Blogy

Minulý týden se mi stala bizarní situace. Teď si ťukám na čelo a směju se, ale v tu chvílí jsem si neustále opakovala, jak můžu být tak pitomá?! Abych to zkrátila a svěřila vám ingredience na banánový koláč, tak nebudu mou událost z minulého týdne sáhodlouze popisovat.
Prostě jsem si koupila letenky opačným směrem. V den, kdy jsem celá natěšená na Honzu a na rodinu stála na Amsterdamském letišti, jsem měla stát ve stejnou dobu na letišti v Praze. Společnost EasyJet je v tomto směru neochotná a velmi striktní, takže po odmítnutí zaplatit 380 euro za přebookování letenky ( to bych za stejnou cenu mohla jet na Miami :) jsem se zase otočila a šla na vlak směr Hilversum. Byla jsem na sebe naštvaná a zároveň smutná. Honza se rozhodl, že si koupí letenku a přijede tento prodloužený víkend, paradoxně tím stejným letem, co jsem měla koupený na minulý týden. 
Když člověk žije sám, tak si nevaří, nepeče a mnohdy ani nenakupuje (teda já to tak mám i přes mnohonásobné předsevzetí že si budu vice vařit). Tak jsem se těšila, že po dlouhé době bude plná lednice, uklizeno a že i něco dobrého upeču. Tip na recept jsem dostala od bývalé spolužačky, ted už Amsterdamské kamarádky ( doufám že ti tak Blanko můžu říkat :) ?! Honza je banánovej a rád dipuje, takže banana bread přelitý jogurtem mu určitě bude chutnat. Nakonec je z toho banánový koláč, protože má Hilversumská domácnost zatím nevlastní formu na chleba (Ježíšku máš tip na dárek, pokud budeš chtít opravdový banana bread i s odpovídajícím tvarem). Koláč se myslím povedl, Honzovi chutnal a hlavně byl super rychlý, což je velký benefit.


 

• 240-260 g mouky, já použila quinoa mouku, ale je na vás , kterou zrovna máte po ruce

• 1 lžíce prášku do pečiva, jak říká můj děda Mirek-  PRDOPEČ

• 1 lžička sody na pečení

• čokoládové hoblinky- od oka, takže hodně protože je Honza na čokoládu

• brusinky.- opět od oka, můžete použít co vás napadne-ořechy, rozinky

• 130-150 g jablečného pyré

• 1/2 lžičky prášku do pečiva

• 120 g změklého másla, příště zkusím použít kokosový olej

• jablečný džus na ředění směsi

• agave/kokosový sirup – můžete použít jakékoliv sladidlo, i cukr. Je to na vás a oslaďte směs dle chuti

• 1 lžička vanilkové esence

• 4 celé hnědé banány- moje banány nebyly hnědé, tak jsem je musela rozmixovat v příštroji na smoothie

Preemptive note! Don’t forget my massive 2016 Black Friday/Cyber Monday deals page here.  I’ve been updating it every few hours all day today with new deals, and expect to continue to update it constantly throughout the next few days. One … Read More Here →

Tento produkt se firmě Salomon opravdu povedl a až na drobné nedostatky, je naprosto nejlepším řešením na horské běhy (horské maratony, ultra-maratony). Více základních informací zde: http://www.salomon.com/cz/product/s-lab-sense-ultra-set.html?article=371990 Batoh nebo spíš vesta Salomon S-LAB SENSE ULTRA SET je velmi lehká (110g) a tudíž ji téměř nevnímáte během běhu. Celková konstrukce je velmi jednoduchá a provedení velmi kvalitní. … Pokračování textu Recenze: Batoh/vesta Salomon S-LAB SENSE ULTRA SET

S běháním je to teď kvůli rýmičce a přemíře práce na pikaču. Tak jsem alespoň v práci sepsal zkušenosti s výběrem čelovek (link, i když to tak nevypadá), teď jsem otestoval hromadu od Fenixu, Led Lenseru, Petzlu a dalších značek, takže myslím, že jsem si udělal slušný přehled a vhled do toho, co se hodí a nehodí. Bodový výtah pomůže v úvahách.  Snad to zájemcům pomůže, přeci jen teď je čas přídavného světla :(

The Nike Zoom Structure 20 is a highly cushioned support running shoe that is ideal for daily high-mileage training. I've run in the past 8 versions of this shoe and these are my impressions of the newest version

(Before we start, you can find my Holiday 2016 deals post here, expect a massive churn on that post over the next 5-7 days, as we go through both Black Friday and Cyber Monday.  This guide attempts as best as … Read More Here →

Už potřetí jsem vás, milí oddíloví kolegové, lámal a lákal na nějakou z přístupnějších forem orientačních sportů, ano a s očekávaným výsledkem ze strany VZS. V tomto článečku o sedmi jupích najdete vše, čeho jste byli ušetřeni.

