Políbit kámen
Určit nejtěžší ultra trailový závod na světě je obtížné a ani se do toho pouštět nechceme. Vedle právě proběhlé Ronda dels Cims, svými parametry jeden z nejtěžších závodů v Evropě, proběhl i Hardrock 100. Během letošního a loňského ročníku vzniklo krásné video o tomto jedinečném závodě. Kissing the Rock: Film ukazuje nádhernou přírodu hor San...
Jak jsem běhal s Keňanem
Osobní keňský trenér běhu? Dneska není nic nemožného. Nedávno jsem šel běhat z práce na Letnou. Tak si tam poklusávám, teprve se rozkoukávám, jsem tam poprvé, lidí mraky, běžců nepřeberně. No a v jednu chvíli se ke mě přidá takový hubený osmahlý čahounv tričku, kraťasech a ošmajdaných botách. Běží kousek vedle mě, pak mi anglicky říká, že napadám na pravou nohu a že na to jsou nějaký cviky. Dodává, že je z Keni, že běhá a že kdybych chtěl, tak můžeme trénovat spolu, je levnej. A že si můžeme jít zaběhat, že mi za pětikilo ukáže všechny triky.
Vysvětluju mu, že pětikilo je docela dost, je vidět, že je to muž dohody, jenže já sebou mám jen kovovou pajsku, protože jsem měl takový sen, že si na Letný po běhání dám třeba limču nebo pivo, než seběhnu do práce a převléknu se, zrovna jsou vedra, že by jeden padl. Na druhou stranu, za tu prču to stojí, říkám, že sebou mám jen pade a že nemusím vidět všechno, ber nebo neber, krátký společný běh. Směje se (no on se směje furt) a říká, že tak jo. Zjevně kšefty nefrčí.
Při běhu kecáme. Říká, že je klasický keňský příběh, teda že nikdy neběhal s vodou od studny a ani do školy že nijak zvláště neběhal, ale prostě běhal a běhal docela dobře, dostal se k trenérovi a někam se dohrabal. Na místní keňský poměry jako že dobrý. Jeho živobytí je, že objíždí spíš druhořadý maratony, tam ho za nějaké peníze najímají jako keňského běžce, který dobíhá na prvním či druhým místě. Blbý je, že kšefty shání manager, který má kontakty a domluví se, navíc teď je plonková doba, největší parna, to se líp placený závody neběhají. Takže si přivydělává v parku tím, že kouká po běžcích a nabízí jim lekce nebo si jen tak zaběhat.
Je dobrej. Teda na mě. I když já na jeho pokyn běžím sprintem a nevydržím to víc, jak pár stovek metrů (zlatý voči, spíš desítek), běží zlehka vedle mě, sleduje mě, pořád mi dává instrukce, počítá mi rytmus kroků, nebo vykřikuje tajný keňský zaklínadlo proti zakopnutí, co já vím co, v tý rychlosti už se zvuk hůř nese. Naštěstí mu na to, aby začal autonomně vykládat, stačí moje dvouslovná otázka, kterou ještě zvládám. Snaží se mě naučit keňskou běžeckou abecedu, vzdávám to, protože to vypadá, jako bychom se prali s letadlama nad náma.
Loučíme se, já už jsem utahaný, upoocený a je mi trapný, že jsem za svých pade dostal víc, než bych čekal, ale nevypadá, že by ho ta půlhodinka trápila. Asi fakt potřebuje manažera. A já to pivo. Slintám, když probíhám kolem zahrádky obsypané hosty, marně vyhlížím někoho známého, kdo by mě pozval či i někoho neznámého kontaktážního, ke komu bych se pozval...
Vysvětluju mu, že pětikilo je docela dost, je vidět, že je to muž dohody, jenže já sebou mám jen kovovou pajsku, protože jsem měl takový sen, že si na Letný po běhání dám třeba limču nebo pivo, než seběhnu do práce a převléknu se, zrovna jsou vedra, že by jeden padl. Na druhou stranu, za tu prču to stojí, říkám, že sebou mám jen pade a že nemusím vidět všechno, ber nebo neber, krátký společný běh. Směje se (no on se směje furt) a říká, že tak jo. Zjevně kšefty nefrčí.
Při běhu kecáme. Říká, že je klasický keňský příběh, teda že nikdy neběhal s vodou od studny a ani do školy že nijak zvláště neběhal, ale prostě běhal a běhal docela dobře, dostal se k trenérovi a někam se dohrabal. Na místní keňský poměry jako že dobrý. Jeho živobytí je, že objíždí spíš druhořadý maratony, tam ho za nějaké peníze najímají jako keňského běžce, který dobíhá na prvním či druhým místě. Blbý je, že kšefty shání manager, který má kontakty a domluví se, navíc teď je plonková doba, největší parna, to se líp placený závody neběhají. Takže si přivydělává v parku tím, že kouká po běžcích a nabízí jim lekce nebo si jen tak zaběhat.
