Seitlovácká Relativní 10°
Ve středu na našem stadionu proběhl 2. ročník závodu, který se svými pravidly vymyká zajetým kolejím. Slušela by mu více letní tropická teplota nad 30°C, přesto se počasí umoudřilo a před startem aspoň přestalo pršet. I tak si přišlo zazávodit, nebo zahnat žízeň, slušných 46 sportovců. Stručně k pravidlům pro ty, kteří tento závod ještě neobjevili. Na pěti okruzích (cca 1600m jeden okruh) se probíhá 4x občerstvovací stanicí, kde se každému běžci za vypitý kelímek piva odečítají od konečného času 2 minuty. Takhle si může závodník pomoct maximálně 3x v závodě (6 minut k dobru). Nejlépe se s taktikou popral Marek Radomský z Ostravy, když o svém vítězství rozhodl v posledním kole. Jeho relativní čas v cíli byl 24:32 min (3). Druhý skončil náš Ondřej Dominik 24:40 (3) a třetí, v občerstvovací stanici snad nejrychlejší, Matt Mayer (GB Team !!!) 24:51 (3). V ženách zvítězila naše 100% se občerstvující Petra Pastorová 27:36 (3). Druhá doběhla Kateřina Hollá-Lindnerová (Team Light Bike Ostrava) 29:58 (3) a třetí s opatrnou taktikou naše Tereza Šádková 32:04 (1). A jak si vedli na trati a u piva další naši členové, kterých dorazilo rovných 20?! Petr Škrabánek 26:08 (3), Marek Škapa 28:19 (3), Petr Jorníček 31:11 (3), Michal Buba 31:53 (0), Jaroslav Hrabuška 32:19 (3), Ladislav Dvorský 33:00 (3), Lukáš Malík 33:12 (1), Radek Luksza 33:26 (3), Jaroslav Kuncek 33:39 (3), Patrik Chovanec starší 33:55 (3), Jana Dominiková 35:22 (1), Patrik Chovanec mladší 35:53 (2), Alfons Vytisk 36:11 (0), Zdeněk Oršový 38:17 (1), Magdaléna Drastichová 38:34 (0), Vladimír Skalka 39:21 (0) a Radomír Pach 39:22 (3).
A DCR August Wahoo KICKR Giveaway!
Now that everyone has recovered from the Giveaway Extravaganza, it’s time to get this DCR Giveaway Show back on the road again. And there’s no better time to do so than mid-way through the 2016 Summer Olympics. Think of this as … Read More Here →
Mizuno Running Shoes: Definitive Guide 2016
Naše štafeta úspěšně propojila všechny čtyři české olympijské parky
Stejně jako tomu bylo před dvěma roky, kdy se konala zimní olympiáda v Soči, tak se i tentokrát běžci našeho oddílu zúčastnili olympijské štafety u příležitosti konání letní olympiády v brazilském Riu. Cílem bylo propojit všechny čtyři olympijské parky v Ostravě, Pardubicích, Plzni a na Lipně. Celá akce by se neuskutečnila, kdyby ji opět perfektně nezorganizoval předseda Ligy 100 Ostrava Jaromír Horák. A tak se téměř celá výprava mohla předvést již v pátek 5. srpna na slavnostním otevření Olympijského parku v Ostravě...(více)
TrainingPeaks adds Strava Segment Integration
Yes, you read that title right: TrainingPeaks, arguably a competitor platform to Strava, is now supporting Strava’s most import feature: Segments. Though, not entirely in the way you might expect. Yesterday evening TrainingPeaks rolled out the ability for you to … Read More Here →
Členové klubu díl 18. – Petr Jorníček
Pokud náš klub pořádá nějakou štafetu, či jinou podobnou akci, tak se k ní vždy moc rád přidá náš člen Petr Jorníček. Bydlí v Moravské Ostravě a do klubu vstoupil někde okolo roku 2010. Poctivý běžec, kterému nedělá problém, zaběhnout si ráno do práce…(více)
Adidas Supernova Sequence 9 Review
GoPro’s New Cycling Handlebar & Seat Rail Mounts: In-Depth Review
Last month GoPro announced a handful of new mounts, three of which were focused on cycling. This would actually be the first time that GoPro has directly released a bike-specific mount (let alone three of them). In the past, they had … Read More Here →
Včerejší trénink 9.6.2016 – Trochu jiný extrém
Předzávodní příprava je v plném proudu. O víkendu mě čekají závody a tak se věnují poslední předzávodní přípravě. Nejde ale jen o to trénovat a pracovat na sobě, ale i o to, aby se z tréninku stala zábava a časem nezevšedněl. Nějak takto vypadal včerejší trénink. I přes to, že se nejednalo o nic extra náročného počasí udělalo své. Samozřejmě že jsem to přežila a mimo to jsem si běh v tomto počasí dosyta užila.
