Maraton na Helgolandu
Předloni jsme byli na Helgolandu fotit. Bylo to týden poté, co se tam běžel maraton a pamatuji se, jak nás to mrzelo. Letos jsme vybrali jediný možný termín a hle! zrovna se tam běží maraton. Samozřejmě nám to nikdo nevěřil, ale je to...
Krušnoman duathlon 2015
Krušné hory, krušné počasí, krušné tratě. To vše dohromady dává překrásný podnik s názvem Krušnoman Long Distance Duathlon. Jako příprava na Klagengurt téměř ideální.
Číst dál »»»
Číst dál »»»
Pražský maraton 2015
Maratónský víkend je za náma a je čas na krátkou rekapitulaci.
Plány a ambice byly různé. Někomu se to povedlo na jedničku s hvězdičkou, někdo byl spoko a letos bylo dost i toho zklamání. Maraton je maraton a stát se může cokoliv.
I přesto, že se podmínky zdály být téměř ideální, z nějakého důvodu to dnes zřejmě nebylo úplně snadný. Jasně, to není nikdy, ale něco bylo asi ve vzduchu, nebo já nevím. Ale určitě není na co se vymlouvat.
Perfektní výkon podal tradičně Radek Brunner, který si zaběhl osobák 2:31:59 a skončil 25. celkem a jako pátý čech za Pavlištou, Homoláčem, Pechkem a Krupičkou.
A to po třech týdnech od MS v běhu na 24 hodin, kde skončil taky na skvělém 25. místě!
Asi se budu opakovat, ale smekáme, jsi BOREC a jsme hrdí, že máme v klubu takového běžce. SK Babice!
Velmi dobrý výkon předvedla taky Klára Jakešová, která časem 3:11:31 obsadila 11. místo v českých ženách, 26. v ženách celkem a 364. absolutně.
Dobře běžel taky Jirka Václavík, který teď moc netrénuje, běhá jen tak pro radost, no a na to je 2:55:15 velmi slušný čas.
Třetí nejlepší babický čas má Martin Knol, který běžel vyrovnaně jako stroj a vypadal stejně na 16., 19., 24. i 41. kilometru. Časem 3:09:19 splnil svůj cíl pod 3:10, a to se sakra počítá. Klobouk dolů, to vypadá na pěknou sezónu.
Blahopřejeme všem, co závod dokončili, a tady je tabulka babických výsledků na základě Runczech tabulek.
Pavel Fenyk a Michael Koliha běželi s vozíky pro RWTTC a za to jím patří velký respekt.
MIchal Burda
foto: jan Dufek
Naše železnická prvomájová prověrka popáté
Naše termínovka má několik neměnných dat: prvního ledna Novoroční běh Horními Počernicemi, poslední neděli v září Běchovice a prvního května Železňák-Cidliňák, kopečkovatá silniční desítka. Letos už popáté. Do Železnic...
Maratonská štafeta
Příliš hromadná akce. Normálně bych do toho nešla. Ovšem když se běžela za firmu, neodolala jsem. Už tam pracuju příliš dlouho na to, abych tam tolik lidí pořád neznala. Ideální příležitost poznat nové spoluběžce a kolegy. Běžet jsem měla první úsek s kolegyněmi, které jsou spíš už hodně dobré kamarádky, než jen kolegyně :)
Už pár týdnů předem jsem začala mít obavy, jestli mi to náhodou nevyjde na ty nejhorší dny v měsíci. Dva až tři dny, kdy jsem spíš na ležení v teplé postýlce s Ibalginem proti bolesti. Ale vycházelo to nadějde, o dva dny. Až do té doby, než jsem zjisitla, že tento měsíc se to zrovna posunulo... Byla jsem domluvená se ségrou, že takovém případě poběží místo mě - pod práškama prostě neběhám. A tak jsem se už v duchu smířila, že budu jen podržbatoh. Fakt mě to mrzelo. Ale po tom, co už mě dva dny usilovně bolelo břicho a já věděla, že poslední bolestivý den spadá právě na neděli, jsem to prostě akceptovala. Nedá se nic dělat. Tak to prostě je. Za to otevírání dvěří a dalsí galantnosti se musí nějak platit.
