Blogy

O letošním Spartathlonu jsem toho napovídal už tolik, že ani nemá smysl něco dalšího psát. Snad jen si uložit to co bylo řečeno, abych se tím mohl trochu motivovat na další rok. Protože já už vím, kde chci být 29.září 2017.

Takový nádherný dort jsem dostal.

První srozumitelný popis toho, co se mi honilo hlavou pár hodin po doběhu:

Stal jsem se bronzovým poslem pana krále. Cesta ke snu nebývá rovná ale většinou plná klikatých zatáček a slepých uliček. Nejsem už nejmladší, abych mohl pořád bloudit naslepo. Tuhle cestu jsem si vysnil, včera ráno vyběhl s ostatními a dnes ráno za soumraku dorazil ke králi. Ten, kdo na Spartathlonu dokázal přiběhnout do cíle za tmy, byl pro mě nedostižný borec. Pan NĚKDO, ULTRAMARATONEC A MůJ VZOR. Cestou v noci krásně svítili hvězdy. Spadlo jich 5. Tolik jich tedy stačí ke splnění cíle. Cíle tak velkého, že i když mi asi 25 km před cílem hlásili ,že mám hodinu náskok na dalšího v pořadí, pořád jsem se otáčel. Měl jsem strach, že mi to někdo sebere. Posledních 50 km jsem proběhl v podstatě bez jediné zastávky. Naposledy jsem se ohlédl 100m před cílem. Teprve potom jsem si dovolil zpomalit. Díky všem, co mi říkali, že jsem blázen když přemýšlím o medali ze Spartathlonu. Díky, že jste mě tím hnali do cíle. Dá se to. I oni jsou jen lidi a můžeme s nimi soupeřit.
Myslím, že víc k tomu nemá smysl říkat. Je to jednoznačný vrchol toho, co se mi kdy povedlo v běžeckém životě. Možná, že se tohle už nikdy a nikde opakovat nebude. Ale i tak to bylo hezký.



Vše co jsem ke Spartathlonu řekl, je tady v těch rozhovorech:
Český běh 1.
Český běh 2.
Rungo

Pokud někdo neví, co to vlastně ten Spartathlon je, tak není to žádný Spartan race, žádný plazení v bahně ani tahání břemen. Je to prostě obyčejný proběhnutí na vzdálenost 246,8 km. Z Athén do Sparty. Spartathlon na wikipedii

Vše ostatní bylo asi jenom opakování už řečeného. Snad jen článek na portálu BEHEJ.com stojí za zmínku, údajně se stal během dvou dnů nejčtenějším článkem historie portálu.
Nic z toho ale nenahradí ten pocit, který zažije ten, kdo doběhne do spartathlonského cíle. A já věřím, že to co jsme tam společně s klukama letos udělali, bylo dostatečnou motivací pro další běžce. A že za rok nás bude na startu zase o trochu víc. Protože platí rovnice: víc běžců=víc srandy.

Použitá výbava:
botky-New Balance Boracay 3
šortky-Compressport Run Short
návleky na lýtka-Compressport R2 Swiss
ponožky-Compressport V2.1 Pro
brýle-Gloryfy unbreakable G4
výživa-Enervit Enervitene, Enervit Power Sport Competition
hodinky-Garmin Fenix 3 HR
hlava, nohy-vlastní model

Záznam z hodinek Garmin Fenix 3HR. Je bez mapky a bez objektivního tempa, protože jsem měl GPS vypnutou, nicméně celkovou vzdálenost hodinky spočítali velmi přesně.
Spartathlon 2016

The GoTrail is a nicely cushioned trail shoe that borders on pillowy softness. Reasonably priced the shoe is a great choice for the thrifty runner

As I noted a few weeks ago, we’re seeing companies shift their holiday sale efforts earlier and earlier each year.  It used to be that Black Friday marked the beginning of the holiday sales period, but these days, that started … Read More Here →

Neděle 6.11.2016

Doubravka patří mezi moje nejzamilovanější závody. Před patnácti lety a dvěma dny jsem zde dokonce prožila nejlepší den svého života. Po tom, co jsem pár posledních ročníků vynechala, jsem ráda, že se mi letos opět naskytla příležitost sem přijet :-).

Lidi jsou tu takoví divní. Skoro vůbec se nesmějou :-(. Z koho mám čerpat energii? Ta Doubravka už asi není co bývala...

V devět hodin ráno vybíháme my vytrvalci na desetikilometrovou trať.


První ze čtyř okruhů absolvuji společně s dalšími prvními třemi ženami. Pak už však bohužel začínám ztrácet. Neběží mi to. Hodně mě bolí nohy. Ještě že ne srdce. To by bylo horší. Vždyť o nic nejde... :-)

Jak jsem si tady v srpnu při Teplickém půlmaratonu říkala, že tohle bude brnkačka, tak ačkoliv tyhle kopečky v porovnání s ním působí směšně, dávají mi přece jen zabrat.

