Blogy

Před samotným závodem jsem chtěl jěště něco potrénovat a nasát ještě trošku řídkého vzduchu, takže plán byl jasný- být v Chamonix už s týdenním předstihem. Každá sranda něco stojí a do kapsy mám stále hloub tak jsem to pojal jako "lowcost" a proto jedu v pátek po práci z Brna busem do St. Gallenu, kde mě vyzvedává brácha.
Berem jeho trasnpotéra upraveného na obytnák, naperem tam jeho kola at může taky trénovat a míříme směr Chamonix..
Ale ted k samotnému závodu 80km du Mont Blanc jsem měl dlouhou dobu v hledáčku a na závod jsem se dost těšil. Organizátoři byli nuceni změnit krapítek trasu kvůli množství sněhu nad 2400 metrů ale i tak to bylo dost výžívné a těžké.
Samotný start je néé v sobotu, ale v pátek!! ve 4:00 ráno jako proč ne, v noci takřka nespím a pořád se převaluju takže to je spánek- nespánek. I přesto, že start tak brzy tak to docela pěkně v centru žije, stovky běžců jak kobylky mířící ke startu. Mám docela dost času takže se protahuju, kontroluju batoh, vše je tam kde má být, cucám vodíkovou vodu abych se dostal více dopředu přeskakuji bariery a jdu do druhé řady mezi ty francouzské rychlíky, jsou tu všichni co tu maj být jsem tu i já takže dobrý :-).. Moderátor mimochodem největší šoumen, co tu před čtvrtou ráno předvádí klobouk dolů, děláme mexickou vlnu, a za chvíli ....odstartováno.. nikdo se s tím nemazlí a rychlým tempem probíháme ulicemi ranního
Chamonix a nevěřím kolik je tak brzy ráno lidí kolem a fandí co to jde..po dvou kilometrech se dostáváme do prvního stoupání, které má +1500m až na La Brévent, beží se mi dobře akorát už po ránu je vedro jak cyp, trhá se to jdu si svoje tempo, at to nepřepálím což k tomu dost svádí, předbíhám pár lidí, do kopca se mi jde hodně dobře, ubíhá to rychle a jsem skoro na hoře kouknu na Mont Blanc a ten už se začíná barvit do oražnova jak vychází slunce, nádhera, ale musím čučet pod nohy a ne se kochat všude samý šutr a nechci si tady ustlat hned na začátku, dostáváme se na sněhová pole- pěkný chládek, vrchol Le Bréventu před námi a v dáli už pomalu vychází slunce, výhledy neskutečné není čas se kochat ale prát to tam, začíná seběh po sněhu kloužu ze strany na stranu a teším se až to skončí, moc mě to na tom sněhu nebaví, dorážím na první občerstvovačku hltnu koly, dám banán a fičím dál.
Dlouhá šotolinová cesta, pak se odbočuje na  trail -neskutečně hezký trail, který si hodně užívám, všude samý šutr ..dobíhám další bežce zase jiní dobíhají mě a mě se zdá, že bežíme pořád do kopce..nezdá se mi to ale je to tak, běžíme skupinka asi pěti a tempo je příjemné, hop skok přes potok, občas zase šutroviště, a dostáváme se na vrchol cca 2115m a začíname sbíhat směr Buet na další občerstvovačku, v seběhu mi utíkají, joo hold to tu maj naběhaný ani se nedivím, seběh je jak v kamenolomu prudký, težký, kamenitý, ale co jedu si své..baví mě to tisíc výškových a ualá jsem dole přebíhám cestu a těším se na další občerstvovačku kde bude brašule, běžíme kolem potoka a pomalu sbíhám ty co mi utekli v seběhu -to beru, v Buetu už mega lidí fandí řvou atmosféra jak ma být, najdu bráchu ten říká že právě přije!!dává si načas, rychle beru gely, vodu vodíkovou, a mažu dál, ted mě čeká další kopec  nahoru a dolů a pak zase hore na přehradu Emosson, do kopce běžím když se dá citím se stále dobře začíná být už pěkné vedro, v botech to čvachtá protože pořád probíhám bahnem a přes potoky, nad hranicí lesa opět výhledy letí to jako blázen jsem nahoře a opět dolů seběh si užívám už to není taková vražda jako předtím takže si trošku pustím z kopýtka sbíhám dalšího, osvěžuju se v potoce a nabírám vodu, musím pít nebo v tom vedru bych jinak padl..dostávám se dolů a opět nahoru jak na houpačce, terén začíná zase přiostřovat a kamenů opět přibývat, to už stoupáme k přehradě před sebou vidím další závodníky, snažím se trochu přidat ale slunce pálí ostošest, opět využívám potůčku k osvěžení dávam gel a se zakloněnou hlavou vidím přehradu nad námi no pěknej kopec ale co s chutí do toho a půl je hotovo. Předbíhám nějakého Hoka týpka ten je papa a evidentně se trápí, a hle přehrada je tady a trailem k cestě a běžíme po cestě nahoře v dáli je občerstvovačka ..Brácha mi tu hlásí hele seš jedenáctý, doplnuju gely, vodu, beru balíček s umešvestkama a chimpazee bonbonkama- díky Zdendo.