Je dobrej. Teda na mě. I když já na jeho pokyn běžím sprintem a nevydržím to víc, jak pár stovek metrů (zlatý voči, spíš desítek), běží zlehka vedle mě, sleduje mě, pořád mi dává instrukce, počítá mi rytmus kroků, nebo vykřikuje tajný keňský zaklínadlo proti zakopnutí, co já vím co, v tý rychlosti už se zvuk hůř nese. Naštěstí mu na to, aby začal autonomně vykládat, stačí moje dvouslovná otázka, kterou ještě zvládám. Snaží se mě naučit keňskou běžeckou abecedu, vzdávám to, protože to vypadá, jako bychom se prali s letadlama nad náma.
Loučíme se, já už jsem utahaný, upoocený a je mi trapný, že jsem za svých pade dostal víc, než bych čekal, ale nevypadá, že by ho ta půlhodinka trápila. Asi fakt potřebuje manažera. A já to pivo. Slintám, když probíhám kolem zahrádky obsypané hosty, marně vyhlížím někoho známého, kdo by mě pozval či i někoho neznámého kontaktážního, ke komu bych se pozval...
závod na 10 km chůze družstev
[ Srpen 13, 2016; 9:00 am až 12:00 pm. ] mužů skupin I. ligy a II. ligy . Přerov.
Zwift & Tacx launch ability to shake your trainer riding cobblestones. For real.
So here’s the thing – every time I go to Eurobike, Interbike, CES, or some other trade show I’m always asked the same thing by virtually everyone in every booth I visit: “What’s the coolest thing you’ve seen thus far?” … Read More Here →
Před a po (10 měsíců, 20 kilo, tisíc kilometrů)
Milník. Tisíc naběhaných kilometrů. Dostal jsem onehdá otázku, jaký je praktický rozdíl před a po. Včera mi fotoaplikace shodou okolností nabídla moje interní selfíčko staré deset měsíců, to jsem si hrál s focením po běhání do Fitbitu (záhy jsem s tím skončil, nepochopil jsem, na co je to dobrý). Tak jsem po doběhnutí udělal dnešní aktuální a lze to porovnat.
 |
| Vpravo 18.9.2015, vlevo 18.7.2016 - obojí po doběhu |
Dobrý je to focení k tomu, abych zjistil, že rozdíl není žádný podstatný. Modrý tričko mám pořád (věnoval mi jej onehdá Microsoft, je to reklama na Windows Azure, je to nejlepší produkt Microsoftu, se kterým jsem měl tu čest pracovat, je úplně super, jen mi v září bylo malý, teď je mi víc volný, jestli někdo děláte reklamní funkční trička na běhání, jsem na ně vděčný objekt).
Narozdíl od září běhám s hadrem na hlavě, protože se dost potím a štve mě, když mi pot teče do očí. U brýlí mi upadla taková ta pacička na nos, když jsem v zimě hodil v Brandýse tlamu do zákopů na hlavní ulici. Vlasy mám teď nakrátko, to je asi jediná změna daná půlročním cyklem návštěvy střihárny.
Tož tak.
Sestupná křivka je u hmotnosti, kterou jsem taky začal zaznamenávat někdy v polovině září.
Případ prvního dopingu ve světě ultra trailu
Po napínavém závodním víkendu, kdy jsme mohli sledovat kamarády na Rondě, hádat se o nutnosti či zbytečnosti přerušení Nízkotatranské stíhačky či jen běhat po lesích je čas na návrat do reality. S růstem popularity našeho sportu to bylo jen otázkou času, ale stejně jsme to asi čekali později. Dne 24.6.2016 se doping dotkl i...
Dominika Coufalová překonala klubovní
rekord žen v běhu na 600 m časem 1:41,0. Na prvním prázdninovém mítinku. Starý rekord měl hodnotu 142,48 a držela jej od roku 2006 Jana Čábelková
First Look at the New DCR Babymaker Product Tester
Our first product tester in residence has now arrived! Heck, she even arrived via Velib bike with a polka-dot wrap. Despite joining us just two weeks ago she already been out testing various devices. From heart rate sensors to weight … Read More Here →
Tomáš Hlavenka překonal klubovní rekord
v chůzi na 5 000 m na dráze časem 23:26,7, překonal tak rekord, který překonal před měsícem ve Svitavách a měl hodnotu 23:47,27
Poprvé na stadionu na Vojtové ulici
se uskutečnily chodecké závody. Pro kategorii mužů to byla trať na 5 000 m,ženy měly 3 000 m a žactvo bojovali na trati 1 000 m. Vítězové zároveň vytvořili rekordy stadionu na svých tratích. V kategorii mužů první dvě místa vybojovali domácí závodníci: 1. Tomáš Hlavenka časem 23:26,7, 2. Milan Švehla 24:43,8 a na třetím místě [...]