Blogy

To bylo pořád řečí, že neporučíme větru ani dešti. Objevil jsem nástroj, kterým ovládám počasí naprosto spolehlivě. Stačí si vzít do báglu na dlouhý nedělní běh foťák a můžu si být jistý, že bude hnusně, zataženo, ob...

Po dlouhym zranění se pomalu zacinam zase rozbehavat a uz zaseskacu pres kaluze. Od 5/1 naběháno cca 150km, ale primárně kroužením po Neratovicích, což není žádná hitparáda, takže jsem se rozhodl oprášit trailovky a nastoupat nějaký metry. Termín Ještěd Sky Race se pomalu blíží, tak není čas ztrácet čas. První výstup od nádraží byl rychlý, […]

Po lednu mám z přípravy smíšené pocity. Hodnocení je trochu rozpačité. Nepovedlo se mi celkem splnit cíl. Chtěl jsem naběhat přes 600 km, přibližně průměr 20 km/den, přičemž bych běhal jenom 6 dní v týdnu. Loni jsem průměr 20 držel 45 dní. Letos...

       Šest dní po LH24 a 12. etapě LC se v sobotu 30. ledna uskutečnila další lysakapácká šou. Tentokrát šlo o klasickou etapu z Ostravice od železničního přejezdu v pořadí již třináctou, ale navíc ti zarputilejší mohli pokračovat seběhem a dalším výběhem do 3in1, slovy: tři v jednom. Tento vložený závod měl již desáté výročí. Letos z 212 účastníků klasické etapy, vyrazilo 71 odvážných do dvojité porce. Já jsem se rozhodl dát si to po sedmé v historii a tajně jsem doufal, že bych konečně mohl stlačit čas pod dvě hodiny. To ovšem znamená, že v prvním výběhu musí člověk trochu kalkulovat a ušetřit si síly do seběhu k Bezruči a dalšímu výběhu na Lysou. Takže je docela složité makat na body, pípnout čip, otočit se a hned rubat dál. Každopádně jsem odstartoval dole v Ostravici v první třicítce, hlídal jsem si tempo po asfaltu a zahříval se do běžných otáček. Stále jsem myslel, že by to nemělo být úplně na krev. V okolí nad Butořankou přecházíme do terénu, místy je to celkem kluzké, ale cítím že hroty dnes nejsou až tak nejnutnější. V první třetině jsem dokázal i předbíhat a vytvořit si pozici kolem dvacátého místa, společně s Hanysem a Martinem od nomádů jsme se velmi dobře potahovali. Hanys sice bečel, že je zatavený ještě z minula, kdy se ségrou rubali jak cyp v mixu na LH24, ale aspoň jsem se ho mohl držet a sledovat borca z tzv. toptenu. Bylo to poučné, určité oslabení z dvacetčtverky jsem pozoroval také, ale nemusel jsem trpět, to zvládl Hanys i za dva lidi. Takhle jsem se táhli až pod vrchol, kde Honza nakonec zabral, naštěstí nešel do 3in1 a bylo o soupeře méně. Já jsem se opravdu jen odčipoval, otočil a vydal se pronásledovat Martina Mikloše. Ten ovšem nasazoval hůlky, takže severní sjezdovkou jsem běžel první. Ale již v půlce kopce mě předběhl, myslím že měl i hroty, takže šel odvážněji dolů. Já jsem to spíše brzdil, protože seběh skutečně klouzal a bylo to o držku. Dále jsem si vzpomněl na nějaký předchozí z ročníků, kdy jsem zběhl k Bezruči za 17:50 a hangem jsem proletěl jak skeletonista za 90 sekund. Jo tenkrát bylo asi metr sněhu. Jenomže při druhém výplazu jsem už jen chodil, potácel se a pomalu umíral, do Kameňáku jsem přišel zcela zelený a podvyživený jako zombie. Nyní jsem si v klidu běžel, kontroloval skluzy a opatrně došlapoval. Minul jsem i Jirku pankera, protože si hrál na krasobruslařskou exhibici a zřejmě přepálil první výběh. Taky jsem potkal vždy vysmátého nomáda Toma s hůlkama, ten se v hangu kochal pěšky čili chůzí. Pak už jsem byl dole u občerstvovačky, všechno sice hodně studené, ale něco jsem se napil a kousek banánu do ruky a běžel jsem dál. Říkal jsem si, že banán donesu až nahoru, bo nebude čas. Ještě jednou jsem si lokl vody u korýtka a valil k Veličkům. Až sem stále v celoběhu, ale v lese nad Veličkem už byla chodecká pasáž. Vysmátý Tom si krásně rubal s hůlkami a pomalounku se mi vzdálil. Pokud jde o Martina, tan už byl pár minut napřed. Já jsem si to užíval, stále jsem si hlídal rezervičku nad Lukšinec, že třeba půjde do tuhého. Bohužel přede mnou ani za mnou nic, byl jsem lehce ukolébán tempem pod své možnosti, anebo jsem možná nemohl, ale zdatně pokračoval dál. Někde pod větry šel přede mne i Jiřík, dalo se ho držet, ale já nějak nechtěl bojovat. Jako bych si řekl, pod dvě hodiny to asi nebude a Pytlouš je borec jak sviňa a v závěru by si mě stejně povodil. Na větrech mě hecnul Miro, zkoušel jsem zabrat a přiblížit se k Jirkovi, trošku to šlo, ale dvacet metrů už tam bylo tak jsem to sral. Už jsem obíhal Bezručovku a viděl Luďu a Vlaďku, mám to za sebou. Chvilkové nekonečné štěstí mě opět pohltilo. Tak co čas? Ptám se Ludi. Jedna padesát osum. Ty vole, no tak to je úplná bomba, to jsem netušil. Hned jsem si uvědomil, že jsem i tak šel docela plynule v druhém výběhu, seběh jsem hlídal a první výběh na 18. místě byl vlastně luxusní. To je paráda a krásná odměna za vynaložené úsilí. Příští rok už doufám nebudu postižen elháčkem a posunu hranici ještě dál.
       Jinak ostatní taky běželi výborně, tvrďáci VZS pokračovali do 3v1, ale hlavně Deniska předvedla neskutečný výkon. První výběh v osobáku o 4 minuty a 3v1 za 2:04:56, rekord ženské kategorie, prostě nádhera. Navíc bylo celý den hezky jasno, slunečno a větrno a všichni jsme si to bezvadně užili.

