Spartathlon, Pyreneje, Skotsko, Babice, Třezalka.
Radek Brunner to dokázal! Třetí místo na Spartathlonu, tedy historicky nejlepší umístění českého závodníka, dosáhl Radek Brunner a splnil si tak svůj sen. Radek větší část závodu vedl, pozdější vítěz Polák Andrzej Radzikowski Radka předběhl až na 160. km. Radek se oproti loňsku zlepšil o víc než 6 hodin a mimo jiné si zde vytvořil nový osobák v běhu na 24 hodin. Těžko najít slova k tomuto fantastickému úspěchu! Tak pouze gratulujeme a přejeme rychlou regeneraci!
Zuzka Urbancová a Honza Bartas jsou asi jiného živočišného druhu. Poslední report jsme končili koncem srpna Kimou. Od té doby si zajeli dle svých slov
na dovolenou do Pyrenejí, kde si odběhli sedmidenní etapový závod Pyrenees Stage Run a umístili se na druhém místě. V podstatě týden poté se přesunuli do Skotska, kde nakonec jenom Honza zaběhl závod skotskou vysočinou Glen Coe. Jelikož Zuzku postihlo nachlazení, zůstala pouze v roli suportu. Honza tento závod o délce
50 kilometrů a 4800 metrů převýšení dokončil na 39. místě.
Na Babickém čtvrtmaratonu jste snad všichni byli, tak jen to nejdůležitější. Přes pesimistické předpovědi proběhl celý den téměř bez deště. Bylo to letos trochu komornější, což asi nebylo na škodu. Za neúčasti nastydlého Honzy Havlíčka
po dlouhém boji vyhrál mladý stýplař Luboš Gaisl o pouhou sekundu před Lukášem Kozlíkem. Z babickejch se nejlépe umístil Tomáš Luňák. Kategorii mužů do padesáti vyhrál a celkově byl dvanáctý. Pavel Fenyk vyhrál kategorii
do šedesáti. Klára Jakešová doběhla jako šestá žena za 50:00.
Následující týden už uzdravená Zuzka Urbancová skončila na Nezmar Sky Maratonu na druhém místě.¨
8. října se Zuzka pro změnu blýskla na kratší trati. Na Ondřejnickém půlmaratonu, akci zařazené do STRC poháru obsadila druhé místo v ženách. Honza Bartas doběhl čtrnáctý a spolu se Zuzkou obsadili první místo v kategorii mix týmů. O stejném víkendu si Jakub Karč vyběhl bramborovou medaili na Stovce Podyjím za 18:13. Tahle stovka ale není stovka ale má 110 km.
Víkend v polovině října byl věnován babickému soustředění v Krkonoších. Zúčastnil se Michal Burda, Martin Hakl, Honza Bartas, Zuzka Urbancová, Petr Martinovský, Lenka Horká, Honza Dufek, Klára Jakešová a Petr Říman. Všem se nepodařilo utrhnout na celou dobu, tedy od čtvrtka do neděle a všichni také neabsolvovali plný počet kilometrů. Všichni si ale jaksepatří užili jak krásného podzimního běhání za přítomnosti mlh, větru, sněhu i slunce, tak i večerních nekonečných debat samozřejmě o běhání. Všichni, kterým to z nějakého důvodu nevyšlo, mají čeho litovat.
petr.riman@behej.com
Přežila jsem Chřibák!!!
Je pondělí 17.10.2016…jsem živá…přežila jsem Chřibský maraton :-)
Letos jsem FAKT už vůbec žádný silniční maraton běžet nechtěla. Na jaře v Krakowě to nešlo. Musela jsem zrušit i padesátku ve Winschotenu. V polovině srpna jsem si jen tak odcupitala Yesenický maraton, bo hory miluju. Na podzim jsem se rozhodla veškerou energii vložit do přípravy na Runfest půlmaraton. Trénovala jsem hlavně kvalitu, rychlost, nikoliv však vytrvalost…
A pak mi v září můj kolega z Kroměříže zvaný napsal Chroust napsal sms.:“Hele, nechceš si zaběhnout Chřibák? Poběží i Richard, Xao, je to pro náš triatlonový oddíl takové tradiční zakončení sezony“. Nejprve jsem to zavrhla jako nereálné, pak jsem si řekla, že třebas stihnu ještě nějaké dlouhé běhy natrénovat a pokud nebude pršet, do Kroměříže přijedu…No a tak jsem jakože trénovala…25.9. „dlouhý“ půlmaraton, 2.10. běh po rovinaté asfaltové cyklostezce v délce 20 km…Na víc nebyl čas…
Celou dobu bylo škaredě, pršelo, vítr foukal. Ještě ve čtvrtek 13.10. to vypadalo nadějně – že bude bude zima, déšť a já nebudu nikam muset. Najednou tu ale byla sobota 15.10. a s nísluníčko, azuro, celkem teplo. V 7 hodin ráno jsem tedy vlakem vyrazila směr Kroměříž. Byl to trochu adrenalin, zda start maratonu stihnu, neboť na trati byly nějaké výluky, nicméně vše nakonec klaplo a v 10:00 hodin jsem už byla v dresu a na značkách.
