MilešovKa(p) 17,5 km převýšení 846 m 2016
Sobota 6.8.2016
Míša se ve Stromovce zmiňuje o závodě na Milešovku. Startuje se prý ve dvou vlnách. Nejprve pěší, poté běžci.
Čtvrtek 15.9.2016
Prohlížím si fotky z minulých ročníků. Jako odměna pro vítězný tým je vždycky připravený nějaký pěkný dort. Je to jasný - pojedu tam :-). Akorát nepoběžím, ale půjdu to společně s Augustýnkem a kočárkem s tou první skupinou jako pochod. Platím startovné. Budu to mít jako takovou odměnu za Běchovice :-).
Neděle 25.9.2016
Dalibor mi říká, že s kočárkem to rozhodně nepůjde. Ať si prý raději vezmu krosničku. Tu sice vlastním, nicméně jsem ji zatím netestovala. Zkouším ji tedy hned odpoledne po příjezdu z Běchovic. Je hrozně těžká! :-( Těch sedmnáct a půl kilometru bych s ní asi nedala :-(.
Pondělí 26.9.2016
Ještě ráno se přikláním k variantě, že tu středu odpískám. Tak to bude jednodušší.
Večer se však situace mění a já jsem rozhodnutá jet. Přece nenechám propadnout již zaplacené startovné :-).
Středa 28.9.2016
Už ve frontě na prezentaci poslouchám řeči, že se to s kočárkem ("šmrdlákem" s plastovými kolečky) absolvovat nedá. Posledních dva a půl kilometru to údajně nepůjde ani náhodou. Také zjišťuji, že ačkoliv startuji v dřívějším čase, stejně téměř všichni, až na pár výjimek, poběží. Charakter pochodu to možná mělo někdy před lety... Navíc se jedná o orientační přespolní běh :-o.
Že jsem tentokrát šlápla opravdu vedle, je jasné už od samého začátku. Po polní cestě se s kočárkem jede skutečně mizerně. Tak to nevadí, že tu Milešovku dneska nedobyjeme. Zdoláme jí s Augustýnkem za pár let, až bude trošku větší. Hmm... :-/ Ale stejně, minimálně za ten pohled na radostného synka pobíhajícího v podzimním mlhavém ránu v polích mezi sytě červenými šípky a jabloněmi to stálo!
Chvíli si pohrávám s myšlenkou vrátit se zpátky, dokud ještě nejsem moc daleko, ale nakonec jdu dál. Uvidím, kam dojdu. Ty Černčice na patnáctém kilometru, ze kterých je v patnáct čtyřicet pět odjezd do Teplic, bych snad mohla zvládnout.
Po úvodní nepříjemné pasáži následuje asfalt a vesničky. Augustýnek spí, tak i trochu běžím abych něco nahnala, když to teď chvíli jde.
"Ahoj! :-) Na procházce, na procházce?" Ty jo, to byl přece kominík a já si na něj měla sáhnout pro štěstí. Sakryš, jsem to zase projela.
U silnice roste nádherná hrušeň. Leží pod ní úžasná větev, kterou se dají hrušky setřást na zem. Ňam, ty jsou dobrý :-). Beru jich ale jenom pár. Už takhle to mám docela těžký.
Devátý kilometr a občerstvovací stanice. Gustík se probouzí. Půlka je za námi. Od teďka už to má být jen a jen horší. Dostávám tu však první (a zároveň jedinou) podporu dnešního dne: "Ale vy to dáte! Vy jste šikovná. Když tak s ním chvíli pojedete pozadu."
Další hrušky a po nich odbočka do terénu. Augustýnek pobíhá po stráni pokryté vrstvou sena, jenž se mi neustále namotává na kolečka kočárku. Ten se k tomu naklání doleva a zase moc nejede :-(. Svačíme. Předbíhají nás ti, kteří startovali ve druhé skupině v pozdějším čase. Jeden běžec mi hlásí, že následující úsek na kočárek není, takže to nepůjde. Najděte pořádného chlapa, když jsou to samí takoví... "nejdetolidi". Přece to zkusím a uvidím ne?
