Když není motivace, není trénink

    0

    Poslední letošní závod jsem absolvoval začátkem července HIM v Praze. Od té doby ani ťuk. Trénink taky velké prd. Nejdřív mě naprosto přestalo bavit chodit plavat. Nevím proč, ale po 20 minutách v bazénu jsem neměl chuť vůbec pokračovat i když to šlo docela dobře. Prostě jsem raději koukal po okolních plavkyních, než se soustředil na plavání 🙂

    Kolo mně taky nijak zvlášť nebralo. Počet cyklistických tréninků by se dal spočítat na prstech rukou. Jediné co jakž takž funguje je běh. Měsíční objem je sice jako týdenní v nejlepších tréninkových měsících, ale aspoň něco. Jediné plus je, že obecná vytrvalost nešla dolů nějak extrémně. S tempovou vytrvalostí to je daleko horší. Všechny absolvované běhy totiž byly jen ve volném tempu do 150 bpm.
    Problém v nedostatečném tréninku vidím v motivaci. Po tom, co jsem vzdal účast na Ironmanu pro letošní rok jsem úplně ztratil motivaci k tréninku. Najednou nebyl jasný cíl, takže ani vůle se do tréninku donutit. Bohužel jsem přirozeností lenoch, takže se do tréninku nutit musím. A bez cíle to jde mnohem hůř.
    Vůbec nevím, jak se k tomu teď postavit. Pokud chci Ironman příští rok absolvovat, už bych si měl udělat plán jak toho dosáhnu. Potřeboval bych nějakého parťáka, se kterým bych trénink jel (třeba jen virtuálně, ne každý trénink spolu). Dali bychom dohromady tréninkový plán a navzájem se trochu motivovali. Hlásí se někdo?