Musím si zvykat (z pozice staříka), že všechno se mění a i moje původní profese se v současném světě stává téměř nepřítelem státu, ne li celého lidstva.:) .. Ano, být statistik a analyzovat data může být v současné době relativně nebezpečné povolání..:).. Žijeme v době, kdy například analyzovat rozdíly mezi pohlavím, rasou respondentů, náboženstvím, případně jejich sociálním statutem se posunuje a balancuje na hraně společensky akceptovatelného výzkumu:). Řada biologů, sociologů a psychologů už to poznala na vlastní kůži.:( Oficiálně se ze všech stran dozvídáme, že vlastně žádné rozdíly nejsou… A podle základní poučky demagogů — aby nedošlo k pomýlení a špatným náladám — se pro jistotu daná data přestávají poskytovat a sledovat. Takže například v evidenci trestných a násilných činů se v řadě zemí nedozvíte o osobě pachatele už téměř vůbec nic. Ale ono to platí často i na úrovni managementu firem, složení tříd ve školách, atd. Ale abych se vrátil k běhu, to moje profesní povzdychnutí s mým běžeckým rozpoložením nepřímo souvisí…:)
Jsou pochopitelně mezi námi pobíhači a běžci tací, kteří mají odblokované všechny čakry:), při ranním běhu stačí nejen odcvičit ranní pozdrav slunci, ale převézt babičky a děti přes silnici, případně udělat ještě několik dobrých skutků … Běží si jen tak, vnímají tu nekonečnost přírody a jsou s ní v hlubokém souznění a svýma nohama vyťukávají do země (Země?) samé pozitivní zprávy … Prostě – běhají jen pro radost, nic neměří, nic si nepíší, ani nepočítají.. a nějaké závody nebo dokonce úsilí o zlepšení a osobní rekordy jsou jim vzdáleny…:)
Samozřejmě je to na jednu stranu lákavé.. I kdybych jim všem věřil, tak běhat jenom tak, jak běháme s kamarády (odněkud, někam.. případně odněkud domů..), vnímám pro sebe (a za sebe) špatně a srabácky. I já, nezávodník a duší žena, cítím, že občas závodit je naprostá nutnost.
Vím, vím.. svoje “nejlepší” časy a výkony těžko překonám. Ten proud času je neúprosný. Ale doprčic! Tím, že zavřu oči, problém nezmizí. Tím, že se přestanu “měřit”, analyzovat a závodit, vlastně nemám šanci pořádně bojovat a zjišťovat, jak na tom doopravdy jsem..:). Znám celkem hodně lidí, kteří dřív závodili, ale jako starší s tím úplně přestali. Těm jejich vysvětlením o běhání pro radost, souznění s přírodou .. nepotřebě se měřit, hloupých soutěžích… moc nevěřím. Statisticky vzato bych to bych věřil sotva pěti procentům z nich.:)
Nejlepší odpovědí mých kamarádů je — “Nelži sám sobě”! :)…
Proto se snažím “v rámci možností”:) měřit (i když to často popletu) jak moc a rychle běžím a bohužel to nejsou moc příjemná zjištění :). Tedy pravda. Kamarádi si ze mě dělají legraci — pravidelně zapomínám zapnout/vypnout Garmin a tak je nepsaným pravidlem, že v naší skupince já mám vždycky na hodinkách nejméně kilometrů a běžím nejkratší dobu… To pak je těžké se zlepšovat, že? 🙂
Proto ta nutnost čas od času se nechat správně změřit, někde závodit ze všech sil. Prostě něco diametrálně jiného, než když “běžím”:) po horách, kde se “kochám” a navíc se ještě můžu úspěšně vymlouvat na svoji šero-slepotu a závrať :). V rámci hesla – “Nelži sám sobě”! – se znova pokusím poprat se svojí pomalostí, běžet stabilně a dostat ze sebe co nejlepší výkon…
V pátek [v rámci závazkového hnutí na počest Prvního máje:)] mě čeká sice náročná, ale krásná akce — po všech stránkách. Rovinatá stomílovka v Anglii, běží se z Londýna do Oxfordu, cíl je v prostorách Oxfordské univerzity.. Obecně rychlá trasa, blátivá, s tradičními rozmary ostrovního počasí, kdy statistika teplot během závodu má rozpětí od -10C do +30C a povinná výbava připomíná požadavky na skyrunnerské akce v horách.
