Tak máme za sebou ULTRAmaratonský víkend v Novohradských horách. Tentokrát mnohé z nás vysoké teploty krutě prověřily.
Silva Nortica Run - Nové Hrady
Fotografie jsou z mého mobilu a také z foťáku ultramaratonce Daniela Orálka, který po vítězství v maratonu fotil většinu závodníků. Poznáte je celkem snadno, ty kvalitní jsou Danovy:-).
Letos jsme měli poprvé zástupce na 103 km dlouhém ultramaratonu. Extrémní vzdálenost byla ještě okořeněna teplotami kolem 30°C. Tato kombinace byla nakonec smrtící pro dva ze čtyř běžců, kteří předčasně odstoupili,
Michal Matouš - 10:37 !!! - celkově 5. místo z 57 běžců (z toho 23 nedokončili)
Štefan Kráľ st. - 11:01
Filip Urban - odstoupil na 80. km (měl za sebou dejvickou otravu "pitnou" vodou)
Zde tradičně kralovala Helena, která vyhrála svojí kategorii a celkově skončila mezi ženami na 4. místě (čímž zopakovala loňské umístění). Překvapila mě účast Martina Dvořáka, který ve sborovně tajil, že běhá a že se někam chystá, takže jsem jej náhodou zahlédl až na 20. kmJ.
Helena Vavrušová – 4:27
Martin Dvořák – 4:39
Martin šťastně v cíli prvního maratonu
Helena finišuje
Půlmaraton
I zde si teploty vybraly svojí daň, v podobě časů, které zůstaly za očekáváním závodníků. Já jsem se zhoršil proti loňsku asi o 12 min a cítil jsem se v cíli hůře než po maratonu.
Michal Arnot – 1:56
Jana Horáková – 2:07
Katka Arnotová – 2:13 (3. v kategorii)
Zuzka Horáková – 2:18
No, a zástupce jsme měli na budějovickém půlmaratonu v sérii Runczech. David Venclík se po delší pauze vrátil k běhání a rozžhavenými ulicemi dokončil v čase 2:11. Gratulace…
Na závěr ještě přidávám pár fotek...
Mnohonásobný vítěz Daniel Orálek fotí závodníky, kteří přiběhli po něm. Což jsou v podstatě všichni:-).
Konec května a má první skutečná běžecká událost je tu: Valašský hrb 2015. Přihlásila jsem se pradávno, ještě v době, kdy mě běhání bavilo úplně nejvíc na světě. Krize, alias vyhoření, mě ale semlela, takže chybělo má...
Hned po startu nás spláchla deštivá sprška,takže první 4km v dešti.
Do 2,5km jsem se držel s Jirkou Vojákem ,který mi pak utekl a výhrál v čase 33:40 ,tratový rekord (33:00),který jsem zaběhl v roce 2012 zůstal nepřekonán.
Já jsem doběhl na 2.místě v čase 35:00. Celkem se mi běželo dobře,déšt mi problem nedělal. connect.garmin.com/activity/790951388
Za týden se běží na Čerchov :-)
Tak tohle je fakt pecka! Pěkná, lehká, pohodlná, dravá, rychlá, chytrá, úslužná, vycvičená,… ale musím postupně, ne takhle předbíhat:
Jak si mě bota našla:
14 dnů před letošní první 100kou jdu na oblastním žebříčku (lokální závod v orientačním běhu), koupit ponožky. Zatímco prodavač smolí paragon, převracím bezmyšlenkovitě vystavené boty. Asi tak u třetího modelu ustrnu. Je to jako zásah bleskem, nemůžu botu pustit. Prodavač větří příležitost a ochotně vysvětluje. Moc ho neposluchám, platím ponožky, ale už po pár metrech ujitých od stánku mám jasno, že ji chci mít. Ta bota si mě prostě vybrala. Trochu mě udivuje, z jaké pochází řady, k její o rok starší a o 20gramů robusnější předchůdkyní jsem si těžko hledal vztah. Ta mě o svých kvalitách přesvědčila až po několika měsících běhání při Pražské 100-ce. Ale to bylo loni. Následovnice přesvědčovat nemusí. Vše, co se mě na té první nelíbilo, tak na této hltám, ani náznak nedůvěry. Chci ji mít.
