Adidas launches “sub2” marathon shoe.
Less than 2 months after Nike announces their "breaking2" moonshot, there might be another contender in the arena
Sportissimo Half Marathon Praha 1.4.2017
První závod RunCzech série roku 2017 a Evči oblíbená Praha.
Největší z kanárů, aneb objevuji svoje (krásné) slepé uličky:)
Všechno začalo tak krásně-bojovně. Skolily mě viry a bakterie a já kašlal a smrkal.. sotva se šoural po domě. Ale o to víc jsem byl odhodlaný vyrazit na závod a porvat se s protivenstvím. Naštěstí byl týden čas a já i když jsem ještě v letadle kašlal jsem začal věřit, že... že by to třeba šlo.. a že to půjde a chvilkami i poběží:).
Po příletu je mi děsně zle. Čas od času si moje porušená rovnováha vybere svoji daň a změny tlaku v letadle se přemění v neskutečnou mořskou nemoc, bolesti hlavy.. jako bych se přiotrávil.. a tak pondělí do večera vědu důvěrný dialog se záchodovou mísou:), večer se to začíná lámat a tak do sebe natlačím pizzu a ráno jsem jak (maličko leklá) rybka. Ale vím, že je to za mnou a tak se rychle registrujeme, připravujeme bágl na závod, na stanice..
Zatím jde vše podle plánu. Lehce jsem se zamotal už na prvním místě, odbočce do vegetace v potoce, pochopitelně jsem se začal víc soustředit a neztrácel se víckrát než jednou každých pět kilometrů..:).. v Hoya (Tunte) jsem v restauraci na náměstí velmi organizován. Piju pivo, zároveň do sebe cpu namazaný chleba z domova a dolévám vodu do všech láhví.. po zmatených cestičkách vykličkuji z vesnice. Skvělý pocity.. do té chvíle, než mi došlo, že jsem si v hospodě (v euforii nad svojí efektivitou) nechal hůlky!!:). Rychle, co to jde mažu zpátky.. právě včas. Hůlky už jsou sbalené a chtějí si je odnést organizátoři. Za sborového smíchu s pocitem úlevy a s dalším cca kilometrem v prdeli:), opouštím tentokrát na čisto Tunte..
Z mého lamského pohledu (člověka, který zbytečně nevyhledává překvapení na trase) Je škoda, že při briefingu, místo aby nám povídali, kde je na mapě sever, jak je označená stanice.. mohli raději promítnout obrazy nafocených těžkých míst, s radami kudy:)... nebo pokud se něco dalo obejít a bylo to povolené.. tak by taky měli říci kudy a tak. Nebo se poučit od Olafa a v každé vesnici domluvit aspoň jednu hospodu/bar/cokoliv, kde by měli otevřené přes noc, dát to do informací pro všechny. Taky neznačené úseky ve skalách (s přirozenou odchylkou v GPS) zbytečně podle mě zvyšují náročnost, obzvlášť v noci .. proč nedali jasné fáborky/odrazky na pár kilometrů, nebo proč v těch lezeckých úsecích nedali pár metrů lan:)..
Cesta proběhla poklidně, od Pepra se dozvídám spoustu užitečných rad, tipů..(řadu z nich jsem úspěšně otestoval v závodě), probíráme znova a znova trať, děláme si poznámky, kde by měla být voda (nakonec většina toho, co říkali organizátoři nebyla pravda)... Ale i přes to jsme velmi pozitivně naladění. Dělám si svůj plán průběhu.. založený na taktice "děda Lebeda", hlavně v klidu a postupně. Beru si Peprovy plánované časy a na začátku je nádobím koeficientem 1.5, později zvyšuji na 1.7. Mám tam na konci papírovou rezervu asi 4 hodiny:)
Ovšem ranní zmatky pokračují ve velkém.. domluvili jsme se, že ušetříme nohy a vezmeme taxík, který se ale neukázal.. na start vyrážíme v nervózním poklusu, snažíme se po cestě chytit taxíka.. Pepr s Paloncem nakonec stopnou auto s běžcem, co jede na start a tak jsme v prostoru startu 15 minut před 9 hodinou. Vstupuji do koridoru jako jeden z posledních, rychle se snažím si připravit navigaci, satelity -- trasa naskočí těsně před závěrečným odpočítáváním.. tedy včas:), ještě stačím letmo kouknout na profil a vyrážím.
