Ústecký VitaSport maraton 2016
Sobota12.11.2016
Ústecký VitaSport maraton jsem si pro podzim vybrala záměrně. Letošní Prahu i Jirkov jsem zaběhla shodně za tři hodiny a devětatřicet minut. V prvním případě jsem se proplétala davem, v tom druhém pro změnu zase zdolávala výškové převýšení. Tady má přijít ideál. Minimum lidí a žádné kopce.
Chvilku se ocitám v takovém až mírně svázaném a trošku nervózním stavu, protože vím, že bych to pod tři třicet mohla dát, ale celkem rychle se naštěstí vracím zpátky na zem. Člověk by totiž v životě správně neměl nic očekávat. Vyhne se tak případnému zklamání a může být naopak pouze příjemně překvapený :-). Vše se má dělat s láskou, naplno a tak, abychom z toho měli radost.
Panuje chladné oblačné počasí. Je docela zima. Trošku se rozklušu, rozcvičím, přiobléknu si na sebe raději ještě jednu vrstvu navíc a jdu na start.
Běží s námi vodič na tři hodiny a třicet minut. Říkám mu, že to s ním zkusím a uvidím, co vydržím.
Běžíme v úžasné skupince bezva lidí. Všichni jsou zatím samá srandička. Já jen mlčím a plně se koncentruji sama na sebe. Čeká nás dvakrát obrátkový půlmaraton po cyklostezce podél Labe. Vodič Rosťa běží perfektně. Zatím jsem v pohodě, ale nevím, jak dlouho to s ním v tomhle tempu zvládnu...
Vzpomínám na jaro, Jirku Homoláče a Keňany:
U vody fouká dost vítr, ale ve skupince je fajn, že se za sebe můžeme schovat. Připadám si jako opravdická maratonská běžkyně :-). Skupinka, běžíme v ní dvě ženy, jinak samí chlapi. Uvědomuji si, že mám příležitost dokončit druhý maraton po sobě jako ženská vítězka. Vím, že to nebude vůbec lehké, ale budu bojovat, co budu moct, a nedám ostatním holkám nic zadarmo.
"Na pětadvacátý kilometr si připravte vtipy a na pětatřicátý objednejte taxík :-D."
Na metě půlmaratonu, kde se otáčíme a čeká nás ještě jednou to samé, na chvíli přicházíme o odskodčivšího vodiče. Vrací se k nám na dvaatřicátém kilometru. Uff, to je dobře. Už máme zase vedení :-). V prvním kole odpadl prý jen jeden běžec.
Od dvacátého devátého začínám vyhlížet jednotlivé kilometrovníky. Už je to tady... :-(
Skupinka utichla. Nikdo již nevtipkuje. Každý má co dělat sám se sebou. Trošku se nám motají nohy. Občas tak někdo do někoho nechtěně narazí.
Rty mám promrzlé, fouká studený vítr, je zima a já běžím vstříc své touze.
Po poslední obrátce, zhruba deset a půl kilometru před koncem, cukáme společně s Rosťou zbytku skupiny. To jsem nečekala. Běžíme bok po boku do třiatřicátého, kdy mě opouští. Omlouvá se, že si musí odskočit a že to mám udržet sama. Pokusím se.
Na rovinkách se to snažím rozjet, co to dá. Nohy mi ale pomalu začínají těžknout.
36. kilometr... Půl roku k něčemu směřujete a pak rozhodne pouhých třicet minut a vaše momentální mentální síla v nich. Pojď! Vydrž to! Už je to JENOM kousek!
Posledních pět kilometrů mě pekelně bolí.
Ten závěrečný je snad nejdelší ze všech. Hrozně se vleče. Běží ho se mnou Láďa a já bych mu jako i moc ráda ukázala, že nejsem úplná pomaloběžkyně, ale mám dost. Tohle je prostě maraton ❤️.
3:29:22hod. Osobní rekord. Já to dokázala. Připadá mi to stále neuvěřitelné. Tak už mi zbývá ubrat pouze hodinu a pojedu na Olympiádu :-).
Děkuji všem za krásný den. Skvělé partě spoluběžců z naší skupinky za hezkou atmosféru, vodiči Rosťovi za podporu a pomoc, organizátorům za bezvadný závod a klukům z Mostu za příjemnou společnost.
Nejvíc však mému synovi, kterému vděčím za tohle všechno úplně nejvíc.
Večer dostávám zasloužené Svatomartinské menu ;-). Ve skupince o něm během maratonu také padla zmínka :-D. Tak jsem se dočkala :-).
Ústecký VitaSport maraton jsem si pro podzim vybrala záměrně. Letošní Prahu i Jirkov jsem zaběhla shodně za tři hodiny a devětatřicet minut. V prvním případě jsem se proplétala davem, v tom druhém pro změnu zase zdolávala výškové převýšení. Tady má přijít ideál. Minimum lidí a žádné kopce.