Tak tohle je masakr. Potok. Pomáhá mi přes něj jeden moc hodný klučík. Děkuju! Šílené bahno rozdupala ta hromada párů bot, co tudy proběhla před námi. Kamení, kořeny stromů, prudké stoupání. Augustýnek mi sedí za krkem. Jednou rukou mu držím obě nohy, druhou vezu kočárek. Jdu pozadu. Nohy v blátě podkluzují... Jak vypadají ty Spartan Races? Myslím si, že to, co tady momentálně provozuji, tomu možná nebude úplně vzdálené :-D.
O kousek výš je už sice sucho, ale prudké stoupání pokračuje dál. Popovezu kousek kočárek, pak se vracím dolů pro Gustíka. A takhle pořád dokola. Kláda přes cestu je tím nejmenším. Následuje však bahnivý sešup.
Všichni běžci už nás předběhli. Nikde nikdo. Nacházíme se sami někde uprostřed lesa. Kočárek nejede nahoru ani dolů. Stojí v blátě. Popadají mě pocity zoufalství. Kleju a mám na krajíčku. Proč já jsem sem vůbec lezla :'-(. Co teď?! Tady se to s tím kočárkem skutečně... já nechci použít to slovo. Je to prostě náročné. No nic. Chce to klid a postupovat dopředu.
Tímhle relativně krátkým úsekem strávíme spoustu času. Abychom vůbec stihli ty Černčice.
Když po pár kilometrech po lepší kamenité cestě spatřuji asfaltku, už jen vyčerpaně hlesnu "Silnice. Silnice."
Kolem stojí stohy slámy a před námi - Milešovka! Ta je krásná! :-) Vůbec nevypadá hrozivě. Třeba jí možná dneska ještě nakonec pokoříme.
Do Černčic sice dorážím o něco později než jsem si stanovila svůj limit, ale do odjezdu autobusu zbývá dvě a půl hodiny, což je stále dost času. Zkusím to. Občerstvovací stanici, co tu byla, už balí.
Závěrečné stoupání začíná po travnaté cestě. V protisměru potkávám další účastníky, které jsem viděla ráno na startu. Vrací se zpět. Jeden z nich si neodpustí jedovatou poznámku, že tohle už ale opravdu zaručeně nedám! To víš, že jo, ty... Myslím si své a zároveň začínám pomalu věřit pravému opaku :-). Každým krokem jsem blíž a blíž.
Pořadatel mi volá, že jsem stále neodevzdala svůj čip. To je přece jasný, když jsem ještě na trati.
Jsem celá zpocená a špinavá. Osm set metrů pod vrcholem ukládám kočárek do křoví. Batoh dávám na záda, Gustíka si posadím za krk a jdeme. Ve finálním stoupání po velkých kamenech se jde dobře. Jako po schodech :-).
V posledních desítkách metrů mi hlavou problýsknou všichni ti, kteří mi tvrdili, že to nedám. A já to dokázala :-). To je hezký pocit.
V cíli dostáváme výborné sušenky s logem závodu, džus, čaj... a taky ten dort přece! :-) Ten za tohle všechno může :-D. Přebalím Gustíka, pokocháme se nádherným výhledem po okolí. Počasí je úplně suprový.
Při sestupu v té spodní pasáži sice úplně nechápu jak jsem to s tím kočárkem mohla vyjet, ale to je teď jedno... Je mi příjemně :-).
V Černčicích ještě chvilku čekáme na odjezd autobusu. Jsme tu trochu s předstihem. Zpáteční cesta vlakem pak probíhá ve společnosti milých běžců z Mostu.
Říká se, někoho potkáte právě tam, kam se vám původně vlastně vůbec jít nechtělo... :-)
Jinak pro cestu z Teplic na Milešovku kočárek moc nedoporučuji ;-).
Míša se ve Stromovce zmiňuje o závodě na Milešovku. Startuje se prý ve dvou vlnách. Nejprve pěší, poté běžci.
Čtvrtek 15.9.2016
Prohlížím si fotky z minulých ročníků. Jako odměna pro vítězný tým je vždycky připravený nějaký pěkný dort. Je to jasný - pojedu tam :-). Akorát nepoběžím, ale půjdu to společně s Augustýnkem a kočárkem s tou první skupinou jako pochod. Platím startovné. Budu to mít jako takovou odměnu za Běchovice :-).
