Blogy

Garmin Vívoactive

• GPS/Glonass přijímač
• navigační funkce pro návrat do místa startu
• režim využití pro běh, kolo, plavání, chůzi, golf
• celodenní monitor denní aktivity - kroky, kalorie, spánek
• notifikace z telefonu - SMS, maily, počasí, kalendář, ovládání hudby, kamery VIRB
• výdrž baterie až 10 hodin na GPS, 3 týdny v režimu hodinky/monitor denních aktivit
• černé nebo bílé provedení

Porovnání počtu kroků s Vivosmart

Vívoactive, FR 620, FR 920XT

Odshora: Vívoactive, FR 620, FR 920XT

• super vzhled ( jasně, je to subjektivní )
• čitelný displej i při běhu, kdy ti slzí oči a vidíš fakt blbě
• výdrž baterie 3 týdny jako hodinky-tracker 24/7 nebo skoro 10 hodin na GPS (odzkoušeno) 
• váha+pohodlí při používání
• notifikace z telefonu, včetně přehledu kalendáře a počasí
• možnost navigace Back to start

Displej je pěkně čitelný. Testovací FW neukazuje desítky metrů, jen stovky.

Navigace Back to start. Prototyp místo jednotek ukazuje čtverečky.

• slabý vibrační motůrek - například při automatickém kole 1km často není ani poznat že na ruce něco bzučí
• absence pípání - identický problém viz. bod výše
• při nastavení možnosti vlastních mezičasů se mezičas mačká na dotykovém displeji - a ten je dost citlivý

• nastavení intervalového tréninku
• přehled historie aktivity
• ConnectIQ
• všechny možnosti propojení s mobilní aplikací na iPhonu

Připojení přes magnetickou kolébku.

Elegantní balení. Můj prototyp má označení Venu.

Obchodní balení.

Ahoj

Jak už NADPIS ukazuje, žádný ultra, natož jen maratón, se nekonal.
V plánu byl výběh s Honzou, Zbyňkem a Radimem. Prej 20km. Je fajn se s někým proběhnout, tak plán byl.
Ovšem, když v šest ráno v posteli manželka chrupká a současně uklízí nádobí z myčky, leknutím málem spadnu z postele. Vedle mě chrupká Artur a můj opatrný krok do kuchyně za zvukem uklízení (poprvé v životě v tak brzkou dobu) a tázavým pohledem zjištuji, že Verča občas přeruší práci a na oko nedává znát bolest střev.
Miláčku co se děje? Nevím!!!! Viróza?
Mám zavolat sestřence?(je porodní bába(ale je mladá)) Nevím!!! Viróza?
Ale já nejdřív posnídám!!!!!!!!!!!!!!
"Mám napsat SMSku?" "Jo napiš." Píšu SMSku, že až se vzbudí, má mě prozvonit, že se chceme na něco zeptat :-D
Verča, když pojídám první, ze dvou chlebů, se postaví a přejde do obýváku. Pochoduje od okna ke dveřím. Když kousnu do druhého chleba, Verča vyřkne onu větu. "VOLEJ!!!!!!!!!!!!!"
Samo, že mám myšlenky jen na zaplněný žalůdek, tak odpovím: Miláčku hned, jen dojím snídani.(vždyť říkala viróza)

Volám, nespí a tak domluvíme, že asi za hodinku pro ní mám přijet. Uvědomím si, že sněžilo. Běžím odklízet sních ze dvorku. Otec mi jde pomoci. ¨Ty někam jedeš?¨ ¨Jo, do frýdku taťko.¨ :-D (malá lež nebolí)

Hotovo a běžím za manželkou. Leží v obýváku na sedačce. Sednu a přijde SMS. Jsem připravena.
Odjíždím.