Přemístili jsem se na stadion, kde jsme potkali dalšího kolegu a také nečekaně běžce na lidi z MK Seitl. Bylo s kým podřystat, nějaké fotečky jsme udělali a v 10:30 bylo odstartováno.
Nejprve se 2x oběhlo kolečko na atletickém stadionu a pak hurá mimo dráhu. Trasa zprvu parádní. Rovinka, asfalt, cyklostezka podél Moravy, prostě Baťův kanál. Držela jsem se Chrousta do cca 5-tého kilometru, pak zrychlil a já zůstala sama. Tipla jsem si, že Chroust utekl, neboť se bál, že mu začnu sprostě nadávat, jakmile přijde první kopeček. Výčitky svědomí jím ale patrně lomcovaly, neboťmi tu a tam poslal jako morální oporu kolegu, který ho přišel povzbudit na kole.J Kolega cyklista se mnou různě debatoval, žertoval, pak mi ale řekl, že na Bunč tedy ani náhodou nepojede, že je to prudké stoupání…a zmizel…
Co je to Bunč? KOPEC!!!! Kopec jak SVIŇA!!!
Bunč…no asi tak-na 11- tém km skončila pohoda jazz a průměrné tempo 5:30 na kilometr a začalo stoupání, pláč a skřípění zubů. Na druhou stranu jsem předběhla ultramaratonkyni Vilmu Podmelovou, pak nějaké dva chlapy a ještě nějakou běžkyni, znamení toho, že to pořádně rubu. Sem tam se zastavím a fotím,, protože jsem si slíbila, že to poběžím na pohodu.
Do toho i přemýšlela jsem, co může být horšího, než na maratonu soustavně stoupat do kopce…bolavý zub? Vichr z hor? Jiráskův F.L.Věk? Kocovina? Abstinence? No akorát jsem dostala zoufalou chuť na pivo. Na Bunči naštěstí byla občerstvovačka. Volám na ně „pivo, pivo, bylo by?“ Ty voe – bylo!!!! Normálně jsem dostala decku alko piva, pak taky jiný ionťák, vzala jsem si banán, obalila ho v soli a v ten moment jsem věděla, že se do cíle dostanu. Byť to bude na morál.
Při seběhu z Bunče jsem předběhla maratonského rekordmana Jirku Březinu, pak ještě nějakého chlapíka a na občerstvovačce na 31km mám fata morgánu – zdá se mi, že vidím Chrousta. Trošku jsem přidala a byl to on!!! Zlobilo ho koleno, jak mi sdělil na občerstvovačce na kilometru 36-téma to ho prý zpomalilo (no kdoví, jak to bylo). Mě to naopak nakoplo a se slovy „Chrouste kurdepřydej“ jsem se rozběhla. Připadala jsem si jak nějaký králíček Azurit na baterky, ten z té reklamy ..cupitycupity.
Nohy mě ty poslední kilometry bolely příšerně. Ale až polezu v červenci na Elbrus, tak to taky nebude žádná brnkačka…do toho bude -20, hafo sněhu a možná i trudomyslnost…. Na maraton ještě vzpomínat budu!
Naštěstí se mi nechtělo zvracet, ono od bolesti se dá odpoutat, ale od žaludku naruby nikoliv Cajdycajdy, byl tu 40-tý kilometr a s ním kruhák v Kroměříži, tady mi hromadně zatleskali lidi čekající na autobus, obdařím je úsměvem filmové hvězdy, nafoukám trojky a pak už vidím stadion, půlkolečko po dráze a je vymalováno … přežila jsem… Jsem v cíli, dělám si v duchu čárku za další odběhnutý sen. Jen se nějak nedostavila post maratonská euforie a dojetí. Tak moc jsem byla unavená.
