Blogy

Letošní rok uběhl neskutečně rychle. Nastává to období hodnocení - nejen úspěchů, ale i neúspěchů. A jak jsem v jednom ze svých článků psala - tak jsou to hlavně neúspěchy, co nás posunují dále. Nemůžeme zažívat stále úspěch už jen z důvodů, abychom se poučili, či zlepšili. Zde si vybavuji krásný citát Ondřeje Brzobohatého, který před ním údajně řekla fiktivní postava Homera Simpsona: ''Člověk je tvor chybující, od toho jsou na tužkách gumy.'' A tak chybujeme, abychom se mohli ze svých chyb polepšit. Někomu to jen trvá déle, někomu méně déle. To jen něco k zamyšlení.  Co se tedy letos v mé běžecké sezóně odehrálo? 

ZMĚNA A AKČNÍ ŽIVOT 
Letošní rok nebyl ve znamení velkých tréninkových změn. Můj tréninkový program se prakticky odvíjel s ohledem na mé školní a pracovní povinnosti. Nicméně důležitějším faktorem bylo zdraví - nic vážného - nachlazení a únava, díky čemuž jsem prakticky přestala cokoli plánovat. Bylo to všechno se vším, nedostatkem času počínaje a zkouškovým obdobím a změnou oboru na VŠ konče. Přes léto plný diář. Svým způsobem mi to místy vyhovovalo - stále jsem něco dělala. A byla to zároveň zábava. Nezbýval ale čas na trénink.  

DVANÁCT MĚSÍCŮ A JEN ČTYŘI ZÁVODY (ULTRAZÁVODY) 
Připadám si, že co jsem starší, tak snižuji počet odběhaných závodů  za rok. Smýšlím už za ty roky běhání jinak. Nedívám se na kvantitu, ale spíše na kvalitu. I přes to to letos nebylo s kvalitou mých výkonů v závodech kdoví jak růžové. Všechny závody se mi nicméně podařilo dokončit, a to považuji za osobní úspěch. Když navíc vezmu v potaz množství odtrénovaných - odběhaných a odjetých kilometrů - je to méně než předešlé roky. 

PRVNÍ ZÁVOD - 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE
Už tento první letošní závod pro mě znamenal velkou změnu. Startovala jsem poprvé v kategorii dvojice ženy s Lenkou Trawinskou, s kterou se na start tohoto závodu postavím i letos. Jak jste mohli číst v mé reportáži z tohoto závodu - bylo to pro mě něco nového než v předešlých letech. Absolvování tohoto závodu ve dvojicích pro mě znamenalo více intenzity, více rychlostní vytrvalosti a méně dlouhodobé vytrvalosti. Každá jsme za dvacet čtyři hodin zvládly pět okruhů. Závod jsme dohromady dokončily s deseti okruhy, což v cíli stačilo na čtvrté místo. Chtěli jsme sice dosáhnout na bednu, ale v cíli jsme byli i přes to spokojené. Já tedy ano. 

DRUHÝ ZÁVOD - LYSOHORSKÝ ČTYŘLÍSTEK - MČR - V ULTRASKYRUNNINGU
I u tohoto závodu nastala jistá změna a to ze strany pořadatelů a době konání závodů. Místo předešlých ročníků, kdy závod startoval v srpnu, bylo datum konání závodu přesunuto na jaro a to na květen, jestli si to dobře vybavuji. Ani na tomto závodu jsem nepodala výkon z kterého bych byla spokojená. Závod jsem sice ve zdraví dokončila. Říkáte si, co víc si přát? Přesto jsem spokojená nebyla. Tento ročník považuji za nejnáročnější, hlavně tedy z pocitového hlediska. Závod jsem dokončila čistě sílou vůle rozložením sil. Co se týkalo mé kondice v tomto jarním období, tak jsem stále neměla naběháno potřebné množství kilometrů. Závod jsem protrpěla, přežila ale hlavně dokončila. Poprvé jsem v cíli brečela. Říkáte si jen čtyřikrát na Lysou horu? Zní to lehce. Ve skutečnosti to tak lehké není. Kdo zde nikdy nestartoval, tak se jen stěží dokáže vžít do náročnosti závodu. 

