Mohlo by se zdát, že všechny moje výběhy jsou jen úžasné zážitky plné meditačního klidu a pokojných myšlenek.
Spojení s přírodou a takové ty moje obvyklé řeči.
… Tuto noc jsem měl všeho plnou hlavu, napěchovanou emocemi, s přeplněnými myšlenkovými šuplíky, které bylo potřeba vysypat, poskláda a znovu uložit.
Na tuto úklidovou činnost používám náš nedaleký ovál, kde lítám kolem dokola, nevnímám prostředí, nemyslím na běh, jen uklízím a třídím.
Stadion byl zahalený v mlze, kterou by i v Anglii mohli závidět.
Jediná lampa, která osvětluje dráhu (a kterou nám správce laskavě nechává svítit celou noc), působila jako maják sloužící k tomu, aby běžec neztratil směr.
Velký měsíc na obloze se snažil, ale jeho snaha způsobila jen to, že dělal ponurou atmosferu z hororových filmů.
A ta mlha se ještě promíchala s mraky, které vyrábí nedaleký komín městské výtopny.
To asi proto, aby vše okolo mělo tu správnou hustotu a chuť dusivého doteku astmatického dechu.
Nějaký ptáček v křoví vydával zvuk jako žena vražděná v ústraní.
Moje kradmé pohledy za záda vždy spatřili běžícího vraha, který se ve zlomku vteřiny proměnil v praporek vymezující fotbalové hřiště.
No řekněte, vysypávali byste si v takovém prostředí šuflík s myšlenkami?
I můj běžecký styl byl v čudu, se staženým zadkem neběhám moc efektivně.
Po pár kolečkách mě něčí ledový šíp zasáhl do lopatky a bodavá křeč mi znehybňovala ruku.
Bylo to všechno na levačku a ne jen proto, že to bylo levé rameno.
“To rozběháš, to rozběháš, to rozběháš … cotobylo?”
Uprostřed dráhy, na hranici mlhy a toho mého majáku, seděl kopeček stínu.
Krčil se, připravený ke skoku.
Dvě světélka vedle sebe zlobně metala odlesky záře.
Mourovatá kočka si nárokovala právo na svojí dráhu.
Způsobně jsem ji pozdravil a minul ji jen proto, abych si celé kolo představoval, kterak se mi do zad zaboří ostré drápy a do krku zakousnou drobné tesáky …
Stočil jsem to poraženecky domů.
Pokořený a ponížený vlastním strachem a neschopností upustit páru.
Doma naplnil vanu plnou horké vody a s knihou do ní vlezl.
Po více než hodině jsem si celý rozmáčený a varhánkovatý uvědomil, že jsem si ty myšlenky vypral …