Minuta, druhá minuta a až poté se na stadionu zjevil Chroust. Porazila jsem ho, Ironmana jednoho. No musela jsem si rýpnout, to jinak prostě nešlo.Chvilku jsme všichni doběhnuvší debatovali, jak to bylo těžké, vzájemně se poplácali po ramenou, jak jsme dobří, pak sprcha, nějaký ten make-up, štamprdla na vítězství a hurá na guláš a pivo. Pak pro sichr ještě jedno pivo…a pak sprint na nádraží, protože by nám málem ujel vlak. Sprintovali jsme ale tak intenzivně, že jsme na nádraží nakonec ještě i dvě minuty čekali.
Jsem ráda, že jsem se nakonec nechala vyhecovat. V pátek jsem si přála:doběhnout, přežít, dát to pod 4:30 a nebýt poslední. V sobotu v 15:00 hodin jsem věděla, že žiju, zdravá jsem, čas 4:27 a poslední jsem nebyla ani náhodou.
Chřibák je dost těžký, kopcovitý závod. Když ale vyjde slunečné a teplé počasí, je to radost. Jak se říká: zážitek nemusí být pozitivní, musí být však intenzivní. V sobotu se skloubilo obojí . Asi za rok zase, možná, uvidíme…tentokrát však budu trénovat
Přežila jsem Chřibák !!!
Je pondělí 17.10.2016…jsem živá…přežila jsem Chřibský maraton :-)
Letos jsem FAKT už vůbec žádný silniční maraton běžet nechtěla. Na jaře v Krakowě to nešlo. Musela jsem zrušit i padesátku ve Winschotenu. V polovině srpna jsem si jen tak odcupitala Yesenický maraton, bo hory miluju. Na podzim jsem se rozhodla veškerou energii vložit do přípravy na Runfest půlmaraton. Trénovala jsem hlavně kvalitu, rychlost, nikoliv však vytrvalost…
A pak mi v září můj kolega z Kroměříže zvaný napsal Chroust.napsal sms.:“Hele, nechceš si zaběhnout Chřibák? Poběží i Richard, Xao, je to pro náš triatlonový oddíl takovétradiční zakončení sezony“. Nejprve jsem to zavrhla jako nereálné, pak jsem si řekla, že třebas stihnu ještě nějaké dlouhé běhy natrénovat a pokud nebude pršet, do Kroměříže přijedu…No a tak jsem jakože trénovala…25.9. „dlouhý“ půlmaraton, 2.10. běh po rovinaté asfaltové cyklostezce v délce 20 km…Na víc nebyl čas…
Celou dobu bylo škaredě, pršelo, vítr foukal. Ještě ve čtvrtek 13.10. to vypadalo nadějně – že bude bude zima, déšť a já nebudu nikam muset. Najednou tu ale byla sobota 15.10. a s nísluníčko, azuro, celkem teplo. V 7hodin ráno jsem tedy vlakem vyrazila směr Kroměříž. Byl to trochu adrenalin, zda start maratonu stihnu, neboť na trati byly nějaké výluky, nicméně vše nakonec klaplo a v 10:00 hodin jsem už byla u Chrousta v kanclu, v dresu a na značkách.Koelga má totiž kancl hned vedle atletického stadionu, kde byl start a cíl a také celé zázemí závodu. Tedy i bufet…to ale ještě hodně předbíhám… Chroust mi poskytl azyl a jelikož viděl, že začínám být poněkud nervózní z toho, co zas hodlám následujících několik hodin provádět, tak nějak do mě nalil štamprdlu výborné slivovice. Domácí. Stres byl včudu. Ještě jsem si pro uklidnění prohlédla nějaké fotky, co mu visí na stěně. MontBlanc, Elbrus, Aconcangua…Tam všude byl
Přemístili jsem se na stadion, kde jsme potkali dalšího kolegu a také nečekaně běžce na lidi z MK Seitl. Bylo s kýmpodřystat, nějaké fotečky jsme udělali a v 10:30 bylo odstartováno.