TŘETÍ ZÁVOD - HOSTÝNSKÁ OSMA A DO TŘETICE VŠEHO DOBRÉHO
Závod, který mi sedí ať profilem, tak délkou trasy. Přiznávám to. Stále jsem lepší běžec než chodec. Běh je mi přirozenější a ač to možná bude znít divně, tak mě méně unavuje než chůze. Je to způsobené jistým návykem pro tento druh pohybové aktivity, kterou jsem zvyklá vykonávat od mala. Tím pádem mi i vyhovují závody s menším výškovým profilem, jejichž trasu mohu celou běžet. Tímto, mi vyhovujícím závodem, je právě tento ultramaraton. Startovali jsme (Já a Lenka Trawinská) na kratší - šedesátikilometrové trase, kde jsme obsadili celkové druhé místo v týmech žen a v 
kategorii skončili  na prvním místě. 

POSLEDNÍ ZÁVOD LETOŠNÍ SEZÓNY - CUTT BESKYDY
Reportáž tohoto - pro mě posledního letošního závodu můžete shlédnout v předešlém článku. Nebudu se tím pádem už opakovat. Závod jsem dokončila v rámci možností. 

Tímto bych definitivně uzavřela svůj běžecký rok. Následně se můžu už jen těšit na 24 hodinovku na Lysé hoře, která mě čeká za měsíc. Musím dopilovat nedostatky a stále se zlepšovat. 

Všem tímto zároveň přeji v Novém roce mnoho - ve zdraví - odběhaných kilometrů, spokojenost, vytrvalost - nejen fyzickou ale i duševní, spoustu lásky a radosti.  Nikdy se nevzdávejte :) 

V období Vánoc a konce roku se koná řada více či méně tradičních běhů. Jedním z nich je běh do vrchu z Mostů u Jablunkova na chatu Skalka. Termín závodů je každoročně 29. prosince v 10:00 od sokolovny v Mostech. Na účastníky čeká 4km dlouhá trat s převýšením 390m...(více)

It’s Hammer Time. The Hammer is CycleOps’ answer to the highly competitive high-end direct drive trainer realm.  Or said differently, it’s their answer to the KICKR. It feels like an eternity ago that the Hammer was announced.  In reality though, … Read More Here →

Foto

Mizuno’s Wave Horizon is a snug-fitting stability shoe that delivers moderate cushion and control with little bulk. The ride is a bit stiff but overall enjoyable, and the shoe maintains its support throughout a long run. The cushioning is pleasant but has room for improvement

Etapa v Beskydech je ve znamení tréninku a odreágování se. Ultra závody je nejlepší způsob jak si vyčistit hlavu. Ne vždy ale závod vyjde podle představ závodníka, jak tomu bylo tentokráte u mě. V hlavě jsem měla už po prvních pár metrech závodu jen slova ve zdraví dokončit. Bylo to náročné, výživné, jiné - se vším všudy. Za to děkuji pořadatelům. po Sníh, led, trasa a taky má orientace v terénu udělaly své. Nemohu říct, že jsem spokojená. Dokončila jsem závod v rámci možností. Do příště musím už jen zapracovat na mých slabých stránkách. 

BOLEST A BOLEST
Ono někdy ultramaratony bolí. Já bolest - tu svalovou přestávám v určitých chvílích vnímat. Dnes to ale bylo jiné. Jsem nepoučitelná, tak to dopadá tak, že mě bolí třísla. Úplně zbytečně jsem udělala školáckou chybu, že jsem šla dva dny před závodem na skate na běžky. Zdůrazňuji téměř po dvou letech. Ale dost o mě. Nechci tady popisovat co dělám někdy za kraviny. Spíše jde o to - poučit se do příště z vlastních chyb. 
A tak tu bolest musíme překonat a nebo to zabalit. Já si ale řekla, že závody vzdávat nebudu. A v tomhle závodě jsem si bolest užila od začátku do konce. Nevadí. Musíme myslet pozitivně. Příště to bude lepší.   

