Jakékoliv zobecňování je vždy nebezpečné, ale stejně časté jako jsou vtipy o blondýnkách, tak stejně časté jsou vtipy/příběhy o zoufalých padesátnících, kteří se snaží buď získat nějakou tu mladou milenku/manželku.. založit novou rodinu.. nebo tak:).. Takové to Faunovo (velmi) pozdní odpoledne:). Celou dobu jsem si myslel, že moje posedlost pobíháním mě jaksi vytrhuje z téhle kategorie:), ale jak jsem byl několikrát upozorněn, snaha o běhání ultra ve věku 50+ naznačuje (prý) ještě větší zoufalost.. Prý je to podobné tomu si najít mladou milenku.. abychom demonstrovali všem, že na tom nejsme tak špatně…:).
Moje moudrá bavorská teta by to komentovala slovy… “Otáčej se jak chceš, zadek máš vždycky vzadu”… Ale vedlo mě to znova k zamyšlení, proč vlastně takhle běhám (slovy jiných.. “blbnu”) .. je to kvůli “dojmu” nebo kvůli sobě?? Nějakých kilometrů na to přemýšlení padlo, ale jsem si stoprocentně jistý, že takhle “blbnout”:) nemůže soudný člověk kvůli tomu, aby dělal nějaký dojem.. To se spíše podaří koupí luxusního auta (i když bych si mohl koupit výrazně lepší, mám pořád starou škodovku), nebo oblečením, nebo již zmíněnými mladými milenkami:)… Uklidnilo mě to. Většině lidí je totiž naprosto jedno, jestli běháte 20-40 nebo 100 km, navíc oni ani moc nechápou ten rozdíl mezi těmito distancemi:). [myslím, že skoro všem je úplně fuk jestli běháte vůbec, což mně dělá dobře:)]. Tak jako tak, navzdory kritickým poznámkám.. opravdu “blbnu” o své vlastní vůli a pro “sebe” a pro “radost”, jak jinak že? 🙂
Pravda ale je, že jsem odjížděl na týdenní dovolenou výrazně oslabený. I když jsem se s ním několikrát loučil, konečné rozloučení s mým tátou bylo v minulý pátek. Pravda, v posledních měsících jsem běhal jak to popisují guruové:) v časopisech.. Nevím kolik, nevím kdy.. Oni si to údajně nepíší a neměří ze zásady — já proto, že jsem zapomínal..:). Někdy hodinky a občas i si zapsat celý týden… Jen tak jsem obecně věděl, jestli to bylo víc než 100 km nebo sotva nad 60.. Prostě, běhal jsem, kdy to šlo, kdy jsem mohl..Můj letošní tréninkový deník ukazuje proti (rekordnímu) loňsku deficit skoro 600 km, ale ne všechno jsem si zapsal:), ale vím, že jsem běhal méně..
🙂 k tomu všemu je tristní sledovat, co se děje kolem.. Evropa a svět je opět fascinován levicovými myšlenkami, … lidská “vynalézavost” nezná mezí — už máme přes 49 různých pohlaví.. Politická korektnost a sociální inženýrství nás jistě žene do záhuby, obecně prosazovaný a podporovaný ústup od rodinných a evropských hodnot mě celkem drtí… ale to nejhorší je, že lidé zapomínají na základní kotvy všech chlapců/mužů .. například, už málokdo ví, kde plaval Vinnetou u vodopádu, kde stál Forester.. atd. Usoudil jsem, že nejlepší obrana je útok.. a vyrazil se svojí nejmilejší manželkou, jasné slunéčko.. směr Plitvická jezera:).
Bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Večer po příjezdu jsme se lehce povozili na lodičkách, ale druhý den brzo po ránu jsme si to prošli kolem. nemá chybu.. I když se moje nejmilejší manželka silně brání mému běhání o dovolené.. najednou i tohle tabu padlo! Pravda následující den brzo ráno jsem zapomněl naši vstupenku do parku:(.. takže jsem si nestihl oběhnout Plitvická jezera ve vycházejícím slunci a pobíhal jsem po hranicích národního parku.. ale i tak to byl určitý průlom:).
Následující přejezd k moři (kousek pod Split) byl silně inspirativní. V našem programu společné dovolené jsme našli dvě ideální časová okénka pro moje pobíhání.. Jedno těsně před polednem, a druhé kolem 3 hodiny:)…sice žár jak svinja:).. ale co může být lepší pro zoufalého padesátníka, že? :)..
A tak jsem tři dni po sobě, s železnou pravidelností vždy vykroužil denních 20 km, rozdělených na dvě poloviny, ve standardních 6 min/km [rychleji se fakt na té pláži v 34+C nedalo].. odhodlání do budoucna na silném vzestupu a k tomu krásné zážitky..
Aspoň jeden z nich stojí za připomenutí.. abych nezapomněl. Bylo to druhý den v perném odpoledni. Běžím si tak “lehce”, úsměv na rtu .. pochopitelně Čechů kolem dost a dost.. slyším perfektní češtinu, a “hele tenhle.. ten tady v tom vedru běhá.. teď skoro všichni běhaj.. měl bys to taky zkusit, Ádo!… ” … a Áda, (s výrazně rudým břichem) kontruje..
Všichni tyhle sportovci jsou strhaný, zničený a vysušený.. Tomuhle bude určitě pětatřicet-pod čtyřicet.. a přitom vypadá na pětačtyřicet..”…. 🙂
No smál jsem se a musel jsem zastavit. Říkám, že mi bude na podzim padesát čtyři., a že má pravdu– běžci vypadají starší.:)… a běžím pryč.. Jen nevím, jestli ten další den Áda začal opravdu běhat.. Nebo jestli se pořád bojí, že by byl příliš vysušený a starý.. :).
Přejezd do Niedernsillu byl úplně šokový. Užili jsme si jednu delší frontu u tunelu, výrazný pokles teplot, přijíždíme v silném dešti a následující den v “běhacím okénku” stihnu sotva osm kilometrů.. Nevadí! Mě pohled z údolí na horské štíty vždycky uklidňuje a dodává energii. Navíc přestává pršet a šance, že by se dalo aspoň jednou běžet taky trochu v horách.. roste!
Nemůžu říci, že už je všechno jen jasné a zářivé. Je to takové “silver lining”, přes mraky už prosvítá přislib zářivých zítřků:). Ale navzdory mezeře v tréninkovém objemu (proti loňsku) se utěšuji tím, že moje odhodlání se na škále 1-10 opět dostává na stupeň 12. A to se mi zdá nejdůležitější!
Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!
12:)