Nejprve se 2x oběhlo kolečko na atletickém stadionu a pak hurá mimo dráhu. Trasa zprvu parádní. Rovinka, asfalt, cyklostezka podél Moravy, prostě Baťův kanál. Držela jsem se Chrousta do cca 5-tého kilometru, pak zrychlil a já zůstala sama. Tipla jsem si, že Chroust utekl, neboť se bál, že mu začnu sprostě nadávat, jakmile přijde první kopeček. Výčitky svědomí jím ale patrně lomcovaly, neboťmi tu a tam poslal jako morální oporu kolegu, který ho přišel povzbudit na kole.J Kolega cyklista se mnou různě debatoval, žertoval, pak mi ale řekl, že na Bunč tedy ani náhodou nepojede, že je to prudké stoupání…a zmizel…
Co je to Bunč? KOPEC!!!! Kopec jak SVIŇA!!! Takový Koudyho břušek
Bunč…no asi tak-na 11- tém km skončila pohoda jazz a průměrné tempo 5:30 na kilometr a začalo stoupání, pláč a skřípění zubů. Na druhou stranu jsem předběhla ultramaratonkyni Vilmu Podmelovou, pak nějaké dva chlapy a ještě nějakou běžkyni, znamení toho, že to pořádně rubu. Sem tam se zastavím a fotím, protože jsem si slíbila, že to poběžím na pohodu.
Do toho i přemýšlela jsem, co může být horšího, než na maratonu soustavně stoupat do kopce…bolavý zub? Vichr z hor?Jiráskův F.L.Věk? Kocovina? Abstinence? No akorát jsem dostala zoufalou chuť na pivo. Na Bunči naštěstí byla občerstvovačka. Volám na ně „pivo, pivo, bylo by?“ Ty voe – bylo!!!! Normálně jsem dostala decku alko piva, pak taky jiný ionťák, vzala jsem si banán, obalila ho v soli a v ten moment jsem věděla, že se do cíle dostanu. Byť to bude na morál.
Při seběhu z Bunče jsem předběhla maratonského rekordmana Jirku Březinu, pak ještě nějakého chlapíka a na občerstvovačce na 31km mám fata morgánu – zdá se mi, že vidím Chrousta. Trošku jsem přidala a byl to on!!! Zlobilo ho koleno, jak mi sdělil na občerstvovačce na kilometru 36-téma to ho prý zpomalilo (no kdoví, jak to bylo). Mě to naopak nakoplo JJJ a se slovy „Chrouste kurdepřydej“ jsem se rozběhla. Připadala jsem si jak nějaký králíček Azurit na baterky , ten z té reklamy ..cupitycupity.
Nohy mě ty poslední kilometry bolely příšerně. Ale až polezu v červenci na Elbrus, tak to taky nebude žádná brnkačka…do toho bude -20, hafo sněhu a možná i trudomyslnost…. Na maraton ještě vzpomínat budu!
Naštěstí se mi nechtělo zvracet, ono od bolesti se dá odpoutat, ale od žaludku naruby nikoliv Cajdycajdy, byl tu 40-tý kilometr a s ním kruhák v Kroměříži, tady mi hromadně zatleskali lidi čekající na autobus, obdařím je úsměvem filmové hvězdy, nafoukám trojky a pak už vidím stadion, půlkolečko po dráze a je vymalováno … přežila jsem… Jsem v cíli, dělám si v duchu čárku za další odběhnutý sen. Jen se nějak nedostavila post maratonská euforie a dojetí. Tak moc jsem byla unavená ...
Minuta, druhá minuta a až poté se na stadionu zjevil Chroust J Porazila jsem ho, Ironmana jednoho. No musela jsem si rýpnout, to jinak prostě nešlo.Chvilku jsme všichni debatovali, jak to bylo těžké, vzájemně se poplácali po ramenou, jak jsme dobří, pak sprcha, nějaký ten make-up, štamprdla na vítězství a hurá na guláš a pivo. Pak pro sichr ještě jedno pivo…a pak sprint na nádraží, protože nám málem ujel vlak. Sprintovali jsme ale tak intenzivně, že jsme na nádraží nakonec ještě i dvě minuty čekali.
Jsem ráda, že jsem se nakonec nechala vyhecovat. V pátek jsem si přála:doběhnout, přežít, dát to pod 4:30 a nebýt poslední. V sobotu v 15:00 hodin jsem věděla, že žiju, zdravá jsem, čas 4:27 a poslední jsem nebyla ani náhodou.
