Trénink Aleny Peterkové
Rekordy ČR:
maraton 2:25:19 (1994 Boston – 4., nejl. č. výkon), 2:27:00 (1995 Pardubice MR – 1., č. rekord)
1/2 maraton 1:11:02 (1994 Oslo MS – 13.)
10 000 m 32:27,68 (2000 Plzeň MR – 1.)
Střípky z náročného tréninku Aleny Peterkové - nejlepší české vytrvajkyně všech dob na tratích 10km-maratón.Zaujal mě vytrvalostní 50ti km trénink v tempu 4´/km v maratonské přípravě a také z jakého tréninku dokázala Alena zaběhnou ČR rekord na...
Trénink Aleny Peterkové
Rekordy ČR:
maraton 2:25:19 (1994 Boston – 4., nejl. č. výkon), 2:27:00 (1995 Pardubice MR – 1., č. rekord)
1/2 maraton 1:11:02 (1994 Oslo MS – 13.)
10 000 m 32:27,68 (2000 Plzeň MR – 1.)
Střípky z náročného tréninku Aleny Peterkové - nejlepší české vytrvajkyně všech dob na tratích 10km-maratón.Zaujal mě vytrvalostní 50ti km trénink v tempu 4´/km v maratonské přípravě a také z jakého tréninku dokázala Alena zaběhnou ČR rekord na...
Noční běžci
Zdá se, že to není opický klam ... moje město je stále více v pohybu ... v běhu.
Nemine den, kdy bych při rozhlédnutí se kolem sebe nespatřil běžící postavu. Alespoň koutkem oka. Běhají všichni. Malí, velcí, tlustí, tencí.
Běhají sami, běhají ve dvojicích.
Vypadají jako z běžecké reklamy ... ladní a krásní. Vypadají ale také jako před smrtí ... splavení a zarudlí. Přesto na nich vidím to odhodlání v očích. Toužící po změně.
Ať už má být ta změna jakákoliv ...
Mám ty běžíci postavy moc rád, moc rád je potkávám, moc rád je pozoruji.
Ikdyž třeba sedím u dětského hřiště na lavičce a skrze knihu kontroluji své mládě, cítím se s nimi být spojen.
Uvědomuji si, že jsem konečně našel sortu lidí, které rozumím. A to lidem rozumím opravdu málo :-) Ikdyž každý pocházíme z jiného kouta života, ikdyž každý máme svůj osud, ikdyž se nikdy nezastavíme a nepopovídáme si (jen si řekneme "Ahoj", když se v běhu míjíme), najednou se cítím zařazený. Chápající.
Jakoby nás obutí běžeckých bot spojilo neviditelným poutem a pochopením.
Chápeme to úsilí, chápeme to odhodlání ... zažíváme ho sami den co den.
A dnes jsem si uvědomil, že poslední dobou začínám poznávat další "poddruh" běžců. Noční běžce.
Syn začal chodit do školy, přineslo to do našeho života nové povinnosti a školní radosti. Domácí úkoly a večerní vystřihování písmenek. Také přišel podzim a slunce brzy vzdává souboj s tmou. Najednou je čas na mé krátké výběhy jen v noci. Jsem moc rád, že běžecký ovál mám vlastně za rohem.
Domácí úkoly jsou uložené do aktovky, dítko do peřin, pohádka přečtená (usíná u ni i žena má) a nastává čas, který mám určený pro sebe.
Rád se vzdávám pohodlí domova (ikdyž se dost často musím přemlouvat) a vyrážím na svojí chvilku, kdy třídím nepořádek v hlavě.
Ještě před rokem jsem na oválu v noci běhával sám. Bílé lajny dráhy slabě svítily do tmy, ozářené světlem lamp, které nám tu (nočním běžcům) správce nechává rozsvícené. Společnost mi dělávala leda tak kočka na vycházce, nebo měsíc na nebi.
Bylo vzácností, když jsem v deset večer potkal na dráze jiného běžce.
Dnes už je to jiné.
Nepamatuji si, kdy naposledy jsem byl na setmělém oválu sám.
Potkávám se s nimi už pravidelně.
S nočními běžci.
Není jich moc, ale jsou. Vždy jeden, nebo dva. Už rozeznávám jejich siluety a jejich běžecký styl.
Možná jsou to tátové jako já, rozbíhající rodičovské starosti.
Možná jsou to opuštění manželé, rozbíhající svoji osamělost.
Možná dělníci, kteří se vrátili z odpolední směny.
