Blogy

Prvým súťažným behom každého mesiaca, až na malé výnimky, je zvyčajne 2-míľový Beh sebaprekonávania (2.11.2014, 3,22 km, 11:03 min.) na Kuchajde a v novembri tomu nebolo inak. Verný trendu posledných mesiacov, najlepší výkon som si zlepšil o ďalšiu sekundu :-)

Zima sa nezadržateľne dovalila do nášho kraja a tak mi začali pribúdať nočné a skoré ranné behy, za svetla pouličných lámp a čelovky. V druhý víkend som stihol absolvovať dve bežecké podujatia. V sobotu som si po druhý raz skúsil Bratislavský Hamburg (8.11.2014, 21,1km, 1:24:02 hod.) v Sade Janka Kráľa, tentoraz s cieľom vyskúšať si výkonnosť na polmaratónskej dĺžke. S touto ambíciou som bežal celú dobu sám ako prst, podarilo sa mi však udržať sa v tempe pod 4 minúty a teda s výsledkom spokojnosť preveliká.

Červený Nos RUN

V nedeľu sme celá família zamierili do Viedne, s Elenkou nás čakal beh dvojíc Sie+Er Lauf (9.11.2014, 4km, 14:03 min.). Dámy majú prednosť a tak prvý 4-kilometrový úsek bežala Elenka. Sledovať ju v mnohotisícovom dave bežkýň a bežcov všetkých možných vekových a výkonnostných kategórií, nebolo vôbec jednoduché. Čoskoro však mala svoju polovicu za sebou a rad bol na mne. Ja som si s traťou poradil v tempe 3:31 min./km. čo je veľmi slušné, predsa len ma trošičku škreli tie tri sekundy ;-)

Sansport Night Trail / nebežal som, fotil som

V strede mesiaca som po dlhej dobe skúsil behať čosi ako intervaly. V Parku SNP to je od jednej rampy k druhej takmer presne 500 metrov, ja som zvolil variant behu do stúpania. Zvládol som len tri opakovania v tempe okolo 3:15 min./km. plus jedno voľnejšie v štvorkovom tempe. No a na druhý deň som sa pokúšal o reparát na behu Lamač – Stupava (15.11.2014, 17,54 km, 1:18:54 hod.). Vlani som za polovicou trate vytuhol, tento rok som dúfal v lepší priebeh. Po prvý raz som bežal s hrudným pásom, ktorý mi požičal Pali Jánoš a s ktorým som aj väčšiu časť trate družne prekecal :-) Reparát sa vydaril, z 201 bežcov mi patrila jedenásta priečka.

Legendárny beh starej školy Lamač - Stupava

Po dvoch voľných dňoch som sa vydal do Devínskych Karpát na dlhší kros, s jasným cieľom konečne prekonať 1000 výškových metrov v jednom behu. Podarilo sa, na 29 km som nastúpal 1.118 metrov, hoci ku koncu to už bolelo. 22. novembra sme zamierili do Vrakune, podporiť dobrú vec. Janka „Fotik“ Fottová zorganizovala beh na podporu organizácie Červený nos, bežci prispeli nielen finančne, ale aj pohybom. Hoci v polovici trate sa väčšina bežcov nechala zviesť zo správnej cesty, do cieľa sa šťastlivo dostali všetci. Ja som behal tiež, ale opäť tak trochu inak; s foťákom na krku :-) Musím povedať že trasa popri Malom Dunaji bola krásna, určite by si zaslúžila nejaký pekný krosík.

Elenka bodovala na Kuchajde

Do konca mesiaca som ešte stihol povodiť kamarátov z Aj MY sme BEH okolo Devínskej Kobyly, vybehol som chody od River Parku na Mudroňovu, dal som si večerný mestský polmaratón a v Slávičom údolí som zbiehal najstrmejšie ulice v meste :-) Bicykel sa obmedzil len na cestu do práce a domov.

Listopad byl ve znamení druhého cyklu základního tréninku s postupně se zvyšujícím objemem ve všech disciplínách a v přechodu k psanému tréninkovému denníku s podporou pro součty v excelu. Až na trochu zlobící rameno, kterému se nelíbila vyšší intenzita plavání jde zatím vše podle plánu.


Číst dál »»»

Autor: Martin

Jo, to je tamten, že. Stačí když ho vidíme, nemusíme až nahoru, ne?


Ostrý jsme taky oběhli těsně, Obří vrch už ale poctivě vybíháme.