| Tady jsem poprvé drobet bloudil. Koryto řeky, hustá vegetace | ||||
  | ||||
| ||||
Stoupáme k Tunte | ||
 |  | |
Budeme sbíhat | ||
 |  | |
| Krásné Tunte.. skvělé pivo.. a zapomenuté hůlky | ||
 |  | |
| Drobné lezecké vsuvky | ||
 |  | |
Uklidňuji se tím, že je skvělý, že daří takhle na začátku .. a že se to tím pádem brzo uklidní:). Konečně objevuji krásu neexistující trati a v podstatě azimutové přibližování ke Garaňon. Pomalu se ve třech blížime k hoře, navigace ukazuje cca 4 km do kontaktu (do stanice) a před námi hora jako kráva.. tak jsem to pochopil. Bude se šplhat.:) bohužel začalo drobně pršet, dělá se mlha. Navigačně velmi nevhodný okamžik, máme šplhat průrvou podle potoka ostře vzhůru, ale v té mlze není vůbec jasné jestli vlevo/vpravo, dál/blíž .. a navigace skáče jako pominutá:). Nejhorší je, když se nehorolezec někam s vypětím vydrápe a zjistí.. že je špatně..:).. některé pokusy byly vyložené jednosměrky, končící jako slepá ulice.. sestupy po zadku.. nebo v traverzu dávají nohám zabrat. Při jednom takovém přemístění jsem si na prsou poničil Salomon flašku..a tak se přidal další rozměr bojovnosti. Nedostatek vody a ja budu mít na trasu ještě o 1/2 litru méně.. | ||
 |
| Začíná pršet, mlha a tím pádem těžký výstup na Garaňon |
Nevím, kde se bere ten optimismus:), ale jsem v klidu.. říkám si.. teď to nějak doklepeš, v další vesnici koupíš 1/2 láhev vody. Když se dostáváme na cestu, zrychlím a na stanici jsem ještě za světla.. rychleji proti optimismu a víc jak 4 hodiny před cut-off. Chystám se na noc. Dělá se zima a tričko s rukávem chybí.. nevadí mám rukávy.. co je horší, při manipulaci s čelovkou se mi zlomil držák baterie. Mám sice scotch pásku, ale ani po slepení čelovka nesvítí:(.. prší, mlha, tma.. a já mám jen jednu čelovku..Američané říkají výzva, já bych řekl průšvih:). To budu vidět zase úplně kulový.. naštěstí stanici opouští skupinka 4 Španělů.. musim se jich držet, oni jsou rádi, nemají dost baterií a tak navigujeme jen dva, ostatní zase koukají na cestu.. tim pádem jsme na další stanici-- i přes malou viditelnost brzo ráno.
Rychle jím, ošetřuji nohy a na 45 minut spím. Super! Ve vesnici není blízko obchod a tak vyrážím do žáru ... stoupám opatrně i když co to jde.. tak ty 3 km/h..:), šetřím vodou, tak za tři hodiny jsem nahoře:), začínám toho mít dost, voda mi vydrží tak do El Risco, tam podle mapy není žádná hospoda.. nezbude než žebrat:). Předchází mě známá dvojice z minulé noci, chvíli se bavíme a oni říkají, že jeden z těch kopců je technicky silně náročný.. přeju si, aby to byl tenhle.. je světlo a pořád mám ještě nějakou vodu.. ale kdepak.. i když sestup byl občas osmekaný a v bujné vegetaci.. jsem si skoro jistý, že to těžké mě teprve čeká.
| Konečně nahoře a šup na stanici! | ||
 |  | |
| Bez vody první kopce druhého dne a k El Risco | ||
 |  | |
V El Risco (cca 118/120) jsem skoro bez vody. Nicméně je otevřený místní bar, kde vypiju dvě piva, koupím vodu i malou 1/2 litrovku:). Jsem zase plný sily a cítím se ve zpátky v závodě .. doslova v plné polní:). Říkám si, když vydržím přes noc 2.6-3.0 km za hodinu, tak mám denní limit a zbude i na hodinu spánku a údržbu nohou:).