Neděle 25.9.2016
Dalibor mi říká, že s kočárkem to rozhodně nepůjde. Ať si prý raději vezmu krosničku. Tu sice vlastním, nicméně jsem ji zatím netestovala. Zkouším ji tedy hned odpoledne po příjezdu z Běchovic. Je hrozně těžká! :-( Těch sedmnáct a půl kilometru bych s ní asi nedala :-(.
Pondělí 26.9.2016
Ještě ráno se přikláním k variantě, že tu středu odpískám. Tak to bude jednodušší.
Večer se však situace mění a já jsem rozhodnutá jet. Přece nenechám propadnout již zaplacené startovné :-).
Středa 28.9.2016
Už ve frontě na prezentaci poslouchám řeči, že se to s kočárkem ("šmrdlákem" s plastovými kolečky) absolvovat nedá. Posledních dva a půl kilometru to údajně nepůjde ani náhodou. Také zjišťuji, že ačkoliv startuji v dřívějším čase, stejně téměř všichni, až na pár výjimek, poběží. Charakter pochodu to možná mělo někdy před lety... Navíc se jedná o orientační přespolní běh :-o.
Že jsem tentokrát šlápla opravdu vedle, je jasné už od samého začátku. Po polní cestě se s kočárkem jede skutečně mizerně. Tak to nevadí, že tu Milešovku dneska nedobyjeme. Zdoláme jí s Augustýnkem za pár let, až bude trošku větší. Hmm... :-/ Ale stejně, minimálně za ten pohled na radostného synka pobíhajícího v podzimním mlhavém ránu v polích mezi sytě červenými šípky a jabloněmi to stálo!
Chvíli si pohrávám s myšlenkou vrátit se zpátky, dokud ještě nejsem moc daleko, ale nakonec jdu dál. Uvidím, kam dojdu. Ty Černčice na patnáctém kilometru, ze kterých je v patnáct čtyřicet pět odjezd do Teplic, bych snad mohla zvládnout.
Po úvodní nepříjemné pasáži následuje asfalt a vesničky. Augustýnek spí, tak i trochu běžím abych něco nahnala, když to teď chvíli jde.
"Ahoj! :-) Na procházce, na procházce?" Ty jo, to byl přece kominík a já si na něj měla sáhnout pro štěstí. Sakryš, jsem to zase projela.
U silnice roste nádherná hrušeň. Leží pod ní úžasná větev, kterou se dají hrušky setřást na zem. Ňam, ty jsou dobrý :-). Beru jich ale jenom pár. Už takhle to mám docela těžký.
Devátý kilometr a občerstvovací stanice. Gustík se probouzí. Půlka je za námi. Od teďka už to má být jen a jen horší. Dostávám tu však první (a zároveň jedinou) podporu dnešního dne: "Ale vy to dáte! Vy jste šikovná. Když tak s ním chvíli pojedete pozadu."
Další hrušky a po nich odbočka do terénu. Augustýnek pobíhá po stráni pokryté vrstvou sena, jenž se mi neustále namotává na kolečka kočárku. Ten se k tomu naklání doleva a zase moc nejede :-(. Svačíme. Předbíhají nás ti, kteří startovali ve druhé skupině v pozdějším čase. Jeden běžec mi hlásí, že následující úsek na kočárek není, takže to nepůjde. Najděte pořádného chlapa, když jsou to samí takoví... "nejdetolidi". Přece to zkusím a uvidím ne?
Tak tohle je masakr. Potok. Pomáhá mi přes něj jeden moc hodný klučík. Děkuju! Šílené bahno rozdupala ta hromada párů bot, co tudy proběhla před námi. Kamení, kořeny stromů, prudké stoupání. Augustýnek mi sedí za krkem. Jednou rukou mu držím obě nohy, druhou vezu kočárek. Jdu pozadu. Nohy v blátě podkluzují... Jak vypadají ty Spartan Races? Myslím si, že to, co tady momentálně provozuji, tomu možná nebude úplně vzdálené :-D.
O kousek výš je už sice sucho, ale prudké stoupání pokračuje dál. Popovezu kousek kočárek, pak se vracím dolů pro Gustíka. A takhle pořád dokola. Kláda přes cestu je tím nejmenším. Následuje však bahnivý sešup.
Všichni běžci už nás předběhli. Nikde nikdo. Nacházíme se sami někde uprostřed lesa. Kočárek nejede nahoru ani dolů. Stojí v blátě. Popadají mě pocity zoufalství. Kleju a mám na krajíčku. Proč já jsem sem vůbec lezla :'-(. Co teď?! Tady se to s tím kočárkem skutečně... já nechci použít to slovo. Je to prostě náročné. No nic. Chce to klid a postupovat dopředu.
