Těžké, dusivé čtyři pracovní dny bez možnosti běhat. Nedostatek spánku. Dnes jsem pracoval z domova, ale zrovna se mi neulevilo. Vytáčí mě debilní windows na pracovním notebooku do nepříčetnosti. Začíná mi zlobit mobil s údajně nejlepší verzí Symbianu, zjevně softwarový problém. Upgradovali mi firmware v autě, protože mi tam nechodí iPod. Teď po upgradu to iPoda už ani nepozná, plus blbne s mobilem dohromady… Lidstvo asi zhyne na neschopnost produkovat alespoň trochu kvalitní software. Ale toho se nedočkám, protože mi asi z toho dřív hrábne.
Dnes odpoledne jsem dokončil práci, zaklapnul notebook s tragickými windows a šel s Agi běhat. Noha začala bolet, a to nemá důvod, po čtyřech dnech, bestie jedna. Nejen to. Prostě to neběželo, nulová energie, jak scénka s Petrem Formanem z filmu Akumulátor (tam ho ale vysávala televize, na tu nekoukám). Tak jsem chvíli šel, jsa přinakrknutý a frustrován… Agi to cítila a smutně na mě koukala, raději by pořádně běžela…
… a pak jsem si vybavil svůj dnešní rozhovor s kamarádem, který má velké srdce. Jde už po iksté na kudlu s kolenem, které mu rozstřelil jakýsi degen autem. Je rád, že může vůbec trochu jezdit na kole. Najednou jsem se za svůj pseudoproblém zastyděl a znova rozeběhl. Vyšlo sluníčko a prosvětlilo nádherně mokrý les po dešti…. Posledních pět kilometrů už bylo sice pomalu, ale bez zastávky…