Rád si o nich vymýšlím příběhy. Rád si představuji jejich osudy.
Líbí se mi, jak si (možná nevědomky) dopřáváme soukromí. Jak se přizpůsobujeme společnému tempu a držíme stále stejné rozestupy.
Být co nejdále od sebe, nerušit toho druhého.
Nerušit "kruhy" toho druhého.
Mám rád ty své další stíny, kterým nikdy nevidím do očí.
Možná nejsou skuteční ... třeba jsou to jen noční tvorové, duchové ... ale přesto je mám rád.
Rád je tam potkávám.
Najednou se necítím tak nepatřičně a osaměle ... cítím se být součástí.
Zařazený.
Je hezké být bežcem a cítit, že v to nejsem sám ... rád patřím k nočním běžcům.
Nemine den, kdy bych při rozhlédnutí se kolem sebe nespatřil běžící postavu. Alespoň koutkem oka. Běhají všichni. Malí, velcí, tlustí, tencí.
Běhají sami, běhají ve dvojicích.
Vypadají jako z běžecké reklamy ... ladní a krásní. Vypadají ale také jako před smrtí ... splavení a zarudlí. Přesto na nich vidím to odhodlání v očích. Toužící po změně.
Ať už má být ta změna jakákoliv ...
Mám ty běžíci postavy moc rád, moc rád je potkávám, moc rád je pozoruji.
Ikdyž třeba sedím u dětského hřiště na lavičce a skrze knihu kontroluji své mládě, cítím se s nimi být spojen.
Uvědomuji si, že jsem konečně našel sortu lidí, které rozumím. A to lidem rozumím opravdu málo :-) Ikdyž každý pocházíme z jiného kouta života, ikdyž každý máme svůj osud, ikdyž se nikdy nezastavíme a nepopovídáme si (jen si řekneme "Ahoj", když se v běhu míjíme), najednou se cítím zařazený. Chápající.
Jakoby nás obutí běžeckých bot spojilo neviditelným poutem a pochopením.
Chápeme to úsilí, chápeme to odhodlání ... zažíváme ho sami den co den.
Syn začal chodit do školy, přineslo to do našeho života nové povinnosti a školní radosti. Domácí úkoly a večerní vystřihování písmenek. Také přišel podzim a slunce brzy vzdává souboj s tmou. Najednou je čas na mé krátké výběhy jen v noci. Jsem moc rád, že běžecký ovál mám vlastně za rohem.
Domácí úkoly jsou uložené do aktovky, dítko do peřin, pohádka přečtená (usíná u ni i žena má) a nastává čas, který mám určený pro sebe.
Rád se vzdávám pohodlí domova (ikdyž se dost často musím přemlouvat) a vyrážím na svojí chvilku, kdy třídím nepořádek v hlavě.
Ještě před rokem jsem na oválu v noci běhával sám. Bílé lajny dráhy slabě svítily do tmy, ozářené světlem lamp, které nám tu (nočním běžcům) správce nechává rozsvícené. Společnost mi dělávala leda tak kočka na vycházce, nebo měsíc na nebi.
Bylo vzácností, když jsem v deset večer potkal na dráze jiného běžce.
Dnes už je to jiné.
Nepamatuji si, kdy naposledy jsem byl na setmělém oválu sám.
Potkávám se s nimi už pravidelně.
S nočními běžci.
Není jich moc, ale jsou. Vždy jeden, nebo dva. Už rozeznávám jejich siluety a jejich běžecký styl.
Možná jsou to tátové jako já, rozbíhající rodičovské starosti.
Možná jsou to opuštění manželé, rozbíhající svoji osamělost.
Možná dělníci, kteří se vrátili z odpolední směny.
Rád si o nich vymýšlím příběhy. Rád si představuji jejich osudy.
Líbí se mi, jak si (možná nevědomky) dopřáváme soukromí. Jak se přizpůsobujeme společnému tempu a držíme stále stejné rozestupy.
Být co nejdále od sebe, nerušit toho druhého.
Nerušit "kruhy" toho druhého.
Mám rád ty své další stíny, kterým nikdy nevidím do očí.
Možná nejsou skuteční ... třeba jsou to jen noční tvorové, duchové ... ale přesto je mám rád.
Rád je tam potkávám.
Najednou se necítím tak nepatřičně a osaměle ... cítím se být součástí.
Zařazený.
Je hezké být bežcem a cítit, že v to nejsem sám ... rád patřím k nočním běžcům.