V sobotu večer volá ségra: "Martí, já nemůžu běžet..." Ukázalo se, že jsme jako správné sestry synchronizované i v tomto směru. Akorát teda ségra, když neodpočívá a sportuje, tak ji v tyto dny pravidelně po kolapsu odváží sanitka... Takže nezbylo, než to prostě uběhnout.
Po dvou nocích, kdy jsem musela jíst Ibuprofen, abych vůbec mohla spát, nastalo nedělní ráno. Cítila jsem se lehce vyčerpaná a slabá, ale jinak překvapivě OK!
K snídani jsem si dala UCAN od Báry (nic jiného před během poslední dobou nesnesu) a vyrazila jsem na sraz. Venku kosa, jen 5 stupňů. Takže triko s dlouhým, triko s krátkým, mikina, bunda, rukavice.
Seznámila jsem s kolegou, který po mě stafetu přebíral a byl od té dobroty mi vzít batůžek. Když na mě slavnostně přišpendlil číslo, vylezlo sluníčko a udělalo se krásně horko. Tak krásně, že jsem se před kolegy vysvlékla do podprsenky, jen abych se zbavila toho teplého trika s dlouhým, co jsem měla vespod (obvykle se do práce oblékám hodně konzervativně, žádné výstřihy, holé nohy etc. - jsem se tedy poněkud odvázala :).
Vyrazili jsme na start. Sluníčko zalezlo a já se zase honem soukala do bundy, protože byla kosa :D
Bylo půl hodiny do startu, dorazily jsme se Markét a Renatou na start. A nutně jsme musely do budky. Ale ta fronta! Renata stála ve frontě s my šly zkusit okolní restaurace. V jedné nás málem zadupadly do země: "Máme zavřeno." - ale ten tón a postoj! A další měla fakt zavřeno :) Tak jsme se vrátily do fronty k Renatě. Asi 5 minut do startu a my se dostaly na řadu. Hurá :)
Dvě minuty do startu, Markét v klídku stála vedle budek a natírala si nohy hřejivou mastí. Nenásilně jsem naznačovala, že bychom mohly do koridoru... :) Našli jsme mezírku mezi ploty prakticky v okamžik startu. Byly jsme trochu moc vepředu (asi na 3:40 odhaduju), takže se všechno kolem hnalo dost rychle. S holkama jsme byly domluvené, že první dva kiláky dáme volně a pak se možná podle potřeby rozutečem a potkáme se na předávce.
Zrychlovaly jsme ukázkově a všechno vlastně bylo úplně perfektní. Když teda pominu, že od prvního do asi páteho kilometru mě děsně píchalo v boku a že jsem si uhnala puchýř :) Holky mi utekly, Markét jsem už nedohnala, ta byla prostě rychlejší. A Renatu jsem asi nakonec předběhla, ale ani jsem o tom nevděla. Ale celé to bylo dost těsné. Běžely jsme hodně vyrovnaně a hlavně jsme si to parádně užívaly. Slunícko svítilo, krása, kochaly jsme se :) Pak teda začal být hic a já byla ráda, že jsem ten striptýz udělala, jinak bych asi padla. Kde to šlo, polévala jsem se vodou a běžela ve stínu. Druhou pětku jsem měla o dost rychlejší než první a konec jsem běžela už hodně k maximu aktualni formy. Prostě ideální! :)
Předávka byla celkem hladká - nejdřív jsem kolegu hledala ve špatném koridoru, ale dobrovolnice mě naštěstí rychle pomohla. Dostala jsem batoh, předala jsem čip a šla se do stínku schladit a vyměnit dojmy s holkama.