PŘED ZÁVODEM
Žádný stres. Tradiční předzávodní snídani ve formě ovesných vloček vynechávám. Oves došel. Není z čeho vařit :) Musím se spokojit s kupovanými müsli. Dostanu do sebe alespoň nějaké množství sacharidů a vyrážím na místo startu. Zázemí závodu je opět jako předešlý rok v Trojanovicích v hotelu Beskyd. Otci do auta naházím ještě všechny věci které už nepotřebuji a utíkám na start. 

SVIŽNÝ ÚVOD
Start závodu byl rychlý, ale znám i rychlejší starty, Snažím se sama sebe brzdit. Řídím se slovy nějakého známého běžce, jehož jméno si nyní nevybavím. Zato si vybavím ta slova: ''Když ti připadá, že běžíš na startu pomalu, tak ještě zpomal.''  A tak zpomaluji. Vědomě. Na začátku závodu utíkáme do Ráztoky, kde se napojujeme z Knížecí cesty na zelenou turistickou značku. Končíme před vrcholem Radhoště, kde už nepokračujeme ale běžíme na Pustevny.

PRŮBĚH
Z Pusteven odběhneme směrem na Podolánky k Jednotě. To se ještě držím. Následující úseky to už jde se mnou z kopce. Z Bečev následně stoupáme na Martiňák. Místo které velmi dobře znám, ale musím se vrátit, jelikož minu označení trati a zaběhnu si až k chatě. Proč si nepřidat navíc pár kilometrů. Mám toho asi málo. Očividně, podle mého prodlužování trati ano. No nic. Vracím se tedy na správně označené místo, kde konečně vidím značku a pokračuji už správně. 
Pár lidí mě určitě přeběhlo. V tuto chvíli se ale musí změnit můj cíl závodu z Zaběhnout dobře na Dokončit. Má orientace není a nikdy nebyla nejlepší. Nicméně stav během závodu a únava také udělají s vnímáním značení své. 
Následoval běh na Pustevny. Úsek, který velmi dobře znám z dávných dob, kdy jsem ještě začínala na lyžích. Okolo mě jsou všichni lidi na běžkách. Začínám jim závidět. Oni se tak krásně kloužou a já musím běžet. Místy mě tohle vše začíná přivádět do deprese.

S BĚŽKAŘI
Dnes mám jen hole. Žádné běžky a běžím si po svých. Dokonce stihnu pozdravit jednoho závodníka z Rožnova, co jsem ho dříve potkávala na lyžařských závodech. Kde jsou ty doby? V tomhle stavu, bych si nyní běh ihned za ty lyže vyměnila. 

SEBĚH DO RÁZTOKY 
Snažím se oprostit od těchto vtíravých myšlenek a pokračuji na Pustevny. Při tomhle seběhu jsem ráda, že jsem dole ve zdraví. Na celé trati jsou kusy zmrzlého ledu. Trať není nijak výrazně zasněžená, ale led udělá při běhu z kopce své. Já to držím na rukou. Nenasazuji nesmeky. Místo toho si vybírám vhodná místa na došlap. Ani nějak neriskuji. Trasu znám a vybírám si nezamrzlé úseky. 
Pán přede mnou ale štěstí neměl a po čele mu stéká krev. Ptám se ho, jestli potřebuje pomoct a jestli je v pořádku. Odvětí že ano. Já tedy pokračuji dále. To ale nevím co mě ještě čeká. ´

ŠPATNÁ TRASA
Závěr závodu stál opravdu za to. Nejen, že mě vše bolí, ale podaří se mi v Ráztoce běžet špatně. Sice běžím celou dobu po značené trase, ale nějak se mi opět podařilo běžet špatně. To potkávám ještě Markétu, která konstatuje, že byla v cíli, ale běžela špatnou trasu a tak se vrací. Přidávám se k ní. Markéta je ale o mnoho lepší běžkyně a utíká mi. Já pokračuji stále po značkách. Nedojde mi, že mohu běžet ještě někde špatně. Probíhám kolem hotelu. Běžím na asfaltku a do cíle, kde se ale dozvím nemilou zprávu, že i přes to, že jsem se vracela, tak jsem běžela špatně. 

ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ
Jak jsem psala v úvodu. Závod byl výživný a náročný. Co se mé orientace a pozornosti v závodě týče, tak to asi už lepší nebude. 
Pozornost a sledování značení lepší být mohly. Musím se smířit s tím, že je mi počítána jen krátká trasa, takže vyšla má snaha vniveč, ale i to se stává. 
Je to fair-play. O tom je přeci sport a tím ho to dělá krásným. 
Beru to ale s nadhledem. Co mi zbývá. Zaběhla jsem si i tak skvělý závod, který pojímám jako trénink na další závody. Nezbývá než se poučit a polepšit do příště.  
  

Petr Pěchula z Ostravy Martinova se stal členem našeho oddílu již někdy v roce 2007. I když se běhání věnuje dlouho, tak je důkazem toho, že kvalitním tréninkem se dají své vlastní hranice posouvat pořád...(více)

       

Není to žádné tajemství -- Miluju zkratky! Částečně osobní slova známé Mládkovy písničky .."...Jsem RNDr. CSc. z ČVUT v Praze 2, v ČSAO v Praze 3 já mám tlačenku..." Tak trochu vedla i můj oslavný rozměr posledních dní:).. Zkratkami se hemží moje SMS, přes velmi osobní MTR (MTNNCS) až po moje oblíbené MSF [=měj se fajn].
Prostě nic nevystihne pravý stav věcí tak dobře jako vhodná zkratka -- bohužel u nás doma se za podzim začala pro můj domácí statut používat PVP [=permanetně v prd*li:)] i když já se marně snažil přesvědčit svoji nejmilejší, že to první "p" je pro "přechodně":)...

Zkrátka POP s původní konotací "Partyzánského Oběhu Prahy", který vymyslel a přivedl v život velký MVP v našem spolku označuje období "pátého" adventu, kdy skupinka partyzánů s výstroji:) oběhne Prahu, na určitých místech se někdo připojí/odpojí.. a následně se ještě sejdeme v restauračním zařízení. Je to společensky i ideově velmi silná a nosná myšlenka:).

Čas ovšem běží jako splašená herka a letos jsme oslavili už 4.ročník (!) Bohužel letošní kalendář vyloženě nepřál 5.adventu (26.12. je ještě svátek a velká většina lidí objíždí rodiny a známé..)... Tím pádem se oběh Prahy stal velmi komorním, kdy nás celou trasu běželo vlastně jen sedm plus Advid na koloběžce...

Také já jsem musel velmi opatrně volit priority:)... Pro účast na POP jsem obětoval vánoční ŠUTR, přeci jen kilometrově a společensky/krajinově to bylo hodnotnější:). Syn se doma trápil se střevní chřipkou a požádal mě, abych se držel hesla -- neběhat nadarmo!:). Samozřejmě, běh pro něco, s něčím ... to jsou moje oblíbené disciplíny, ale říkám mu.. jdu na POP.. Partyzánský Oběh Prahy.. To se nedá při nejlepší vůli pojmout "rodinně-užitečně":)... Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. P jako P, [Flaška jako flaška:)], že? A tak se pomocí power-banky změnil partyzán v pokémona.. Pokémoní Oběh Prahy...:)

Hledání kontroly a fixu

Ale proč ne? Nakonec jsem to pojal jako skvělý trénink. Jako nácvik na moje pobíhání s navigací (nácvik koukání do mapy/lovení zvířátek) jako simulace běhu v naprosto neznámém terénu, nácvik oční akomodace, seběh s mobilem, případně s "lovem" dodává běhu dodatečnou technickou obtížnost:)... Navíc, kdo zná tuhle aplikaci ví, že kilometry počítané dávají naznačit, že programátoři jsou alespoň vzdáleně příbuzní s Olafem:). [Pro vysvětlení. Náš oběh i ve zkrácené verzi měl 60 km, nicméně aplikace mi naměřila slabý maratón:)].

