Blogy

Je to obrovský výsledek této 59-ti leté závodnice a trenéra Jiřího Šmitáka.Maraton se běžel ve Frankfurtu dne 30.10. Čistý čas 3:14:28.

Radomír Pach ze Slezské Ostravy je naším členem od prosince 2011. Že náš dotazník pojal zcela originálně, se můžete přesvědčit na jeho konci. Možná tim bude inspirovat další naše členy :-)...(více)

     Před časem mi přišel mail od Honzy Bartase "jseš nominován na MS v Portugalsku" chvíli jsem váhal co odpovědet, sezona byla dlouhá a taková pomzslná tečka za ní by nebylo špatné, doma mi to tak nějak schválili a já s radostí na tuto zprávu odepsal jo počítej se mnou. V tu chvili jsem ještě nevědel co mě/nás čeká. :-)
Je 27.10 a sedám do letadla směr Zurich a pak dále do Porta, kde dorážím před 19 hodinou, Honza už mě bombraduje smskama, jak na tom sem, zda mají čekat s večeří, nakonec dorážím kolem půl desáté. Potkávám zbytek týmu, dávám večeři, všude kolem se trosí běžci v týmových teplákovkách a ve vzduchu cítím takovou tu vyjímečnou atmosféru. S Czech republic na prsou si také připadám součástí celku a jsem za to neskutečně rád, že může reprezentovat česko v tomto sportu.
Druhý den ráno se jdeme rozklusat, samozdřejmě před snídaní, vybíháme na kopeček nad hotelem kde je chrám a pěkné výhledy na okolí, následuje snídaně a pak s Míšou jdeme na dopingovou kontrolu, berou mi dvě ampule krve a výsledky prý zdělí co nejdřív (doted je ještě nemám).
Odpoledne proběhne slavnostní zahájení na náměstí v Bragá jak se postupně představují všechny týmy tak si uvědomuju, že startovní pole bude pěkně našláplé a to mé vysněné aspon 30.místo bude boj. Po vyhlášení jdeme ještě nakoupit drobnosti (portské, sýry) a mažeme k autobusům zpět na hotel. Chystám věci na závod je toho opravdu málo oproti třeba Buff Epicu kde sme měli sakra těžký batoh. Takže beru cca 6 gelů, nějakou tyčku a umešvestky,  BCAA v prašku do vody a samozdřejmě  křištálovou vodu IqAqua. Snažím se jít hned spát budík natočený na hrozivých 2:45! Spím jak zabitý a budím se o něco dřív, Libor taky spal dobře a hlásí "cítím formu". Jdeme na snídani kde jsou ostatní z týmu a v jěšte ospalosti tlačíme jídlo, autobusy nás odváží na start, kde dorážíme cca 15 minut před startem, no super, rychle pobíhám po okolí at můžu vykonat potřebu a alou na start.
Start je na mostě všude hodně lidí, prodírám se dopředu a za chvíli odstartováno, tempo nikterak zběsilé cca 4min/km běží se parádně, teplota je ještě velice příznivá a prvních cca 650m stoupání máme rychle za sebou-šotolinová cesta, sbíháme dolů do vesnice kde je místy seběh pěkně prudký a kamenitý hohoho.. Je tu první občerstvovačka beru vodu a pár pomerančů-ty jsou super a valím dál v houfu, opět stoupáme vytahuju hůlky a jsem rád že je mám :-) dostáváme se do hor, začíná pomali svítat a krajina ukazuje svou tvář, kamenité kopce, stezky plné kamenů, technické, ale pěkné, užívám si to vše jde ok. I přes ty technické pasáže jde místy běžet, někdy hodně těžko ale jde. Dostávám se k seběhu na další občerstevní, po pár km vbíhám do vesnice kde to žije neskutečným stylem, lidi fandí a skandují, super atmoška. Rychle dopňuji vodu, přibíhá Libor a cosi trousí jestli to nerozběhl moc rychle, no zrovna od něj mi to nějak nesedí:-), není času na zbyt a mažu dál. Další kopec co jde běžím, předbíhám jednoho, dobíhám nějakou francouzku a ta mě pouští před sebe "merci" říkám a jdu dál přes cestu leží kmen stromu tak na něj šlápnu že se obrazím a v tom hodím takovou krysu a jsem na zemi celý od hlíny.. doštrachám se na konec kopce a po kamenité stezce valím dál dostáváme se do užasného prostředí v kopcích uplně jiný kraj, nádhera není čas se kochat. Utíká to rychle jde cítit už pěkné vedro dostáváme se k přehradě kde se to ve mě tak nějak láme dochází mi voda, hodně piju jinak bych byl dehydrovaný, přede mnou kopce a na něm občerstvovačka, v lahvích skoro nic do kopce jdu s elánem který postupně uvadá když vidim kdesi v dáli vysílač a vím že to bude boj. Taky že jo opřen do holí jdu co to jde- už neběžím vedro je kruté není kde se schovat, ani vítr nefoukne to hnus.