Jsme zpátky se sestřenkou. Budí se Artík. Jdeme čistit zuby, sestřenka vyšetřuje Verču.
Přicházíme s Artíkem s čistýma zubama a podlamují se mi kolena. ¨JDEME RODIT!!!!!!¨ (tady mám okno, přece jen nejsem na takové informace připraven, odpoledne jdu přece na výběh)

Když jsem si ve své fantazii vytvářel podmínky jízdy do porodnice, když jsem měl jet skrz obec alespoň 120km/hod., všechny semafóry projet na červenou a při zastavení policisty na ně zařvat RODÍME!!!, a s jejich doprovodem s majáčkami a sirénou dojet do porodnice, nepomyslel jsem na sníh. Po vesnicích se nedalo jet víc jak 45, mimo obec jsme jeli ještě pomaleji, senesype, a křižovatky , to jsem byl rád, když byla červená, abych se podíval na Verunku.

Vyjeli jsme z domu v 8:10 hodin. V porodnici jsme byli
kolem 8:45 hodin.
Mikuláš Kostka se narodil 30.12.2014 v 9:35 hodin.

Ano, podle mě to byl sprint.

Omluvte kvalitu, fotografce se třásla ruka Postavit se prvního ledna ráno na start svižného těžkého běhu má plusy i mínusy. S vědomím ranního závodu se člověk během novoročních oslav přeci jen přiměřeně hlídá a úplně se...

Od Tatier k Dunaju 2014 - Podruhé a úplně jinak

Týmové foto © www.mdpix.sk

Před 5 měsíci jsme se v sobotu 16.8.2014 v Demänovské dolině, postavili na start 345 km dlouhého štafetového závodu. Pořadatelé už spustily registrace na rok 2015 a já se konečně dostal k sepsání všech zážitků, na které jsem na konci léta nijak neměl chuť. Takže hurá do toho. Nejdřív fakta, ale koho to vůbec zajímá. Jen v kostce. 345 km děleno 12 běžci je cca 28,75 km na jednoho, ale připočtěte k tomu minimum spánku, nepohodlí z přesunů v autě a převýšení a vlivy počasí a máte z toho pěkný víkend, kdy běžíte přes celé Slovensko s partou kamarádů. Jo a my si vzali i jednoho řidiče, který se nám zranil a nemohl běžet a šli jsme do tohohle dovolenkového dobrodružství už podruhé. Když jsme zvládli všechen organizační a migrační marast konečně to začalo. Lenka na trati.

Start v Dömenovské dolině © www.mdpix.sk

Druhým autem jedeme na předávku a čekáme a čekáme. Jo, letos nebloudíme. Když si tak rovnám věci v autě, ptá se mě babička z dřevěnice u cesty. "Čo sa to tu robí?". S logem závodu na triku se hrdě vyprsím a odpovídám "Běžíme štafetu přes celé Slovensko až do Bratislavy". Babička nevědomky kontruje "Aj möj vnuk preteká v behu. Poslednýkrát bežal čosi kolem najvyššieho vrchola Francúzska. Kedysi v septembri. Ale dobre si to nepamätám." Touché, babi, UTMB, schoval jsem vyprsenou hruď a popřál babičce hezký den. Její vnuk možná startoval už ve čtvrtek v kategorii single běžců. Tak nic, Ctibor je tady, Zdenek bere pásku a my jedeme Veroniku hodit na sedmý úsek. Pořád nám vyčítá, že jsme ji dali sedmý úsek, ale když to za války jezdil autobus, tak to dá i Ona. ;) Pak už přesun směr HH šturec, kde to za chvíli čeká mě. Donovalský masiv.

