Letošní zima, se po dlouhé době dá konečně nazvat Zimou. Celý leden Česko svírá mráz, na horách padají hromady sněhu. V Praze centimetry, ale dost na to, aby byli vidět na silnicích apokalyptické výjevy a kalamita.
Původní plán byl vyrazit na Broumovsko a dát pořádný zimní čundr. Předpověď je ale neúprosná a slibuje mrazy v noci až k -15 C, na což by bylo obtížné dát dokupy vybavení. V předtuše globálního oteplování a mírných zim, jsem zimní Primu prodal. No a v třísezóňáku se od čundru v těhlech podmínkách posouváme spíš k survivalu. Takže z 3 dnů se stávají 2 a noc venku měníme za noc pod střechou. Hlavně, že se někam jede.
S Martinem se potkáváme na nádraží v Kralupech, kde přistupuju do rychlíku na Děčín no a tam pak už společně do couráku směr Jedlová. Vlak je plný běžkarů, tak uvidíme jak to bude vypadat. Když vystupujeme na Jedlové, tak překvapivě není taková zima jakou bych čekal a je pod mrakem. Oproti slibované azurové předpovědi trochu zrada, tak v duchu vyplňuju reklamační formulář na ČHMÚ. Při stoupání na Jedlovou odhazujeme teplé svršky, jelikož se teplota blíží k nule a kocháme se prvními výhledy. Nad kopci je bohužel poklička a po sdílení na Facebooku zjišťujeme, že jsme měli zůstat v Praze, bo tam je modro.
Na Jedlové je v restauraci otevřeno a kocourovi se nedá odolat – http://www.pivovar-kocour.cz/cs/pivovar . Posilněni sestupujeme po červené značce dolů a tady už to začíná tvrdší muzika. Sněhu je dost, ale je poměrně vyšlapáno, dvakrát křižujeme sjezdovku než sejdeme do vesnice Jedlová. Tam měníme červenou turistickou za cyklo, která je projetá traktorem. Sněhu jsou v lese fakt hromady. Proto když dojdeme na železniční stanici v Chřibské a vidíme žlutou značku vedoucí do lesa s pokrývkou 40 cm mokrého sněhu, obracíme se a pokračujeme po silnici. To neznamená, že na silnici by sníh nebyl, jen ho není tolik. V Chřibské je čas oběda a tak nás zláká hospůdka Na Křžovatce. Poslední dobou mám s Martinem na ozajstné vesnické nálevny fakt štěstí. Přestože je poledne, o velmi veselou náladu se stará stůl místních štamgastů, přičemž jeden už zaujal na stole polohu supermana. Na druhou stranu má to své výhody. Březňáka za 21,- by člověk jinak těžko pohledal. O pár březňáků a utopence později nahazujeme batohy a vyrážíme dál po trase.
Nevím jak moc velký vliv na to mají vypitá piva, ale šedivá obloha zmizela v nenávratnu a azuro si už našlo i nás. Po zelené značce se vydáváme sněr Chřibský vrch. Nejprve po pláni, kde je cesta projetá skůtrem, ale to na hranici lesa končí. Vezmeme si na pomoc myslivce a brzy se na svět koukáme zelenou optikou prázdné láhve. Nicméně krok máme o něco lehčí. Tloušťka sněhové pokrývky roste přímo úměrně nadmořské výšce. Když se prošlapeme na vrchol pohybuje se v rozmezí pokolena – pokokot. Pohyb v tomhle je fakt maras, ale místy až kýčoviité výhledy z vrcholu, za to stojí.
Než produpávat cestu zpět po značce krosneme to rovnou dolů po svahu, což je ve sněhem přikrytém polomu poměrně náročné. Nakonec se vymotáme na silnici. Bohužel tenhle úsek vzal víc času a sil než jsme očekávali, tak se loučíme s výstupem na Studenec a volíme jednodušší trasu po silnicích. Odbočka od Křížového buku ukazuje na silnici třetí třídy, ale na té je pokrývka asi 30 cm sněhu. Na chození dobré, ale když pod kopcem potkáváme dvě auta, mířící k rozcestí, přejeme jim v duchu hodně štěstí. Mezitím se stmívá a my docházíme do České Kamenice. Začínáme být vyčerpaní, takže stavíme na benzínce na kafe. Než ji opustíme vystřídá se tam poměrně panoptikum různých postaviček. Jako největší bizare mi přijde taťka, který koupí asi 11 leté dcerce skoro půllitr cafe latte. Poslední úsek do penzionu vede po frekventované slnici, takže jsem rád když to máme z krku a docházíme do penzionu. V hospodě evidentně kazíme místním štamgastům idilku při sledování večerních zpráv na TV Barandov, tak se raději o 2 kozly a utopence později odebíráme na pokoj. Pokoje jsou fajn a sprcha taky bodne, ale jsem vcelku nenáročný a o to více, když původní plán byl spát v závěji. Láhev hruškovice jen umocňuje naši únavu, ale od rozdělané práce se neutíká, takže nejdeme spát dokud láhev nezeje prázdnotou.
Ubytování – http://www.penzionalbena.cz/
Odkaz na trasu – https://mapy.cz/s/1mCzt
Ráno se nám po včerejším večeru moc vstávat nechce, ale naštěstí ani nemusíme. Čekáme než vlakem dorazí další 2 borci do party, Filip s Viktorem. Kolem půl desáté se v Dolním Prysku setkáváme a vyrážíme společně. Neprve po silnici, což je fajn a pak odbočujeme k Tetřevímu vrchu a opět dupeme sníh. Na Martinovi je znát, že včerejší večer si vybral svou daň a mě se nešlape taky moc dobře. Filip s Viktorem jsou čerství, tak se jím práší od bot. Ve vesnici Mlýny se chytáme zelené značky. Ta je projetá traktorem, takže pohoda. U Stříbrného vrchu potkáváme běžkařskou stopu a jdeme vedle ní až ke sjezdovce v Polevsku. Dnešní počasí je za odměnu. Od rána modrá obloha, úplně vymetená a sluníčko. Pak má člověk možost kochat se takhle parádními výhledy.
Čas oběda trávíme v restauaci Na Křižovatce v Polevsku. Všímám si, že tenhle název je tu nějak populární. Interiér přpomíná spíš cukrárnu než restauraci, ale točený Kocour nechá na všechny rušivé elementy zapomenout. Když vyrážíme počasí stále trvá, takže Klíč slibuje parádní výhledy. Cestička na vrchol je krásně vyšlapaná, jen trochu úzká. Závěrečný výstup na vrcholek sněhem exponovaný, ale výhledy nauvěřitelné. Za mě je Klíč jedna z nejlepších vyhlídek ever.
Na vrcholu selfie, přípitek, nazout nesmeky a metelíme na vlak.
Parádní vejlet, díky chlapi 
Nedělní trasa – https://mapy.cz/s/1mCX7