Plán
Plán tréninku zněl následovně. Kde jinde trénovat než na své oblíbené trase. Z Trojanovic vybíhám přes sedlo Tanečnice na Pustevny a zpět domů. Mělo se jednat o svižnější trénink. Trochu něco rychlejšího. Volím běh bez holí, které nechávám ležet doma. Osobáček na tuto trať to nebude, přesto, že se mi běží dobře. Za pár minut po vyběhnutí začíná pršet. Nevadí mi to, jelikož déšť při běhu v lese tolik nepociťuji. Trénovat se navíc musí i v nepříznivých podmínkách. Jak jinak bych se připravila na nepříznivé podmínky při závodě, že jo?
Druh tréninku
Jedná se o soustavný rovnoměrný běh střední intenzitou vytrvalostního charakteru. Nejedná se o žádné úseky s vyjímkou na jeden svižný kilometr z Tanečnice sedla na Pustevny. Je to můj oblíbený úsek, kdy vždy před pomyslným cílem na Pustevnách zrychlím. Zároveň je to dobrá příprava na blížící se závody. Na Pustevnách přichází několika minutová pauza a s ní oblíbené kochání se klidnou noční krajinou bez lidí, jen při svitu lamp a mé čelovky. Všude je klid a nikde okolo se nenachází živá duše. To je ta pravá relaxace.
Změna počasí a pravý extrém
Po chvíli se počasí začíná markantně měnit. Ne, že by bylo kdoví jak pěkně. Je jen únosné počasí pro běžecký trénink. Ultraběžci by ale měli umět trénovat v jakémkoli nepříznivém počasí. Je to svým způsobem také určitý druh tréninku, i když to tak nevypadá. Po vyběhnutí na Pustevny mě čeká běh do Ráztoky. Jedná se o další tréninkový úsek, tentokráte technického charakteru, kterým je seběh po sjezdovce. Nevzala jsme si hole, a tím je pro mě tato část náročnější. Počasí se během mého sbíhání mění. Zatáhne se obloha a během minuty šíleně prší. Vytvoří se mlha a já ztěží vidím na metr před sebe. V Beskydech jsem za roky běhání takovou změnu počasí nezažila. V Jeseníkách, to je něco jiného. O těch ale někdy příště. Nicméně v Beskydech takový extrém nezažívám. Ne, že bych podceňovla nebezepčí hor. Mám k nim respekt. Beskydy jsou malé, ale podceňovat se je nevyplácí. O tom by vám mohli vyprávět zážitky záchranáři z místní horské služby. Dnes je to ale zábava. Nejedná o všední trénink, který bych zažila každý den. Při spoustě situací se přesto bavím. Při klouzání na rozbahněné sjezdovce si vybavuji zimní seběhy po sněhu. Co se týká techniky běhu, to nemá od běhu ve sněhu daleko. Nevýhodou je jen, když člověk spadne. To neskončí v měkkém. I přes to, že nemám hole se mi podaří nespadnout. Vyloženě si cestu užívám. Na sobě mám jen kraťasy, kompresní podkolenky, tričko s krátkým rukávem a šusťákovku. Pádím rychle dolů. Není mi zima. Je celkem dusno. Při nádechu to dokonale pociťuji. Jedinná nevýhoda tohoto počasí je mlha. Vidím metr před sebe. Svým způsobem to ale stačí. Jsem nyní vděčná za svou kvalitní čelovku, díky které vidím na cestu alespoň takto. Plno bláta okolo a kloužu se dolů.