IMAT 2015 – září/říjen
Tak konečně jsem zase v tréninku. Hurá!!! Sice to zatím není nic moc velkého, ale můžu začít. Září bylo především rozběhání na Ostravský 1/2M a studium chytré knihy o tri přípravě.
Číst dál »»»
Číst dál »»»
Výsledky súťaže a nová výzva na október!
Septembrová súťaž bola nakoniec do posledného dňa veľmi napínavá a ráno som sa tešila ako si otvorím endomondo a zistím, kto je nakoniec víťaz. :)
Najskôr ale pár čísiel. Za september sme spolu nabehali dohromady 2050km, do súťaže sa zapojilo 32 bežcov. Na cestách sme strávili skoro 9 dní a spálili sme 155 404 kcal! WOW! :) Nádherné!
Blahoželám nám všetkým za to, že sme vybehli a nesedeli doma na zadku. A kto teda vyhral?
Po tvrdom boji medzi Ivou a Igorom sa nakoniec podarilo uspieť Ive s krásnymi 278 kilometrami, Igor skončil tesne v závese s 270 kilometrami. Ivi, moc gratulujem a mám radosť, že vás challenge tak pekne vyhecoval. :)
Cenou bude sľúbený náramok priateľstva podľa výberu a neplánovane mi nejaké drobnosti do súťaže podaroval aj obchod s bežeckým sortimentom www.behshop.cz. Verím, že potešia! :) Ak obchod nepoznáte, pozrite na web, možno zistíte, že zrovna nutne niečo potrebujete! :D Prípadne sa zastavte u nich v kamennom obchodíku.
Ani ja som nelenila a rovno som pripravila challenge na október! Tak šup, šup, pridajte sa, nech si opäť pomeráme sily. :)
Súťaž s Bežkyňou - Október/Říjen 2014
PS: Ak vám chýba niečo do vašej jesennej/zimnej bežeckej výbavy, Tchibo dnes spustil bežecký týždeň (zatiaľ pre členov klubu, budúci týždeň pre všetkých)! Ja som neodolala a pretože sa mi tu na stole ešte váľala 22% zľava, čo som dostala ako darček, objednala som si vestičku a legíny.
Majú aj ďalšie krásne veci, ale ostatné nepotrebujem a musím odolať. :)
Najskôr ale pár čísiel. Za september sme spolu nabehali dohromady 2050km, do súťaže sa zapojilo 32 bežcov. Na cestách sme strávili skoro 9 dní a spálili sme 155 404 kcal! WOW! :) Nádherné!
Blahoželám nám všetkým za to, že sme vybehli a nesedeli doma na zadku. A kto teda vyhral?
Po tvrdom boji medzi Ivou a Igorom sa nakoniec podarilo uspieť Ive s krásnymi 278 kilometrami, Igor skončil tesne v závese s 270 kilometrami. Ivi, moc gratulujem a mám radosť, že vás challenge tak pekne vyhecoval. :)
Cenou bude sľúbený náramok priateľstva podľa výberu a neplánovane mi nejaké drobnosti do súťaže podaroval aj obchod s bežeckým sortimentom www.behshop.cz. Verím, že potešia! :) Ak obchod nepoznáte, pozrite na web, možno zistíte, že zrovna nutne niečo potrebujete! :D Prípadne sa zastavte u nich v kamennom obchodíku.
Ani ja som nelenila a rovno som pripravila challenge na október! Tak šup, šup, pridajte sa, nech si opäť pomeráme sily. :)
Súťaž s Bežkyňou - Október/Říjen 2014
PS: Ak vám chýba niečo do vašej jesennej/zimnej bežeckej výbavy, Tchibo dnes spustil bežecký týždeň (zatiaľ pre členov klubu, budúci týždeň pre všetkých)! Ja som neodolala a pretože sa mi tu na stole ešte váľala 22% zľava, čo som dostala ako darček, objednala som si vestičku a legíny.
Majú aj ďalšie krásne veci, ale ostatné nepotrebujem a musím odolať. :)
Svatý muž aneb Maraton bez běžců
Dvakrát jsem běžel maraton v Berlíně a byl to vždycky ohromný zážitek. I ve druhém případě, kdy jsem do cíle dobíhal pomalu v mrákotách. Každému běžci doporučuji atmosféru tohoto pohodového města.
