý z dvojice i trochu ztrácí. Na Klínovci pěkně fouká a je zima, ale my víme, že už jen tři kilometry. Poslední kontrola na vrcholu a honem dolů, i když už ne tak rychle jako na začátku. Občasný pohled přes rameno uklidňuje, dvojice není v dohledu a hlavně já si dávám pozor, abych zas netrefil nějaký kořen. Probíháme Božím Darem a užíváme se cílovou rovinku. V cíli na nás čeká překvapení v podobě 6. místa a času 7:15:11. Nádhera.
team xfatul / Jakub Hendrych + Tomáš Zdvihal / 63,6 km / 7:15:11 / + 2000m / 6. místo
Od Jeseníků celkem progress. Tam jsme byli v hloubi pole se ztrátou 3:15 hod na vítěze, na Šumavě 8. místo a ztráta 1:55 hod a nyní 6. místo a ztráta 1 hod.
Btw: málem jsem si zlepšil i rekord na maraton, chyběly mi dvě minuty v tom kopci nad Stráží.
Co jsem dělal měsíc zpátky
Tak nějak jsem si zapomněl zapisovat a tak si to tady musím uložit.
24.5.2014 - Karlovarský půlmaraton
Tušil jsem, že to nebude se mnou nějaká sláva. Ale tohle si u nás nemůžu nechat ujít a tak jdu do toho. Výdej čísel v "garáži" pod Thermalem, fronta jako prase, ale nějak se to uvolnilo a byl jsem za deset minut venku i s číslem zrovna, když začal slejvák. Přečkáme to v hospodě, nalejvám se
2014 – XXIV. týden
Po - St volno
v neděli mě při běhání začal bolet stehenní sval, celkem nepříjemně, tak jsem radši zařadil pár dní volno. V pondělí bolest i při chůzi, v úterý už to bylo lepší, ale pořád jsem cítil, že to...
Silva Nortica run 2014-už vím, jak se plní sny
Silva Nortica run. Tahle tři slova se mi před očima míhají každý den, už tři roky. Včera jsem si listoval svým deníčkem a našel jsem ten první záznam, ten první impuls, který vyvrcholil tuhle sobotu.
30.11.2011, 18:26. BYLO BY BLAHOVE SNAZIT SE PRISTI ROK PORAZIT NA NORTICE SILVE ULTRA DRAKA DANA ORALKA? Mozna by to bylo troufale ale je to rozhodne hezky cil o ktery stoji zato se pokusit. behat a nekecat o tom. Taky by to asi chtelo prestat kourit. Sice je to jedna dve denne, ale i to ma jiste na vysledek vliv.
Jo, tak přesně tohle jsem si tam tenkrát napsal. A ono to bláhový bylo, ten první rok jsem skončil patnáctý za téměř 11 hodin, loni druhý za 8:53. Ale letos nastal ten správný den. Všechno se sešlo. Všechno do posledního detailu. Od loňského závodu mě to hnalo vpřed, každý trénink jsem běhal s tím, že v Horní Stropnici musím odevzdat to nejlepší co ve mě je. V posledním týdnu už jsem se bál jít běhat i do lesa abych špatně nešlápl, doma jsem chodil pomalu v kulichu abych nenastydl… Od pondělí jsem si v hlavě neustále promítal celý závod, vzpomíneal kde co je na trati a promýšlel jak to bude nejlepší udělat. V pátek jsme pak naložili do auta ješté Lídu a vyrazili. Myslím že ze mě měla celou cestu srandu protože jsem jí povídal jak jsem na všechno pověrčivý, jak si celý závod představuju, co bude a nebude. Když jsem jí řekl plán, který jsem si vymyslel tak se smála co jsem za magora. Moje taktika na sobotu totiž byla tahle: poběžíme společně do 70 kilometru a tam se uvidí. Když mi to poběží tak z ledvinky vytáhnu sluchátka, zapnu Ramsteiny Du hast, Danovi s Michalem řeknu TAK ČAU KLUCI V CÍLI a uteču jim. Musela si myslet že jsem se zcvoknul. A nakonec bylo všechno jinak. V noci jsem skoro nespal, nervozitou jsem se pořád převaloval. Ve čtyři ráno jsem vyskočil z postele a zjistil, že nohy jsou jako strunky. Našponovaný špagáty. Venku už bylo příjemný teplo. Hned po startu