Cestu znám i poslepu, jsem přeci doma
I v šílené mlze na sjezdovce naštěstí trefím. Na těchto řádcích to bude znít možná trochu vtipně. Po pravdě, celou cestu netuším, v které části sjezdovky se nacházím. Ano, i toto dokáže počasí. Podaří se mi zorientovat a za pár minut jsem dole. Místy už i zastavím a jdu. Nechci riskovat zranění před blížícími se závody. Pád by mohl špatně dopadnout.
Sama v kopcích
Spousta lidí by mi řeklo, že nejsem normální. Dokonce to často slýchávám. Tyto tréninky jsou pro mě způsobem odreágování. Proč bych tahala někoho s sebou. Věřte, či ne, běžet takto sama má své kouzlo. Člověk si náramně utřídí myšlenky, odreaguje se a pobaví se. Na těchto trénincích je krásná ta svoboda, adrenalin a dobrodružství. Nikdy nevíte jak se změní počasí a co se stane. Počasí si zkrátka nenaplánujeme a změnit se může i při závodě. Potřeba je tedy natrénovat i na tuto situaci. Sama jsem tuto změnu při závodě zažila a ne jednou. Běžíte -li na domácí půdě a pár kilometrů od bydliště, je to v pohodě. Je to jen pár kilometrů domů a voda v běžeckých vodách mi ztěží vadí, když vím, že jsem za chvíli v teple a suchu. Při závodech je to ale jiné, horší. Dá se to přežít. Běžet závod v dešti a špatném počasí je náročnější, má to ale něco do sebe. Sbíhám dále dolů a slyším v lese kroky zvěře. Nebojím se. Stále je zde na horách bezpečněji než v Ostravě.
Svoboda
Je to úžasný pocit svobody. Široko daleko jsem jedinný běžec. Nikde nikdo. Slyším jen vlastní dech, tlukot srdce a dopad nohou v rozbláceném terénu. Užívám si to. Na dalším tréninku a tím nejspíše i posledním před závody se vidím někde v bazeně a sauně. Odpočinu si a doufám, že o víkendu budu mít dostatek energie.
Plán
Plán tréninku zněl následovně. Kde jinde trénovat než na své oblíbené trase. Z Trojanovic vybíhám přes sedlo Tanečnice na Pustevny a zpět domů. Mělo se jednat o svižnější trénink. Trochu něco rychlejšího. Volím běh bez holí, které nechávám ležet doma. Osobáček na tuto trať to nebude, přesto, že se mi běží dobře. Za pár minut po vyběhnutí začíná pršet. Nevadí mi to, jelikož déšť při běhu v lese tolik nepociťuji. Trénovat se navíc musí i v nepříznivých podmínkách. Jak jinak bych se připravila na nepříznivé podmínky při závodě, že jo?
Druh tréninku
Jedná se o soustavný rovnoměrný běh střední intenzitou vytrvalostního charakteru. Nejedná se o žádné úseky s vyjímkou na jeden svižný kilometr z Tanečnice sedla na Pustevny. Je to můj oblíbený úsek, kdy vždy před pomyslným cílem na Pustevnách zrychlím. Zároveň je to dobrá příprava na blížící se závody. Na Pustevnách přichází několika minutová pauza a s ní oblíbené kochání se klidnou noční krajinou bez lidí, jen při svitu lamp a mé čelovky. Všude je klid a nikde okolo se nenachází živá duše. To je ta pravá relaxace.