Po Majklově běhu, kde jsem zkapal v kopci půl km před cílem, jsem si chtěl spravit náladu na Lurdách, které jsou o dva kilometry kratší. Po doběhu, co mi bratr nadělil minutu a o 10 předlouhých sekund mne zařízl i Ruda, byla letošní nálada v cíli umístěném v Bělském lese totálně v p....i. Sinusovka, alespoň její sportovní části, se však měla začít zvedat už pár minut poté, kdy mi v cíli po páté koblize kývnul na rogaining v Polsku kolega z práce se svou horskovýzvovou skupinkou. Jupí (1). V úterý na judu se závod líbí taky trenérům přípravky, neodpískal to ani Jirka z jarního Brutusu, tož nás bude dost a asi budu poprvé v životě zajišťovat autobus.

Po přesnější, avšak smutnější, předpovědi počasí na desetihodinový noční závod, to horskovýzvoví běžci vzdávají, nálada jde do kopru. Judisté ale mají tužší kořínek a tak je jasné, že vyrazíme ve složení Mates (1.dan-černý pásek), Olda (5. kyu-žlutý pásek) a Katka (6. kyu-bílý pásek, ale určitě nejedna trenérská třída v atletice). Jupí (2). Od Berdi a bratra půjčuju čelovky a dva sportovní baťůžky s hydrovaky. Od Deny dostanu k zapůjčení profibaťůžek Salomon a kafe, které vracet nemusím a tak zírám na její "byteček". Kdysi jsem si myslel, že VZS je oddílem lékařů, fyzioterapeutů a učitelů, ale kdepak: je to oddíl supertalentovaných bytových designérů, kteří se všichni minuli povoláním - a já jsem se sem dostal omylem.

V sobotu odjezd. Balení časově nestíhám, pak Mates nadhodí, že běžecké boty zapoměl v Olomouci ale má od taťky, o číslo větší a děravé - jedeme koupit nové. Auto mám od otce, tak se znovu učím jezdit s kvedlačkou v ruce. Nalodíme Katku a už na dálnici do Opavy zjišťujem, že v mobilní navigaci nemám Polsko. Telefonujeme kamarádovi, který tam jede z Krnova, ale jejich posádka právě řeší stejný problém a mohutně stahuje mobilní data. Bratr mi do telefonu diktuje kdejakou prdel přes kterou jedeme a my testujeme svou krátkodobou paměť. Časově nestíháme, naštěstí však nebloudíme a s klidem dojíždíme dvacet minut před startem do pořadatelské tělocvičny. Jupí (3). Klid mizí, když se dovzvídáme, že za deset minut odjíždí autobus na start a my ještě nemáme zaplacené startovné ani nafasovanou mapu. Oblékat, namíchat iontové lektvary, autobus ujel, žádná panika, nic nezapomenout (hlavně světla) a s dvacetiminutovým zpožděním dojíždíme autem na start, který byl v sedm večer.


Start, zapnout čelovky, startovní foto. Volíme vhodnou taktiku pro pořadí kontrol, jelikož se jedná o skórelauf a netušíme, co jsme během deseti hodin závodu schopni urazit. Rozhodujeme se začít sbírat kontroly ve větším okruhu od startu s tím, že na poslední tři hodiny si necháme chumel kontrol u startu. Postupy přes pole jsou výživné, bo tři dny lilo a Matesovy nové botky prožívají křest jako málokteré. První dvě kontroly a půl hodinka dobré, ale pak to přijde. Kontolu hledáme ve třímetrovém rákosí asi s dvaceti dalšími lidmi, které jsme doběhli. Není tam a kašleme na ni, závod evidentně moc regulérní nebude. Podobně dopadneme i dvě kontroly poté. Nějací Poláci ji najdou, ale na otázku kde, odpovídají že tam, co jsme ji už 40 minut hledali. Jáma kdesi v hustníku, kterou bych nestavěl ani v denním orientačním závodě na pečlive zmapované desítce mapě. A toto je turistická padesátka. Oželíme 7 bodů a kašleme na ni. Hurá na další, jak jinak, než kilák rozoraným rozbahněným polem. Následuje pár kontrol převážně po asfaltu kde se více rozpovídáme. Plynou témata typu stopování v Norsku, Vietnamská kuchyně, dcerka, co má ve dvanácti pětku pod dvacet (kdo z vás na to má, já ne), (tragi)komedie (mezi)lidských vztahů, Kyrgistán, a pět kontrol uplyne jako voda. Shodou okolností jsem v týmu s výbornými lidmi, kteří žijí naplno, pomáhají druhým a jejichž zážitky by některým stačily na několik životů. Jupí (4).