Navíc, je to běh point-to-point, tedy odněkud někam:), [s tím bych měl mít zkušenosti] který má řadu logistických zátočin. Pevně věřím, že je tradičně dokážu využít ve svůj prospěch – posuďte sami. Organizátoři v podstatě nepočítají moc s tím, že by to člověk běžel bez podpory… Jsou tři drop-bagy, (Mile 51: Henley, Mile 71: Streatley a Mile 100: Finish at Oxford). Maximální velikost balíčku je 20x30x20 cm (!). A tak jsem jim zavčasu napsal, že přeci jen se potřebuji přepravit z Oxfordu do Londýna, pak na letiště a domů.. a asi bych se měl aspoň převlíknout, nemít na sobě hadry, ve kterých poběžím 160 km bahnem podle řeky.. Abych se dostal do autobusu/vlaku.. A tak mi bylo přislíbeno, že si do cíle mohu dát o něco větší drop-bag, rozumné velikosti, dokonce to potom dali i do propozic.:)
Při vzpomínkách na Londýn a detailním studiu místního dopravního systému nakonec volím naprosto punkovou, nicméně velmi promyšlenou variantu. Přiletím v pátek odpoledne na Gatwick, relativně na lehko, bydlení mám na Victoria Station, kam mi jede expres z letiště (důležité pro návrat!) a kam se dá rychle dostat buď autobusem, nebo kombinací vlak-metro z Oxfordu. Plánuji, že brzo ráno vstanu, kufr nechám na recepci, vyrazím v závodním na start (Richmond, asi 30 minut metrem) .. Tam se zaregistruji, odevzdám balíčky do cíle a na stanice.. A pak.. pak už jen v “klidu” poběžím 160 km podle řeky směr Oxford. Limit je 28 hodin, kdybych nedoběhl, tak je to celkem hodně komplikované.. mám večerní let, spolu s včasným nástupem mě to bude posunovat k rychlejšímu dokončení..
V cíli se moc zdržovat asi nepůjde, musím spěchat do Londýna, vyzvednout kufr a pak hupky šupky na letadlo. Na prvního máje už bych měl být doma, akorát včas, abych stihl průvod:) a políbit moji nejmilejší manželku pod rozkvetlým stromem:).
Ta logistika bude v jistém smyslu na úrovni náročnosti závodu, tím pádem to bude jednodušší.. Nicméně pozor! Každý kdo doběhne pod 24 hodin dostane “100 MILES – ONE DAY finishers buckle and race shirt”, dokonce i ti, co doběhnou pod 28 hodin dostanou podobné, ale bez toho “one day”.. Upřímně, z logistického hlediska by bylo záhodno se tam dostat pod 24h. Budu se soustředit na to, abych nezabloudil, abych měl rozpisy autobusů, vlaků..
V posledních dnech moje bylo moje pobíhání hodně posunuté do pozadí, v dané konstelaci jsem pyšný i na těch “pár”:) km, co jsem ještě naběhal. Ale to není výmluva, jen připomenutí pro mě, že jsem držák! Díky za podporu! Pracovně to nazývám “Chytání letadla” a pravda je, že tlak na dokončení pod 24h bude na úrovni povoleného dopingu..:)
Všem, co se nebojí závodit, zdar! Ti co opravdu běhají jen pro radost mají můj obdiv .. a pro ostatní bych jen dodal.. Neboj se a jdi do toho.. Koneckonců – měřit se člověk může dobře jen sám sebou..:).
12:)
PS. Při diskusi s Lubošem jsem si uvědomil, že řada lidí může vnímat heslo “Nelži sám sobě” jako jedovatou slinu..:).. a že jim to nesedí s mým přátelským a pozitivním 🙂 pohledem na svět. No, je to ale nepochopení. Myslel jsem tím, že si nechci lhát sám sobě, jak na tom jsem. Je dobré se nechat změřit, zabojovat.. a ať už to dopadne jakkoliv, klidně si nechat nakopat prdel:).. stejně se mít rád, neztratit tu vášeň pro pobíhání a občasné závodění.. i když se člověk může třeba pohybovat na chvostu mezi závoďáky, nic to u mě nemění.. zkusím to zase jinde, jinak a doufám, že lépe.:)