Tady mě předbíhá pár lidí i francouzka Natalie Mauclair se španělkou v závěsu. Na hřeben se sotva doplahočím přede mnou ještě jeden kopec, a těším se na pití, takhle se dobrovolně ničit. o tom to ultra je. Občerstvovačka je super piju vodu, kolu, jím pomeranče, pár chipsů, přiběhne Libor a myslím, že vypadáme oba stejně k.o.. Na další station je to cca 9 km jen dolů tak se nějak vzchopím nabírám druhý dech a valím to dolů, bere mě křeč musím zastavit protáhnou se, a zase dál. Z trailu sbíhám na šotolinovou cestu na hodinkách skáče tempíčko 4:05/km dobrý a to je za tři. Další rest station opět doplnit vodu, pomeranče banán a zas běžím dál, sbíhám dolů tady v jednom místě je to dost prudké to čumim, a yas dále poasfaltu fičím dál, obíháme vesnice po kamenitých stezkách, vedro je hnus nemám to rád. Co chvilí hledám potok nebo něco co teče at se osvěžim to mě brzdí, konec se blíží už jen snad 25km nebo tak nějak to je pozitivní, ale pod deset hodin to nestinhu. Občerstvovačka před posledním velkým stoupání leju si vodu na hlavu a osvežen bežím dál, předbíhám pár běžců někteří vypadají hodně špatně, no já asi taky.. dostávám se pod poslední vážný kopec, který je celý spálený a zůstaly tu jen pahýly stromů a stromků no fajné, slunce pere, voda dochází a těším se na vrchol to už bude pak jen z kopce, myslím na ostatní co asi dělají a jak na tom jsou??..Taky že jo z vrcholu cca 5km na občerstvovačku nohy už trošku bolí, to vedro je spalující...nééé.
Poslední občerstvení a do cíle 13km, po stezkách dá se pěkně zase běžet, špatně došlapuji a opět hážu krysu, do pr..., sic ten běh spíš připomíná ploužení, jak tady valili ti prvni nechci ani vědět..
odpočítávám kilometry, široká šotolinová cesta co odbočuje kdesi do kopca-už zas?? z vrchu vidim pár brdků přede mnou no tvl to si dělaj prdel ne..tak s chutí do toho a půl je hotovo.. hlava se mi už z toho vedra motá, přepínám na usporný režim a rezignuji na všechno jen se dostat do cíle.. brdky překonány a prudkým seběhem dolů, vzpomínám na sníh u nás...město pode mnou a znáte to ty poslední kiláky- nekonečné.. předbíhají mě tři borci prý jestli su ok..jen něco žbleptnu a nevnímám to ..sakra ten cíl je kde:-)..dočkal jsem se přebíhám most zatáčím doprava a po červeném koberci dobíhám, totálka, úleva, radost a únava. Pocity jsou ale lepší než loni v Annecy. Chvíli po mě dobíhá Míša jako celkově 9. žena!!!!
Neváhám a jdu do řeky se naložit do studené vody. Strašná úleva, čekáme pak na ostatní sdělujeme si pocity z tratě a vypadá to že názory máme stejné.., trvá věčnost než se dostaneme na pokoj a na jídlo.
Ješte den po závodě mám pěkný úžeh a těším se domů až si dám na pár týdnů oraz po sezoně.
Jak jistě víte tak holky vybojovaly 4. místo a v chlapech jsme dopadli jak sme dopadli to nestojí ani za řeč.
Chci poděkovat sponzorům za výbavu celé jsem to bežel v Adidas XT, nesmírně rád jsem byl za skládací hole LEKI Micro trail, které mi to celé ulehčily a mohl jsem se do nich pěkně opřít. A po závodě regenerační IqAqua.
Taky chci poděkovat všem co mě a našemu týmu drželi palce, myslím, že jsme tam každý z nás nechali vše, to na co jsme v součastné chvíli měli.
Tak pěkný zbytek sezony