Úsek číslo 8.  HH Šturec - Baláže

Zase to malinké parkoviště u Hotelu Šturec. Změnou oproti loňsku je toytoyka, ale jen pro silné nátury. Dokázala zamořit okolí 10 metrů nesnesitelným smradem a tak jsem rád, že už vidím Veroniku jak dobíhá z kopce a předává mi pásek. Miluju, když mi policie Slovenské Republiky zastaví dopravu a já můžu přebehnout dálnici do jen pro běžce vyhrazeného pruhu. Za chvíli jsem doběhl hodně pomalu se posouvajícího běžce, to jsme ještě v rovinaté části úseku. Jeho trápení teprve přijde, moje ostatně taky. Poslední km před vrcholem dělí běžce na pomalu plazící se a rychleji plazící se. Změnou, stále nevím jestli příjemnou, bylo nasazení fotografů v těch nejprudších pasážích. Jako smál jsem se do objektivu a snažil se vypadat, že o nic nejde, ale objektiv byl svině a nenechal mi nic zdarma. Na fotce nikdo neví jestli se směju naposled vydechuju do hlíny. :)
Když jsem míjel druhého fotografa snažil se mě povzbudit slovy, "Už je to kúsok". "Vím, běžel jsem tu loni, ale  nevím proč jsem tu letos znovu!" stihnu procedit do hlíny. Vrchol a teď ta druhá část, dolů. Zkušeně, obíhám první klesající zatáčku a pak už to pouštím naplno, takovou rychlostí až mi do cesty vyrostl hřib. Přeháním, ale takový pocit jsem měl, když jsem letěl z kopce v tempu pod 3:30 a kolem mně se po totálně rozmlácené a kamenité cestě přehnal asi o 10 let starší běžec, takovým fofrem, že jsem si nezapamatoval jeho SPZku. Do passy, jak by řekl Miloš. Co on má v nádrži chci taky. Au! A je tu asfalt a závěr úseku. Nohy mám zaražené až víte kde a raději bych se bosý proběhl po rozpáleném pekáči než po tomhle asfaltu. Ale co už, cíl se blíží, tak zaber chlape. Už vidím předávku, hrábnul jsem do rezerv a vypálil co to šlo abych vyděsil soupeře, že mám ještě sílu sprintovat.

Po doběhu 8. úseku © www.mdpix.sk

Dal jsem Michalovi pásku a pak jsem si musel na chvíli lehnout na zem, protože jsem ten sprint opravdu napálil. Zapomněl jsem i vypnout hodinky, ale čas je lepší než loni. První skalp. Šup do auta a jede se dál, endorfiny mi lezou z uší. Konečně jsem si zaběhal. Cítím se jako bych rok čekal, než se znovu vyspím s oblíbenou milenkou. Tak zase za rok, holka. Jsou tu noční etapy a Martin zjistil, že 10. úsek má posunutý cíl o 3 km proti loňsku, napálil to, ale ouha trať vedla dál. Nocí se úsek po úseku dostáváme až na 12. úsek, kde jsme předali pásku prvnímu autu a vyrazili do Rudno nad Hronom, kde jsme na hřišti hodili šlofíka.

Úsek číslo 20. Psiare - Nemčiňany

Je mi kosa, spal jsem asi hoďku a kousek, ale už to chci mít za sebou. Protáhnout a Verča je tu, před její druhou etapou měla strach, že se ztratí. Nemožné, vlevo Hron a vpravo koleje, stačí se držet cesty a mezitím se kochat výhledem na klášter v Hronském Beňadiku. Citace z propozic pro běžce. "Podľa miestnej Necyklopédie (opakujem: Necyklopédie) je hustota osídlenia „ako kde, v krčme veľká, v práci malá“. Jo, když neběžíš, kecá se vždycky líp. Tak je to tu, páska na ruce a nocí se sunu druhou etapu, Oproti loňsku není jasné nebe, ale běžím dál. Zdravím pořadatele na trati ve spacáku a šup za vesnicí kolem statku, což poznávám dle libé vůně, jinak jsem ho ještě nikdy neviděl, ale věřím, že tam je. Tuhle etapu běžet za světla v půlce to vzdám. Když jsem pak koukal na záznam z GPS, bylo to celou cestu do mírného kopce a rovinky bez zatáček. Konečně jsem to pustil z kopce do Nemčinian, kde je předávka a peru to opět co to jde. Ouha, tedy loni byla předávka. Teď je jen pořadatel co mi sděluje, že musím ještě dalších 800 metrů dál. Nohy už jsou jako z betonu a já si říkám, že si ty podklady před poslední etapou přečtu. Ještě jsem našel sílu k druhému sprintu, ale jsem rád, že pásku má Michal a je na trase. Po cestě jsem nikoho nepotkal ani mě nikdo nedoběhl. čas lepší než loni na skoro stejném úseku. Druhý skalp, za chvíli svítá

