Postupně, jak říká Anka, musíš postupně:).. Proto se “postupně” snažím zase dostat do ultra objemů, věřit si, a třeba i “postupně” zrychlit.. A protože trenérka říkala “postupně” a vesele, tak vybíhám celkem často, běh hrou, že? V jedné ruce zapnutý mobil a už ze zvyku (na pozadí) vybírám pokéstopy, občas chytnu nějakého pokémona,..[na ty vzácné/speciální i zastavím.. I stalo se, že pochopitelně lokálně patřím(e) mezi silné “hráče” 🙂 ..[letmý pohled říká, že od konce července jsme naběhali/nachodili s pokémony skoro 2.400 km (a to jsem se zapojil výrazněji až později na podzim..).]
Proč to říkám? Už jsem tady mluvil o tom, že mě získala ta skvělá myšlenka — vytáhnout děti i dospělé ven a zkombinovat tu virtuální realitu s něčím skutečným a s pohybem… Známý bonmot říká, že firma Nintendo udělala pro boj s dětskou obezitou v posledních měsících výrazně víc než Michelle Obama za poslední 4 roky:).Navíc hra nepřímo vede k poznávání zajímavých míst [řada “pokéstopů” totiž označuje různá významná místa.. a tak se “lovci” mimochodem dozvídají, kde v Praze bydlel Nikola Tesla, nebo Emma Destinová..]. Neteče tam žádná krev:), pokémoni, kteří prohrají se snadno uzdravují.. Prostě sama pozitiva a sociální jistoty:)…Akorát naučit děti, ať při “lovu” dávají pozor na auta:).
Co mě ale zaujalo i v téhle “pitomosti” je ukrytý fenomén současné doby. Je skoro standardní, že hodně lidí hledá zkratky..[Naučit se cizí jazyk, nejlépe ve spánku, získat “pekáč buchet” na břiše při sledování televize a pojídání brambůrků, atd.:)] . Nejlépe to nějak přečůrat, najít zadní vrátka a dosáhnout čehokoliv, bez toho, že by to bylo nutné dělat, nebo tomu dávat potřebné úsilí.
Byl jsem s tím konfrontován zrovna tenhle týden.. Volal mi jeden můj kolega a říkal nadšeně.. “Teď jsem našel, existuje skvělý cheat na pokémony!” … “Pošlu ti to!.. Můžeš mít rychleji vyšší level,…”.. Zarazil jsem ho.. A on hned dodává, neboj, nedá se na to přijít!… Povídám mu, proboha, ale proč? .. Vždyť mě právě na tom těší to, že to hrajeme se synem.. že pobíháme, chodíme.. Používat nějaký “cheat” přeci nemá/nedává žádný smysl..
Ale asi si to nemyslí ti ostatní. Například, běžím si údolím a uprostřed země “nikoho” (Červený lom) dobývám “modrý” gym.. Někdo ve virtuálním prostoru:).. se snaží proti mě “bojovat” a podporovat gym..ovšem, nikde nikdo, že..:).. a jako ve westernu, (ze zásady) nasazuji těžké zbraně.. a za chvíli jsem “gym” přeměnil na “červený”, i když vím, že až odběhnu, tak se ti počítačoví lovci zase “vrátí”..:).. Ale měl jsem pocit Rychlých Šípů.. Vnímám to tak stejně ve všem, co dělám. Stejně jako když běžím z práce — občas toho mám plně zuby, někdy jsem promrzlý, mokrý.. třeba nemám bundu, čelovku, nebo mi chybí bůhvíco, třeba i to nadšení:).. Jasně, vím o několika zkratkách po cestě domů.. Ale proč? Přeci vždy běhám kolem skal..:)
V pátek odpoledne jsem měl skvělý zážitek, který mi udělal fakt velkou radost.. Běžíme se s Deri “vyvenčit”, ovšem ona se táhne jako slina:( .. Říkám jí.. OK, ok.. tak poběžíme spolu jen 5km, dovedu tě domů, a já si dám extra kousek trailu (10-12km) sám. V mezičase u dolního rybníka (kde se ona ráda ráchá ve vodě) dobiji ten silný modrý gym..:).. A jak to tam vesele likviduju, vidím, že se k mému heroickému boji přidává v závěru někdo další. Nakonec je modrý gym dobit a přichází ke mně malý kluk a říká .. “To bylo dobrý, jak jste sundal tu modrou sedmičku..Jaký jste tým?”… červený.. Hmmm.. to já jsem žlutý:(.. Jaká jste level?.. 33.. hmm. to já jsem jen 19.. Tak já půjdu a nechám vám to:).. Vy používáte cheats, že jste tak vysoko?”
To mě dostalo. Povídám, v žádném případě!!!!! A nikam nechoď.. Já tam jen symbolicky hodím nejslabšího pokémona (magic carp) a ty si to dobij znova. Bude to tvůj gym.. a já to nechám být..:)
[Hned jsem dostal nabídku, že bychom mohli spolu dobývat ty modré gym okolo:)]. Snažil jsem se mu vysvětlit, že “cheat” je podvod hlavně na sobě.. A měl jsem hroznou radost, že ten kluk přikyvoval a říkal, že jo,.. že on to taky tak “hraje” a že podvádět se nemá..:)
Běželo se mi potom fakt skvěle.. Deri doma odpočívala spokojená na polštářku:), já si poskakoval údolím a radoval se, že, že malí skautíci jsou pořád mezi námi, Jen bychom je měli všichni kolem povzbuzovat (a aspoň občas pochválit) a utvrzovat je v tom, že cokoliv, co jsme si získali vlastním úsilím.. má pro nás cenu mnohonásobnou!
Miluji ultra! Možná existuje nějaká zkratka, nějaký “cheat”, ale já o ní nevím, ani ji nehledám.. Proč taky? Tady nemá smysl podvádět a třeba tajně přejíždět mezi stanicemi na závodě v nějakém autě (autobuse!), i když to prý i na ultra to občas někdo zkusí:).. Paradoxně se tím sám IMHO okrádá o to nejkrásnější, co k ultra patří.
A proto.. Našemu úsilí zdar! Žádné zkratky, žádný “cheat”.. Ty pocity za to stojí, znáte to jistě sami. A pokud to potřebujete černé na bílém.. tak tady to je! 🙂
12:)
PS. Je to boj.. Ale je sobota večer, dnes jsem strávil den v autě na cestě za rodiči na Vysočinu.. a přesto mam na svém počítadle přes 110. Zítra sice jen lehký běh s Deri, ale vše se počítá…. Nejdůležitější je, že to úsilí a víra.. je pořád se mnou..
