Sobota 1.4.2017
Jak mi to loni v září připadalo v Ústí strašně daleko, tak už je to opět tady :-). Sto devadesát šest dní uplynulo jako voda, a tak se dnes rozjíždí další ročník fantastické, úžasné a jedinečné běžecké ligy RunCzech, při níž nemůžu chybět :-). Dnes se navíc jedná o můj jubilejní třicátý půlmaraton :-). Před devíti lety jsem si právě v Praze tuto vzdálenost zaběhla poprvé.
Startovní číslo si tentokrát vyzvedávám přímo v den závodu. Je fajn, že tato možnost je, akorát jí (v mém případě) předchází ranní budíček již ve čtyři dvacet. Ale vzhledem k tomu, že se teprve před týdnem měnil letní čas, tak to můžu jakoby považovat za pět dvacet a to už nezní zas až tak hrozivě :-).
Oceňuji slušivou lehkou bundu s multifunkčním tubusem, které dostáváme namísto miliardtého tisícího batůžku ?.
Z holešovického Výstaviště se přesouvám pěšky k Rudolfinu, kde v technickém zázemí díky své brzké přítomnosti využívám masérské služby. Moderátor zde neustále opakuje, že průměrný zaběhnutý čas činí u mužů jednu hodinu a čtyřicet devět minut a u žen dvě hodiny a pět minut. Zjištění, že jsem tedy nadprůměrný muž, potěší :-D.
V poslední době mě trošku limituje bolavé levé koleno a k tomu i před pár dny natažené levé lýtko, ale budu se to snažit při závodě příliš nevnímat.
Vybíhám po boku známého žlutovlasého vodiče Františka na hodinu čtyřicet. Vzhledem k výše uvedenému a také s ohledem na meteorologickou předpověď hlásící velmi teplé počasí, nechci moc bláznit. Kluci to však ženou pěkně. Už na šestém kilometru máme takový náskok, že si asi budou muset přebarvit své praporky na růžovo :-D.
Vydržím s nimi do dvanáctého kilometru, kdy se mi ve spalujícím žáru na nábřeží Edvarda Beneše začnou postupně vzdalovat. Nějak mi schází vůle více bojovat :-(. Jsem totálně tuhá. Ta Praha mi snad jen vyjma minulého ročníku, kdy jsem si zde prožila neskutečný sen, nikdy moc neseděla.
V cíli se ocitám za 1:40:41 hod. Osobák se mi vylepšit nepovedlo, ale alespoň můj místní traťák ano. Což vzhledem ke skutečnosti, že jsem od nějakého devátého kilometru pořádně neběžela, zase až tak úplně špatné snad není…
Mám obrovskou žízeň! Potřebuji se napít. Trochu se mi motají nohy. Konečně voda :-). Teď už jen někam do stínu.
Augustýnek při pohledu na každého běžce říká “máma” :-). Jestli nám doma vyjde chvilka času, tak bych mu chtěla pustit ze záznamu přenos dnešního závodu. Určitě mu z takové záplavy mamin půjde hlava kolem :-D.
Neděle 2.4.2017
Sice nejsem se svým včerejším výkonem spokojená, ale je mi krásně :-). A o tom to je ;-).
