Benátkami mohlo moje letošní maratonské pobíhání klidně a ve velkém stylu skončit. Zážitek to byl exkluzivní a vzpomínky na něj by mě určitě vydržely hřát alespoň do Vánoc. Jedna věc mi na tom ale neseděla – rozloučit se s maratonskou sezonou v kraťasech a tričku pod azurovou, téměř letní italskou oblohou, to je pro běžce z českých luhů a hájů věc přinejmenším riskantní. Mohlo by se stát, že organismus bude šeredně zmaten, neboť do zimního režimu vede přirozená cesta jen přes…
