Sobota 17.10.2015
Můj první noční běh :-).
Startovní tašku si vyzvedávám během odpolední procházky. Večer pak babička hlídá Augustýnka a já si jdu zazávodit do parku.
Moderátor při pohledu na rozcvičující se jedince upozorňuje abychom to tolik neprožívali, že se stejně jedná především o zážitkový běh. Každopádně alespoň trochu by se člověk měl před startem protáhnout.
Po krátkém rozklusu mířím do startovního koridoru, který je už k mému překvapení téměř zaplněn. Oslovuje mě však jedna drzá slečna s tím, že společně to prý prorazíme. No tak jo no. Úplně dopředu to nešlo, nicméně výrazný posun nastal.
Jakmile se mi po startu podaří dostat se před pomalejší běžce, nasazuji tempo. Ano, i zážitek přece může být v tempu :-). Chci si zaběhnout season best, konkrétně eight seasons best.
Prvně běžím s tou nepříliš pohodlnou věcí na čele. Říkala jsem si proč je čelovka nutná, když je park osvětlený, ale nakonec musím uznat, že v některých zákoutích svůj význam opravdu má. Povrch je vlhký a na kluzké listí pod nohama je tak skutečně vhodné dobře vidět. Navíc ten pohled na nás seshora musí být nádherný!
Běží se mi dobře. Hrozně mě to běhání teď baví! 🙂 Silniční desítky jsou stejně nej. Představují pro mě momentálně asi nejdelší trať, na které jsem schopna udržet koncentraci po celou dobu od startu až do cíle.
Kilometrovníky značené nejsou, na hodinky se raději nekoukám. Nechávám se překvapit :-).
Předbíhám jednu slečnu, kterou jsem po většinu závodu měla před sebou. Počtvrté, tedy naposledy, vybíhám stoupání na lávku. Bez kočárku, Ivanko, bez kočárku! To musí letět! říkám si v duchu. Normálně tohle totiž dávám čtyřikrát za trénink právě s kočárkem. V závěrečném finiši předbíhám druhou slečnu, kterou jsem též měla po většinu závodu před sebou. Ona bude každá vteřinka dobrá. Jen ať mám příště co překonávat :-).
Zaběhla jsem si svoji nejrychlejší desítku za posledních osm let :-). Její skutečná hodnota sice zůstane navždy utajena, protože čisté časy se tady dneska neměřily, ale něco jsem si namačkala na hodinkách, takže představu mám.
Zážitek to byl suprovej. Jenom škoda, že z toho nemám žádnou fotku :-(.
Závěrem této porodně-běžecké sezóny by se mohla nabízet výzva “Bezručáku, třes se!” Ale tak to není. “Zážitku, třes se!”