Po cestě zpátky do města jsme dokonce z občerstvovačky vyžebraly banán a pomeranč :) Přes hodinu jsme fandily na mostě a pak se pomalu vydaly na společný oběd nebo domů. Mě začalo zase bolet břicho :) A asi budu muset sníst aspoň pět kilo jater, abych doplnila ty ztráty železa. Ale je to tam! Oproti kolegům žádná hitparáda, ale na mě hodně dobrý. Ten trénink je znát :)
 |
| Nove rekordy :) |
 |
| Kadence, tep a prevyseni. |
 |
| Se souperkou :) |
Perun SkyMarathon 2015
Tohle prostě bolelo, bylo to jak náraz do zdi, teda spíš do několika zdí…
Mlha, mokro, těsně před startem začíná pršet a nálada skvělá, plná očekávání.
Malý Javorový – jdeme nahoru sjezdovkou, nejdřív rychle, pak trochu zpomalím, nahoře už zase přidávám a rozbíhám se dolů. Povzbuzování diváků vytáhne každýho. Tohle jsem ještě nezažil.
 |
| nahoře se už zase běží | foto: Sam Straka |
Následuje ultrarychlý seběh. Letím dolů hlava nehlava. Pole závodníků se poměrně roztrhalo. Už z dálky slyším další troubení a zvonce u první občerstvovačky. Rychlej ionťák a hurá po laně vzhůru.
 |
| kam? jo jasně, po laně... | foto: svetbehu.cz |
Velký Javorový – hmm, už jsem poměrně rozběhlej/rozchozenej a dokážu si držet tempo. Občas mě sice někdo vezme, ale v jednom malým seběhu to zas vracím. Nahoře jsme celkem rychle. Na rovince pod vrcholem hltám první gel, aby pěkně naběhl ve sjezdovce na Příslop. Dlouhej seběh do Řeky a v závěru i řekou samotnou.
 |
| údolí řeky? prostě to proběhnem :-D | foto: lisak007 (rajce.idnes.cz) |
Tohodle místa jsem se bál, nevěděl co od něj čekat, nakonec jsem většinu proběhl korytem mimo „vyšlapanou“ cestu a předběhl asi dalších 5 běžců. Rychlé občerstvení pod sjezdovkou. Cítím se skvěle.
Příslop – sjezdovka, co k tomu dodat… nahoru to jde už nějak z pomalejc a pot ze mě leje jak v sauně.
Nechci se ale utavit a čekám na seběh, kde zas třeba něco stáhnu. Ale maximálně tak kalhoty. Nahoře mě najednou píchne zezadu ve stehnu, sakra křeč. Proč? Takže sbíhám trochu zataženej - čti připos.. V půlce už stehna hořej jak je kopec prudkej, pod lanem vleku dolů je to ještě horší než nahoru. Na občerstvení hltám banán se solí a už vím co jsem si zapomněl vzít – magnesium a hroznovej cukr do kapsy. Rozbíhám se do dalšího kopce, za chvilku bude půlka.
 |
| pohoda na sjezdovce | foto: svetbehu.cz |
Nechci se ale utavit a čekám na seběh, kde zas třeba něco stáhnu. Ale maximálně tak kalhoty. Nahoře mě najednou píchne zezadu ve stehnu, sakra křeč. Proč? Takže sbíhám trochu zataženej - čti připos.. V půlce už stehna hořej jak je kopec prudkej, pod lanem vleku dolů je to ještě horší než nahoru. Na občerstvení hltám banán se solí a už vím co jsem si zapomněl vzít – magnesium a hroznovej cukr do kapsy. Rozbíhám se do dalšího kopce, za chvilku bude půlka.