Úsek číslo 32. Vojtechovce - Mierovo

Servis jako ve Ferrari © www.mdpix.sk

Už to chci mít z krku, teď se blíží ten nekonečně dlouhý úsek, který se rozplývá ve fatamorgáně. Loni jsem tu byl na dně a krize je tu i letos. Zakázal jsem si myslet na slabost a zavřel se v sobě. Nekoukám před sebe ani na slunce, jen po kousku se přibližuji a krájím cestu jako plátky sýra. Chodidla pořád bolí, ale už to moc necítím. Boj se odehrává v hlavě. Jsem u cesty, kde mi policista zastaví dopravu a dva kluky na kolech co nemají přilbu, to vypadá na flastr pro ně. Už je to jen kousek a cedule Mierovo je tu. Sunu se přes vesnici, když mě v poslední zatáčce 500 metrů před cílem předběhl běžec ve sluchátkách. Tak to ne. Přece se nedám v rovince, přidal jsem a jsem před ním. Přidal a je přede mnou. Přidal jsem a ženeme se do cíle. S úsměvem se hecujeme a rameno na rameni to pálíme do cíle, poslední metry má, ale navrch a nakonec mě dal. Díky kámo, bez Tebe bych to ze sebe nevymáčkl. Fakt jsem myslel, že už víc nemůžu, ale můžu. Čas i přes krizi je rozhodně lepší než loni, o parník a jednu grcku. 45:40 na 8 km a závěrečný sprint. Doma jsem koukl na Garminy a hnali jsme se v tempu 2:50. Od té doby vždycky v cíli vím, že mám ještě rezervu a náležitě si do ní hrábnu. Poslední skalp na mém opasku. Můžu se ctí domů. Letos jsem nezvracel.

Už jsme na Parkovišti v Bratislavě. Jirka doběhl a poslední stovku běžíme s ním. Vzhledem k tomu, že v pátek chytil bacil, zvracel, měl skoro čtyřicítky horečky, předvedl obdivuhodnou schopnost rekonvalescence a výkon na jedničku. Ještě mám pár povinností kapitána, při odevzdání čipu a papíru s časy. Tak hotovo a jedem směr Praha. Doma budeme až za tmy a není ani čas zůstat na afterparty. Celkově 22. místo v kategorii ALL jsme 18. čas 27:18:33. O 9 minut zlepšení než loni. Zvracel jen Dino a to ve sprintu do cíle. Ani se nezastavil. Možná změníme jméno týmu. Jak vám zní , "Až na zvratky"? Blbě, co? Mě taky, Až na plech a Zdeňkova odkazu, který to vymyslel a teď se chystá na roli rodiče, se nevzdáme. Jo a 2015 si to dáme v kategorii Ultra, už jste přihlášeni? Zvýhodněné startovné jen do konce ledna.

Cílové foto © www.mdpix.sk

P.S.: Dan po cestě zase dělá kraviny, Vltavarun s ním v autě už fakt nejedu. Ještě mě zavřou. :D

V decembri som potreboval vyčerpať nazbieranú dovolenku, vďaka tomu som mal pár dní voľna, ktoré som využil ako inak, než na beh :-) Za prvé dva týždne som tak nabehal 152 km, z toho väčšinu v lese, v kopčekoch, nazbieral som pri tom pekných 3440 výškových metrov.