Od poslední poznámky uplynul nějaký čas a na mě tvrdě udeřil podzimní čas. Práce nad hlavu, času na běhání málo, roznemocnělá rodina a další starosti, jak to tak bývá. Pořád se snažím to nějak pilovat, ale má to své meze.

Zimní běhy z práce

Například jsou problémy s běháním z práce. Přesunul jsem se do kanceláří, kde není sprcha, takže běhání do práce nepřichází v podstatě do úvahy. Poté, co nám v kanceláři ukradli mobil, nemám chuť nechávat zde počítač, takže to řeším tak, že s ním běhám. Jenže hodit si na záda batoh s osmi kily a běžet patnáct kilometrů, to už zase taková prdel není. Hlavně proto, že místo lehkého batohu značky Nokia na kolo, s nímž jsem běhal v létě, jsem musel přejít na běžný notebookový batoh. Do něj se sice vejde i zimní oblečení s bundou a notebook, ale zase nemá bederní pás a špatně sedí. Tedy, postupem času se ukázalo, že když ho pořádně zatížím, neháže sebou zase tak moc, zákon gravitace docela funguje, ale pořád mě to řeže do ramenou atd.

Snažil jsem se projít nabídku batohů na běhání, do kterých by se vešel notebook. V Česku je to bída, v zahraničí jich taky moc není. Záhy jsem ověřil, že i to, co z popisku vypadá dobře, se nedá použít. Batoh na notebook musí mít samostatnou a dost velkou vyztuženou či polstrovanou kapsu na zádech (ne vepředu), což je problém. Něco dělá OMM, něco se do Česka ještě nedováží, něco má kapsu jen na hydrapack a třináctka Macbook Air se tam nevejde atd. Bez vyzkoušení to z ciziny nekoupím, takže jsem to prozatím přestal řešit, neboť stejně je málo času na běhání z práce z mnoha důvodů a osm kilometrů ze Zelenče s batohem (plus jeden a půl běhu přes Prahu na nádraží) dám. Jen ty rekordy netrhám.

Noční běhy

Přemíra starostí o dům a práce způsobuje, že jsem opustil myšlenku vybíhat tak mezi osmou a devátou. Když se dostanu ven v devět večer, jsem rád. Minulý týden jsem trhl osobní rekord, když jsem doběhl kousek před půlnocí. Tomu bylo třeba přizpůsobit trasu, protože už se mi jednou stalo, že když jsem si sedl na lavičku, abych si převázal boty, tak jsem při tom usnul, což bylo na záznamu hodinek hezky vidět.

A tak jsem vyvinul speciální zimní okruh kolem Brandýsa. Má variabilně pět, osm, deset, dvanáct, patnáct či sedmnáct kilometrů, což mě uklidňuje - mohu si vybrat, na co se cítím. Zatím vždycky jsem to dotáhl na těch sedmnáct, ale ústupová varianta se zdá být důležitá. Nepříjemné je, že běhání takhle pozdě v noci znamená kosu a tu já moc rád nemám. Jenže kosa jen znamená, že výstrojní oddělení udělalo chybu v projektu. Zatímco přes den tady lidi pobíhají ještě v kraťasech a leda tak delším rukávu, já kolem deváté počítám se šesti stupni, u řeky je spíše mírně nad nulou. Takže volím tričko s krátkým, oblíbené kalhoty na posilování Everlast, co jsem je roztrhal při běhání na Šumavě a v noci to není vidět, přes to hodím zateplenou bundu. Už zbývá se jen rozsvítit jako vánoční stromeček. Jelikož jsem za měsíc rozložil všechny čínský blikadla nakoupená z Aliexpressu a pasivní bezpečnost reflexními pásky mi přijde ošajslich, nafasoval jsem v práci Fenix HL05, což je taková skoročelovka - dávám si ji do zadu na hlavu nebo na poutko batohu při běhu a pustím ji na červené blikání, aby mě viděli. Jediný problém tohohle prostředku je, že mám tendenci ji pořád sundávat a kontrolovat, jestli bliká. Zatím vždycky blikala.

Teď se tu pořád slavily nějaké narozeniny, takže z možnosti, že bych zhubnul, nakonec nebylo nic. Plánoval jsem mít s přehledem pod 85 kg, ten přehled tam nějak není, takže bude potřeba to zase poladit.

Kvůlivá všemu tomu jsem o pár kilometrů nedal v říjnu plánovaných 200 kilometrů, mrzí mě to, ale fakt to nešlo. Snad je to jen statistický problém a v listopadu to zase klapne. O tom, že bych šel na nějaký závod, kterými říjen slynul, jsem si mohl nechat zdát.

Do toho se ukázalo, že moje Nike Vomero mají za sebou 800 kilometrů a Strava mě buzeruje, že bych je měl vyměnit. Přemýšlím nad tím, zda ano, zda jsou fakt už v loji. Kromě toho se mi přeci jen zdá, že mi nesedí tak přirozeně, jako trailové NB1210 (ty už mám dopředu koupené nové ve V3), takže už bych si je příště asi nevybral a na silnici koupím nějaké jiné. Jenže bych chtěl zachovat jejich společenskou únosnost, abych mohl běhat z práce a netahat druhé boty s sebou, takže potřebuju slušně barevné, žádný cirkus. Budu to muset zase projít a pohledat.

Tak ať to běhá. Ať je na to čas.