Změna počasí a pravý extrém
Po chvíli se počasí začíná markantně měnit. Ne, že by bylo kdoví jak pěkně. Je jen únosné počasí pro běžecký trénink. Ultraběžci by ale měli umět trénovat v jakémkoli nepříznivém počasí. Je to svým způsobem také určitý druh tréninku, i když to tak nevypadá. Po vyběhnutí na Pustevny mě čeká běh do Ráztoky. Jedná se o další tréninkový úsek, tentokráte technického charakteru, kterým je seběh po sjezdovce. Nevzala jsme si hole, a tím je pro mě tato část náročnější. Počasí se během mého sbíhání mění. Zatáhne se obloha a během minuty šíleně prší. Vytvoří se mlha a já ztěží vidím na metr před sebe. V Beskydech jsem za roky běhání takovou změnu počasí nezažila. V Jeseníkách, to je něco jiného. O těch ale někdy příště. Nicméně v Beskydech takový extrém nezažívám. Ne, že bych podceňovla nebezepčí hor. Mám k nim respekt. Beskydy jsou malé, ale podceňovat se je nevyplácí. O tom by vám mohli vyprávět zážitky záchranáři z místní horské služby. Dnes je to ale zábava. Nejedná o všední trénink, který bych zažila každý den. Při spoustě situací se přesto bavím. Při klouzání na rozbahněné sjezdovce si vybavuji zimní seběhy po sněhu. Co se týká techniky běhu, to nemá od běhu ve sněhu daleko. Nevýhodou je jen, když člověk spadne. To neskončí v měkkém. I přes to, že nemám hole se mi podaří nespadnout. Vyloženě si cestu užívám. Na sobě mám jen kraťasy, kompresní podkolenky, tričko s krátkým rukávem a šusťákovku. Pádím rychle dolů. Není mi zima. Je celkem dusno. Při nádechu to dokonale pociťuji. Jedinná nevýhoda tohoto počasí je mlha. Vidím metr před sebe. Svým způsobem to ale stačí. Jsem nyní vděčná za svou kvalitní čelovku, díky které vidím na cestu alespoň takto. Plno bláta okolo a kloužu se dolů.
Cestu znám i poslepu, jsem přeci doma
I v šílené mlze na sjezdovce naštěstí trefím. Na těchto řádcích to bude znít možná trochu vtipně. Po pravdě, celou cestu netuším, v které části sjezdovky se nacházím. Ano, i toto dokáže počasí. Podaří se mi zorientovat a za pár minut jsem dole. Místy už i zastavím a jdu. Nechci riskovat zranění před blížícími se závody. Pád by mohl špatně dopadnout.
Sama v kopcích
Spousta lidí by mi řeklo, že nejsem normální. Dokonce to často slýchávám. Tyto tréninky jsou pro mě způsobem odreágování. Proč bych tahala někoho s sebou. Věřte, či ne, běžet takto sama má své kouzlo. Člověk si náramně utřídí myšlenky, odreaguje se a pobaví se. Na těchto trénincích je krásná ta svoboda, adrenalin a dobrodružství. Nikdy nevíte jak se změní počasí a co se stane. Počasí si zkrátka nenaplánujeme a změnit se může i při závodě. Potřeba je tedy natrénovat i na tuto situaci. Sama jsem tuto změnu při závodě zažila a ne jednou. Běžíte -li na domácí půdě a pár kilometrů od bydliště, je to v pohodě. Je to jen pár kilometrů domů a voda v běžeckých vodách mi ztěží vadí, když vím, že jsem za chvíli v teple a suchu. Při závodech je to ale jiné, horší. Dá se to přežít. Běžet závod v dešti a špatném počasí je náročnější, má to ale něco do sebe. Sbíhám dále dolů a slyším v lese kroky zvěře. Nebojím se. Stále je zde na horách bezpečněji než v Ostravě.
Svoboda
Je to úžasný pocit svobody. Široko daleko jsem jedinný běžec. Nikde nikdo. Slyším jen vlastní dech, tlukot srdce a dopad nohou v rozbláceném terénu. Užívám si to. Na dalším tréninku a tím nejspíše i posledním před závody se vidím někde v bazeně a sauně. Odpočinu si a doufám, že o víkendu budu mít dostatek energie.
Fletta trail a Sierre-Zinal
Opět se hlásím z bojiště:-) Po super ME a vítězství na skyrace Lodrino - Lavertezzo jsem trochu odpočinul a následně se mi docela povedl 12denní tréninkový blok. Ten byl směřován k závodům v Malonnu a především Sierre-Zinal. V číslech to bylo 12dní/340km/10tis.v.m. Sice mě trochu trápí chodidla a achylovka, ale není jiná cesta, než to přeběhat a nějaké tréninky nahradit cyklistikou:-)
V Malonnu na Fletta trailu se mi podařilo zaběhnout opět kvalitní čas 1:30´39´´ a obsadit 5 místo, když jsem...