se ukázalo, jak chybně jsem si tu strategii vymyslel. První kilák byl za 4:40/km, takový rozbíhací. Pak už jsme začli postupně zrychlovat. Nikomu se do toho nějak nechtělo, tak jsem to táhl já. Nevím přesně kde ale asi okolo 5 km jsem kousek poodskočil. Před Novými Hrady byla občerstvovačka kde mě Dan dotáhl, abychom kopec do Nových Hradů běželi zase spolu. Loni mi v něm dal pěkně pokouřit, letos jsem ho vyhopkal v pohodě a bez problému. V Nových Hradech se probíhá takovým tunýlkem pro pěší a pak je prudký seběh lesíkem přes kořeny dolů do údolí. A tam mě to napadlo: kdo bude první v tunýlku, ten dneska vyhraje. Když jsem v něm byl první, začalo mě poprvé mrzit v zádech a vyskočili mi slzy. Tak ono se to dneska fakt povede!! Naštěstí jsem se hned srovnal a mozek začal emocím hlásit: ty vole, jsi na desátým kilometru tak se vrať do klidu a upaluj. V Terčině údolí jsem Dana viděl naposledy. Tam jsem se stal antilopou, kterou honil gepard. Tak jako to tenkrát napsali v knížce: antilopa nemá právo na omyl, buď uteče nebo jí dostihnou a zabijou. Gepard to může zkusit i druhý den. Okolo 45 kilometru jsem dostal info, že na Žofíně (35km) jsem měl 12 minut náskoku. Tam se mi do očí hnali slzy znovu. Tak ono to fakt vyjde!! Nechápal jsem. Prvních 50 kilometrů jsem proběhl tak, jako bych vůbec neběžel. Průůměrné tempo se pohybovalo někde okolo 4:14/km a mě to připadalo že si klušu ranní pohodou. Na občerstvovačce u křížové cesty jsem požádal kluka co jí obstarával aby mi zjistil náskok. Když jsem se okolo vracel zpátky tak hlásil, že mám 15 minut ale nikdo jiný tam ještě nebyl. pak jsem zjistil, že na 65km jsem už měl 22 minut k dobru. Janě jsem dal před startem rozpis, kde by bylo fajn aby byla s láhví vody a gelem, nakonec jsem jí potkal až na 85 kilometru. Oproti rozpisu jsem totiž běžel zhruba o 30 minut rychleji. Když jsem se napojil na maratonce, začlo být na trati zase trochu živo. A to tak živo, že jsem se otočil a najednou koukám, že v dálce za mnou je modrý tílko. Do háje, to je Dan. Tak on mě dostihl! Jak je to možný?? Přeci nemohl stáhnout 20 minut! No bylo to psycho. Ten parádní mejdan, co jsem si z toho od 80 km udělal se změnil zase v souboj. Ale jen na chvíli. Modrý triko zmizelo a já si uvědomil že to byl nějaký maratonec kterýho jsem předběhl. Od značky 100km už to bylo jen 6 km dolů do Stropnice. Tam už jsem si dovolil emoce pustit naplno. Fakt se to povedlo! Jo, tekly mi slzy. Než jsem se dostal na stadion tak jsem je otřel a pak už jen v klidu prošel cílem. A když jsem si sedl na trávu, tak jsem si konečně uvědomil, že ten den se opravdu plnily sny. Konečný čas byl 8:14:26, traťový rekord o 11 minut.
Výsledkový servis – jaro/léto 2014
Je to jako přes kopírák (stejně jako loni). Sezóna v plném proudu a závodí se každý víkend. Práce hodně, času málo a nestíháme nic psát. Takže aspoň takhle…
SILVA
foto: Mirek Hasal
Vzal bych to postupně od Pošuku, ale Radek Brunner si splnil sen a vyhrál v sobotu Silvu Norticu 103 km a stal se mistrem republiky v ultramaratonu pro rok 2014. Obrovská gratulace, blahopřejeme a jsme na Tebe hrdí!!! Skvěle zaběhl taky Martin Knol, který běžel 100km+ vzdálenost poprvé a umístil se na na mistrovství republiky na dvanáctém místě a to se počítá. Klobouk dolů, kucí! Lída Filipová byla na 90km trati mezi ženami třetí a Lenka Horká si zaběhla osobák na půlmaratonu. A teď trochu zpátky.