V rámci nácviku jsem si s sebou táhl skoro plnou polní:).. Jídlo na dva dny, 1.5 litru vody, vybavenou lékárničku, velkou část povinné minimální výbavy do hor, na vyzkoušení i extra láhev s life-straw... dvě čelovky... Myslím, že i kamarádi to pojali stylově. Připravili řadu vylepšení, potlačili asfalt a zařadili výrazně víc cestiček, včetně výběhu a seběhu Baby.

Abychom nevyšli že cviku, tak na každém vrcholu hledali fix a kontrolní stanici:)... Pohoda maximální... Nicméně kvůli dobrým vztahům jsme s MM nikoho nenutili vdechovat pivo (polévku), ačkoliv jsem se snažil naznačit, že i toto starší pánové umí celkem dobře:)...

Nakonec letošní výrazná inovace -- pozdější start, o něco kratší trať -- podle mě přispěly k zajímavým pocitům. Užili jsme si denního světla, i ve zkrácené provozní době restaurace bylo možno se družit do libosti:).. Samá pozitiva a sociální jistoty. Jen škoda dozvuků mého nabitého pracovního kalendáře, přeci jen bylo vhodné odejít před šestou hodinou [PVP statut:)], ještě pořádně vyvenčit Deri a připravit se na následující den a návštěvu u tchyně -- ve smyslu ultra hesla: základem je správně rozvrhnout síly, protože často ty (nej)náročnější úseky nás teprve čekají:)...



Slovy barda dělnické třídy V.Nezvala [díky Honzo za korekci:)] se loučím slovy -- "Bylo to krásné a bylo toho dost..". Pohledem na svoje kamarády jsem si musel zopakovat.. "STS Svojkovice Brod.. zřejmě dobrý oddíl!" A tak za rok, zase na viděnou na POP 5!
[Ať už to P značí Pivní, Pomalý, Překrásný, Přátelský..., je to naše akce, díky Martine! ]

Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)

...silnice z Řevnic, pěknej krpál! Nahoře si aspoň užívám parádní západ slunce nad Brdy. Pak hasičárna a za ní Nazaret. A po něm dlouhý hřeben nad Vltavou. Most Závodu míru a zase nahoru, poslední dva velký kopce. V tu chvíli si ale říkám, že je dobře, že už od Lhotky sedím v autě s naplno puštěným topením...

střih
Čtyři týdny do P100, v pátek se konečně přihlašuju a v pondělí už ležím s nějakou angínou. Bezvadný, akorát když jsem chtěl "vyladit" formu, tak můj nejdelší běh je ke konvici s čajem. Po týdnu je to lepší, ale furt kašlu a tak se na běh dostane až 14 dní před startem. Žádný rozkoukávání a tak běhám pěkně zostra, abych tělo trochu probudil. Možná moc, možná málo...

Kupička před sbalením

střih
Kontrola jízdenek ve vlaku z Plzně, hmmm třikrát prohrabu batoh, kapsy, ale jízdenka z Prahy nikde, tak aspoň podpořím ČD další jízdenkou. Příjezd do Spáleného Poříčí tak proběhl skoro po drátkách. Pomalu se převlékám, registrace, zabalení, odevzdat batoh a dropbag a jdu se protáhnout.

střih
...v týdnu před startem se na Facebooku řeší úzký profil mezi ploty kousek po startu. V diskusi navrhuju, ať tam Olaf dá kontrolu pouze s jedním fixem, že se to tak aspoň pěkně naředí...

střih
Vybíháme jak splašené ovce, abychom hned za první zatáčkou všichni hledali po kapsách karty na první tajnou kontrolu. On si to Olaf snad přečetl, naštěstí fixů je víc a tak hned běžíme dál, ale pole se hned roztrhalo a mezi lidmi jsou 10 - 20 m mezery.