Chřibák je dost těžký, kopcovitý závod. Když ale vyjde slunečné a teplé počasí, je to radost. Jak se říká: zážitek nemusí být pozitivní, musí být však intenzivní. V sobotu se skloubilo obojí. Asi za rok zase, možná, uvidíme…tentokrát však budu trénovat
Podzimní sezóna 2016 zazděná
Začátkem léta během tréninků jsem si říkal, jakou mám formu. Běhalo se naprosto lehce, tepy dole, tělo špičkově připravené na cokoliv prakticky bez tuku, nic nebyl problém… Nohy neuvěřitelně létaly prakticky bez námahy. V téPokračovat ve čtení
Microsoft maraton – Memoriál Iva Domanského
V sobotu 15.10. se mimo Chřibského maratonu běžel také Pražský maraton ve Stromovce. Osobně jsem mu dal přednost, neboť po 10ti letech běhání jsem se jej ještě nezůčastnil. Závod měl perfektní organizaci, dobrou atmošku. Jen ta délka, ach jo, ta byla cca 1km delší a řadě závodníkům pokazila plány. V cíli jim pak pro potěchu naživo zazpíval Standa Hložek. Cenu za 3. místo v kategorii M39 získal náš Vladislav Netopil s časem 2:56:36. Pavel Juřica závod pojal jako trénink a s průměrnou tepovkou pod 150 tepů/min doběhl v čase 3:26:36. Jarda Hrabuška uzavřel první stovku závodníků s časem 4:00:50. 23 maratonců z celkového počtu 181 nedoběhlo do cíle. Moc tomu nerozumím, protože podmínky byly ideální. Bezvětří, teplota kolem 12st, pod mrakem a trať neuvěřitelná rovina.
Běhu zdar,
Pavel Juřica
Finále SWS v Limone a jak to vše dopadlo
Tak jako již v posledních letech několikrát, i letos se finále Skyrunner® World Series (SWS) odehrálo nad Lago di Garda s centrem závodů v krásném městečku Limone sul Garda. Pořadatelé nějak ztrácejí štěstí na počasí, které speciální mikroklima v okolí Gardy běžně slibuje. Loni napadl na vrcholcích kopců sníh a změnily se tratě jak Vertical® … Pokračování textu Finále SWS v Limone a jak to vše dopadlo →
Bloggers Charity Bazar
Krásné ráno! Kdo sleduje můj facebook nebo instagram (nebo facebooky a instagramy holek a Kuby), určitě jste si všimli události, která se uskutečnila tuhle neděli. Rozhodli jsme se společně s Denčou, Verčou, Markét, Adri, Jančou, Kubou, Kristý a Terkou uspořádat charitativní bazar, užít si společnou neděli a udělat něco pro dobrou věc. A tak jsme se všichni kolem 14h sešli […]
5 Random Things From a Warm Fall Weekend
Finally, a complete weekend back home without having to arrive via airplane or other transport mechanism. With the busy early-fall conference/convention season complete (Eurobike/Interbike/ANT+ Symposium), it’s back to a bit of normality in my life. Or, at last as normal … Read More Here →
Abebe Bikila. Jak to bylo doopravdy
Ve své době byl nejznámějším Afričanem. Pro mnoho lidí dokonce prvním Afričanem, jehož jméno slyšeli. Pro Etiopii národním hrdinou, kterým je dosud. Pro atletiku asi nejvýznamnějším maratoncem historie. Zároveň je Abebe Bikila postavou, na jejíž pomník se vrší nánosy mýtů. Základní linka jeho příběhu je asi notoricky známá. Syn pastevce se v devatenácti letech vydal do hlavního města Addis Abeby, kde se stal členem gardy císaře Haile Selassieho. Tam potkal osudového muže, švédského trenéra finského původu Onni Niskanena. Pokud máte romantickou představu, že Afričané si jenom tak pobíhají po náhorních planinách, nejdřív do školy a ze školy, pak do…
Spartathlon 2016
Loňský Spartathlon byl bez přehánění fenomenální. Tak úžasnou atmosféru jsem nikdy a nikde předtím nezažil. A i když jsem se chvíli po dokončení závodu vyslovil ve smyslu, že příště už Spartathlon určitě nepoběžím, s odstupem času jsem neodolal. Musel jsem se do Řecka na start tohoto závodu vrátit a opět prožít ten nezapomenutelný pocit při […]
Příspěvek Spartathlon 2016 pochází z UltraMaratonec.cz