Chvilku se ocitám v takovém až mírně svázaném a trošku nervózním stavu, protože vím, že bych to pod tři třicet mohla dát, ale celkem rychle se naštěstí vracím zpátky na zem. Člověk by totiž v životě správně neměl nic očekávat. Vyhne se tak případnému zklamání a může být naopak pouze příjemně překvapený :-). Vše se má dělat s láskou, naplno a tak, abychom z toho měli radost.
Panuje chladné oblačné počasí. Je docela zima. Trošku se rozklušu, rozcvičím, přiobléknu si na sebe raději ještě jednu vrstvu navíc a jdu na start.
Běží s námi vodič na tři hodiny a třicet minut. Říkám mu, že to s ním zkusím a uvidím, co vydržím.
Běžíme v úžasné skupince bezva lidí. Všichni jsou zatím samá srandička. Já jen mlčím a plně se koncentruji sama na sebe. Čeká nás dvakrát obrátkový půlmaraton po cyklostezce podél Labe. Vodič Rosťa běží perfektně. Zatím jsem v pohodě, ale nevím, jak dlouho to s ním v tomhle tempu zvládnu...
Vzpomínám na jaro, Jirku Homoláče a Keňany:
"Train hard, believe in yourself and everything is possible."
U vody fouká dost vítr, ale ve skupince je fajn, že se za sebe můžeme schovat. Připadám si jako opravdická maratonská běžkyně :-). Skupinka, běžíme v ní dvě ženy, jinak samí chlapi. Uvědomuji si, že mám příležitost dokončit druhý maraton po sobě jako ženská vítězka. Vím, že to nebude vůbec lehké, ale budu bojovat, co budu moct, a nedám ostatním holkám nic zadarmo.
"Na pětadvacátý kilometr si připravte vtipy a na pětatřicátý objednejte taxík :-D."
Na metě půlmaratonu, kde se otáčíme a čeká nás ještě jednou to samé, na chvíli přicházíme o odskodčivšího vodiče. Vrací se k nám na dvaatřicátém kilometru. Uff, to je dobře. Už máme zase vedení :-). V prvním kole odpadl prý jen jeden běžec.
Od dvacátého devátého začínám vyhlížet jednotlivé kilometrovníky. Už je to tady... :-(
Skupinka utichla. Nikdo již nevtipkuje. Každý má co dělat sám se sebou. Trošku se nám motají nohy. Občas tak někdo do někoho nechtěně narazí.
Rty mám promrzlé, fouká studený vítr, je zima a já běžím vstříc své touze.
Po poslední obrátce, zhruba deset a půl kilometru před koncem, cukáme společně s Rosťou zbytku skupiny. To jsem nečekala. Běžíme bok po boku do třiatřicátého, kdy mě opouští. Omlouvá se, že si musí odskočit a že to mám udržet sama. Pokusím se.
Na rovinkách se to snažím rozjet, co to dá. Nohy mi ale pomalu začínají těžknout.
36. kilometr... Půl roku k něčemu směřujete a pak rozhodne pouhých třicet minut a vaše momentální mentální síla v nich. Pojď! Vydrž to! Už je to JENOM kousek!
Posledních pět kilometrů mě pekelně bolí.
Ten závěrečný je snad nejdelší ze všech. Hrozně se vleče. Běží ho se mnou Láďa a já bych mu jako i moc ráda ukázala, že nejsem úplná pomaloběžkyně, ale mám dost. Tohle je prostě maraton ❤️.
Cílová brána, pohled na časomíru a... Jéé!!! :-) :-) :-)
3:29:22hod. Osobní rekord. Já to dokázala. Připadá mi to stále neuvěřitelné. Tak už mi zbývá ubrat pouze hodinu a pojedu na Olympiádu :-).
Děkuji všem za krásný den. Skvělé partě spoluběžců z naší skupinky za hezkou atmosféru, vodiči Rosťovi za podporu a pomoc, organizátorům za bezvadný závod a klukům z Mostu za příjemnou společnost.
Nejvíc však mému synovi, kterému vděčím za tohle všechno úplně nejvíc.
Večer dostávám zasloužené Svatomartinské menu ;-). Ve skupince o něm během maratonu také padla zmínka :-D. Tak jsem se dočkala :-).
FOREST RACE
V Sobotu 12.11.2016 se uskutečnil druhý ročník sportovní akce „FOREST RACE“. Každý si zde mohl přijít na své. K výběru byla spousta disciplín. Běh. Koloběh. Dogrunning. Bike. Koloběžka. Scooterjöring. Bikejöring. Běh pro děti na 300 nebo 1700m. Ostatní si mohli vybrat vzdálenost od 5,5 km, 10,5 km, 21,1 km až po 42,2km. To vše se odehrálo v krásném prostředí královehradeckých lesů se zázemím v blízkosti Bufetu u Vlka. Zorganizovat takovou akci je jistě hodně náročné. Pořadatelé vše zvládli na jedničku. Jedinou nepříjemností bylo velice chladné počasí.
V běžeckých disciplínách se prosadili zástupci MK Seitl. Maraton muži: Sedlák Pavel 3:19:20 druhé místo v kategorii. Maraton ženy: Pachtová Iva 3:37:40 první místo v kategorii. Půlmaraton muži: Jorníček Petr 1:37:21 první místo v kategorii.