Do časového limitu zbývá pár minut přes tři hodiny a tak to nasměřujeme do chumlu kontrol u cíle. Ve vesnici Deboviec na nás nejprve psi štěkají, později navíc potkáváme ty co nejsou za plotem. Jedna paní na nás v amoku řve, co jsme to za ...., že nemůže spát, bo jí štěkají psi, které evidentně nezvládá. Už máme dost a chodíme pěšky a kolem cíle pravidelně potkáváme světýlka soupeřů. Mapově je to loterie, něco najdeme ostatním, někdy nás ostatní navedou. Mates mapuje skvěle a vyvažuje smutnou skutečnost, že na mapě toho bez brýlí už moc nevidím. Katku obdivuju, že to s náma zvládá. Časově nestíháme, redukujeme plán a v limitu projdeme cílem před pátou ráno. Jupí (5). Čeká nás týmové cílové foto, vynikající bigos a cesta do tělocvičny. Shazujeme zabahněné boty a svršky, sprcha bohužel není a tak jen nohy do umyvadla, pár vět s Jirkou Žaloudíkem a po chvíli spíme. Jestli ostatním vadili ti tři pilně pracující dřevorubci z Ostravy se nikdy nedozvíme.


Ze spánku nás s Katkou proberou nějaké hlasy. Mates je tuhý a určitě dál stíná motorovou pilou jeden strom za druhým. Hlasy jsou vyhlašování víťězů, tak asi pudeme zase spát. Z polospánku nám zní něco povědomně a když to polský pořadatel opakuje ... to jsou naše jména, tak si s Katkou jdeme nevěřícně pro diplomy, jen Mates se vzbudit nenechá. Cestou na sebe nahazuji mikinu (ať nejdu jenom v trenkách) a Katka hází kolem úsměvy. Jsme v kategorii druzí. Jupí (6). Jen škoda, že jsme nebrali kimona, bylo by to stylové. A znovu na kutě.

Po probuzení spěcháme domů, Mates musí naštípat tatrovku dříví a Katka doma nakrmit hladové krky plus stihnout čtrnáctihodinovou noční. Za volantem kupodivu neusínám a bezpečně dorážíme dopoledne domů. I když se závod v Polsku nedá srovnat s Kokořínskem, Fatrou, Chřiby ani s Vizovicemi, tak mi Katka i Mates tvrdí, že se jim to líbilo. Jupí (7). V pondělí se po práci jdu proběhnout s Jirkovou manželkou a oba mne navečer zlanaří na přednášku fotografa Kolbaby o Antarktidě. A tak končím v pondělí večer po rogainingu v Ktriu, jako minule. Deža ví.

Fotky, výsledky (až je poláci dodají)

Plánování roku 2017. Rozhodla jsem se nezúčastnit Krakonošovy stovky, protože jsem na ní už byla třikrát a pomalu se mi okoukává, a taky nebudu znovu pokoušet Malofatranskou stovku,...

Ve španělském městě Los Alcazares se o víkendu běží Mistrovství světa na 100 km. Zde opět budeme mít  z našeho klubu dva zástupce a to Ondřeje Veličku a druhou zástupkyni měla být Tereza Gecová. Ta však na Mistrovství Evropy na 24 hod. na 70 km nešťastně zakopla o koberec na měření času a až doma na lékařské kontrole zjistila, že má zlomenou kůstku na noze. S tímto zraněním ještě uběhla 120 km. Místo ní tak pojede náhradnice z našeho klubu Jana Šindelářová. Otta

na 20 000 a 30 000 m na dráze. 9. ročník Plzeňské třicítky, dvacítky a maratonu na dráze uspořádal SC MARATHON Plzeň na městském stadionu v sobotu dne 19. listopadu. Dosažené časy Jiřího Rerycha na tratích: 10 000 m: 39:19,15          20 000 m: 1:19:32,46       30 000 m: 1:59:46,18