Blogy

Plán je jasný: začít rozumně a běžet, běžet, běžet...nestarat se o to co se děje okolo, protože oni se budou dít věci. Ti co na začátku vypálí budou postupně hořet až shoří a ti co začnou pomalu se postupně budou šplhat po zádech ostatnich a navlíkat je jako korálky. A ten, který dokáže navléknout všechny, ten oslaví svůj velký den. Snad se mi podaří taky pár korálků navléknout, snad se nám jako českému teamu podaří zabojovat a ukázat světu že běháme rádi, rychle a vydržíme dlouho. 

Desetkrát se vyspíme a pak se uvidí.

Tak tyhle epizody jsou jak na houpačce. První půlka února byla více o pracovních povinnostech než o běhání. A tak jsem si aspoň objednal poprvé tištěnou termínovku, teda hlavně kvůli titulní fotce ze startu HV v Krušných horách, takže se mnou budete běhat celý rok (bohužel z Tomáše Zdvihala se vešla na stránku jen pravá ruka)... ;-)

Hubáčkovu 20ku jsem tak strávil u počítače a vizošek, ale vynahradil jsem si to týden poté, kdy značení mlíkem ještě nezmizelo, a tak jsem si Prokopské a Dalejské údolí užil do sytosti.
Závodní tempo to sice úplně nebylo, ale loudání taky ne, přece jenom běžet sám a s ostatními je něco jiného. 

Také jsem si našel běhání kopců hned za "domem". Na Branickou skálu sice vyběhnete za 2 minuty, ale vzhledem k tomu, že tvoří krásnej ostroh a vede na ní z několika stran spousty tras, tak to lze kombinovat a běhat nahoru a dolu do zblbnutí. Taky jsem začal víc vyhledávat segmenty na "Stravě". A právě o jeden na Branickou skálu se teď přetahuju. Je to celkem zábava.

Na začátku března jsem měl možnost střihnout si trénink se Zuzkou Urbancovou a Tomášem Hovorkou kolem Závisti a Šance. No, zjistil jsem, že na jejich úrovni se běhá trochu jinak, takže v posledním stoupání jsem už na chvostu vlál já. Na 22 km převýšení +1050 m. Poznal jsem nové trasy (a jednu větev) a hlavně, že rovinky a seběhy nejsou na odpočívání před kopcema...

Pak jsem se vydal pracovně na Azurový pobřeží. Fakt nezáviďte, stát 10 hod zavřenej na veletrhu v podzemních garážích není žádnej med. Nohy jsou po tom na odpis. Ale běžecká výbava nezahálela. Prví běh byl po letu regenerační. Druhej trochu motací v uličkách Cannes, ale překvapivě se získaným segmentem. Zatím ale nevím, jak budu udržovat první místo. Třetí běh byl parádní, ten kopec už jsem měl vyhlídnutej z Prahy. Od moře 420 metrů rovnou nahoru a odměnou byl nejdřív krásnej měsíc a pak východ slunce. 

Mimochodem při tomhle běhu jsem si uvědomil, jak jsou Inov8 F-lity děsně univerzální. I na tvrdý hlíně do kopce držely, na asfaltu rychlý, a hlavně v mý verzi 195 jsou neskutečně lehoučký. Pokud je sucho, tak není vůbec problém v nich běžet i v lehkým terénu, respektive kombinovat jakkoliv povrchy, samozřejmě teda nějakou rozumnou vzdálenost, na ultra to není, protože v 195 mají to tlumení minimální. Jediný, kde si člověk musí dávat pozor je v sebězích, tam to holt není v terénu ideál. Ale pokud chcete občas běžet do lesa, nebo nějakou pěšinou, ale před tím a potom běžíte po asfaltu, tak doporučuju. No a čtvrtý běh jsem si v Nice dal intervaly po promenádě. Pokud si tady někdo stěžuje (a já taky) že ostatní běžci moc nezdraví, tak tam by ho to přešlo po 50 metrech. Když každejch 5 vteřin někdo běží proti Vám nebo ho předbíháte, tak fakt zdravit nestíháte a zapomenete na to. Popularitu běhání odráží i fakt, že jeden z nejvíce běhaných segmentů na Stravě v Praze "Osmistovka v aleji" v Braníku běželo 255 lidí a v Nice segment na promenádě 1850 lidí. Samozřejmě to i odráží popularitu té konkrétní aplikace.