POŠUK
U sousedů v Pošembeří je dobře. Rodinná atmosféra, piknik, dětské závody, známé tváře, myslivci, vzduchovky, točený birell a dobroty od Karamely. Parádní a v tempu docela těžká trať nahoru dolů údolím říčky Šembery okořeněná pověstným výběhem plyňáku. Letos kromě potu a slz došlo konečně i na to bláto. Náš trenér Honza Havlíček vyhrál a nastavil nový traťový rekord, na čtvrté příčce celkem se umístil Jirka Václavík a Michael Dobiáš byl osmý. S Tomášem Luňákem a Martinem Knolem jsme předvedli sílu týmové spolupráce a ve starších mužích jsme doběhli na 5. - 7. místě. Klára Jakešová vyhrála závod mladších žen, Anička Kudrnová byla čtvrtá, Kristýna Hájková šestá a Lenka Horká osmá. Samozřejmě i ostatní běžci SKB se do toho opřeli a dali do toho svoje maximum. Maucta!
Kompletní výsledky dospělých jsou tady: http://www.posuk.net/uploads/5/½/6/5126633/posuk_vysledky_aktual_2014.pdf
Výsledky dětských závodů tu:
http://www.posuk.net/uploads/5/½/6/5126633/posuk2014_deti.pdf
Fotky dospělých tady: https://www.flickr.com/photos/123989176@N05/sets/72157644404298395/
celého Pošuku tady: https://www.flickr.com/photos/123989176@N05/sets/72157644095052918/
a děti tady: https://www.flickr.com/photos/123989176@N05/sets/72157644350859746/
Tak zase za rok, Pošuk je tradice: http://www.posuk.net/
PRAŽSKÝ MARATON
S pražským maratonem to bylo podobný jako s půlkou. Moc lidí z klubu se na něj nechystalo, pár lidí dalo přednost závodům venku, někdo nezaběhl limit na MČR a Radek, který se na něj těšil, si na Perunu zvrknul kotník a musel odpočívat. Dobré časy z klubu zaběhl tradičně Jirka Václavík (2:48:14), Jaromír Vicari. (2:58:04) a Ivan Švingr (3:11:53) Stabilní formu potvrdil taky Martin Knol (3:14:32) který tu po dvou půlmaratonech a brdské padesátce v řadě zaběhl docela do pohody limit na Boston. Anička Kudrnová sice Prahu neběžela, ale zaběhla týden předtím pěkný čas ( 3:23:07 ) na maratonu v Salzburgu stejně jako Honza Pipek (3:20:09).
LÍŠANSKÁ SILNIČNÍ SEDMIČKA
Malé lokální závody máme rádi. Petra Zárubová a Lenka Horká jdou nahoru a na Líšanské sedmičce obsadily 2. a 6. místo! Blahopřejeme.
JENŠTEJNSKÁ PĚTKA
A když jsme u těch “malých” závodů. Láďa Gášek byl koncem května na bedně druhý v závodě Jenštejnská pětka. Také blahopřejeme!
ŠUTR
Šutr je srdeční záležitost a podle toho to taky vypadalo. Babická účast vysoká. Kdo neběžel, tak pomáhal, a vedle časomíry jsme měli i vlastní šatnu s dresama a limonádama a padly solidní výkony. Radek Brunner vyhrál s přehledem závod na 72km. Anička Kudrnová byla třetí na trati 54km. Na dvou kolech (36km) byla Kristýna Hájková stříbrná a Martin Knol pátý. Na 18km okruhu chytil Tomáš Luňák bronz, Honza Pipek byl čtvrtý a Lukáš Šebesta pátý. Na té samé trati Klára Jakešová vyhrála závod žen, Lenka Horká byla pátá a Lída Filipová dvanáctá. Díky Michaelovi a Trailpoint crew za super závod.
Komplet výsledky najdete tady na sportovním servisu. (http://www.sportovniservis.cz/sutr-jaro-2014/)
O víkendu je Okolo Vlasti a Runtour v Hradci. Držte nám palce a stay tuned.
Michal
Také fajne vedro, až to srovnalo kopce. Půlmaraton Rohov – Kietrz
Konečně je tedy léto. Slunečno a vedro. Pro mě ideální podmínky pro běhání. Fakt nekecám.
Přesně takové podmínky panovaly v sobotu 7.6. na půlmaratonu Rohov- Kietrz. Vzadu v hlavě mi cosi našeptávalo, že: „dneska by to šlo“. Na závod jsem vyrazila se Zdeňkem z konkurenčního oddílu a jel i Robert, protože jsem ho prostě přihlásila J J J.