Šindelná/Ropice – tohle stoupání mělo být "rychlý", teda hlavně kvůli tomu, že půlka vede po cestách s mírným sklonem. No a nic. V půlce najednou křeč do obou stehen. Stojím a koukám jak puk kolem sebe. Co tu sakra budu jako dělat? Vypiju obě lahvičky ionťáku a doufám. Trochu se protáhnu a mírným poklusem se rozbíhám. No to je peklo. Za chvilku je to lepší, ale furt nic moc. Po chvilce mě dobíhá Tomáš Hovorka a tak vznáším dotaz na magnesium, naštěstí mě dá jednu ampuli. Od místa, kde se závod měl stát přece jenom trochu běžeckým, trpím. Vlastně to bahno mě nějak nevadilo, proč by mělo, když mi prostě jen trochu začíná docházet... V seběhu do Tyry mi Tomáš utíká, poprvé z kopce, do teď to bylo jen do kopce. Rozhodnutí je jasné, dát se dole na občerstvovačce trochu do kupy. Banán se solí, hodně soli, kola, ionťák, doplnění lahví. Kde je ta skvělá nálada?
Ostrý – trochu to pomohlo. Kopec nahoru celkem utekl. I u poslední občerstvovačky se zastavuji a piju. Následuje nekonečné klesání. Tomáš mi zas mizí, hned z kraje. Sakra nejde to a nejde to. Bežím 5:30/km z kopce! Ostatní kolem mě sviští v tempu pod 5 a já se jen trápím. Jak dlouhý to ještě bude? Sosám poslední gel. Vlastně jsem asi ani nezaznamenal zda měl efekt. Ke konci seběhu, když už vidím stavby v údolí, ale přece jenom běžím trochu svižněji. Probíhám přes silnici a opět se opírám do hůlek do posledního kopce.
Malý Javorový – tohle nejde. Kde je ta lehkost z rána? Jedna serpentina za druhou a stejně tak mě předchází jeden závodník za druhým. Na Šindelný nám hlásil jeden z pořadatelů 91. místo. Teď si říkám, že nahoře to bude tak 150. místo. Uf, jsme na poslední vyloženě běžecký části na vrstevnici k černý sjezdovce. Kdo jí sem prsk? Už mi to fakt nejde, je dlouhá, prudká, občas kolem mě zas někdo projde. Zase začíná být slyšet povzbuzování. Jsem nahoře, teda nejsem, musím si ještě seběhnout pár metrů a pak teprve cílová rovinka/kopec. Prvních 10 m jdu, ale pak mi to nedá a v zatmění mysli se rozbíhám. Jediný koho aspoň předběhnu jsou moje plíce, takže na ně čekám chvilku za cílovou páskou.
Tohle bolelo!
Shrnutí:
chtěl jsem být v první stovce - ani náhodou
chtěl jsem být v cíli do 5:30 hod - ani omylem
ještě něco - no radši už nic
Tohle by tvrdej dopad na zem, tři dny po závodě jsem pořád jak zmlácenej. Návrat do reality běhání v horách, ale taky nutná zkušenost. Přece jenom takovýhle poměr a převýšení jsem ještě neběžel.
Cíl - sedíme na lavičce s oběma Tomášema (Hovorkou a Zdvihalem) a říkáme si jak se udělalo hezky. Svítí sluníčko a pomalu se vydáváme po sjezdovce dolů k autu. Stejně jsme si to užili. A cestou domů v autě už probíráme kolik koleček dáme na ŠUTRu...
Perun SkyMarathon 2015 | 40,6 km/+3000 m | 5:53:28 hod | 121. místo
Celkové výsledky zde:
http://live.timechip.cz/#2015/3/vysledky
Záznam zde:
chtěl jsem být v první stovce - ani náhodou
chtěl jsem být v cíli do 5:30 hod - ani omylem
ještě něco - no radši už nic
Tohle by tvrdej dopad na zem, tři dny po závodě jsem pořád jak zmlácenej. Návrat do reality běhání v horách, ale taky nutná zkušenost. Přece jenom takovýhle poměr a převýšení jsem ještě neběžel.