.ještě sundávám kompresky na stehnech, které jsem si rozhodl vzit aspon na půlku závdu- pak bych se asi uvařil, potřebuju luftovat..tak jo a Bracha ješte řve drž to.. tak jako že jo jedeme dál terén opět technický kamenítý a hoodně dlouhý seběh po těžkém trailu kde jsou místy i řetězy nebo natažené fixní lana no nevadí mi to jen takový terén vítam- tady jsem doma, místy je to exponované a udělat tu nějakou chybu tak by asi člověk dopadl špatně..seběh si užívám. dostávám se dolů do vesnice Chatelard konrola povinné výbavy a směle se zakusuju do dalšího kopce opět
nějakých 1200m výškových, za sebou slyším jak cinkají hůlky o kameny ale nějak se tím nerozptyluju  v polovině je občerstvení s vodu a nějaké ovoce, beru pomeranče a nějaký citron a valím dál ted se dá běžet tak bežím šotolinová cesta a stále stoupám a stoupám odbočka na trail který míří až na horu kdesi sjezdovkám zdá se být nekonečný, co jde bežím a pak už nebežím začíná to být prudké, na sněhových polích se chladím sněhem a co nevidět na mě už vykukují borci se čtečkou na čip jako kontrola. Pode mnou se rozprostírá údolí se sjezdovkama a v dáli opět vidím Blanc asi ..dolů to pouštím odvážně trail bez kamenu s klopenkama a v duchu se vracím do let kdy jsem jezdil sjezdy a do klopenek se opírám a výbíhám si je..no paráda..valím to valím..líde povzbuyují "ale" "ale" "kuraž" a mě to baví, baví mě to čím dál tím víc peru to dolů, začínají kameny ale i tak na to prdím a valím čistý knedlík jak to jen jde, sbíhám dalšího, nějaký Salamoňák asi místní, dole vidím Le Tour,
další občerstvovačka už se  těším až doplním štávu a hlavně promočené boty.. jsme dole, brácha mi háže studený ručník za krk to je úleva aspon na chvili, dobíham na občerstvovačku, měním boty  XTčka za Raveny- a jsem zase v suchu..pecka. hltám studenou vodu, leju si ji na hlavu, a kolem mě se prožene Caroline Chaverot první baba- no ty kokos, je rychlá..tak valím taky at ji ještě chytím, není čas strácet čas, traverz pod kopcem hore dole k poslednímu těžkému stoupání dá se běžet, vedro je spalující, dnes nějakých 33 stupnu, co půl hodinu se musím osvěžit v potoce jinak to nejde, nejsem Pepr co s v takovém počasí rochní..po pár km se dostávám na předposlední občerstvovačku v Les Bois, ta je celkem rychlá, sedí tam Sebastian Chaigneau a nevypadá moc v oukleji, legenda, kterou jsem si dovolil přeběhnout..a mažu do posledního kopce, zpočátku pěkně z ostra nechci si nechat vzít to co jsem vybojoval, trail se kroutí pod Petit Dru snem všech horolezců a obdivuju jeho monumentálnost-snad jednou..Držím tempo, hlava se mi vaří, žádný stín a bere to za své přichází první krizovka , trošku se motám, jdu, spíš se vleču, předbíhá mě týpek, no tak běž ja su rád že su rád, voda už žádná a na Montevers je to ještě 300 výškových, žaludek je rozbouřený, gelu se straním, nebo by asi vyletěl...hmm stejně- davám gel a ono olala jak energizer a jsem spátky ve hře, to by bylo aby nebylo..Monteverz je tady, rychlé občerstvení a ted traverz na Plan de L Aigulie a to hoodně dlouhý traverz v technickém terénu a na slunku, týpka vidím před sebou a pomalu ho dobíhám, a to už začíná seběh dolů do Chamonix po pár stech metrech ho předběhnu, docela bere ty seběhy s respektem, ale to já ne, valím dolů jak mi je libo a užívám si to, milion serpentýn, Chamonix je nadohled, ale pořád nic, slyším ze křik komentátora v cíli, těším se na pivko, hlavně se někde nenatáhnout a valit, valit to..nohy jsou v oukleji, serpentýnu za serpentýnou se přibližuji dolů a konečně sbíhám na parkál a směr cíl, kdosi hlásí "siks minyts to finiš" ok, vbíhám do města lidé fandí, v ulicích, v barech na zahrádkách to je nezapomenutelný pocit až mě mrazí v zádech..tyy volee je to tam, fakt zážitek..probíhám cílem a je z toho 7.místo v čase 11:46:31, radost neskutečná..v cíli se mě ptají na pár věcí, říkám že přijedu zas a že jako dobrý a mizím do stínku kde si musím na chvili lehnout a odpočinout..no a to vyhlášení a být tam na podiu to už je skoro sen..:-)