Půlmaraton na pomezí Česka a Polska jsem běžela už po třetí. Trasa je převážně asfaltová, po silnicích, asi tak 15 procent tvoří lesní stezky a pole se zpevněným povrchem. Hlavně se jedná o trasu kopcovitou, nahoru a dolů. Ale pokud se to zprůměruje, jedná se vlastně o „lautr rovinu“.
Na startu v Kietrzi nás stálo něco kolem 410 běžců. Zatím jsem od pražského maratonu systematicky neběhala, jen si chodívám cca 4 x do týdne vyklusat a na „účast“ absolvovala dva závody. Nečekala jsem tedy od půlmaratonu nic, jen radost z běhání a první cenu v tombole (smířená jsem byla i s druhou, nejhůř však třetí).
Nevím, co se to stalo. Od prvního kilometru v 10:00 hodin až do cíle se mi běželo lehounce, nic mě nebolelo, žaludek se nehoupal, vedro mě nevysilovalo, ale nakopávalo. Robert běžel vedle mě a původně se chtěl trhnout už na 10-tém kilometru. Nějak mu to ale nešlo, nějak se mu do toho nechtělo. Říkal, že ho to vedro úplně vysává..
Nevím, co se to stalo. Od prvního kilometru v 10:00 hodin až do cíle se mi běželo lehounce, nic mě nebolelo, žaludek se nehoupal, vedro mě nevysilovalo, ale nakopávalo. Robert běžel vedle mě a původně se chtěl trhnout už na 10-tém kilometru. Nějak mu to ale nešlo, nějak se mu do toho nechtělo. Říkal, že ho to vedro úplně vysává..
Zprvu se běží po rovince a z kopce. Někde kolem desátého kilometru se z Polska dostáváme lesní stezkou a pak přes pole do Česka. Říkám Robertovi „a teď přijde ta horší část, nekonečné stoupání a asfalt“. Proběhli jsme Rohovem a kopec nikde. Běžíme dál. „Aha, ten pravý kopec vlastně začíná až v Sudicích. Nejprve bude letadlo, zatáčka s občerstvovačku a pak táhlý dlouhý kopec“. Proběhneme zatáčkou, běžíme dál, já úplně lehounké nohy, valím. Fajne horko, slunko, ještě se i opálím, no konečně letos nějaké UV záření. Ruce a záda namazané faktorem 30, tuž to se mi nic nepřipálí. Léto je tak bezva. Odložte mikiny, košile, saka, leto je tu, leto nás čaká…V cíli si dám pivko, bože no chybí mi něco?
„Bobe, bylo už to letadlo? Za ním začíná kopec“, ptám se manžela, abych zachovala nějakou tu manželskou konverzaci. Není lehké najít téma, po 15-ti letech…JJJ „Ježiš Leňulo, to letadlo bylo cca před 2-mi kilometry a my běžíme už dlouho do kopce, ty nějak nezpomaluješ“.
16-tý kilometr. „Leňulo, tak já tedy zkusím přydat“. A byl to Robert, kdo mě jako poslední předběhnul. Od 16-tého kilometru jsem začala předbíhat i já. Zase valím a říkám si: „Kurňa, tady byl loni brutální kopec, dlouhý a táhlý...hm to je divné, tady jim ta silnice asi poklesla nebo co. Vždyť já furt někoho předbíhám...No jo, že oni ty silnice vystavěli z nekvalitního čínského stavebního materiálu a teď jim to asi nějak propadá nebo co. Aha, tak to ten kopec bude až v té příští vesnici...Ty vole, kde je ten kopec...lautr rovina...to je divné...Ty jo, já už jsem v cíli. Proč mě nebolí nohy?“
1:54:44 čistý čas. O pět minut lépe než loni. Není mi špatně, cítím se báječně, svěže, nic mě nebolí, škoda, že to není maraton, ještě se mi chce běžet. Akorát na ex vypiju 1,5 litru minerálky. Robert byl nakonec rychlejší jen o 2,5 minuty. Jemu to vedro nesvědčí. Nohy mě začaly bolet vlastně až po masáži, na kterou jsem si cestou do šaten zašla. Byla důkladná, určitě minimálně 10-ti minutová!