Poprvé:
Je pátek (6dnů poté), kodrcám se po D1, boty leží pod sedadlem spolujezdce. Cílová stanice Brno. Už se těším, až zaparkuju a vyrazím… Konečně obouvám, první pocit je stejný jako v obchodě, nejvíc se to podobá papučím, které mám na chalupě. Jestli se bota vyráběla na nějakém kopytu, tak to byla asi moje noha. Když vybíhám, jako vždycky s novými botami, moje vnímání se přesouvá dolů pod kotníky. Čekám a – nic, jen lehké ťukání podrážky o asfalt. Bota jako by neexistovala. Obvykle posouvám jazyk, převazuju tkaničky, vnímám, kde se bota ohýbá, kde klade odpor, kde se vymačkává podle nohy. Tentokrát – nic, mám pocit, že už mám boty zaběhané alespoň měsíc. Rozhoduju se už po prvním běhu – za týden v nich běžím 100ku.
Neváhej a choď, Nové Město na Moravě:
Závod, na který dlouho se těším. Důvod pro celonoční běh, svítání v pohybu, 12hodin samoty, vychutnání nejhezčích pasáží a míst z Vysočiny. Závod – pochod, jako záminka pro dlouhý běh, tady nejde o výsledky, ty se na přání účastníků nezveřejnili.. Odměna je účast, kde jinde to lze zažít!
Boty jsem doplnil o návleky. Výsledek: modro-červeno-žlutá kombinace je fakt luxusní (Ale zde mám jednu výtku: zaháknout miniaturní háček návleků do tkaniček je fakt o nervy. Nedovedu si představit, že bych to dokázal v terénu při závodě). Do ultravesty jsem nasťouchal věci na cestu. Společné předstartovní foto a hurá na trať. Trasa vede po turistických značkách, známých místech, tak se moje myšlenky po chvíli stáčí k botám. Je to pro mě záhada, nemůžu na nic výraznějšího přijít. Důvěra, že jsem se sázkou na týden staré boty nepřestřelil, je však stoprocentní. Začíná úžasná měsíční noc, krajina se zalívá stříbrem, malé asfaltky chodím s vypnutou čelovkou, vzdálenost naskakuje. Po třech hodinách dumám, jak jsem to rozběhl. Mám pocit, že jediné, o co se snažím je brzdit, abych to nepřepálil. Časy však napovídájí, že se neflákám. Boty ťukájí o podložku v neměnném rytmu. Asfalt, šotoliny, bláto, kameny, pěšinky, jehličí - všude na výbornou. Pak už na obutí zapomínám, moje myšlenky těkají, přesně tak, jak to má být. Svítání potěší, noční mrazíky mě trochu (v triku s krátkým rukávem) zaskočily, tak jsem se na rozednění docela těšil. Závěrem hodina po slunci a: cíl. Ujímá se mě příjemná malátnost. Jedu se na chalupu nasnídat.
Měsíc a půl poté:
Přidal jsem kolem dvou set kilometrů. Rychlý asfalt, čistý terén, závod 60km, intervaly na dráze.. a stále nic! Ty boty jsou od prvního obutí jak dobře vycvičený pes. Reagují na nejmenší pokyn, přání. Chceš zabrat? - jsou dravé, chceš přidat? – jsou rychlé, chceš si odpočinout? – jsou pohodlné. Nevím, jak se to povedlo docílit technologicky, ale výsledná směs vlastností je výbušná a přitom poslouchá na slovo. Můj pocit je, že se povedlo zkombinovat nezkombinovatelné. Nevím. Nenarazil jsem na situaci, kde by boty kladly odpor nebo se nechtěly přizpůsobit. Naopak cítím, že v nich ještě mám co objevit. Pro mě se stávají legendou hned po měsíci. Jsou pěkné, pandou, fungují. Nenapadá mě, kam by se to ještě mohlo posunout. Kdyby tato řada končila, vezmu si 10párů do zásoby.