Garminy nakonec ukázaly 88km a 5700m převýšení což se docela od udávaných informaci lišilo, těch pár km naavíc přece jen není na škodu.

A co jsem použil za vybavení? Samozdřejmě že Adidas jak jinak, lehoučké triko Adizero Short Sleeve, které pefektně luftovalo, kratasy Splitshort-maratonky, boty na začátek Adizero XT, které jsem ke konci  měnil za Raven Boost, brýle jsem měl peckovní Adidas Kumacross s trailovými skly. Hůlky skládací od Black Diamond. Stehenní kompres SLS3 na začátku. Co se výživy týče tak jsem si dal celkem pět vodíkových vod IQAqua a gely od PowerBaru.
Ke konci musím poděkovat mým sponzorům Adidas a Iqaqua a super dík bráchovi za support a týdenní kempík v jeho busu, luxus. A taky všem co mi na dálku drželi palce a podporovali..
Takže díky čau!!!

The Saucony Xodus ISO is a rugged yet comfortable trail shoe that is at the top of its class. The shoes are incredibly comfortable; there was virtually no stiffness during my first run with them. The lugs handle all trail terrain — mud, sand, dirt, rocks, etc. — with an unrelenting but reassuring grip for the runner

Při vyhlášení jsme dostali každý lahváče na cestu.

Krakonošova 100. 9:39 hod. Krásný noční přeběh Krkonoš a jako bonus Sněžka. Všechno pěkný, jen po šutrech a kořenech to neumím a ztrácím. Taky občas bloudím a ztrácím. Vlastně to v terénu vůbec neumím a ztrácím. Jsem prostě ze silnice. Na druhou stranu jsem si absolvoval kus pure skyrunningu když jsem blbě odbočil pod Sněžkou. A vršek byl stále v nedohlednu. Chybama se člověk učí. Každopádně druhý místo beru všema deseti. Petr Hének běžel parádně a stejně tak Roman Košťák. Pěkně jsme si zabojovali. Výsledkem bylo výrazné posunutí traťového rekordu o hodinu a tři časy pod 10 hodin. Moje tělo teď hlásí, že tři stovkové závody v rozmezí čtyř týdnů jsou už trochu moc a že bych se o něj měl víc starat. Takže teď trochu odpočinku a další ultra až JUT za měsíc a pak Spartathlon. Byla to fajn páteční noc.

