Jarním Šluknovskem 2017

Jarním Šluknovskem 2017

v číslech

3. moje Šluknovsko (jinak 24. ročník)
10. moje stovka
8. moje Olafova stovka
moje nejkratší Olafova stovka (102km)
moje nejrychlejší Olafova stovka (17:27)
22. místo spolu s 2. ženou (celkem dokončilo 56 kluků a 13 holek, dohromady 69)

zmatek při odjezdu

Původně plánuji, že na akci pojedu vlakem. V práci jsem se ale zasekl a začíná mne tlačit čas, spěchám, když vycházím z domu propočítávám možné a nemožné, safra chybí mi deset minut, takhle přijdu na nádrží s křížkem po funuse. Otáčím se a vracím se pro auto, pojedu tedy autem. Když ujedu asi 5km, tak si vzpomenu, že nemám léky. Však ono se nic nestane, mávnu nezodpovědně rukou a jedu dál, na 10. km si uvědomím, že nemám ani čelovku, safra, bez ní to nepůjde, otáčím se a vracím se pro čelovku a beru i léky. Když dorazím do Mikulášovic a vybaluji si v tělocvičně spacák a karimatku, tak zjišťuji, že nemám běžecký batoh. Tak to tady ještě nebylo. Vymýšlím náhradní řešení, že bych běžel bez věcí, jen tak nalehko, no takový borec nejsem a jak se znám, jídlo je základ a přeci nevyrazím bez zásob. Zkouším druhou variantu, že bych si všechny věci dal do pytle od spacáku, přes ramena ale nejde nasadit a u pasu se povážlivě bimbá, zavrhuji i toto řešení, to by nebylo pohodlné. Nakonec beru velký 40l batoh, pořádně ho stáhnu a ono to jde. Dám do něj alu folii, náhradní tričko a jídlo na tři dny (dobrá, tak jen 3 chleby, 3 piknik mlíčka, Margotku a na zkoušku dva gely co jsem dostal k narozeninám. Batoh je obrovský i  když je stažený, pořád je prázdný, rozhodně budu mít největší batoh na startu.

Večeře

Skočím ještě do hospody na dvě piva a na polévku, pohovořím s domorodci o továrně Mikov, o protonové terapii (s tím začali oni), o emisích výfukových plynů, o nadměrném velikonočním nakupování a o zákazu kouření v hospodě (oni u toho samozřejmě kouří) 🙂 v každém případě je to super zkušenost a možnost mluvit pro mne s úplně jinými lidmi.

Ráno se brzo vstává a brzo startuje (5:30) nasazuji si čelovku, ale není potřeba už se rozednívá. Egon s Olafem připravili zase nádhernou trasu. Z těch krás Saského Švýcarska jsem naprosto a bezmezně unesen. Rozhodně se tam musím vrátit s dětmi. Trasa má dva okruhy 65+37.

První část byla naprosto neuvěřitelně krásná, foto jsem si s dovolením půjčil z internetu

foto Ondřej Plašil

Cesta do Schmilky

foto Filip Smetana		foto Filip Smetana

Stumbauers Eck – krásná vyhlídka K1

Grosses Polhorn – úžasná vyhlídka K2

Goldensteinaussicht – dech beroucí K3

Schrammsteinaussicht – neuvěřitelná K6

foto Denisa Vlková

Hohe Liebe – úchvatné pohledy  K8

foto Denisa Vlková

Bloßstock – fascinující pohled K9

Friensteuin – krása nad propastí a na skalní římse K10

Weifberg – moc pěkná rozhledna K16

foto Ondřej Plašil

Druhá část byla taky krásná, ale můj intelekt už byl značně oslaben, takže si z druhé části moc nepamatuji 🙂
V hlavě mi utkvěly jen takové střípky. Sebnitz jsme viděli snad ze všech stran, v hlavě se mi vybavují slova klasika “druhé překročení 70. rovnoběžky” tady je to ale v modifikaci na “2., 3. návštěva Sebnitz”. V paměti také uvízla moc hezká návštěva rozhledny “Unger” s K20 a hlavně s obsluhou Honzy Sedláka.

foto Jan Sedlák

Výborný čaj, skvělé křížaly a zelenina, která je vítanou změnou pro přeslazený žaludek. Pak si také pamatuji tmu a bláto a v kombinaci s mojí málo svítící čelovkou jsem vběhnul do bláta naplno a zůstal po kotníky, to mne také přimělo vyměnit baterky aby se podobné chyby už neopakovaly. K22 pro nás znamená malý problém, minuli jsme ji. Říkám „nás“, protože už cca od 20.km běžím s Alenou. Hezky se s ní povídá a hezky si vyhovíme v tempu. Vždy když mne Alena začne posílat dopředu, že mne zdržuje je to akorát v době, kdy si říkám, že tohle tempo se nedá vydržet dlouho a zpomalení tak moc vítám. Docela se shodujeme i s jídlem, tzn když jím já, jí i ona, dokonce má i podobný jídelníček v podobě tří namazaných chlebů. 🙂 Cestou probereme kde co a cesta tak příjemně utíká. To, že jsme minuli kontrolu byla samozřejmě hlavně moje vina díky únavě a nepozornosti, ale na obranu neseděla kilometráž v itineráři “přesně”. Také mne zmátly ty nové odrazky se šipkou. Jasně, že vím, že dvě vodorovné odrazky nad sebou jsou kontrola, ale tady jsem to vyhodnotil jako zdůrazněné odbočení a prostě jsem nepřemýšlel. Naštěstí Olaf uznal můj GPS log jako důkaz o absolvování celé trasy a neudělil nám časovou penalizaci. Na závěr je tu ještě Tanečnice a šup, už jsme v cíli. Následuje přivítání, medaile, občerstvení. Alena jako druhá žena má obrovské a nutno dodat zasloužené ovace. Jsem rád, že jsem v cíli, jsem rád, že to šlo tak “rychle” a že kromě únavy nevykazuji skoro žádné poškození. Výjimkou jsou odřeniny od neběžeckého batohu. Dám si pivo a občerstvení a pokecám s ostatními. Za chvíli doběla i 3. žena a je holčičí vyhlášení. Velké gratulace všem. Aleně moc také děkuji, že mi dělala super doprovod a vydržela moje žvanění a pomohla mi překonat sama sebe. Takhle rychle bych bez ní určitě nešel. 🙂

první tři holky

Moc musím pochválit a poděkovat všem organizátorům. Všechno super fungovalo a bylo o nás krásně postaráno. Pro stovkaře byl dokonce štrůdl a perník.

diplom

Další foto

foto Jiří Hofman

foto Jiří Hofman

foto pason – Zdeněk Černý

a moc pěkné video Josefa Schovánka