Cíl - sedíme na lavičce s oběma Tomášema (Hovorkou a Zdvihalem) a říkáme si jak se udělalo hezky. Svítí sluníčko a pomalu se vydáváme po sjezdovce dolů k autu. Stejně jsme si to užili. A cestou domů v autě už probíráme kolik koleček dáme na ŠUTRu...
Perun SkyMarathon 2015 | 40,6 km/+3000 m | 5:53:28 hod | 121. místo
Celkové výsledky zde:
http://live.timechip.cz/#2015/3/vysledky
Záznam zde:
Když se rychle sešlápne plyn …
Vím, existují různé teorie o tom, jak moc nebo o kolik maximálně se má týdně návýšit zátěž nebo objem, aby nedošlo ke zraněním. Jenže já tady ty rady moc nerada poslouchám. Když mi to jde a nic mě neomezuje, tak prostě běhám c...
Přepište dějiny!!! PIM 3:59:59
Do Prahy jsem jela z jediného důvodu. Chtěla jsem slyšet burácející, povzbuzující Pařížskou…Loni jsem byla tam otrávená časem 4:02:19, že jsem v cíli nic nevnímala, jenom rozčarování. Proto jsem v sobotu stála s Berďou (velitelem výpravy, držitelem jízdenek a rezervace ubytování), pajdavou neběžící Peťkou s berlemi, neběžícím Rosťou, Leniou, Keňanem a Radkem na nádraží ve Svinově. Do Prahy jsme jeli vlakem, což skýtalo možnosti pro tipovačku časů, konzumačku slivovice, čtení motivačních článků na téma maraton a tak podobně.
V Praze jsme si hodili věci na hostel, Berďa tradičně zašustil sáčky a valili jsme na maratonské expo vyzvednout si startovní čísla, baťohy a třebas i něco nakoupit. Já si dala závazek ,že už si nekoupím nic, protože to do těch skříní už kurde nemám kam narvat J. Cestou na expo jsem v metru potkala kamaráda Martina z Ostravy, bylo fajn potkat krajana, co také běží maraton. Další várku známých jsme potkali na expu.
Berďa byl to odpoledne hrdý velice, šel si vyzvednu tričko pro bronzového PIM Kinga. Zkoušel si velikost L, ale co teď synek zhubnul, bylo mu velké a tak dlouho a nahlas zdůrazňoval, že je mu to tričko velké, až dostal číslo menší. Byl tuze potěšen. Ve stánku je za PIM Mirek Kratochvíl, ráda ho vidím, dělá nám fotku :-) Jinak jsme se ale moc dlouho nezdržovali, kručelo nám v břiše a tak jsme brzo seděli v naší tradiční pizzerii. Dorazil Bobiká, Kačenka a dávali jsme si do nosa. Všichni jsme si (zcela určitě náhodou ve stejnou dobu) vzpomněli na El Prezydentaa rozhodli se ho (zcela určitě náhodou ve stejný okamžik) hromadně potěšit zasláním sms na téma: Jsme v Praze, všeci máme ty správné boty a co včil máme dělat, kolik toho můžeme sníst, co můžeme vypít, jaké zvolit kraťasy. Koudy zavelel:dvě piva, žádné štamprdle, namazat podpytličí a do hajan! No jo, ale co my ženy bez podpytličí? To rozpoutalo další smršť sms a věřím tomu, že Koudyho má jeho mobilní operátor zajisté rád :-)
Šla jsem sice spát brzo, ale pravidelně jsem se budila. No jo no, předstartovní nervozita. Šestý smysl mi říkal, že tentokrát už to vyjde na ten správný čas, ale ….
