Teď a tady by se dalo mluvit téměř o všem. O tom kolik kilometrů nebo hodin a nebo také kolik sádla ještě unesu 🙂
Ale mě se při dnešním ranním běhu nějak převracelo v hlavě jak moc se mi musí nechtít abych nakonec vyběhl.
Jít běhat když se nám chce, když jsme na to naladění to dnes umí každej aspoň tedy ty co jsou během postižení.
Ale jít běhat když se nechce ? On takový člověk existuje ? A proč to dělá ?
No jeden můj guru říká “Běhat se musí” trošku to zavání šikanem ale má to výsledky :))
Docela by mě zajímalo jak jsou na tom ostatní. Já jsem zjistil že se neumím moc nutit.
Pokud si stanovíme stupnici
od +10 (jsem natěšenej namotivovanej víc to nejde)
do 0 (je mi to jedno) až
do -10 (nechce se mi a nevím co by mě přesvědčílo že bych šel) tak já jsem si ujasnil že jsem schopen překonávat nechuť maximálne -4 až -5 víc ne to si lehnu a budu odpočívat a nikam nepůjdu. 🙂
Poslední týden toho byl zářným příkladem.
O sobotním běhu jsem již psal ale aby jsme byly v obraze zopakuji
Před koncem běhu -10
po běhu -8
po 8 hodinách -5
po pár dnech +3
Podobně jsem bojoval celý týden.
V pondělí ráno -2 tak sem nakonec vyrazil ale všichni píšou že stačí 2 km a už se chce no mě se nechtělo ani po 5km ale “běhat se musí :))”
Uterý ráno -7 bolí mě noha byl sem běhat včera no uvidíme večer – večer ubitej z vedra v práci -8 je to jasný
Středa jasně dnes musím buď běh nebo kolo ráno -5 ale nechám to na odpoledne to bude líp a možná dám delší kolo. Večer opět mrtvej jsem na -6 nemám na to se obléct a vyrazit 🙁
Čtvrtek tak dneska bych už měl jsem na -4 no večer to bude horší to je mi jasný tak se převlíkám a vyrážim.
Nakonec jsem rád že jsem to překous a jak se říká “Běhat se musí”
Znám člověka o kterém si myslím že zvládá vyběhnou i když má -8micku a dokonce si to dokáže užívat.
Fakt by mě zajímalo jak na to jsou ostatní a “Jak moc je málo” aby jste nakonec vyběhli?