Končím, jak jsem začínal: Tak tohle je fakt pecka! Doporučuju všem, kdo neví kam je při běhu nohy zanesou...
Pokud chcete trochu techničtější údaje nebo nevíte, o čem se píše, tak mrkněte sem
Odpočítávání do startu IMAT 2015 se přehouplo pod jeden měsíc. Takže už bych měl mít tréninkově hotovo a teď už jen "ladit". Opravdu? A taky jsem v květnu učinil další přelomový objev. Konečně vím, k čemu jsou gely a energetické tyčinky. Na to, že běhám od r. 2007 slušný výkon.
Teď už je to lepší. Mám v sobě druhou sklenku vína. Zapíjím žal a to často nedělám. Ale dnes to nějak potřebuji :-) Dnes jsem se nenechala ovládnout pocity a podlehla rozumu. Mám u svého jména poprvé DNF. Ale popořádku.
Valašsk?...
Карловы Вары, Karlsbad, Karlovy Vary. Tak se toto město jmenuje v jazycích, v nichž vás personál v místní restauraci nejpravděpodobněji osloví pokud se tam usadíte. A sem jsme si vyrazili zaběhnout svůj letošní rychlý půlmar...
Už v autě z Perunu jsem přemýšlel nad tím, že změním přihlášku na ŠUTRu ze tří kol na čtyři kola. V lednu jsme to s Tomášem Zdvihalem běželi dvakrát, a to ještě bez oběhu Baby, a měl jsem toho dost. Říkali jsme si, že tři kola budou stačit a že po čtvrté to bude už pěkně na hlavu... ale o tom později.
doběh do cíle s Aničkou v náruči | foto: Tomáš Zdvihal
Týden před startem tedy měním registraci na čtyři kola a postupně přemýšlím nad taktikou jak to rozběhnout, přece jenom s jasnou trasou a okruhy už lze trochu spekulovat nad tempem a výsledným časem. Nakonec vzhlížím k času 7:15 hod a tedy k tempu kolem 6 min/km. V týdnu nás ještě pokouší předpověď, která se postupně mění z celodenního slejváku, po přeháňky, až v pátek večer to vypadá, že bude "hezky" a svítit sluníčko, což se ráno potvrzuje...
1. kolo Na start 72 km se nás nakonec staví 22. Po odstartování to chvilku vypadá, že ani nikdo vyběhnout nechce. Normálně následuje úprk z místa startu a lehká tlačenice, tady se všichni rozbíhají jak kdyby šli vyklusávat. Musím ocenit, že start je z kopce, nohy hned nedostanou na prd..., jako když se startuje vzhůru po sjezdovce, nebo tak podobně. Radek Brunner bohužel trochu očekávaně mizí už na pěšině podél potoka na 2. km. Já na druhém místě vedu vláček ještě na prvním kopci, pak se ale posunuji na 3. a nechám se chvilku táhnout. Za dalším seběhem už jsem osamocený. A takhle to bude už skoro celý zbytek závodu. První kolo se snažím moc nepřepálit, moc mi to nejde, když ono se ale běží tak lehce. Na asfaltce kolem Baby trochu zapomínám běžet, jako architektovi mi to nedá a koukám na baráky kolem - funkcionalismus v čiré kráse. První kolo jsem chtěl běžet kolem 1:45 hod a tak nějak nerozumím tomu, když na hodinkách mám 1:32 a já se blížím do prostoru startu/cíle a tedy dalšího kola. čas kola: 1:35:44
osamocen na asfaltu v Nebušicích | foto: http://vojtas68.rajce.idnes.cz/