Rád bych si to ještě jednou zkusil, ale myslím, že už to štěstí mít nebudu. Běžel jsem totiž Berlín v úplně jiné době. V roce 2005 se dala sehnat registrace ještě v červenci, v roce 2006 se na start dostal i ten, kdo se probudil až v květnu. Poslední sezony je vyprodáno skoro rok předem. Za pár minut. Startovné nestojí 50 eur, nýbrž už dvojnásobek. Inu, běžecká inflace. A těchhle závodů, s myší a kreditkou v ruce, se asi účastnit nechci.
Ale o mě nejde.
Když jsem si v neděli prohlížel fotky z Berlína, pár z nich mě zaujalo. Nejvíc asi tato:
Co „svatého muže“ popohnalo k tomu, aby vyrazil z Japonska až do Německa a zdolal maraton (5 hodin, 56 minut) s křížem na zádech (ať už ten je vyroben z čehokoli)? Porušil tím jenom dvě atletická pravidla, nebo pět? Proč ho vůbec pustili na startu do koridoru? A kolik běžců, kteří chtěli v Berlíně opravdu běžet, ale neměli rychlou ruku s myší, si u televize řeklo: „Sakra, a tenhle člověk tam běží místo mě?“ Proč se radši nevypravil do Santiaga de Campostela, měl-li na srdci nějaké zásadní poselství?
A je to vůbec ještě můj sport?
Nemám v principu nic proti běžcům v kostýmech. Už mě ostatně předběhlo pár klaunů i mikymauzů – a pravděpodobně se mi to párkrát v životě ještě přihodí. Nevadí mi, že si mezi sebou registrují světové rekordy a trumfují se, kdo uběhne maraton rychleji v lodičkách a kdo s kočárkem.
Ani netvrdím, že někdo má automatický nárok na start v jakémkoli závodě, Velkou Kunratickou počínaje a třeba Berlínem konče. Ale možná by nebylo od věci na víc závodech, kde se i měří čas, místo metody „rychlejší u registrace vyhrává“ zvolit nějaký druh kvalifikačních limitů. Snažil bych se jasněji vykolíkovat linii mezi sportovní akcí a happeningem s nádechem karnevalu.
Jinak se brzy běžci stanou na běžeckých závodech menšinou. A třeba časem úplně zmizí, kdo ví.
Rád bych si to ještě jednou zkusil, ale myslím, že už to štěstí mít nebudu. Běžel jsem totiž Berlín v úplně jiné době. V roce 2005 se dala sehnat registrace ještě v červenci, v roce 2006 se na start dostal i ten, kdo se probudil až v květnu. Poslední sezony je vyprodáno skoro rok předem. Za pár minut. Startovné nestojí 50 eur, nýbrž už dvojnásobek. Inu, běžecká inflace. A těchhle závodů, s myší a kreditkou v ruce, se asi účastnit nechci.
Ale o mě nejde.
Když jsem si v neděli prohlížel fotky z Berlína, pár z nich mě zaujalo. Nejvíc asi tato:
Co „svatého muže“ popohnalo k tomu, aby vyrazil z Japonska až do Německa a zdolal maraton (5 hodin, 56 minut) s křížem na zádech (ať už ten je vyroben z čehokoli)? Porušil tím jenom dvě atletická pravidla, nebo pět? Proč ho vůbec pustili na startu do koridoru? A kolik běžců, kteří chtěli v Berlíně opravdu běžet, ale neměli rychlou ruku s myší, si u televize řeklo: „Sakra, a tenhle člověk tam běží místo mě?“ Proč se radši nevypravil do Santiaga de Campostela, měl-li na srdci nějaké zásadní poselství?
A je to vůbec ještě můj sport?
Nemám v principu nic proti běžcům v kostýmech. Už mě ostatně předběhlo pár klaunů i mikymauzů – a pravděpodobně se mi to párkrát v životě ještě přihodí. Nevadí mi, že si mezi sebou registrují světové rekordy a trumfují se, kdo uběhne maraton rychleji v lodičkách a kdo s kočárkem.
Ani netvrdím, že někdo má automatický nárok na start v jakémkoli závodě, Velkou Kunratickou počínaje a třeba Berlínem konče. Ale možná by nebylo od věci na víc závodech, kde se i měří čas, místo metody „rychlejší u registrace vyhrává“ zvolit nějaký druh kvalifikačních limitů. Snažil bych se jasněji vykolíkovat linii mezi sportovní akcí a happeningem s nádechem karnevalu.
Jinak se brzy běžci stanou na běžeckých závodech menšinou. A třeba časem úplně zmizí, kdo ví.