Za vesnicí začíná úsek označovaný organizátory jako "nejasná/nezřetelná :( stezka, což mohu potvrdit:). Postupně v těžkém terénu mezi velkými kameny, vysokou trávou a náletovými keři klesání cestu nahoru..
Musím pořád korigovat navigaci, slunce zapadlo a ve vysoké trávě není vůbec nic vidět. Za chvíli zjišťuji, že jsem ve svém úsilí minul traverz a tak asi 200 metrů musím sestoupit a hledat odbočku vpravo. Jenže když jsem ji našel a kousek jí následoval přivedla mě pod prudkou skálu. Mapa říká.. nejasná stezka.. následuje kamennou průrvu:). Přede mnou nefalšovaný horolezecký výstup, rozdělený do několika sekcí.. Pepr to hodnotil jako horolezec na stupni poctivá trojka:).. no po 120 km, a s těžkým báglem, sám.. bez horolezeckých zkušeností.. Už jsem přeci jen stařík, ale jsem na světě rád, odpovědný otec od rodiny.. lehce, alibisticky zkouším a sjedu dolů... Kdepak!!! Koukám dolů po srázu po nějakém světýlku.. nikde nikdo.. a tak po chvíli těžkého rozhodování, to otáčím a opatrně sestupuji dolů..
Až úplně dole potkávám skupinku, nabízejí, že můžu jít s nimi.. ale už jsem zlomený. Už jsem ten výstup zkusil sám a mám velkej strach.. sejdu na konec vesnice, kde prozíravě parkují pořadatelé a záchranka. Prý až projde poslední závodník (prý za hodinu), tak mě hodí na autobus do nejbližší vesnice. Nakonec tam klepu kosu pod svoji termo fólií až do 4:30 ráno. Je to konec konců jedno. Objedeme kopec a jsme v Giia, kde je občerstvení/stanice.. mimochodem nemají ani čaj, ani kafe..jídlo mizerné.. ale autobus jede do Las Palmas za 20 minut. Vypiju dvě sklenice Pepsi a valím:). Teda po náročné noci by mě to moc neobčerstvilo:).
Naštěstí na autobusovým nádraží mají automaty na vynikající kafe!!:) i v Las Palmas je mají:) a tak když v 8:30 ráno jsem autobusem dokončil okruh kolem ostrova jsem skoro:) v pořádku..tedy chodidla mám už tradičně zrasovaná, v hlavě pořád přebírám svoje rozhodnutí.
Vnitřně to beru, že jsem nevzdal, ale odstoupil.;)
Z mého lamského pohledu (člověka, který zbytečně nevyhledává překvapení na trase) Je škoda, že při briefingu, místo aby nám povídali, kde je na mapě sever, jak je označená stanice.. mohli raději promítnout obrazy nafocených těžkých míst, s radami kudy:)... nebo pokud se něco dalo obejít a bylo to povolené.. tak by taky měli říci kudy a tak. Nebo se poučit od Olafa a v každé vesnici domluvit aspoň jednu hospodu/bar/cokoliv, kde by měli otevřené přes noc, dát to do informací pro všechny. Taky neznačené úseky ve skalách (s přirozenou odchylkou v GPS) zbytečně podle mě zvyšují náročnost, obzvlášť v noci .. proč nedali jasné fáborky/odrazky na pár kilometrů, nebo proč v těch lezeckých úsecích nedali pár metrů lan:)..Nevím:), buď to nestihli/nepromysleli.. nebo to byl záměr, aby prošli jen ti nejtvrdší:), ale zase proč to neřekli na rovinu pro Honzy, kteří čekali náročnost na úrovni TGC, jenom, že to bude 2xdelší:). Při neexistující trati (track dali pár dní před závodem) jsem se dokonce domníval, že velký kus závěrečné poloviny bude totožný s TGC.