Když po pár kilometrech po lepší kamenité cestě spatřuji asfaltku, už jen vyčerpaně hlesnu "Silnice. Silnice."
Kolem stojí stohy slámy a před námi - Milešovka! Ta je krásná! :-) Vůbec nevypadá hrozivě. Třeba jí možná dneska ještě nakonec pokoříme.
Do Černčic sice dorážím o něco později než jsem si stanovila svůj limit, ale do odjezdu autobusu zbývá dvě a půl hodiny, což je stále dost času. Zkusím to. Občerstvovací stanici, co tu byla, už balí.
Závěrečné stoupání začíná po travnaté cestě. V protisměru potkávám další účastníky, které jsem viděla ráno na startu. Vrací se zpět. Jeden z nich si neodpustí jedovatou poznámku, že tohle už ale opravdu zaručeně nedám! To víš, že jo, ty... Myslím si své a zároveň začínám pomalu věřit pravému opaku :-). Každým krokem jsem blíž a blíž.
Pořadatel mi volá, že jsem stále neodevzdala svůj čip. To je přece jasný, když jsem ještě na trati.
Jsem celá zpocená a špinavá. Osm set metrů pod vrcholem ukládám kočárek do křoví. Batoh dávám na záda, Gustíka si posadím za krk a jdeme. Ve finálním stoupání po velkých kamenech se jde dobře. Jako po schodech :-).
V posledních desítkách metrů mi hlavou problýsknou všichni ti, kteří mi tvrdili, že to nedám. A já to dokázala :-). To je hezký pocit.
V cíli dostáváme výborné sušenky s logem závodu, džus, čaj... a taky ten dort přece! :-) Ten za tohle všechno může :-D. Přebalím Gustíka, pokocháme se nádherným výhledem po okolí. Počasí je úplně suprový.
Při sestupu v té spodní pasáži sice úplně nechápu jak jsem to s tím kočárkem mohla vyjet, ale to je teď jedno... Je mi příjemně :-).
V Černčicích ještě chvilku čekáme na odjezd autobusu. Jsme tu trochu s předstihem. Zpáteční cesta vlakem pak probíhá ve společnosti milých běžců z Mostu.
Říká se, někoho potkáte právě tam, kam se vám původně vlastně vůbec jít nechtělo... :-)
Jinak pro cestu z Teplic na Milešovku kočárek moc nedoporučuji ;-).
Pradědova stovka
Všechno se zase krásně sešlo a vyšel z toho zase naprosto krásný víkend, kdy jsem si užil fantastický závod, úžasnou trať a nádherné počasí.
Pradědovu stovku jsem chtěl běžet již dříve, ale termínově se to tlouklo se Šutrem. Letos už v plánech došlo i na Praděda a ještě, že tak, údajně to byl poslední ročník. Škoda. Trať je úžasná a organizace příkladná. Ten závod bude chybět.
V pátek vyrážím vlakem do Zábřehu a pak pokračuji náhradní autobusovou dopravou do Jeseníku. Indiáni vytrhali koleje a údajně toto provizórium už trvá neskutečně dlouho. Ovšem, vše je k něčemu dobré, protože cesta autobusem byl velký zážitek. Paní průvodčí je bodrá žena a svým vtipným a milým přístupem rozesměje mnohokrát celý autobus. Myslím, že každému přidala minimálně 5 minut života. Angličané tomu říkají smalltalk a má to opravdu něco do sebe. Při jednom přestupování, kdy se vyvažuje zatížení tří autobusů se "ztratí" pětiletý kluk, který sám přestoupil z jednoho autobusu do druhého, paní to vtipně komentuje s tím, že je ještě malý a že rodičům se prchá až v 18, nato se hned přihlásí mladý cestující , že jemu už jako 18 je, a zda může tedy prchat. No a v podobném duchu to šlo až do Jeseníku. Tam jsem si na náměstí dal večeři a hned jsem zažil úžasný další minirozhovor s postaší servírkou a kuchařkou Maruškou. Hned jsem tedy v obraze, zda rostou houby, kolik borůvek očesali poláci a co je nového ve městě :) Do České Vsi, kde je ubytování v tělocvičně a registrace pak už dojdu necelé 4km pěšky. V tělocvičně je už docela plno a jak pověst slibovala je tam i naražené pivo. Potkávám Janu G. a tak si 3x společně myslíme na pivo. Povídáme o všem možném, hlavně ale o běhání, a také o tom, zda bude letos POP, škoda že tam nebyl Martin VP aby mohl dát přesnější informace, ale skotačil v Tatrách a kotník ho prý limituje v junáckém povyražení v Jeseníkách. Po třech pivech spím jako miminko, věci na závod neřeším, ráno bude na přípravu času dost.