Netradične až mesiac som si dal pokoj od súťaží, prvou decembrovou bol Beh sebaprekonávania (14.12.2014, 3,20 km, 11:00 min.). Na štarte som sa zasekol za pomalšími bežcami, prvý kilometer som sa nevedel dostať do tempa, v druhom sa to našťastie zlepšilo a konečne som sa dostal na hranicu 11 minút. V celkovom ročnom hodnotení som v desiatich štartoch nazbieral dosť bodov na zisk druhého miesta :-) Večer som potom ešte vybehol s Jožim a Maťom na Devínsku Kobylu.
December som celkovo mal taký spoločenský. Zabehal som si aj s Michalom Jadroňom (Kamzík), s Vladom Šrámkom (Kačín), s Tom Tomom (Kamzík), s Peťom Juričkom (Kamzík) no a tiež s mojou princeznou Paulínkou :-) S najmladšou bežkyňou som si dal Vianočný polmaratón na Železnej (1:39:59), na rovnakej trase sme sa od marca zlepšili o takmer 11 minút.
Pred Vianocami som si trikrát vybehol na Kamzík, trasa je to pekná, určite si ju ešte zopakujem (záznam na strave). No a priamo na Štedrý deň bol čas na môj tretí Vianočný beh (24.12.2014, 9,58 km, 40:53 min.). Verný tradícii, pekne som sa obliekol a vyrazil. Košeľa a kravata mi síce boli na obtiaž (bolo mi poriadne teplo), aj tak som si zlepšil vlaňajší výkon o vyše minútu. Pochvala však patrí Jožimu Mrázovi, ktorý si v top forme dobehol pre fantastické tretie miesto!
Ku koncu roka sa so súťažami roztrhol vrece, ďalšou na rade bola Rozlúčka so starým rokom v Rendezi (28.12.2014, 5,21 km, 19:23 min.). V noci nasnežilo, chvíľu som váhal nad obuvou, rozhodol som sa pre cestné Mizuno Sayonara. Tempo od začiatku takticky udával René Valent, v poslednom okruhu si nastúpil a odbehol, ja som predbehol Peťa A. a skončil som druhý :-)
No a o posledné bežecké metre roku 2014 sa postaral tradičný Silvestrovský beh cez bratislavské mosty (31.12.2014, 10,43 km, 39:52 min.). Chcel som si vylepšiť vlaňajší čas (39:19), čo sa mi na prvý pohľad nepodarilo, trasa však bola teraz o pár sto metrov dlhšia a výsledné tempo je tak lepšie. Naviac bola väčšina trate pod snehom, čo beh trochu spomalilo, s výsledným 11. miestom som bol spokojný.

Konečná bilancia bežeckého roku 2014: 231 behov / 2.366 km / 43 súťaží / 8 pódiových umiestnení

Prosinec nebyl úplně povedený měsíc, alespoň z hlediska tréninku a plnění stanoveného plánu. Byl to náročný měsíc, v tréninku jsem přešel do Základního období2, kde přibyla kvalita a předvánoční čas byl ve znamení "Vánočních večírků", Vilijovek jak se říká na Severní Moravě. Takže prosinec byl šachový měsíc, pořád na tahu :-).


Číst dál »»»

Nedávno mi hnuly žlučí dvě videa, která mi proletěla facebookem. Tím prvním byl pořad české Televize Obchod z Hudbou z blízka na Colours of Ostrava a druhé je rozhovor Martina Veselovského a Jana Svěráka na DVTV. Raději se na ně podívejte, abyste získali svůj názor a věděli o čem píšu a možná i proč. Obě videa mají jedno společné to, že se dnes nekupuje, ale nelegálně stahuje. Což je asi pravda, ale jen půl pravda, nebo přesněji pohled jedné strany. Milionkrát bylo napsáno jak internet změnil svět a způsob jakým nakupujeme, komunikujeme, seznamujeme se, cestujeme a kdo ví co ještě. Z hlediska technického vývoje nás ovlivnil více než Gutenberg a jeho vynález knihtisku. Prostě a jednou provždy, všechno je jinak a pirátství není problém, ale změna, logický důsledek, evoluce nebo chcete-li revoluce. Je to jiný distribuční a obchodní model, který společnost přijala a jímž se začala řídit.

Původní byznys model je, pardon byl, založen na fyzickém nosiči informace, což určilo i jeho způsob distribuce a množení. Je jasné, že když jste před 30 lety chtěli koupit novou knihu, album interpreta nebo film museli jste se fyzicky vydat do obchodu, zaplatit za nosič informace v hotovosti a až poté obsah konzumovat a až v poslední řadě mít z něj prožitek a to jen v případě, že se vám dílo líbilo.

