 |
| Osm statečných |
Tak jsem konečně v reprezentaci!
Nebojte, není to doopravdy! To jen 8 odvážných občanů naší malé vesnice Štěpánkovice bylo vysláno do družební vesnice Štrba v Tatrách, aby se zúčastnili tamnějšího 37. ročníku MALÉHO ŠTRBSKÉHO MARATÓNU s mezinárodní účastí.
 |
| Štrba z pohledu od Šuňavy |
.JPG) |
| Obec nám půjčila na cestu tohohle hasičského krasavce!¨ |
 |
| Náš pokojíček |
Po ubytování ve škole jsme se šli zaregistrovat a předat “družební pozornosti. Pak už je předzávodní pivko a hajdy do spacáku.
 |
| Koláče prý chutnaly! |
Ráno po rozcvičce, snídani a módní přehlídce jsme se rozběhli za zvuku cimbálovky po dvou trasách – 10 a 31,7km poznávat krásy podtatranského kraje.
 |
| Rozcvička |
Nejzajímavější to bylo v Liptovskej Tepličke, což je cikánská osada. Krajnice byly lemovány malými snědými fanoušky, kteří si chtěli všichni plácnout a nabízeli z podivných kelímků vodu.Byli mílí a když jsem probíhala kolem, skandovali: “Těta do toho, nebojte sa nikoho!” Do vody jsem nešla a plácala jsem si se všemi. Proti žloutence jsem očkovaná.
Na otočce stála obří ovečka se zvoncem a nás čekala 2., ta těžší půlka. Slunko pralo jak o život a ty skopce se přeměnily v kopce. Uf!
V cílovém kopci jsem ještě předběhla jednu soupeřku v mé kategorii a byla jsem ráda, že to mám za sebou.
Všichni naši doběhli ve zdraví a tak jsme mohli jít spokojeně fandit Němcům do hospody na hřišti.
Ráno jsme místo rozcvičky vyskotačili na Kriváň
 |
Vrcholové družstvo
 |
a v bouřce a krupobití se vrátili dolů, abychom mohli večírkovat s místními organizátory maratonu.
V pondělí pak už jenom regenerace na Solisku a v Bešeňové a zpátky domů.
Byl to takový neplánovaný, ale moc hezký výlet. Kdo pojede příště s námi?
PS: Romanovi velký dík za nádherné fotky.