Ráno rychle vstát, zabalit, nasnídat a rovnou na letmý start, žádné zdržování. Pravda tkaničky si zavazuji až po startu, ale co, podle mne vše dobře načasováno. Ještě je tma a tak přijde ke slovu i čelovka. Brzo ovšem je tu den a s ním je i vidět úžasná krajina. Jedno krásné panorama střídá druhé.
Trasa opravdu stojí za to
Česká Ves - Krajník - Studniční vrch - Sedlo Na Pomezí - Lví hora - Smrk - Ramzová - Šerák - Keprník - Vozka - Červená hora - Červenohorské sedlo - Švýcárna - Praděd - Ovčárna - Ztracené kameny - sedlo Skřítek - Rabštejn - Kamenec - Libina - Bradlo - Rohle - Bílý kámen - Trlina - Lesnice - Postřelmov
cca 120km a 4800m převýšení
Během závodu, bylo dostatek občersvovaček, výborně zásobených a tak v hospodách dávám klasický trojboj polévka - pivo - kofola, když je občersvovačka z auta dávám chleba ze sádlem - pivo - kola.
Celý den je pořád na co koukat. Okolo Praděda je trochu nával turistů, ale hned jsme pryč. Výborné setkání je na Jelení studánce, kde si dva manželské páry přišli udělat kávu. Normálně malé zjevení, mají džezvu, plynový vařič a pozor porcelánové šálky. Krásně si užívají slunečný den a fandí a ještě nás stačily poučit o tom, že je den kávy. No to prostě miluji, když vidím, jak někteří lidé umí hezky užívat malé radosti života. Někde za Šerákem cca na 38km jsem sladil tempo s Markem z Ostravy a nakonec jsme to dotáhli spolu až do cíle. Hezky jsme si popovídali a bylo to moc fajn.
Když jsme na Rabštejně akorát se smráká a padá noc a vytahujeme čelovky. Do cíle je ještě 40km a trasa nás opravdu nešetří. Skály, kameny prolejzky všeho druhu, je to spousta těžkých úseků, ale jsou krásné. Nechybí ani cesta skrz ohradu s ohradníkem pod proudem a nápisem "pozor býk" Znejistím jen na chvíli, ale když se má jít po zelené, tak se jde po zelené. :)
V cíli jsme chvíli před třetí ráno za 20:52 na děleném 25. a 26. místě. Mám zaplacenou večeři, ale nějak není chuť a tak se jen vysprchuji a jdu spát. Ráno mám pak hlad, že bych polykal hřebíky. Naproti škole je večerka, ve které ráno koupím čerstvé pečivo a kávu, posnídám na lavičce a pak pěšky dojdu cca 5km do Zábřehu na vlak. Začátek je trochu krušnější, puchýře o sobě dávají znát, ale kupodivu se to dá rozchodit.
Závod a organizátory moc chválím. Moc všem děkuji bylo to nádherně strávený čas plný milých lidí a závod je opravdu super. Pokud bych se mohl přimluvit, tak bych ho nerušil.