Naproti tomu dnešní doba mi z hlediska technologie umožní se nevzdálit z místa, kde zrovna jsem, za předpokladu, že mám stabilní vysokorychlostní připojení k internetu, což může být v ČR docela problém. Za dílo bezhotovostně zaplatit, bez nutnosti fyzického přesunu do obchodu a dílo začít konzumovat. Mám i možnost ochutnávky (MP3 sample, ukázka z knihy nebo filmu). Dopředu tedy vím, za co své peníze utrácím a chci-li je vůbec utratit. Ano, samozřejmě je i jednodušší kopírování a šíření. To, ale není ani tak problém technologie jako spíš morálky nebo etiky. Ano, rohlík byste neukradli, ale film vlastně taky nekradete. Vy jej kopírujete a kopírování není to samé co krádež, ale překvapivě jen kopírování. Autora nebo distributora tím sice možná poškozujete, ale nemusíte mu automaticky působit ztrátu stažením filmu nebo knihy. Precedens, kdy se předpokládá, že stažení se rovná nekoupení neplatí vždy a bez výhrad. Nevidím problém vytvořením kopie pro osobní nebo výukovou potřebu. Nesouhlasím, ale s úmyslným pořízením kopie za účelem nelegálního komerčního šíření, kdy se obohacujete na úkor autora. Zajímavý by byl experiment, kdyby se za každé stažení nějaký warez či torent server rozhodl dát třeba 70% autorovi. Překvapivým zjištěním je, že nelegální stahování není pro uživatele vždy zdarma jak si často laická, TV Novou informovaná, veřejnost myslí. Uživatelé úložišť si za prémiové služby na úložištích platí. Ne všichni, ale někteří. Mají tak obsah v digitální formě a hned!!!

A Zde se asi dostáváme k jádru problému. Je-li někdo ochoten platit za prémiové služby na sdílených i nelegálních úložištích. Za RIPOvané a  nekvalitní kopie, pak mi z toho vychází, že ten samý uživatel by měl být ochoten zaplatit i za nákup legálního díla v HD kvalitě, s případnými bonusy od autora nebo vydavatele. A tady si přiznejme, zaspali právě vydavatelé, kterým ujel vlak a po nich slepě papouškují i někteří autoři. Problém opravdu není v "pirátství" jako takovém, ale v nepochopení nového obchodního a distribučního modelu, který nám technologie se vším pohodlím a komfortem umožňuje.

Jako hybridní příklad uvádím Městkou knihovnu v Praze, která nabízí službu rezervace knihy. Za poplatek 10,- Kč si tak mnou knihu rezervovat a když nebo až, je kniha volná si ji nechat dovézt na mnou vybranou pobočku. Ideálně na tu, kterou mám nejblíže. Ročně tak s radostí utratím několik stovek korun a často se ptám kolik bych utratil, kdybych si knihu mohl zapůjčit/koupit v elektronické podobě a mít ji ihned, bez ohledu na zařízení a platformu. Je 21. století. Doletěli jsme na měsíc, transplantace srdce je v "podstatě" rutinní operace a vůz řízený robotem projel přes USA.

Zároveň si položme otázku zda-li za vysokou mírou pirátství není i to, že několik desítek let nebylo možné, alespoň v našich končinách. Čti ČR. Si cokoli pořídit v digitální formě legálně. Nemůžou se vydavatelé divit, že léty pěstěné pirátství se v lidech zakořenilo a bude minimálně stejně dlouhou dobu trvat přechod na běžnou tržní formu. Vycházím-li ze své zkušenosti, tak v mých 18 letech, to byla Napsteru, bylo jedinou pro mě, finančně dostupnou možností pořízení alba oblíbeného interpreta stažení z internetu. Cena 500 Kč za DVD byla z brigády prostě mimo můj limit. Dnes je situace jiná, alespoň v oblasti hudby. V ČR je dostupné Spotify, za které si platím a s radostí a úlevou jsem smazal 15 GB nelegálních MP3 z mého disku. Dále Google Play, Deezer a i Supraphon prodává digitální obsah přes internet za rozumnou cenu. Nejsem ani nucen kupovat album jako balík, ale skladby selektivně dle vlastního výběru a vkusu. Za snahu dohnat vlak ovšam nepovažuji existenci neresponzivních "e-shopů" s neintuitivním rozhraním, prodávajícím MP3 s DRM. Toto opravdu není cesta digitálního distribuce obsahu v 21. století. Pro příklad nemeusíme daleko. Český MusicJet je asi učebnicovým příkladem jak by služba poskytující digitální obsah neměla vypadat a fungovat. Stream filmů nebudu raději ani moc rozebírat. Netflix je v ČR stále nedostupný a pokusy Novy o placený obsah jsou spíš k smíchu než k užitku. Obzvlášť, když v horní liště vidím inzerci na ICQ, které je už mrtvé a dál se nerozvíjí. Apple TV nemám, proto nehodnotím.

