Je to za námi.
Ani jsem se nechtěla pouštět do psaní tohoto příspěvku. Možná je to tím, že cítím malé zklamání. Myslela jsem si, že ta spousta naběhaných kilometrů a systematický trénink se lépe zúročí. Hranice dvou hodin mi unikla o 90 vteřin. Ale to není to podstatné. Víc mě mrzelo, že jsem se nemohla přesně držet předem připraveného plánu. Běžela jsem skvěle až do 17tého km a potom jsem chtěla zrychlit. Teda hlava chtěla, ale tělo neposlouchalo. Vysoká tepová frekvence, se kterou jsem závod běžela, si vybrala svou daň. Tělo křičelo “zpomal” a hlava “zrychli” a takhle se dohadovali až téměř do cíle. Aspoň před branou hlava zvítězila a přiměla tělo zrychlit, ale pod dvě hodiny už se to nedalo dát. Navíc prudké oteplení v den závodu mohlo taky mít vliv na rychlejší únavu. Ale na druhou stranu můžu být ráda, že jsem ve zdraví odběhla a měla z běhu (až na ten konec) dobrý pocit. Lidí, kteří tento rok přecenili svoje síly bylo na trati víc než dost. Já sama jsem viděla tři zkolabované běžce. Takže hurá do dalšího tréninku!