Ok, so this is a slightly delayed list of stuff I did last weekend.  I spent more of the time on Monday finalizing my trainer app post, hence this got slid a little bit.  Don’t worry though, it’s still all … Read More Here →

První říjnový den jsem dokončil Spartathlon, proto byl začátek měsíce běžecky spíše regenerační a velmi lehký. Měl jsem 3 týdny na regeneraci a přípravu na ME na 24 hodin ve Francii. Následující období jsem již lehce popsal v článku o ME na 24 hodin, ale opakování matka moudrosti. Týden po Spartathlonu jsem odjel na prodloužený […]

Příspěvek Trénink říjen 2016 pochází z UltraMaratonec.cz

29.10.2016 Trans Peneda-Geres, Trail World Championship, 84km, D+ 4700m, čas 11:07, 87. místo (mezi chlapci 71.) Mé chápání závodního běhu je takové, že není větší pocty, než závodit v českém dresu. Pokud se jedná o běh, potom v českém atletickém dresu. Byl jsem na dvou MS ve skyrunningu a na dvou MS v ultratrailu. Krása … Continue reading MS v ultra trailu 2016

Přihlášení: Tojnarek, David Korda, Honzík, Robert, Jirka Lafek, Borek, Edita, Pakuo, Fanda Datum: sobota 26. listopadu 2016 Pořadatel: klacky.czSraz: Do 12:00 v restauraci U Perónu (vchod z ulice Nádražní) Start: Hromadný z busu,...

[ Listopad 19, 2016; 10:00 am až 5:00 pm. ] Propozice Pořadatel Z pověření ČAS technicky zajišťuje atletický klub SK DNF ve spolupráci se SportGroup.cz s.r.o. Datum Sobota 19. listopadu 2016. Místo Praha - Golf Club Praha v Motole. Vedoucí činovníci Delegát ČAS Mgr. David Bor Technický delegát Jindřich Linhart Ředitel závodů Ing. Martin Dvořák Hlavní rozhodčí Adriana Dvořáková Přihlášky Podávají atletické oddíly na webové stránce [...]

Sobota 29.10.2016

Sedm dnů, tři závody, tři bedny. Ještě, že se ta jejich důležitost a vzdálenost postupně snižuje. Zombie už nebyly v plánu. Ovšem pouze do okamžiku než jsem na ně před pár dny vyhrála startovné.

Pořadatelé sice nedoporučují brát s sebou na tuto akci děti mladší deseti let, ale jet sama do Prahy na zombíky, to bych se bála :-D. Potřebuji s sebou mít přece pořádného chlapa, co mě ochrání.


Startovní bránu plní dým. Začíná se ozývat podmanivá hudba ze záhrobí. Jsme ubezpečeni, že na trati nebudou žádní klauni. Ještěže tak.


První kilometr vede po dlouhé rovince, na jejímž konci sbíháme po schodišti, což je ve tmě a plné rychlosti náročné.

Zhruba v polovině závodu probíháme tunelem strachu. Pokud zombíky ignorujete a zároveň běžíte svižným tempem, nemají proti vám moc šancí ;-). Stěny Starého Vítkovského tunelu elektrizují a já vybíhám ven. Uf, mám to za sebou :-).

Následuje opět jedna delší rovinatá pasáž, kterou zakončujeme brutálním výběhem krvavého schodiště. Když zvedám oči nahoru, abych se podívala, kde už bude konec, vidím před sebou stále jen a jen samé schody. Sklápím k nim zpátky zrak. Vzpomínám na svoji nedávnou kláštereckou tezi o tom, že se dá při vhodné technice výběhu schodů i odpočívat. Co je to za nesmysl? Je to tak těžké, že na chvíli i přecházím do chůze. Ze stran se po mně sápají zombíci. Znovu se rozbíhám. To dám. Další odvážný pohled nahoru a... už to bude. Jsem tu. "Au! Au!"

Kousek zase seběhneme a jde se dobýt Zombie hrad. Brutalita střídá brutalitu.


Ve velmi prudkém kopci znovu přecházím na pár kroků do chůze. Atmosféra nočního Vítkova nemá chybu. Fouká vítr, kolem šustí zlatavé listí v korunách stromů. Vše dokresluje podmanivá hudba doplněná výkřiky. O dokonalých maskách a kostýmech ani nemluvě. Jsem z tohohle závodu naprosto nadšená :-). Je to pecka!

Kilometr před cílem se kousek vracím, protože si nejsem úplně jistá, jestli běžím správně. Ztrácím tím dobrých deset patnáct vteřin. Předbíhá mě při tom jeden závodník se startovním číslem juniorky, která si při následném vyhlašování jde bez jakýchkoliv skrupulí na stupně vítězů...


Já jsem ráda, že mě, jakožto druhou ženu, tentokrát již vyhlásili :-). Ježíškovi se pomalu začínají rýsovat dárky k Vánocům.