Po návratu jsem si 2x střihnul opět kopce nad Zbraslaví. Nejdřív rovnou z práce s batohem na zádech, kterej byl zvlášť do kopců dost znát na rychlosti, skoro jako běžet pořád v protivětru, ale 19 km / +760 m potěšilo. No a pak hned o víkendu vlakem do Vranýho a po svejch přes kopečky zpět. To jsem se chtěl zaměřit na dvě věci: převýšení a rychlost. Na 23,5 km to dalo +1000 m a tempo nakonec jen těsně přeskočilo 6 min/km (6:02). V porovnání s během v Šárce z konce ledna je lepší poměr vzdálenost/převýšení i rychlost, takže spokojenost.

No a jak jsem mluvil na začátku o houpačce, tak mě pak dostihlo nějaký nachlazení, takže poslední týden zase nic, aspoň ke konci března jsem se zas 2x proběhl. Svaly si tak snad odpočinuly před náročným závodním startem sezony. Pomalu už totiž vyhlížím první závod, což by měl být Pošemberský ultrakros a pak hned zkouška ohněm na Perun Skymaratonu...

bouřlivé počasí nad Braníkem

Únor | 161 km | + 2 600 m

Březen | 199 km | + 4 755 m

celkem 2015 | 654 km | + 12 408 m

Opět víkend plný závodění a oslav díky početné a úspěšné výpravě. Ale hezky popořadě, sobotní dopoledne se scházíme letos podruhé na závodě pořádaném atletickým oddílem TJ Slezan FM. Jedná se o 10. ročník krosu na Olešné. Mladí a rychlí nám celou trať pěkně prošlapou, pomyslná ideální stopa je i ospalým okem viditelná, nehrozí, že někdo hned tak vykolejí.

Na startu se k lehké nervozitě přidává i dramatická scenérie na obloze, kde se kupí černá mračna a je jen otázkou, kdy si dáme sprchu. Rychle sundáme poslední hřejivé vrstvy a jde se na to! Z Pepa teamu je na startu opět pěkná skupina, velkou radost všem udělala Lidka Šokalová, po tvrdé zimní přípravě na Lysacupu jde do boje i v nížinách. Stejně tak se po delší době ukáže UltraTrailPepa ( zkratka UTTP ? :D ) Marek Moškoř, stihne se vůbec zahřát na tak krátké trati ( 3km ženy, 6km muži ) ? 

Sotva se rozběhneme, čeká nás ostrá zatáčka vlevo s mírným seběhem k přehradě Olešná, ale hned se stočíme zpátky nahoru, abychom se opět rozběhli...dolů :) . A tak to pokračuje jako na housenkové dráze. Přesto se najde i pár rovinek, kde se buď lze trochu vydýchat, nebo naopak využít k předbíhání. 

Rostíkovi se teď daří a od začátku bojuje na předních místech, Lukáš konečně přestal dělat Švejka a rozběhl svižně závod od prvního kola...no dobře, od druhého, to už nám začal opravdu utíkat. Pak jsme se trochu semleli s Jardou a Markem, do toho se přidal Honza Šrubař z TJ Slezan a honba za co nejlepším výsledkem byla hned zajímavější. 

Lila si utíká pro první místo v kt. a nikdo ji nezastaví, Lidka přece jen trochu bojovat musí, ale nakonec s náskokem 6s dobíhá na 3. místě. Lukášovi chyběl těsnější kontakt s přední dvojicí své kategorie, přesto dobíhá na parádním 3. místě. Rosťa je na tom podobně, 3. místo je dnes jeho maximum. Takže slavit se bude! Komplet výsledky zde.

A to nás ještě čeká tombola, kde si Marek odnáší lahvinku turističnou. Místo deště se teď na nás Slunce směje, takže nikdo nespěchá domů a chvíli klábosíme, Rosťa plánuje v neděli výlet..

A to do Frenštátu, aby si užil krátký závod na 5km - běh Papratnou. Z dostupných informací obsadil celkovou pátou příčku a v kategorii skončil na 3.místě. Výsledky zde.