2. kolo Na občerstvovačce úplně nespěchám, vím, že jsem rychlejší než jsem chtěl, a nechci se hned uhnat. Ale dole u potoka zpozoruju za mnou v dálce červenou postavu. Sakra, někdo mě stahuje a tak to trochu zase natahuju. Za chvilku jsem zas osamocený. Slunce už pěkně peče! Snažím se pravidelně pít, jíst iontový tablety a vždy za půlkou okruhu si dát gel a občas smlsnu hroznovej cukr. Při oběhu Baby mě trochu začínají tuhnout nohy a tak zpomaluju. Vím, že jsem o dost pomalejší než v prvním kole, ale dle celkovýho plánu ne. Ale na dohled občerstvení u startu/cíle mě zastavuje brutální křeč do zadního stehna... první kolo a sluníčko se projevilo. S nehybnou nohou doskáču k občerstvení. Jím banán se solí (po kolikáté už píšu tuhle větu na blogu?) a piju jak velbloud. No paráda... A ještě dobíhá další běžec, ale na přetahování o třetí místo v tu chvíli fakt myšlenky nemám. Tak aspoň vyběhnu dřív, abych časomírou do třetího kola ještě vbíhal "na bedně". čas kola: 1:45:20
a za chvilku přijde křeč :-D | foto:http://digirun.rajce.idnes.cz/
3. kolo Vím, že zpomalím. Ještě v seběhu od občerstvovačky mě chlápek předbíhá a tak ho aspoň povzbudím, že je teď třetí on. Tak ale tu bramboru už nedám! Piju, iontová tableta, piju, ale až na ty čtyři nejprudší kobce furt běžím. Občas na dlouhejch rovinkách koukám přes rameno, zda někoho nezahlídnu mě stahovat. Občas i někoho předběhnu z kratších tratí, nebo jsem naopak já přeběhnut jimi, ale pro jistotu vždy kontroluju kolik běží koleček. Křeče nikde. Tohle kolečko bylo trochu krizový, hlavně první půlka, ale na konci se už cítím mnohem líp a hlavně hlavě se chce běžet! Na občerstovačce mi Tomáš vráží do ruky další gel a ampuli magnesia - uf jak sem se na ní těšil, a vypiju tam asi půl litru vody na ex. Za povzbuzování vyrážím do posledního kolečka. čas kola: 2:01:58 4. kolo Tohle mělo bejt peklo pro hlavu, po čtvrtý ten samej okruh, ty samý kopce, ale nakonec to bylo vlastně v pohodě. Tělo se dalo dohromady, držel jsem si konstantní tempo a hlavně díky trase, už známé z paměti, jsem věděl co mě čeká, respektive jak se cíl příjemně přibližuje. A za mnou stále nikdo, kdo by mi chtěl vzít bramboru. Kolem Baby to zas trochu natahuju a v posledním kopci beru i další dva běžce z kratších tratí. Poslední schody k cíli už mě ani netrápí a Tomášovi říkám, že to čtvrtý kolo bylo lepší než třetí... Na rovince k cíli pro jistotu ještě kontroluju stav za mnou a vyhlížím Lucku s Aničkou a mojí mámou. Aničku beru do náruče, probíháme spolu cílovou rovinkou (kdy mi vzadu v hlavě neustále někdo řiká: "hlavně teď nazakopni!") a dobíháme si pro 4. místo! čas kola: 2:03:45
doběh do cíle s Aničkou v náruči | foto: Tomáš Zdvihal
...bylo vedro | první kolo přepálený | nakonec krásnej výsledek | skvělá organizace | vrátím se...
ŠUTR Praha | 72 km/+2000 m | 7:26:45 hod | 6:14/km | 4. místo
Sdílím článek pana Ransdorfa o sobotních Jarních atletických závodech v Říčanech. Babická účast přinesla hned čtyři medaile.
V kategorii Mini bral Vincent Och zlato na 50 m př. za 11.61 vteřiny a stříbro ve skoku z místa za 137 cm.
A v kategorii Elévové II. vybojoval Filip Hlavnička také zlato na 50 m př. za 8.74 vteřiny a stříbro v hodu krikeťákem za výkon 35.44 m.
Kromě toho samozřejmě mnoho osobáků :) a skvělých výkonů všech ostatních zůčastněných - Valentýny Koláčkové, Katky Černohorské, Matyáše Borovičky a Patrika Fialky. Bravo!
Snad jen škoda, že nedorazilo víc dětí a nedali jsme dohromady štafetu na 4 x 60 m. Věřím, že bychom měli šanci uspět. Snad příště.