Po pěti kilometrech přichází brod, nemám hůlky a nechce se mi balancovat na kamenech a tak proběhnu ledovou vodou. No, mohlo to být lepší, ale za chvilku na to zapomenu. Stoupání na Kokšín s první kontrolou a prvním náznakem trasy mimo cesty mě pak zahřeje...
Následují dlouhé úseky průseky lesy. Před kontrolou Nad Maráskem nás poprvé trochu obklopuje brdská mlha, ale trasa je jako vždy značena perfektně a tak ani nemusím kontrolovat navigaci. Akorát za kontrolou mi nedojde, že se musím kousek vrátit a tak si navíc přelezu skalku a protáhnu se přes borůvčí.
Pomalu začínáme stoupat na lehce zasněžený Třemšín a k první občerstvovačce. 20 km za 2:18 docela příjemného běhu.
V seběhu od tvrziště Hengst si dokonce dáváme kilometr pod 5 min, jak nám to upaluje. Následuje dlouuuhý táhlý stoupání, pořád rovně za svitem čelovky. Kousek za zatáčkou následuje "překážkovej" úsek. Bláto s ledem, občas strom, částečně to lze obíhat, teda spíš obcházet, lesem, ale taky žádný zázrak. Naštěstí máme pořád dost sil a úsek není dlouhý. Horší jsou pak následující cesty, které na sobě mají ledový film, takže člověk musí běžet zlehka jako kočka a hledat kousky, kde to neklouže. Pak proběhneme kolem Jahodové hory a začínáme stoupat na nejvyšší místo pražské stovky vrchol Praha. Před ním trochu zazmatkujeme v mlze, ale hned jsme zpět na trase. Seběh do Nepomuku na polívku, v serpentinách potkávám vedoucí běžce a jen tak tak vybírám podklouznutí v zatáčce. Inspirován Alešem Zavoralem dávám dosolenou polívku naředěnou z půllitru a vzápětí s ním odcházím zpět na hřeben.
Ve stoupání zpět ke sv. Janu Aleš okomentuje moje holý achilovky, ale v tu chvíli nad tím mávnu rukou, hlavně, že mám ponožky, který držej tam kde maj. Aleš samozřejmě mizí ve tmě a mě čeká první delší úsek o samotě. Teda občas před sebou v dálce zahlédnu čelovku a to mě táhne dál. Před Třemošnou nejdřív zjišťuju, že jsem přeběhl za Nepomukem jednu kontrolu, ale rozhoduji se, že se pro ni vracet nebudu, pak předbíhám zrovna v krizi jdoucího běžce a na kontrole opět dobíhám kluka se kterým jsem běžel dlouhé části v noci. Sbíháme na další občerstvení, tentokrát od Trailpointu. Když Michalovi pochválím, že boty (Inov8 Trail Talon 250) od nich běží krásně, tak mě usadí, že na 150 kiláků jsou dost "lehký"... že by viděl do budoucnosti?
Za Obecnicí už jsem zase sám. Před klesáním do Jinců si už užívám začínající rozbřesk. Dobíhám poměrně v dobrém rozpoložení jak psychicky tak fyzicky do Jinců na občerstvovačku s dropbagem. Tam mě překvapí super servis, podaní dropbagu, doplnění vaku, já jen strkám hodinky a mobil do powerbanky, přebaluju batoh a přitom pojídám dobrůtky ze stolů. Po čtvrt hodině vyrážím na cca 19. místě dál.
Hned za humny mě trochu pozlobí lýtko a tak se ještě pořádně protáhnu. Následuje krásný úsek kolem Plešivce, který jsem si vyloženě užíval a už se těším až si to tam někdy v klidu projdu. Pak seběh a pak nejdelší souvislé stoupání na Písek k meterologickému radaru, nejdřív pozvolna po asfaltu, pak mírně po lesní cestě, pak prudce lesem mimo cestu a pak téměř po čtyrech mezi kameny a kořeny. Uf a vzápětí přichází první krize. Nakonec se mi jí podaří zahnat, když do sebe nacpu pod tlakem tyčinku před stoupáním na Tábor. Z něj sbíháme s Honzou Kotykem a vzpomínáme na 5BV před dvěma rokama, kde oni byli druzí a já s Tomášem Zdvihalem čtvrtí. Bohužel ze vzpomínek se úplně neběhá i když se na ně hezky vzpomíná...
V Malém Chlumci na 90. km, podpořen informací o průběžném 16. místě, shltám polívku, kterou zapiju colou a vyrážím dál, bohužel sám. Na začátku stoupání sice před sebou někoho zahlídnu, ten ale vzápětí nenávratně mizí. Za vrchem Charvát následuje asi 5 km úsek po vrstevnici a z kopce, tady by se mělo běžet, místo toho jak lusknutím prstů na mě všechno dolehlo. Nemůžu běžet, sotva jdu dokonce si i sedám na pařez... Co tady jako budu dělat? Strhávám šátek z hlavy, aby ji chladný vzduch trochu probral, snažím se něco sníst, ale krom gelů nic nedávám a ty nepomáhají. Snažím se loudat dál. Vůbec to ale nejde a pomalu mě začínají předcházet ostatní, nejdřív z kratších tras pak i stovkaři. Od desátého už ani nevnímám kolik jich je. Koukám na hodinky a říkám si, že aspoň tu stovku bych rád dal za 13 hod. Akorát, že poslední 2 km s 100 m+ jsem šel 26 minut. Občas se pokusím někoho chytit, ale vydrží mi to tak 20 metrů a on pak mizí v dáli.