Myslím, že název krátkého článku mluví za vše. Na BezvaBěhu nedávno vyšla má pozvánka (můžete si přečíst zde) a jen bych jí zde pár slovy rád doplnil. Táborský trail, registrace od 8:00 ráno 12. března 2016 vedle hotelu Žižkovy lázně, start v 10:30, 7/12 km, 240/350m+ a 150/200 Kč – vlastně všechny informace, které člověk...»

Borci zdar! Na startu Marcialongi 2016. Squadra azzura ve složení Vlastik Brož a Láďa Ladislav Zvolský dnes bisonti! Kluci, drzime Vam pěsti! BORCI zdar!  

Zážitky, Marcialonga den třetí: Zdravíme všechny z Marci, dnes máme pod mrakem, ale na pozitivní náladu v táboře to nemá vliv. Jako obvykle tento den v tuto roční dobu byl sraz všech hvězd Ski Classics (včetně nás) na staďáku v Teseru. Letmo jsme prubli mázu a já zjistil, že mé Fischery i když napráškované nejedou ;-(. (Takže šup šup zpět do garáže a namazat Salamony - uf!) V průběhu testování nás pořad někdo prudil s prosbou o společnou fotku, no uznejte, kdo se má při tom soustředit? Od naši...

O sněhu a ledu, věnečcích, velkých rampouších, stupních vítězů, borůvkových knedlících a veliké spoustě ošklivých schodů. Občerstvování je potřeba brát vážně hned od první kontroly...

Připojuji stručný přehled závodů, na kterých se nás pravděpodobně potká více.