"Paráda, dávej!" Což o to, já bych i dala, kdybych měla co...


Ale jo, myslím si, že jsem si vytvořila doubravkový osobák. Pod devětačtyřicet minut jsem ji doposud asi ještě nikdy nezaběhla.

Po závodě vyklusávám jeden okruh v protisměru. Byl by zajímavý nápad běžet to někdy obráceně. Toho 4.11.2004 jsem si odsud v plastové lahvi s vodou přivezla formu :-). Před rokem jsem ji vyhodila a od té doby je to jízda. Vzpomínám na staré dobré časy :-). Měli jsme fajn partu a užili si spoustu legrace.

Převléknu se, dám si housku se sýrem, teplý čaj, čokoládovou müsli tyčinku a jde se zase poklusávat ;-).


Nejenom Ježíškovi, ale i Mikulášovi se už začíná rýsovat nadílka.


Kolem půl dvanácté startuji znovu. Nyní v běhu na patnáct set metrů. Běžíme dohromady se staršími žáky, žákyněmi, dorostenkami a veteránkami. Pro nás dvojbojařky to může být v podstatě taková odveta za ráno.


V prvním stoupání předbíháme dost holek, co to zpočátku přepálily.


Při výběhu asfaltky jdu nebojácně před Evu Slavíkovou. Hustý! No jo, asi ještě holka nerodila... Na kopci se vrací zpátky přede mě. Sice se jí stále snažím stíhat, ale utíká mi.


Obě tentokrát končíme pod stupni vítězek. Na nich se umisťují o deset let mladší holky, které ráno neběžely desítku.

Eva mě předběhla o devět vteřin. To není moc. Začíná zima, přijdou intervaly, kruhové tréninky, ... Všechno bude! Čeká nás budoucnost, o níž se nám ani nesnilo :-).

Vyklusávám další okruh v protisměru. Nohy mi příjemně zteplaly :-). A pak že Doubravka není co bývala! Zima, mlha a tenhle úžasný běžecký double jí dělá jedinečnou. Ani mě ta patnáctistovka tolik nebolela. Zase mě to bavilo :-). Ale bylo to strašně krátké. Aby ne, když nejkratší trať, kterou běhám, jsou dvě míle.

(Preemptive Note:  GoPro just recalled the Karma drone, due to them falling out of the sky upon power loss.  It appears the issue is a battery connector that can come lose mid-flight, causing the loss of power.  Luckily, that didn’t … Read More Here →

 Minulý týden byl sám o sobě dramatický, mělo to být takové klidně čekání na bouři. Připravoval jsem se na náročné období měsíce ČS-Sovětského přátelství:) a zároveň jsem musel odjet na služební cestu do Anglie. I když jsem pravý Štír, tak mám stejně střelecké sklony a vazbu na určitý druh punku nezapřu:). Jak jinak se dá vysvětlit to, že nevyspalý odjíždím na přednášku a ještě nemám spočítané všechny výpočty. Američané by řekli, že je to "výzva", tady v Čechách se tomu říká průšvih:).. já bych to pozitivně nazval impulsem k práci, takové to ultra v nás:)..

Je nádherné, jak různorodý je svět. Italský kolega uvádí svoji přednášku s tím, že on je averzní na riziko. Nikdy neprezentuje příliš čerstvé výzkumy, vše má pečlivě připravené dopředu, prezentaci má na 2-3 flesh discích, zároveň ji má vypálenou na CD a v ještě záloze na goodle drive. To já (jsem musel ubezpečit posluchače, že kvůli balanci světa) jsem "risk taker"... Odjíždím na seminář a ještě nemám věci dopočítané, nutí mě to pak být celou noc vzhůru a vypnout se k nadlidskému úsilí:).. Tradičně v přednáškové hale zjišťuji, že nemám flesh disk s sebou (nebo si s místním počítačem nerozumí/nefunguje) a tak prezentaci posílám na google na posledních pár procent baterie v notebooku.. Ale ta víra ve šťastné konce -- mě často dovede nejen do cíle ultra, ale i k slušnému pracovnímu výkonu..Věřit je třeba..:)

Konec dobrý-všechno dobré... Sice se mi první den podařilo překonat všechna pracovní "protivenství" a "výzvy", ale na běh už to nevyšlo. Den má bohužel jen 24 hodin a ani když se moc nespí, tak je stejně jen omezené věci a aktivit co se dá zvládnout, obzvlášť, když tělo i duch stářím slábne:)....