A co dál? Autorský zákon je nutné totálně změnit. Má zde být primárně na ochranu autora a jeho díla. Ten má sám určit pod jakou licencí bude jeho dílo distribuováno a až poté je na případných agenturách a svazech, aby zajistily, že za své dílo dostane zaplaceno, ovšem většinovou částku a ne bakšiš v podobě pár procent. Výběr výpalného z prázdných médií je absurdní sám o sobě. I tvůrci sami budou muset být více markeťáky a podnikateli, nebo si je do týmů najímat a blíže s nimi spolupracovat. Kino není jediný distribuční kanál a reklamní spot před filmem není jediná možnost jak oslovit diváka. Dnes je doba seriálů. Big Bang Theory, Game of Thrones. Kdybych měl možnos tyto seriály vidět legálně v HD kvalitě a čase premiéry, ihned si tuto službu zaplatím, stejně jako Spotify. Ale, jo to se vracím na začátek.

Nechci se ani přiliš pouštět do hodnocení díla Jana Svěráka a jeho PR, ale prostě a jednoduše. Tmavomodrý svět jsem viděl v kině a platil za něj a pak ještě někdy v TV. Podruhé už bych ty peníze nedal. Film se mi líbil, ale podruhé prostě ne. Ropáci, mě kdysi, ale uchvátili. Naopak je zde několik filmů, které bych si rád koupil, ale nejsou dostupné na nějakém médiu, čti internet, legálně. Jsem tedy špatný a zlý pirát, který okrádá autora nebo oběť v boji korporací a svazů za nefunkční a zastaralý obchodní model? A náročnější je i divák, který za své peníze chce kvalitu. 200 kč za lístek nebo DVD není stále ekonomicky únosné pro každého. O skladování krabic s nosiči nemluvím. Nakonec jsem ty vypálené hodil do kontejneru i s několika originálními a nechal si jen úzký výběr.

Někdy se prostě nepovede a nikdo nemá recept na instantní úspěch.  Kdybych si měl v DVTV stěžovat pokaždé, když mi nevyjde projekt, protože jsem špatně odhadl trh, pochopil potřebu uživatelů nebo udělal cokoli jiného špatně, jsem tam každý měsíc nebo aspoň každý druhý. A dovoluji si failovat za své a nikoli investorské peníze a taky pracuji často bez nároku na mzdu. Tu si vyplácím ze zisku až, a jestli vůbec uspěji. Když ne, oklepu se a jdu na další projekt.

Možná, že doba nepřeje protekčním dětem umělců nebo jiným modelem vychovaným tvůrcům, ale tak jdu prostě dělat něco jiného co mě baví a čím jsem schopen se uživit. Sám jsem pivotoval na jiný druh podnikání a jsem spokojenější o financích nemluvě. Pane Svěráku omlouvám se pokud je ten závěr příliš tvrdý, ale přijde mi, že jste v situaci člověka, který vlastní vinou zmeškal odjezd vlaku a teď na peronu řve, že mu ujel po cestujících vlaku jiného. Nebo se prostě oklepu a jdu na to jinou obchodní a promo formou. Klidně mi napište a dáme schůzku, rád pomůžu.

Teplice se jmenují podle tepla a také tam mají termální lázně. Je tedy dost s podivem, že se vánoční edice místního půlmaratónu stala mým dosavadním druhým nejchladnějším závodem vůbec, trumfla ho jen loňská Sobótka. Fakt zi...