Závod je to opravdu náročný a věřím, že do dalších ročníků to pořadatelé doladí..:), rozhodně to není v této podobě běžecký ani skyrunningový závod, ale spíš takový adventure/survival.. Má své kouzlo, které by mohlo být i větší, kdyby v řadě úseků (co jsem prošel) trať vedla po stezce (a ne bordelem o 300 m dál) a člověk se mohl kochat výhledy a ne se prodírat hustou vegetací. Ale to je jen pohled zážitkového rekreačního běžce..:)
Nechci aby to vyznělo nějak špatně. Pro mě to byla taková mimoběžná volba závodu. Stejně s Cimrmanem si mohu říci-- tak tudy pro mě ne:)! Ale i tak to bylo pro mě krásné, poučné a inspirativní.. cítím se jako dobrodruh, ale zodpovědný :). Hodně věcí jsem se naučil, hodně dobrých rad získal od Palonce a Pepra, něco i úspěšně otestoval na závodě.. a hlavně, i když mě to mrzelo, měl jsem dost sil, jídla a vody a motivace.. přesto jsem dokázal s rozumem ohodnotit svoje horolezecké možnosti a vrátit se zpátky.
Sice únor bude kilometrově velmi slabý, nemoc a zkrácený závod, přesto věřím, že je pro mě skvělým impulzem do dalšího pobíhání, tréninku.. něco jako živá voda..
Všem díky za povzbuzení a milá slova.. teď už se těším, jak doma zase začnu probíhat:).
Všemu zdar! Našemu úsilí, pokusům, omylům .. a hlavně ultra!:)
12:)
PS. Na pár místech, kde jsem mohl jsem fotil.. zkusím sem dát brzo fotky, ale nemám s sebou počítač.. a všechno jsem si poctivě naťukal na telefonu..podle své zásady, aby ty moje zážitky byly čerstvé, neohlazené časem nebo autocenzurou.:)
 |
| Nacvičoval jsem průchod cílem, ale .. asi to nebylo moc pečlivé |
Moravskoslezský běžecký pohár v měsíci březnu
V březnu nás čeká série tří závodů zařazených do MBP 2017. Nejprve to bude v sobotu 4. 3. Ludgeřovická patnáctka. Zde se můžete do závodu registrovat předem: http://registrace.onlinesystem.cz/Season/40/ludgerovicka-15. V neděli 12. 3. se poběží Kobeřická dvacítka, po jejím skončení proběhne vyhlášení loňského ročníku Moravskoslezského běžeckého poháru 2016. A v sobotu 25. 3. se uskuteční nový závod v Bělském lese Jarní RUNdál 2017, kde je taktéž možnost registrovat se předem: http://www.rundal.cz/prihlaska.html.
Z osobních důvodů budou průběžné výsledky poháru po prvních dvou březnových závodech spočítány až v týdnu po Kobeřické dvacítce. Tímto se předem omlouváme, že výsledkový servis nebude aktualizován v takovém časovém horizontu, jak bývá běžně zvykem.
Veřejný závod na 1500 metrů
Více jak 30 zájemců se dostavilo v úterý do atletické haly v Ostravě na veřejný závod na 1500 metrů. Běžci tak byli rozdělení podle výkonnosti do 3 rozběhů. Z našeho oddílu se závodu zúčastnilo pět členů a zde jsou jejich dosažené časy: Ondřej Dominik 4:50.19, Petra Pastorová 4:59.39, Marek Škapa 5:03.22, Tomáš Mrajca 5:33.50 a Lenka Hehejíková 7:02.62.
Nike Zoom Vomero 12 Review
Atletická hala Ostrava – veřejný závod na 1000 metrů
V úterý 28. února se v atletické hale v Ostravě završí série veřejných závodů. Tentokrát se poběží na vzdálenost 1000 metrů. Start závodu proběhne opět od 18:00 hod. Při větším zájmu se závod rozdělí na více rozběhů. Za start v závodě bude vybírána částka 100,- Kč a slouží jako poplatek pro vstup do haly a využití závodní dráhy. Bude to poslední příležitost před nadcházející sezonou si veřejně zazávodit v této unikátní hale. Tak neváhejte a přijďte si tento závod patřičně užít :-).