Ostroh je taky dobyt a teď přijde neznámá. To +1 je podle plánu vyhlídka Praděd, podle mapy na ni vede cesta přes rezervaci. Rozhodování, jestli k ní sestoupat (a pak následně zase vyšplhat na kopec, na kterém už skoro jsme) nám zjednodušuje fakt, že je oplocená. Vyhlídku škrtáme.



Huk taky vidíme, takže jej můžeme počítat, je pátý. Větrník je ten kopec vlevo (6) a znovu kolem Ostrého (raději jej budeme počítat znovu, vypadá to, že budeme zkracovat). Podle mapy.cz a MapSource vycházela celá trasa na nějakých 23 km. Tak jak to, že máme ještě takový kus před sebou a už nám to ukazuje 14? A to chtěl Honza běžet tak 10, max. 15.
Takže porada, dáme ještě Sokolí skály a zpátky.



Cestou najdeme pěknou občerstvovačku ( Lov na újedi ), jenom pak máme trochu špinavé ruce.




Můžu si utřít ruce do tvojí prdele, stejně ji už máš špinavou?
Kamenec vidíme znovu z druhé strany ( 9 :-)) a vyhlídku Praděd nahradíme rozhlednou na Skalce.

Byla jsem oslovena naší lokální městskou TV Odra, abych jim přišla povyprávět o tom, co dělám. Byla to rychlovka, žádné připravované proslovy, otázky sestavovala moderátorka (která samozřejmě o trailech doteď neslyšela), já žádný mluvčí nejsem, takže ehmmmmm, hmmmmm, jsem to trochu prohmmmmkala. Ovšem kdyby se na toto video podíval alespoň 1 člověk, který po shlédnutí přijde na nějakou stovku, tak budu spokojená. Zatímco jsem se v pátek 21.11.2014 potila na 1. etapě EKUTu, tak to šlo ven. Tak...

No to to trvalo! Jenže člověk míní a život mění, nenápadná boule s vrcholovou kótou 865 m.n.m., Obecnice a tokající tetřevi. Vrcholová partie - Král Šumavy a dopadová bombarodvací plocha. Seběh, rock 'n' roll – mech, kamení, větve,... a povinné kufrování. Průjezd a průchod zakázán! Pozor střelba. Abych si taky alespoň trochu štrejchnul...

Na svých prvních stovkách jsem ani nepomyslela na to, že si jednou pořídím kompresní oblečení – to je přeci jen pro profíky! Na druhou stranu, jak říkají někteří moji známí – když si koupíš na sport „top“ výbavu, tak se i tvoje výkonnost posune nahoru. Aneb i přesto, že ten sport vůbec neumíš, tak s „top“ výbavou ti to půjde aspoň trochu :D Proč vlastně běžci (a jiní sportovci) kompresní doplňky používají? Výrobci jednoznačně odpovídají: lepší okysličení svalů, tj. vyšší účinnost svalů,...

Chce se mi říct, že jenom běžci jsou takový magoři, aby si z ničeho nic usmysleli, že si vyběhnou na rozhlednu ... v husté mlze.
Každý soudný člověk se podívá z okna, spatří bílou stěnu pár metrů před barákem a rozumně usoudí, že toho z rozhledny asi moc neuvidí a výjde si na procházku třeba do hospody.
Ne však běžec ... běžec si řekne: "To se rozběhá" a běží.
Snad pro existenci trocha zdravého rozumu u mě mluví fakt, že jsem ze začátku nevěděl, kam poběžím. Nebo jsem si tím nebyl zas až tak jistý. Jistý jsem si byl jen tím, že nechci běžet po těch známých cestách a tak jsem se pustil jiným směrem. Na druhý konec mého města.

Proběhl jsem relativně opuštěnými ulicemi (ti rozumější šli na tu procházku do hospody, ti ještě více rozumější ještě o tomto svátečním dni spali) a stanul před dřevěným ukazatelem. Abyste tomu rozuměli. Máme u nás novou rozhlednu a já tam ještě nebyl. Když jsem chtěl vytáhnout rodinu na výlet, všichni se opupínkovali záhadnými nemocemi, rozbolely je nohy, potřebovali jít nakoupit ... no prostě raději pouklízeli celý byt, než aby se mnou zašli na rozhlednu. Víte jak ... rozhledna je na kopečku a a a no, prostě je na kopečku.
Stojím u ukazatele, sleduji tu mlhu za ním a přemýšlím kudy dál. Zpět k domovu, nebo se trmácet dalších X kilometrů jen proto, abych viděl mlhu z vrchu? Jenže, co když tam nahoře mlha není a já budu stát nad ní a spatřím slunce?!
Nedalo mi to a následoval jsem šipku.
Když už neuvidím nic než bílé cáry, alespoň se mi v tomhle počasí dobře dýchá. Doma mě čekají drobné povinnosti a tak je nechám ještě chvilku čekat.