střih
Asi jsem magor do map. Už když Olaf dával na Facebook jen náhled trasy a obecný popis, posunoval jsem myší po mapě a dumal kudy se to poběží, zkoumal vrcholy, apod. A už od začátku jsem nechápal to "zaběhnutí" někam k okraji Zadní Třebáně a nutné motání se po silnicích mimo lesy.

střih
Pomalu začínám nadávat, na trasu, na boty, na slunce, na další a další stoupání, na to že jsem sám a nikdo mi nehučí do hlavy, abych se sebral a běžel dál. Začínám si přát, abych byl už ve Lhotě a současně mě nahlodává myšlenka na konec, která nakonec vítězí. Bohužel mě psychicky dodělává poslední úsek, kdy z Brdského hřebene a lesů a luk odbíháme kamsi přes vesnice po asfaltu. Boty bych v tu chvíli zahodil, vyhledávám cokoliv měkkého na cestě (koně tam naštěstí přede mnou nešli), jen abych ulevil chodidlům, které toho po 100 km s tenkou podrážkou mají evidentně dost. Michal byl prorokem... Ostatní vesele běží z kopce na polívku a já se jen plahočím a chci to mít za sebou, hlavně už nechci dál. Když už si myslíte, že na kontrole musíte být, tak tam ještě nejste, prostě je to ten nejvzdálenější barák od Brd.
Konečně kontrola a konečně konec.
Na posledních 15,5 km/300 m+ jsem měl průměrnou 5,4 km/h, na předchozích 92 km/3100 m+ byla 7,6 km/h.

108 km | 3500 m+ | 15 hod 03 min | 8:23 min/km | 7,2 km/hod
Strava aktivita a mapa zde.
Jednotlivé kontroly zde.

Olaf si zaslouží pochvalu za skvělou organizaci. I když tu kritiku úseku před a za Lhotkou si neodpustím. Značení, kontroly, občerstvení, zázemí startu, bylo tak jak má být. A mnohé úseky stály za to a vím, že se díky tomu do Brd opět podívám...

střih
Ještě k těm holejm achilovkám. V neděli mě samozřejmě stehna bolí, ale v pondělí už jsou v pohodě. Co je ale totálně nefunkční jsou achilovky! A taky ve mě hlodají myšlenky zda jsem měl končit předčasně, ale spíš jo... Myslím, že ve Lhotce bych se nedal natolik dohromady, abych to dokončil v nějakém rozumném stavu a času. Když mi za světla a vlastně s minimem stoupání a v lehkém terénu 15 km trvalo 3 hodiny, jak dlouho by mi trval další marathon...
I když je mi to stejně trochu líto, následující úsek, hlavně ten od Černolických skal znám nazpaměť. Asi si ho budu muset zas zaběhnout někdy sám po Novém roce...