https://www.strava.com/activities/612519552

Vítězka žen, team SK Babice

Od sobotní Krakonošky jsem byl dost rozbitý, stehna mě celkem křečovali, což jsem ohodnotil jako že už stárnu a že jsem se v kopcích neflákal. Na středu jsem slíbil účast na Olympijském běhu v Praze ve Stromovce. Vůbec se mi tam tedy nechtělo, protože ještě ve středu ráno když jsem si šel zaběhat, tak jsem se loudal těžce přes 5min/km a nevypadalo to na nějakou rychlost. Ale znáte to, člověk si stoupne na startovní čáru, srdíčko se rozbuší a už nevidí napravo, nalevo, jen dopředu a k cíli. Takže jsme vyběhli a metelili to dva okruhy Stromovkou. Běžci na 5 km se po prvním okruhu odpojili a přede mnou zůstal jeden jediný, desítkař. Cca 200m přede mnou. Na 8.km se mi zdálo, že jsem se mu trochu přiblížil, běželo se mi celkem dobře, tak jsem trochu přidal a v kopečku u Planetária ho docvaknul. Byl tam trochu chumel lidí, co teprve dobíhali první kolo, prosmykl jsem se okolo něho, a šupajdil do cíle. Doprovodný cyklista to asi nezaregistroval, případně nedokázal mezi běžci prokličkovat a tak jsem předběhl i jeho. Komentátor hlásí: a už tu máme vítěze desítky, zkusíme mu natáhnout cílovou pásku, snad nám do ní nikdo nevběhne z ostatních běžců. Sotva to natáhli, já do ní vlítnul, oni na mě pomalu: vypadni, co děláš, to je pro vítěze, já na ně že jsem vyhrál, oni že prej ten co teprv přiběhne. Do toho komentátor že se spletl a že tedy ten v tom černém tričku je až druhý, no samá stranda. Trochu jsem s připadal jak v tom videu, kde ta nasleplá holka se zamlženýma brýlema vidí pásku a vlítne do ní a raduje se z vítězství a ona to je policejní páska okolo mrtvoly. Tak takhle to asi vypadalo.
Čas byl 33:46, což jsem tedy nečekal, já pomalík a jen půl minuty za osobákem? No aspoň jsem tím z nohou vytřásl únavu z Krakonoše. Definitivně.
https://www.strava.com/activities/617550674

Minulý týden jsem potkal na výběhu svoji bývalou třídní učitelku. Rázovala si to lesem v kraťasech a tričku s nápisem ZVLÁŠTNÍ ŠKOLA PRAHA 3 a s obrázkem týpka v rádiovce. Trekové hole jí kmitaly v rukách jako jehlice ovčí babičky. Vůbec jsem nevěděl, že je ještě naživu. Vždyť i mně je už skoro šedesát. Už když jsem byl malým Šlehou, zdála se mi postarší. Jak je to dávno, co jsem ji viděl naposledy? Hodně. A poznali jsme se!

When the Wahoo ELEMNT was first announced last fall, it included the claim of being able to do ‘Turn by Turn’ navigation.  That capability gives your bike computer the ability to tell you to ‘Turn left on Main Street’, rather … Read More Here →

Půlmaraton v Olomouci jsem běžel jen proto, že se jednalo spíš o rodinnou záležitost než abych se zde snažil trhat rekordy. Stejně jako vloni jsem i letos běžel s taťkou a bráchou. Tentokrát brácha vyzvedl startovní čísla už v pátek, takže jsme měli v sobotu před závodem víc času na odpočinek a mohli přijet prakticky […]

V Jeseníkách jsem už jako doma, takže pokud zrovna nemám jiný plán, jedu nahoru běhat nalehko nebo jako poslední dobou častěji přenocovat s batohem. Jeseníky mi samozřejmě nikdy nezevšední ale stereotyp je zabiják v každém vtahu, tak se snažím vždy vymyslet něco nového. Zatím buď zvyšuji náročnost délkou a převýšením, nebo zařazuji neznámé a méně známé trasy. Což je potřeba, protože se mi stále stává že si na některém úseku- většinou postranní cyklostezky-nejsem jistá kam mířím. Hřebenovky, to

V Jeseníkách jsem už jako doma, takže pokud zrovna nemám jiný plán, jedu nahoru běhat nalehko nebo jako poslední dobou častěji přenocovat s batohem. Jeseníky mi samozřejmě nikdy nezevšední ale stereotyp je zabiják v každém vtahu, tak se snažím vždy vymyslet něco nového. Zatím buď zvyšuji náročnost délkou a převýšením, nebo zařazuji neznámé a méně známé trasy. Což je potřeba, protože se mi stále stává že si na některém úseku- většinou postranní cyklostezky-nejsem jistá kam mířím. Hřebenovky, to