web závodu
některé fotky jsem si vypůjčil na FB od Jiřího Hofmana, mimochodem to je borce, který má na kontě už více jak 800 stovek
 |
| výhled z Medvědího kamene |
 |
| Praděd v dáli |
V pátek vyrážím vlakem do Zábřehu a pak pokračuji náhradní autobusovou dopravou do Jeseníku. Indiáni vytrhali koleje a údajně toto provizórium už trvá neskutečně dlouho. Ovšem, vše je k něčemu dobré, protože cesta autobusem byl velký zážitek. Paní průvodčí je bodrá žena a svým vtipným a milým přístupem rozesměje mnohokrát celý autobus. Myslím, že každému přidala minimálně 5 minut života. Angličané tomu říkají smalltalk a má to opravdu něco do sebe. Při jednom přestupování, kdy se vyvažuje zatížení tří autobusů se "ztratí" pětiletý kluk, který sám přestoupil z jednoho autobusu do druhého, paní to vtipně komentuje s tím, že je ještě malý a že rodičům se prchá až v 18, nato se hned přihlásí mladý cestující , že jemu už jako 18 je, a zda může tedy prchat. No a v podobném duchu to šlo až do Jeseníku. Tam jsem si na náměstí dal večeři a hned jsem zažil úžasný další minirozhovor s postaší servírkou a kuchařkou Maruškou. Hned jsem tedy v obraze, zda rostou houby, kolik borůvek očesali poláci a co je nového ve městě :) Do České Vsi, kde je ubytování v tělocvičně a registrace pak už dojdu necelé 4km pěšky. V tělocvičně je už docela plno a jak pověst slibovala je tam i naražené pivo. Potkávám Janu G. a tak si 3x společně myslíme na pivo. Povídáme o všem možném, hlavně ale o běhání, a také o tom, zda bude letos POP, škoda že tam nebyl Martin VP aby mohl dát přesnější informace, ale skotačil v Tatrách a kotník ho prý limituje v junáckém povyražení v Jeseníkách. Po třech pivech spím jako miminko, věci na závod neřeším, ráno bude na přípravu času dost.
 |
| Ráno v tělocvičně |
 |
| Hraničník |
Trasa opravdu stojí za to
Česká Ves - Krajník - Studniční vrch - Sedlo Na Pomezí - Lví hora - Smrk - Ramzová - Šerák - Keprník - Vozka - Červená hora - Červenohorské sedlo - Švýcárna - Praděd - Ovčárna - Ztracené kameny - sedlo Skřítek - Rabštejn - Kamenec - Libina - Bradlo - Rohle - Bílý kámen - Trlina - Lesnice - Postřelmov
cca 120km a 4800m převýšení
 |
| Ztracené kameny |
Celý den je pořád na co koukat. Okolo Praděda je trochu nával turistů, ale hned jsme pryč. Výborné setkání je na Jelení studánce, kde si dva manželské páry přišli udělat kávu. Normálně malé zjevení, mají džezvu, plynový vařič a pozor porcelánové šálky. Krásně si užívají slunečný den a fandí a ještě nás stačily poučit o tom, že je den kávy. No to prostě miluji, když vidím, jak někteří lidé umí hezky užívat malé radosti života. Někde za Šerákem cca na 38km jsem sladil tempo s Markem z Ostravy a nakonec jsme to dotáhli spolu až do cíle. Hezky jsme si popovídali a bylo to moc fajn.
 |
| soumrak na Rabštejně |
Když jsme na Rabštejně akorát se smráká a padá noc a vytahujeme čelovky. Do cíle je ještě 40km a trasa nás opravdu nešetří. Skály, kameny prolejzky všeho druhu, je to spousta těžkých úseků, ale jsou krásné. Nechybí ani cesta skrz ohradu s ohradníkem pod proudem a nápisem "pozor býk" Znejistím jen na chvíli, ale když se má jít po zelené, tak se jde po zelené. :)
 |
| Marek a žebřík na Rabštejně |
Závod a organizátory moc chválím. Moc všem děkuji bylo to nádherně strávený čas plný milých lidí a závod je opravdu super. Pokud bych se mohl přimluvit, tak bych ho nerušil.
web závodu
některé fotky jsem si vypůjčil na FB od Jiřího Hofmana, mimochodem to je borce, který má na kontě už více jak 800 stovek
Větřkovický triatlon
Pro kamarády, které jsem svým sportováním inspiroval, je toto tradiční závod na závěr prázdnin. Pro mě to je trochu z ruky, ale letos se zadařilo a znovu jsem si připomněl, co to je terénní triatlon.
Číst dál »»»
Číst dál »»»
Best Wireless Headphones for Running
Jasmin Paris dokončila obdivuhodný hattrick
Britská běžkyně s českými kořeny Jasmin Paris od neděle drží nejrychlejší časy na všech třech velkých horských výzvách Velké Británíe – Bob Graham Round (15:24), Ramsay Round (16:13) a Paddy Buckley (18:33 – ještě bude potvrzeno). V letošní sezoně toho vedle těchto aktivit stihla Jasmin hodně. Vyhrát Glen Coe Skyline, Tromso Skyrace – tím vyhrát...