Tři dny bez běhu, to už by možná byla i špatná karma, že?:).. Proto brzo ráno než se musím odhlásit z hotelu vybíhám ven . Je pěkná zima, říkám si frišno a ejhle.. bundičku jsem nechal doma.. a mám jen krátké běžecké kalhoty.... Připomínám si heslo našeho klubu "Co nemáš - nepotřebuješ!" a spokojeně vybíhám ven..:)

Norwich je krásné městečko, spousty stromů podle silnic, univerzita, pravidelně anglické domečky.. ale.. nikde žádné roští, žádné stromy, les/keříky.. Království nikoliv za koně, ale za keříky!!:).. Už jsem byl tak zoufalý, že se zastavuji a hledám chlapecké záchody na blízkém komunitním centru pro mladé -- to člověk vypadá téměř jako pedofil:). Místo, aby mě u recepce pustili na (protější) WC, tak mi dávají skvělou radu.. "if you drive another 2 miles.. there are public toilets":).. [když pojedete (rovně) dalších cca 3.5 km tak jsou tam veřejné záchodky:)].. To miluju! No s vypětím všech vnitřních svalů jsem nakonec odhopkal další asi jednu míli.. a byl začínal tam větší (aglický=tedy ne zase moc udržovaný) park a to je oáza pro běžce.. duch i tělo si najde své:).. takže na Norwich vzpomínám se slzou v oku a posiluji přitom veškeré svěrací svaly:).

Tento týden s intenzívní výukou jsem začal ve velkém stylu.. dvojsměrkou (tedy do práce a z práce).. Určitě to znáte -- skvěle pocity po náročném dni.. u mě ještě umocněné tím, že jsem skoro celý den v kuse mluvil a snažil se vzdělávat "svět":).. A co horšího, už vidím, že celý ten koncept těch šesti týdnů bude daleko náročnější, než jsem odhadoval na začátku.

Například dnes. Můj cvičící prostě nejdříve nepřišel v čas na cvičení a tak jsem místo příprav či dělání něčeho jiného.. Musel jsem učit za něj.. Potom mi odpoledne zase na cvičení nepřišel jiný asistent ... a tak jsem zase nastoupil a učil celé sám.. a tady velmi se hodí ultra příprava..:).. Prostě člověk nepláče, neběhá kolem jako šílenec, nestěžuje si na nespravedlivosti světa.. prostě se nad tím ve finále usmějete.. [slovy kamarádů.. vylejete krev z bot..:) ] .. a jede se dál..

A nakonec, když po tom dlouhém dni člověk přeběhne Barandovský most.. a v mrazivém večeru ve světle čelovky stoupá Prokopským údolím.. tak má pocit vítěze.. Skoro bych chtěl odcitovat S.K.Neumanna, kterého jsme za dětských let recitovali hodně často... "A hrdý buď, žes vytrval..".. Prostě jsem byl zase hrdý Budžes:)..

Vím, že to všude drhne.. Je to boj, který každý z nás obyčejných denně podstupuje..:).. Kdo ví, jak se mi podaří/nepodaří natrénovat na další sezónu.. Ale ten pocit boje staršího muže.. Ten mě naplňuje nesmírnou silou. Ani k tomu to moře a žraloky nepotřebuju:)

Držte se! Všemu zdar! naším bojům a ultra.. zvlášť! 12:)

Už jsem tu určitě někdy zmínil, že ostrovy a ostrůvky mám moc rád. Británie je mi coby země veskrze sympatická, nejvíc pak Skotsko se svou spoustou ostrůvků, z nichž na skoro každém se koná i nějaký ten běžecký závod. Ale proč...

Baví mě zkoušet nové věci a poznávat nová místa. Když se tak naskytla možnost zazávodit si na etapovém závodě dvojic v Malajsii, moc jsem neváhal. Dvojici jsem vytvořil s Tomem Materou, z jednoho závodu se staly dva a výprava byla na světě. O (pevninské) Malajsii jsem toho moc nevěděl, jen ty nejužitečnější informace – žijí tam varani, sloni...

Read More

The post Malajské dobrodružství appeared first on Pavel Paloncý - Adventure racing, ultratrail, rogaining a podobně.

Na 2. ročníku Caramba! RUNu v Bolaticích  - Borové náš klub reprezentovali čtyři stateční běžci. Nejlépe se vedlo Ondřeji Dominikovi, který skončil na celkovém 3. místě v čase 37:10 min. Marek Škapa obsadil časem 39:19 2. místo ve své kategorii. A hezky za sebou v pořadí doběhli Radek Luksza 49:31 a Zdeněk Oršový 49:43 min. Celkovými vítězi se stali Martin Ocásek 34:42 a Lucie Gruchalová 44:05. Letos to byl kros se vším všudy. Déšť udělal trať náročnější, místy kluzkou a bylo třeba se občas vyhýbat také kalužím s bahýnkem :-). Účast 91 závodníků byla na tyhle podmínky výborná. A skvěle to mají zmáknuté také pořadatelé. Na tomhle závodě funguje vše na jedničku a to je pak radost závodit :-).