Tož děcka, je týden PO a tu nevisí žádná reportáž?!
Jesenický půlmaraton se vepsal do mých oblíbených závodů. Poprvé jsem ho zkusila před dvěma lety a moc se mi líbil, takže jsem v zimě vyčkávala na spuštění registrace a mohla se těšit.
Na rozdíl od roku 2014 má tentokrát naše partička docela slušné zastoupení. Vyjíždíme s Djangem brzy ráno z Ostravy, bereme Davida Riga z Rungo a Stoša se připojuje na kruháči v Opavě. Cesta je dlouhá, plná serpentýn. Před Bruntálem dojíždíme auto s logem běžce a podle uší a vysoké postavy poznáváme Bobika, který jede s Ulčou a Robertem. Na startu se scházejí ostatní – Berďa se svým gangem (Petra a Deni), Ruda, Markéta Veličková a Majda nás má čekat na Ovčárně. Potkali jsme se i se Zuzkou a Džemelem. Jen prezident Koudy nám zase chyběl! Cesta v autobuse je veselá, některým je špatně, někteří dospávají a samozřejmě probírají taktiku.
Na Červehohorském sedle si vyzvedáváme čísla a čekáme na start. V 11 hodin bez velké slávy startujeme. Já jsem to tentokrát nijak neprožívala a neměla jsem žádné ambice. Od Olomouckého půlmaratnu jsem moc netrénovala, prázdninový režim všechny plány narušil. Na hory jsem se nedostala vůbec a musela jsem si tak vystačit jen se svými vřesinskými, lehce zvlněnými okruhy. Běželo se mi dobře, do kopce jsem rychle šla, po rovinkách běžela a z kopce taky. Pořád jsme se drželi ve skupině s Markétou a Djangem. Na Ovčárně na nás čekala Majda. Cítila jsem, že bych mohla půlmaroton zvládnout pod 3 hodiny a tak mě to nabudilo, že jsem se odtrhla a těšila se, jak mi druhá půlka rychle uteče. Seběh ze Ztracených kamenů byl pro mě nejhorším úsekem, jelikož neumím běhat z kopce a jak říkal jeden postarší a jistě zkušený pán na těch kamenech „takové závody se vyhrávají během z kopce“ (na druhou stranu naše Beatka zas říká „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“… tak jsem ji to přece naučila 🙂).
Konečně slyším hlasy a hudbu v cíli, míjím vyhlížející rodinné příslušníky běžců. Cíl předem mnou, ale Django za mnou! Trochu jsem znejistěla a nervózně ho vyhlížela. Snad se mu nic nestalo. Takže já, já jsem jako poprvé porazila svého muže?! Měla jsem radost, ale zároveň jsem se o něho bála. Můj cílový čas byl nakonec 2:53:31 a velká spokojenost, protože jsem si vylepšila čas z roku 2014 o celých 10 minut! Na naše týmové jedničky samozřejmě nemám, ale každý máme hranice někde jinde, že Orlíku 🙂!!!
Django doběhl v čase 2:59:05, tentokrát měl všelijaké PROBLÉMY on. Také zřejmě utrpělo jeho ego. Já mu ale děkuji, že mě větší půlku cesty doprovázel a nechal mě aspoň jednou z naší rodiny vyhrát! A taky ho obdivuji, že běžel v podstatě bez tréninku. No, pěkný den to byl. Už teď se těším na další ročník.
Deni vyhrála mezi ženami maraton! Skvělé, Deni! A ostatní si vedli také výborně:
Půlmaraton:
37. Rudolf Munk 02:01:37
100. Robert Hegedüs 02:15:45
196. Robert Wágner 02:33:50
289. Nikola Janková 02:53:31
311. Dalibor Janko 02:59:05
Maraton:
19. Denisa Krejčiříková 04:07:40
63. Jan Stoszek 04:37:30
168. Petra Schwarzová 05:27:42
216. Petr Beremlijski 05:53:02
258. Lenka Wágnerová 06:23:21