Ráno snídaně a hurá na Václavák, předali jsme batůžky a u Prašné brány si udělali předstartovní foto. No a pak už byl čas rozejít se do svých koridorů. Já měla J. Skoro úplně vzadu, úplně nejdál ze všech účastníků naší výpravy. Vyhledala jsem vodiče na čas 4:00. Letos jich bylo více, letos byli 3. Ještě před startovním výstřelem jsem jim vysvětlila a to dosti důrazně, že ať dělají, co chtějí, ale že mě do cíle prostě pod čtyři musí dostat. Měli dovoleno mi nadávat a třebas mě i do cíle dokopat. Nejlépe tomu rozuměl český vodič Martin. Další dva vodiči Alan a ..? byli Poláci, tak jsem jim to alespoň zhruba vysvětlila i v polštině. Jsem jazykově zdatná a dřystání by mi šlo.
Start! Hraje Vltava, jsou vypuštěny balonky, mě vylétne tepovka a husí kůže, je to fakt nádhera, slzy v očích a v duši naděje :-) Celých 7 minut a 28 vteřin trvalo, než jsme se z našeho koridoru od startovního výstřelu dostali na start. Pípla jsem si až v tento okamžik, abych měla představu o skutečném čipovém času.
Běží se mi lehounce, ale běžím opatrně, kousek před vodiči. Potřebuji si trochu nadběhnout před každou občerstvovačkou, jsem totiž zvyklá vždy přecházet do chůze. Jednak si odpočinu a jednak se neudávím iontem, vodu, banány. Na Karlově mostě potkávám Rejžu, fotí do Bezva běhu, tak udělá fotku i mi. Desátý kilometr zdolávám v čipovém čase někde kolem 55 minut. Ještě je to brnkačka, ještě mám plno energie. Až na desátém kilometru slupnu kousek banánu obaleného v soli, jinak vůbec nemám hlad a ani chuť.
Na 15.-tém kilometru to pomalu ale jistě přichází J, začínají mě bolet kolena, holeně, achilovky, kyčel, zadkový sval. Ale vidím Petru s Rosťou, mají v ruce povzbuzovací ceduli s nápisem Lenka, tak tomu říkám doping, děkuji moc! Začínám se těšit na kilometr cca 30-tý, až mě bude bolet úplně všechno a nebudu vnímat žádnou bolest konkrétně. Jenže kdeže třicátý kilometr je…
Běžím kolem Vltavy, směr Podolí, v protisměru potkávám Bobiká a Berďu, jsem ráda, zamáváme na sebe, ještě máme sílu se usmívat. 25-tý kilometr. Hrome to je horko, A to slunko jak svítí. Jak to, že svítí, když podle předpovědi mělo být je 10C a oblačno. Pak si ale uvědomím, že nemůžu brblat, protože horko a slunko miluju a jsem zase pozitivní. V ten okamžik mě předběhne vodič na 4:00. Držím se za ním, ale jeho tempo se mi zdá příliš vysoké. V určitý moment 5:11 na kilometr, to přece ale není tempo na maraton pod 4!!! Rozbily se mi Garminy nebo co se to vlastně děje? Další dva vodiči jsou kus za mnou. Pak mi to dochází. Vodič Alan se rozhodl pro čas 4:00 od startovního výstřelu, což mi vychází na nějakých 3:52 času čipového a na tuto rychlost se skutečně necítím. Zvolním a jen si hlídám průměrný čas 5:40. Ještě že mám ty Garminy na ruce. Míjím se s Leniou, zamáváme si a zase je lépe.
Třicátého kilometru jsem se nakonec dočkala a sním i první opravdové krize. Ztěžknou mi nohy a nechce se mi dále. Pro tyto účely mám u sebe Carbosnack, vysosnu polovinu, zapíjím ho vodou a valím dále. Po nějaké chvíli gel skutečně zabírá, ale je chuťově hnusný, sladké lepidlo a já bych radši bůček. Běžím a očekávám nával krize č. 2. Přichází s 36-tým kilometrem. Nechce se mi…Nastal čas pro druhou polovinu carbosnaku a vzpomenu si na Leniu, kterak v jednom ze svých pozávodních článků psala, že pomalý běh ji unavuje více, než běh rychlý. Je to doktorka, tak to kurde musí být pravda, tudíž zrychluji. Čím budu rychlejší, tím dříve to budu mít za sebou, to je přímá úměra řekl by Keňan a Berďa :-) a to jsou jóóó vzdělanci :-)
Mé myšlenkové pochody na trati přibližně od36-tého kilometru vypadaly asi takto:
- Bude to osobák, tak jako tak. Ty sis ale nepřijela pro osobák začínající čtyřkou, tak kurde
přydej!!!