Fachman kros Svoboda
Hezkého počasí babího léta si mohli užít závodníci, kteří se v neděli vypravili na Fachman kros do Svobody. Na start hlavního závodu na 15 km se postavilo 69 běžců a běžkyň a kratší varianty na 8 km se zúčastnilo 46 závodníků. Atmosféra zde bývala vždy domácí a přátelská a nejinak tomu bylo i na 5. ročníku. Celkovým vítězem hlavního závodu se stal Martin Ocásek (Krnov), když do cíle doběhl s pohodlným náskokem v čase 54:20 min. Druhý za ním skončil náš Ondřej Dominik 57:32 a třetí Roman Janeček (Caramba! Team) 58:37. Ženy byly „odsouzené“ bojovat jen o druhé místo, protože první příčku si s přehledem pohlídala naše Petra Pastorová 1:04:10 hod. Druhá tak skončila Lucie Gruchalová (TK Ostrava) 1:08:14 a třetí Jana Richterová (Prajzský BK Kravaře) 1:08:42. V závodě na 8 km zvítězili David Wittek 30:22 a Barbora Lampová 39:05, oba závodící za TJ Sokol Opava. Výsledky našich: Marek Škapa 1:00:02 a 1. místo v kategorii, Daniel Šindelek 1:00:08 a 2. místo v kategorii, Petr Jorníček 1:07:28, Iva Pachtová 1:15:50 a 1. místo v kategorii, Jana Dominiková 1:16:55 a 2. místo v kategorii, Radek Luksza 1:17:08, Zdeněk Oršový 1:20:21 a Josef Smola 1:20:54 a 3. místo v kategorii.
Běh na Emu
Neuplyne snad jediný týden, aby v regionu nevznikl nějaký nový závod. A tak pouhé tři dny po úspěšné premiéře Runfestu proběhla přímo v centru Ostravy další novinka. Na svátek svatého Václava se poprvé běžel Běh na Emu. Jeho organizátorem byl lyžařský oddíl Baníku Ostrava za podpory obvodu Slezská Ostrava. Trasa vedla z Slezskoostravského hradu po náplavce kolem řeky na Gagarinovo náměstí a pak přes Baranovec nahoru na vrchol haldy Ema. Serpentýnami opět dolů a po druhém břehu Ostravice zpět na hrad. Na 8,2km dlouhé trati čekalo běžce několik přeběhu mostu přes řeku nebo výběh i následný seběh několika desítek schodů..(více)
Družstvo mladších žáků vybojovalo stříbrnou
medaili ve finále Přeboru družstev Moravy a Slezska, které se konalo v neděli dne 2. října ve Znojmě.
Mistrovství Moravy a Slezska družstev mladších žáků
poř.
družstvo
body
1
Atletický klub Olomouc z.s.
169,50
2
AC Moravská Slavia Brno, spolek
99,00
3
TJ Jiskra Otrokovice
84,00
4
TJ Sokol Opava
74,00
5
BYAC Brno
70,50
6
Atletika Poruba z.s.
66,00
7
AC Slovácká Slavia Uherské Hradiště
27,00
8
AC Prostějov
26,00
Body získané závodníky, kteří startovali v roce 2016 za “A” družstvo mladších žáků
P.č.
Příjmení [...]
RAW VEGAN ENERGY BALLS
Krásný nedělní večer! Kdo z Vás viděl video z červencovýho Spartana v Polsku, možná si všiml, že jsme se s Majdou před závodem doslova ládovaly veganskýma kuličkama. Majda je totiž co se veganskýho vaření a pečení týče absolutní masterchef (což se o mně říct rozhodně nedá) a já bych nikdy nevěřila, že to může být tak […]
Horský půlmaraton na pohodu
Asi to znáte všichni, jedete na závod, na který se celkem těšíte, ale už po startu cítíte, že to nepůjde úplně na plný plyn, ale bude to takříkajíc závod na pohodu. A takový byl Horský maraton pořádaných Valachiarunem ve Vsetíně. Byl prostě krásný a o výsledek tentokrát nešlo (byť 13. místo celkově není tak zlé)...(více)