Po chvilce jsem pochopil svojí rodinu a jejich nechuť k rozhlednám. Je to tak ... rozhledny jsou na kopcích. Sice tahle není na nějak extrémním kopci, ale pořád jen je to výš než odpočinková rovinka.
Trocha bahna, trocha vlhka ... svršky nacucané vodou a v botech louže. Pro tyhle radosti to všechno děláme. Abysme si mohli říct, že jsme se překonali, že jsme vstali z křesla a udělali jsme něco pro sebe. Přeci jen, když lehnu se smrtelnou rýmečkou, budu mít spousty času na čtení ;-)

Pod rozhlednou se honily tři holky na koních.
Vypadaly jako zjevení, když se z té mlhy vyhouply. Hráli si na strážkyně rozhledny a plným tryskem a pokřikem "Zachraňte rozhlednu, braňte ji!" vyrazily se smíchem kolem mě.
Bylo hezké pak v té bílé tmě poslouchat jejich chechot a dusot koňských kopyt. Neslo se to dlouho nad korunami stromů.

Vylezl jsem na vrcholek dřevěného stavení, rozhlédl se okolo a .... uviděl jsem mlhu z prostředku.
A vlastně mi to vůbec nevadilo. Alespoň mám důvod, proč se sem vrátit.
Zpátky už to bylo rychlé a veselé. Bylo to z kopce.
A když jsem dobíhal zpět k městu, doběhl jsem městskou dopravu. Oblečení skrz na skrz mokré, kosa na zádech ... dvacka v kapsičce. Nasedl jsem do ní a jel domů. Přeci jen nemusím přijít domů úplně mrtvý, no ne?

Podzim je prostě skvělej. A teď nemluvím o tom, že listy hrajou barevný hry, slunce svítí z úhlu, takže fotky jsou takový dramaticky rozněžnělý a děti můžeme poslat dřív spát protože je brzo tma. Ne. Jde o Velkou Kunratickou, závod závodů, tradici tradic a nesmysl nesmyslů. 

Loni jsme si tady jasně vysvětlili, jak to s VK vidíme, takže to nebudeme zbytečně pitvat a pojďme rovnou k věci. Na startu samozřejmě nechyběla početná výprava z SK Babice (20 ks babických běžců), všichni se usmívali a po odstartování makali, jak to šlo i nešlo. Pojďme vypíchnout ta nejdůležitější data, doplněná o adekvátní hashtagy:

- většina závodníků ukázněně před startem ukázala kupičku, ostatní se do příště polepší #ukakupičku

- start byl proveden v nezvykle ukázněném duchu, nedošlo k letmým startům, pozdním příchodům ani dalším excesům. #babickákázeň

- na trati došlo k tragickému rozvázání dvou klubových tkaniček u bot, za což provinilci (DV, HD) dostanou trestný bod, neb kazí imidž klubu. #tkanička #imidž #bod

- svým výstupem na VK 2014 jsme opět potvrdili, že ti kdo makají, jsou rychlí a ti kdo ne, ne. #makej 

- Babičtí jednotně odsouhlasili, že absence lan na trati je změna k lepšímu, protože lana jsou pro sraby a ty my v klubu nemáme. #hrádek #jakopavouk

- ocenili jsme podnebnou přípravu Kunratického lesa, který se včas zásoboval dešťovou vodou a rozvodnil potok, aby bylo víc legrace. #děkujeme #bahnonazádech 

- Vlastimil Zwiefelhofer nám před startem podepsal knížky a přidal věnování, takže jsme mu pro letošek ještě nesáhli na traťový rekord (Ale bacha!) #bacha!

- babickým vítězem se stal Václavík J., za ním doběhl Dobiáš M., třetí skončil Luňák T. Gratulace, klobouk dolu a tak dále jako vždycky. #smekáme

- Jaromír Vicari zas o něco posunul babické tréninkové postupy a místo výklusu se otužoval v hrázi  Dolnomlýnského rybníka. (aby nám nikdo tenhle nápad neobšlehnul, hodil si Jaromír do rybníka klíče od auta, aby to vypadalo, že jen zachraňuje majetek) #trénink #klíče 

- přípravu na VK2015 jsme zahájili v sobotu před VK2014, takže vše je pod kontrolou. #vk2015 

- komplet výsledky v tabulce #borci #borky

V zimě zalyžuješ, na jaře roztaješ, v létě se opálíš, ale Kunratickou zaběhneš jenom na podzim. Takže nazout kecky a trénovat! Šup!