přydej!!!
- Tě to bolí co, co? No Wagnerka, maraton prostě bolí.
- Krev, pot a slzy
- Pchááááááááá, druhý porod jsi zvládla pod čtyři hodiny a maratonu pod čtyři by ses lekla?
Srabe, kurde přydej!!!
Srabe, kurde přydej!!!
- Všeci ti fandí, no to se ani domů nevracej, bude-li to začínat na čtyřku
- Bych si mohla koupit něco hezkého na sebe, doběhnu-li to za 3 a něco (pozn. dosud jsem si
nekoupila nic :-) )
nekoupila nic :-) )
- Furt samé prdelky, prdelky, prdelky – kde jsou ty krásné chlapské bicály, tricály a
vysoustruhovaná lýtka?
vysoustruhovaná lýtka?
- Jé, já se tak těším, až si doma stáhnu ze svých Garminů do kompu trasu. A ty krásné grafy, co
uvidím – rychlost, tep, převýšení…jů ať už jsem doma
uvidím – rychlost, tep, převýšení…jů ať už jsem doma
- Pivo-šampus-pivo-šampus-chipsy
- Maminko pomoc, já chci domů
- Žádný Winschoten letos, maratonv Budapešti přepíšu na 30 kilometrů
- Nemysli a kurdepřydej!!!!!
- Přydej!!!
39-tý kilometr. Do prdele, kdy už bude ten tunel, za kterým půjdu do finiše. Mám křeč v lýtku, dávám své mysli pokyn, aby s tím cosyk zrobila, protože já opravdu, ale opravdu nemůžu zpomalit. První pokyn-nic. Druhý pokyn-nic. Třetí pokyn – je to tam, natahuji krok. Co mi to kdysi říkala Kačenka – když nemůžeš, natáhni kročekJ Funguje to!
500 metrů do cíle, 300 metrů do cíle …já to snad pod ty čtyři hodiny DÁM. Dala, dala ,dala. 3:59:59. Štěstí, nekonečné štěstí, euforie, nutně potřebuji někoho obejmou, koho ale? Jéééé, tam je Carlo Capalbo, tož postiskám jeho, ukazuji mu čas, brečím mu štěstím na rameni, je to pod čtyři hodiny, chápeš? Konečně, konečně a to v Praze, na pro mě těžké trati.
Vodič Martin
U cíle se tlačí Peťka s RosŤou, běžím (no běžím – šourám se) za nimi, dělají mi fotku, natáčí mou zmatenou euforii. Jdu si pro medaili a zase bulím, když mi ji věší na krk. Dělám si fotku i s vodičem Martinem. Na Příkopech zahlédnu Rejžu, dělá mi fotku a blahopřeje mi, potkávám kolegy, oba mají osobáky, blahopřejeme si, Rejža znovu fotí. Cestou na Václavák na smluveném místě potkávám Berďu, Leniu, Bobiká, Kačenku, Keňana, celá šťastná jim říkám, že už to konečně vyšlo. Berďa má také osobák, i Radek, tomu se ale bohužel ještě jeho cíl – maraton pod čtyři nesplnil. A však času má dost, je to ještě takřka junior a já čekala celých dlouhých 8 let…Sotva si vyzvednu věci z šatny, volám Robertovi, volám mamce, čtu si zprávy od kamarádů, jsou vážně moc vtipné a tak se směju a brečím:
Sms: Heeeeeeeejtyjsi to dala 3:59:59. Paraaaaaaada gratuluji….
