Jak se z běhání stává čím dál větší business, tak se mě občas ptají v práci nebo v sousedství, co si myslím o tom či onom.. a jestli podle toho běhám. OMG! :)… Většinou se snažím velmi smířlivě se zdržet jakýchkoliv rad.. ať radí odborníci, ale naučil jsem se při jednom z dotazů neskutečný termín: “indiánská chůze”:), kdy pasáže rychlé chůze jsou prokládány pomalou vycházkovou chůzi.. Panečku!! To je něco!! To už mi připomíná známý matfyzácký recept na chlebovou pochoutku, kdy se mezi dva silnější plátky chleba vloží jeden tenčí:)…
Ale co — punkeři v nás to neřeší — ať si to každý dělá po svém. Určitě pro to existuje nějaký důvod, stejně tak, jako já mám silné důvody pro svoje ptákoviny:)… Ve středu mi končí intenzívní výuka a semináře, sednu na letadlo do Ženevy, tam beru auto z půjčovny a hurá do Aiguibelle na l’Chappee Belle.:). Myslím, že tenhle formát “nezávislosti” mi vyhovuje ze všeho nejvíc. Na nikoho nemusím brát ohledy, musím se sám o sebe postarat.. A pokud se něco zvrtne, nebo i pos*re, je to většinou jen na mně:).
Vždycky si při přípravě na nějaký svůj “závod” říkám, že si ho po těch všech zmatcích a úsilí v práci a doma opravdu zasloužím. Ale abych to uvedl na pravou míru, … Samozřejmě, já budu “závodit” ze všech sil.. Ovšem ten výsledný čas bude vypadat, jako když si normální skyrunner zajde na vycházku.. I když na druhé stane, co je na tom špatného.. Jsem tedy skywalker!… TO ZNI HRDĚ! :)..
Opakovaně si říkám, že na posledním závodě ty šoky a nečekané zvraty už dosahovaly vysokohorských výšin a že už se to nedá překonat. Pak si ale uvědomím ten základní rozdíl mezi optimistou a pesimistou: Pesimisté totiž říkají že už nemůže být hůř.. zatím co optimisté s úsměvem dodávají “.. ale může!!”..:).
A tak během posledních dní buď sedím celé hodiny na zadku a oponuji různé projekty, přitom se snažím (potají) psát ještě nějaké reporty, dodělávat různé výpočty, … doma k tomu ještě opravuji závěrečné písemky studentů — a přitom všem uprostřed noci buď kolem skáče Deri a vyžaduje procházku, nebo mi leží na kolenou, musím ji jednou rukou hladit a případně druhou občas přidržet kostičku, aby si mohla něco u mě kousat… Mrcha tuší, že zase zmizím pryč! 🙂
Tradičně jsem si udělal svoje mapky, profily, vzdálenosti, metry… Během přehazování dat a výpočtů jsem snášel (tedy ne vajíčka, ale) věci na hromádky. Na l’Chappe Belle mají jedno zajímavé vylepšení. Budu mít jeden bágl, který můžu poprvé použít na 64km a pak ho převezou na 98km. Nemusím tedy řešit, co na kterou stanici a to je skvělé a spoustu věcí to zjednodušuje.. V jednom mám jasno. Beru si svoje nejlepší boty — LaSportivy, Akasha. Začínám v 10.5, na přezutí mám 11.:). Co víc, “srabácky” si beru s sebou lehké nesmeky. V případě nouze mi na těch mokrých kamenech a sněhu v technickém sestupu dodají nejen jistotu, ale možná i půl hodiny k dobru:). Musím mít pocit, že jsem pro úspěšné dokončení udělal maximum.
Prostě tak! Jsem připraven! Miluju westernové hlášky, kdy do zavírajících se dveří totálně zdemolovaného salónu prohlásí vítěz bitky…. “Neměl do mě šťouchat”..:)… Přesně tyhle věty ve mně žijí, stejně jako odpovědi mého oblíbeného Phila Marlowa.. Například na důvod našeho výletu (a oběhu Lipna) jsem dokázal odpovědět slovy PM.. “Měl jsem tam nějakou práci..”.. A jakou práci?? “Byl jsem tam pít”!:)..
A jak jsem ve formě:), tak i drobné kolegiální výhrůžky typu “udělám ti ze života peklo”.. dokážu odvrátit slovy ..”Děkuji za nabídku, jsem šťastně ženatý a zatím nehledám žádný další vztah”:)…
Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!
Ať žije l’Chappe Belle Integrale (144km)!
Držte mi palce! 12:)
