Po Hanáckém půlmaratonu přišel nějaký útlum. Chybí mi elán ve sportu i v osobním životě.
Pátek 6.5.2016
Stejně jako před půlmaratonem si i tentokrát své startovní číslo vyzvedávám dva dny před závodem.
Expo je dokonce třikrát větší než bylo to před měsícem. Naprosto ideální pro děti. Dal by se tu s nimi strávit celý den :-).
Neděle 8.5.2016
Už cestou na ranní autobus do Prahy bych nejraději běžela :-). Cítím se dobře, aby taky ne. V týdnu před maratonem jsem měla celkem tři volné dny, což mám normálně za celý měsíc.
Svítí sluníčko, těším se. Chci si to maximálně užít. Prvně běžím bez hodinek :-).
Hned v úvodu se vydávám za vodiči na tři hodiny a čtyřicet pět minut, kteří startují kousek přede mnou. Chytám se toho vysokého ve žlutém tričku s bílou kšiltovkou a hlídám si ho, aby mi neutekl. Bez něj bych byla totiž úplně ztracená :-). Buď bych to přepálila, anebo bych se naopak flákala, a ani jedno nechci. Tohle je optimální :-).
Neustále se proplétáme velkým davem. Pořád se tu motají nějací asijští běžci nebo štafeťáci. Kdo je pouštěl z těch koridorů před námi? 🙁 Chvilkami se tak z toho stává zároveň i velmi dobrý trénink nervové soustavy :-). (Celkem se dnes posunu o 1 206 míst a to nepočítám tu hromadu štafet. Pro porovnání – při dubnovém půlmaratonu to bylo o 195 míst.)
(Můj) vodič je však úžasný! Zkušený, má bezvadný cit pro tempo, na občerstvovacích stanicích dělá velké pauzy, akorát nemluví. Obdivuji jeho trpělivost, s jakou si pokaždé vyčíhne skulinku mezi běžci před sebou, jíž se následně protáhne. Nikoho neobíhá. Běží přímo prostředkem a my jako had za ním.
Na třináctém kilometru probíháme Staroměstským náměstím, na němž panuje parádní kotel. Škoda, že až tady později poběžím do cíle, už ta fanouškovská intenzita nebude taková.
“Přece nebudu chodit s holkou, která mi uteče.” No, dobrý no :-).
Za metou půlmaratonu už startovní pole o něco prořídlo, a tak se tu dá konečně trošku běžet.
Na občerstvovací stanici na třiadvacátém kilometru přicházím o vodiče. Zůstává zpět a od teď je to pouze na mě.
Při průběhu kolem smíchovského pivovaru si říkám, že tak dobře se mi ještě nikdy žádný maraton neběžel 🙂 🙂 :-). O pár kilometrů dál se pak těším, jak si večer v profilu na běhej.com po letech přepíšu osobák.
Poslední čtvrtina maratonu je výživná, ale to je vždycky. Pádím kupředu. Sama proti větru, který vane snad ze všech stran. Stále předbíhám další a další běžce. Poprvé mimo jiné i Mirka Vostrého, ale u něj předpokládám, že včera určitě také běžel nějaký maraton. Tohle je borec největší!
Vůbec nevím, co mi na tom Rohanském nábřeží, kdy vadilo. Vždyť to tu není tak hrozné. Zvládla jsem tady dneska i horší pasáže.
Čtyři kilometry před cílem fandí Míša s Daliborem. Stojí na nejlepším místě, kde můžou :-).
Poslední dva kilometry bolí, ale je to tam! 🙂
3:39:35 hod. Osobní rekord. O půl hodiny. Po šesti letech a čtyřiadvaceti marných maratonských pokusech.