LenibožííííííJ, to ten šampus tě vehnal do cíle, je tvůj .. (na vysvětlenou: Míša mi v sobotu sdělila, že mi koupila šampus za čas pod 4)Velká gratulace k osobáku, sledoval jsem tvoje mezičasy a věděl jsem, že to bude těsné….
Leni , jsi neskutečná a ten čas…Ty jsi klasik za každé okolnosti :-D
To je umění opravdových mistrů, naplánovat si maraton na vteřinu přesně :-)
Lenikonečně padla jedna pro tebe magická 4, Teď máš další motivaci před sebou a to tento čas zlepšit
Lenikonečně padla jedna pro tebe magická 4, Teď máš další motivaci před sebou a to tento čas zlepšit
…A ten čas…to je jak z hollywoodského trháku, happy end jak za nároďák…
Volá Koudy, jako správný taťka prezident, říkám mu, že jsem musela kurdepřydat, ale je to tam. Nemám hlad, nemám žízeň, necítím bolest, necítím zimu, jen se vznáším…je to pohádka…je to SPLNĚNÝ SEN :-)
Co mi opravdu hodně pomohlo: Článek 99 myšlenek, které se vám honí hlavou při maratonu. Vyšel na www.bezvabeh.cz a byl to nabuzovač veselé nálady. Já se ho neustálým čtením naučila téměř zpaměti a v těžkých chvílích mě na trati nakopnul. Článek o tom, jak překonat maratonskou zeď, který vyšel krátce před maratonem na www.rungo.cz. Hlavně pasáž o tom, jak nesmím dovolit tělu, aby ovládlo mou mysl. Protože tělu se už nebude chtít a bude to na hlavě, aby tu nechuť překonala.
A co bylo pak? Pořádný oběd, pivko a rozverná cesta domů provázená bublinkami. A potom? Potom zazvonil zvonec a maratonské pohádce je až do října konec.
Časy (čipové) ostatních: Lenia 3:46:51, Keňan 3:18:32, Berďa3:39:23, Radek 4:09:16, Bobiká4:00:06 .
Všem díky za podporu…není atom jako atom
Všem velké díky za podporu a gratulace…. Čas překvapil […]
Výsledky pražského maratonu
Tak jsem tu s výsledky včerejšího maratonu. Nakonec bylo naše zastoupení početné. Gratuluji především všem prvoběžcům - Ivě, Jakubovi, Hynkovi (ředitel spřáteleného havlíčkobrodského gymnázia), Ferdinandovi (skvělý čas nejen na první maraton) a Katce ( Já se letos pasoval do role soukromého vodiče a pomohl jsem manželce ke zdolání maratonské vzdálenosti).
Také smekám před Michalem Matoušem - čas 2:51 je úžasný.
Zastoupení jsme měli letos i v zázemí závodu - kromě již tradiční bubenice Lenky Mazlové pomáhali jako dobrovolníci u občerstvovačky na 39. km Martina a Milan Paukertovi. Díky za povzbuzení.
| 92 | MATOUŠ MICHAL | 02:51:41 !!! |
| 720 | URBAN FILIP | 03:25:58 |
| 912 | POLÁK FERDINAND | 03:26:51 |
| 1625 | BOUCHAL HYNEK | 03:42:22 |
| 2731 | PLECHÁČEK ANDREJ | 04:02:19 |
| 3121 | ŘEHÁK ADAM | 04:10:53 |
| 3424 | MATOUŠ JAKUB | 04:14:29 |
| 3635 | ROZEHNALOVÁ TEREZA | 04:19:54 |
| 3998 | ARNOTOVI KATKA A MICHAL | 04:25:38 |
| 4835 | PARTRIDGE IVA | 04:45:08 |