Vůbec si neumím vysvětlit, jak je to možné, ta lehkost v nohách. Že by se nějak dodatečně projevil trénink v kopcích na Lysacup? Nebo se projevilo, že za poslední 3 měsíce mám naběháno pokaždé cca 230 kilometrů? Nebo se projevilo, že více jezdím na kole? Nebo mi tak sedlo to slunečné a horké počasí? Že by nějaká kouzla a magie – no je fakt, že jsem běžela v novém běžeckém oblečku, který jsem si zakoupila na maratonském expu….Pak jsem si vzpomněla na jednoho kolegu, který mi poradil ať si cca 3 týdny po maratonu zkusím zaběhnout nějaký závod, že bych měla být v té nejlepší formě.
Vůbec si neumím vysvětlit, jak je to možné, ta lehkost v nohách. Že by se nějak dodatečně projevil trénink v kopcích na Lysacup? Nebo se projevilo, že za poslední 3 měsíce mám naběháno pokaždé cca 230 kilometrů? Nebo se projevilo, že více jezdím na kole? Nebo mi tak sedlo to slunečné a horké počasí? Že by nějaká kouzla a magie – no je fakt, že jsem běžela v novém běžeckém oblečku, který jsem si zakoupila na maratonském expu….Pak jsem si vzpomněla na jednoho kolegu, který mi poradil ať si cca 3 týdny po maratonu zkusím zaběhnout nějaký závod, že bych měla být v té nejlepší formě.
Skončila jsem cca v polovině startovního pole, ale to nemám ještě zcela ověřené. Jsem opravdu nadšená...I když vím, že je stále co zlepšovat...a že KURDE MUSÍM PŘYDAT.
Manželovi jsem po doběhu furt dokola omýlala, že jsem se asi nějak spletla, že se nějak ztratily ty kopce. Podíval se na mě a říkal: "Neblbni, víš, co jich tam bylo? Tys byla v tranzu, ty jsi zrovna do těch kopců zrychlovala nejvíce, jsem si myslel, že už se ani netrhnu..." (to by asi polechtalo jeho mužské ego, tak se nakonec přece jenom urval).
Jo a v tombole jsem nevyhrála nic. Nicméně za 200 Kč startovného: koláčky, káva, čaj, ovoce, vody, pivo, čokoláda, taška, ručník, šátek, polévka, klobása, krásná medaila, masáž po doběhu....No neběžte to, když je to tak výhodné. Za rok musím zas. Zkontrolovat ty kopce přeci!
Třícítka na Králičák ve třiceti
Ne letech, ale stupních! To byl zase nápad, zaregistrovat se týden po padesátce na třicítku ... Ale když ona ta trasa a ta příroda je tam tak krásná! Jen oproti minulému týdnu se výrazně oteplilo a protože se startovalo v 11 dopoledne, ...
Dálkoplazecké plány 2014 – léto + podzim
Jak jsem již zmínila v plánu na první půlku roku, na začátku července se chci postavit na start krásné MALOFATRANSKÉ 100vky, která byla minulý rok jedním z nejkrásnějších závodů, jakých jsem se zúčastnila. mf100.weblahko.sk/
Původně plánovanou červencovou NÍZKOTATRANSKOU STÍHAČKU nakonec vynechám, ale budu velmi fandit přátelům, kteří se postaví na start - bude to napínavé! stihacka.hiking.sk/.
25.7.2014 se s radostí postavím na start další akce organizované Olafem a jeho partou, a to na...
Petzl Tikka RXP
Díky prodejně Mountland (Bratislava, OC Tesco Lamač) jsem měla možnost otestovat čelovou svítilu Petzl Tikka RXP. Jedná se asi o nejvyšší model z řady Tikka, kterou Petzl na současném trhu nabízí. Sama od sebe bych do takové čelovky asi nikdy nešla, protože s tou mojí současnou přeci vídím, ale...
Při včerejším seznamovacím testování jsem pochopila, že není čelovka jako čelovka. Měla jsem možnost vyzkoušet už více typů čelových svítilen od Petzlu (Tikkina, Tikka 2, Tikka XP 2), stejně tak jsem...
SILVA NORTICA RUN Marathon 2014
Krásné slunečné počasí, pro někoho až moc parný a rozpálený den...
CELKOVÉ __ 5.místo 3:37:16
SILVA marathon je taková srdeční záležitost, právě zde jsem si zaběhl svůj PRVNÍ MARATON V ŽIVOTĚ... První varianta tratě byla krásnější. Vedla převážně přes Rakouské území.