Bežím s AVL a Míša má svátek! :)
Áno, síce keď sa pozriete do českého kalendára, uvidíte tam iba Michala, ale podľa slovenského je tam aj Michaela. Dnes máme teda s mužom deň sviatočný. :)
Ale aj tak si nájdem chvíľku na minulo týždňové zhrnutie. Ubehla som dohromady 45km, trošku pod plán, ale v stredu som tu vôbec nebola, takže to tomu odpovedá. Celý týždeň som sa snažila dodržiavať tréningový plán podľa endomonda a budem v tom pokračovať. Jediná výnimka bola voľno v pon/str a pridanie tréningu v piatok, pretože v sobotu som bežala na Ladronke Bežím s AVL. Budúci týždeň by som už rada dodržala plán do puntíku. :)
Ale aj tak si nájdem chvíľku na minulo týždňové zhrnutie. Ubehla som dohromady 45km, trošku pod plán, ale v stredu som tu vôbec nebola, takže to tomu odpovedá. Celý týždeň som sa snažila dodržiavať tréningový plán podľa endomonda a budem v tom pokračovať. Jediná výnimka bola voľno v pon/str a pridanie tréningu v piatok, pretože v sobotu som bežala na Ladronke Bežím s AVL. Budúci týždeň by som už rada dodržala plán do puntíku. :)A ako sa mi bežalo AVLko? Blbo.. Bohužiaľ moje bruško ešte stále trošku štrajkuje a už od druhého km sa mi nebežalo úplne komfortne a furt som premýšľala, či sa na to vykašlem a zabehnem na TOITOI-ku. Nakoniec som to vydržala, síce som si čas na 10km nezlepšila, ale stále to je môj tretí najlepší čas na 10km.
Na endomonde sa dá vyexportovať takáto pekná porovnávacia tabuľka. :) Baví ma na nej, a vôbec všeobecne, sledovať tepovú frekvenciu.
V nedeľu som si dala pomalý 13km beh, bolo nádherné počasie, dúfam, že nám ešte vydrží pár dní. :) A večer som sa dorazila na beachvolejbale.
Už po dobehu sa na FB začali objavovať príspevky o tom, že na berlínskom maratóne bežec Dennis Kimetto ubehol svetový rekord a to v čase 2:02:57! Wow, gratulujem! Som zvedavá, kam sa ešte podarí ľuďom posunúť svoje hranice. Ak by ste si chceli pozrieť závod zo záznamu, nájdete ho na webe ČT - http://www.ceskatelevize.cz/sport/atletika/287489-v-berline-se-znovu-psala-maratonska-historie-kimetto-zabehl-svetovy-rekord. Dole kliknite na odkaz záznam z Berlínskeho maratónu. 31. a 32. kilometer bežali v tempe 2:46, blázni! :)
Čech Jirka Homoláč mal čas 2:20:43 a dobehol na 27. mieste. Moc blahoželám! :)
Rada by som ešte pripomenula, že moja/naša súťaž na endomonde sa blíži do konca a máte poslednú príležitosť sa zapojiť, započitajú sa vám všetky behy tento mesiac, aj keď sa pridáte až teraz. :) Nájdeťe ju pod týmto odkazom - Súťaž s Bežkyňou. Zatiaľ vedie Iva s 272km a tesne na chrbát jej dýcha Igor. Teším sa, ako to celé dopadne! Kto to tento mesiac nestihol, nezúfajte, už som vytvorila challenge na ďalší mesiac! Prihlasovať sa už môžete tu - Súťaž s Bežkyňou - Október/Říjen 2014.
Na záver tu mám jednu vtipnú reklamu pre ľudí, čo majú večne výhovorky prečo nemôžu športovať. :) Vydarená a trefná, že?
 |
| Nemám čas behať... |
MČR Běchovice 28.9.2014
absolutní pořadí: http://www.bechovice-praha.cz/data/files/118_results_bechovice.pdfpořadí MČR žen: http://online.atletika.cz/vysledky.aspx?idk=18392&stats=2
MČR kolečkové lyže- Vesec 27.9.2014
http://zavody.czech-ski.com/event/details/83?returnUrl=%2Fresults%2Flist
Ostravský 1/2M 2014
Po téměř dvouměsíční tréninkové pauze jsem se postavil na start běžeckého závodu. Bylo by škoda rušit zaplacenou registraci na Ostravský 1/2M. Navíc jsem slíbil dvěma kamarádům, členům TT KPM, že se jim pokusím dělat vodiče na cílový čas 2 hodiny.
Číst dál »»»