Výsledky: http://sport-base.cz/vysledky/2016/z-fr-16?flt%5Bpohl%5D&flt%5Bkat%5D&flt%5Btrat%5D=A&flt%5Bprijm%5D&flt%5Bsc%5D
Video: https://www.youtube.com/watch?v=Lpk8CmWFTdc
Foto: http://domajedoma.rajce.idnes.cz/FOREST_RACE_12.11.2016/
O suspenzoru a jiných radostech
Povídání o tom, jak je svět s krav maga hezčí. A že je občas potřeba udělat si radost. Čtyřnásobnou. Dnešek byl hroznej. Snad poprvé mi ujel ranní autobus a při přestupu na mě nepočkal...
Střípky klípky pro rok 2017- výročí – II. část
15.června 1902 před 115 lety uspořádal na cyklistické dráze na Bauerové rampě nejstarší český sportovní klub v Brně, ČAS Hellas Brno, III. mezinárodní závody, na nichž se soutěžilo (jak bývalo tehdy obvyklé) v různých sportovních disciplinách. Cyklisté jeli tratě dlouhé 1200, 2000 a 10000 m, lehcí atleti závodili v chůzi na 5 km, v běhu na 400 m a hodu oštěpem, těžcí atleti [...]
Střípky, klípky pro rok 2017- výročí – I. část
Uvedeny jsou události po pěti letech a u osob výročí od 40 let. Ostatní najdete v abecedním seznamu na www.mslavia.cz v sekci Historie klubu-galerie slávy.
• 2.ledna oslavil 40. narozeniny Mgr. Jan Dvořák, *02.01.1977 Brno, přišel do klubu na podzim roku 1996 ze Žďáru nad Sázavou. Společně s Pavlem Berounem tvořili nerozlučnou dvojici, která se zejména [...]
Plán akcí do konce roku 2016
V listopadu a prosinci se objevím na těchto závodefch a akcích:
19.11.2016 MČR v krose - Praha golfové hřiště v Motole
25.11.2016 Black Friday v Running Mall - Praha
26.11.2016 Warandenloop - Tilburg (Holandsko)
7.12.2016 Setkání zlatého klubu českých vytrvalců a slavnostní vyhlášení TOP běžeckých akcí v ČR za rok 2016
- Golf and Spa Konopiště - Benešov
4.12.2016 MONTFERLANDRUN 15 km (Holandsko)
11.12.2016 ME v krosu Chia -...
Plán závodů a akcí na konec roku 2016
V listopadu a prosinci se objevím na těchto závodefch a akcích:
19.11.2016 MČR v krose - Praha golfové hřiště v Motole
25.11.2016 Black Friday v Running Mall - Praha
26.11.2016 Warandenloop - Tilburg (Holandsko)
7.12.2016 Setkání zlatého klubu českých vytrvalců a slavnostní vyhlášení TOP běžeckých akcí v ČR za rok 2016
- Golf and Spa Konopiště - Benešov
4.12.2016 MONTFERLANDRUN 15 km (Holandsko)
11.12.2016 ME v krosu Chia -...
Ludgeřovická krosová desítka
Ani v listopadu se nezastavil někonečný seriál s názvem Nový běžecký závod. Dalším dílem tentokrát přispěli v Ludgeřovicích, kde k jarnímu silničnímu běhu vymysleli krosového bratříčka. Premiéra přilákala 57 účastníků. Počet není velký, ale účast ovlivnila kolize s krnovskou Hrouzovkou a Lysacup taky neco ubral. Chyběla například i jedna z hlavních postav zdejšího běžeckého klubu Luboš Bardaševský, který byl na třídním srazu. BK Ludgeřovice je však již docela početný a tak organizaci pod vedením Martina Popka zvládli i bez něho na jedničku...(více)
Hands-on: Zwift and their upcoming running mode
Over the last few months Zwift has been occasionally teasing their ambitions around expanding the cycling focused platform to other interests. One of those being running. They’ve tweeted out various screenshots of running on Zwift, and I believe even shown it … Read More Here →
Alberto Salazar. Šampion, jemuž se na 14 minut zastavilo srdce
Narodil se v Havaně, ale stal se jedním z nejlepších maratonců americké historie. Třikrát vyhrál slavný maraton v New Yorku a jednou v Bostonu, přesto jeho kariéra prakticky skončila ve 24 letech. Je jedním z nejúspěšnějších běžeckých koučů, ale brzy klidně může být tím nejodsuzovanějším. To všechno je Alberto Salazar. Jeho rodina měla na Kubě slibně rozjetou existenci. Salazarův otec Jose patřil po revoluci s blízkým spolupracovníkům Fidela Castra a jeho komunistické kliky. Ale spojenectví utrpělo vážnou ránu, když vláda nabrala tvrdý kurs proti církvi. Pro katolíka Salazara seniora to byla nepřijatelná věc, a tak se, jako tisíce jiných,…