Trochu jinak nebo jinudy
Předem se omlouvám, že tento článek nebude o běhání, crossfitu, zdravém jídle ani sportovním oblečení. Ale zato bude krátký :-)
Každý čtvrtek ráno před prací mám hodinu angličtiny. Dneska jsme si s Rachel dělaly test osobnosti. Procházely jsme dost zajímavých osobních otázek a odpovídaly na ně. Každé nám vyšlo úplně něco jiněho. A tak jsme si říkaly, že je hrozně hezký, jak jsme rozdílní, každý kus je originál.
Je to sice hezký, ale taky by bylo hezký abychom svoje odlišnosti navzájem respektovali. Dost často předpokládáme, že jsou všichni stejní jako my a musí s námi přece souhlasit, protože jinak to být nemůže. Zkuste si ale občas jakoby vlézt do něčí hlavy a dívat se na věc jinýma očima. Kdybychom to dělali, vyhnuly bychom se hromadě konfliktů a nedorozumění.
Různorododst je skvělá věc, tvoří pestrou mozaiku a proto je svět kolem nás, a lidi v něm, tak zajímavý. Dnešní doba přeje ambiciózním, sebevědomým a silným osobnostem, ale neměla by převálcovat citlivější a vnímavější introverty. Každý tady má svoje místo. Nikdo není lepší nebo horší. Každý má silné a slabé stránky.
A ptám se sama sebe, jestli není lepší se soustředit na ty silnější stránky a zkoušet se zlepšovat a pracovat na sobě v tom, v čem jsme dobří, abychom byli ještě lepší, než "ztrácet čas" tím, že se budeme patlat s tím, co nám nejde a zlepšíme se v tom jen trochu. To můžeme přenechat někomu, pro koho je naše slabá stránka tou silnou. Co myslíte? Sama si tím nejsem na 100% jistá.
A v tomto hloubavém :-) rozpoložení jsem odešla z angličtiny. Většinou běžím rovnou do metra, dneska jsem se ale chtěla spíš projít. Tak jsem to vzala uličkami kolem Národní třídy, prošla neznámými pasážemi a krásnou Františkánskou zahradou, kde jsem se na chvíli zastavila a se mnou i můj dech. To je tak krásný místo. Říkám si, že budu muset chodit pěšky tou Prahou častěji. Při chůzi se dobře přemýšlí.
A došlo mi, že člověk by měl někdy uhnout ze své známé trasy, vystoupit ze zaběhlých kolejí. Uvidí a prožije zas něco jiného a neznámého. To nás může jen obohatit. A neznamená to dělat hned nějaké velké životní kotrmelce, někdy prostě stačí jít do práce jinudy :-)
A na závěr mého fylozofického okénka si půjčím slova Dalajlámy:
Pečuj o své myšlenky, neboť se z nich stanou slova.
Pečuj o svá slova, neboť se z nich stanou skutky.
Pečuj o své skutky, neboť se z nich stanou zvyky.
Pečuj o své zvyky, neboť utvářejí charakter.
Pečuj o svůj charakter, neboť utváří osud.
A tady je inspirace, pokud chcete změnit své zvyky, charkter nebo osud :-)
Koučování, sága pokračuje.
Je to něco přes měsíc od chvíle, kdy jsem na facebooku vyhlásila, že bych chtěla koučovat a hledala na to lidi. Chci vyprávět a chlubit se, co jsem s tím zatím stihla zažít.
Absolvovala jsem zatím sedm testovacích session. Z toho dvě byly se stejným člověkem. Dvě po skypu a zbytek naživo. Všechny zadarmo, ale bylo mi zaplaceno několik čajů, za které tímto znovu děkuji :) Byly to všechno hrozně zajímavé zkušenosti a bylo to pro mě poučné. Vypadá to, alespoň podle reakcí, že je to přínosné i pro mé koučované, což je super.
Já při tom zažívám různé věci. Jsou chvíle, kdy mám pocit, že to krásně odsýpá a že jsem předurčená to dělat, a jsou chvíle, kdy jsem dost bezradná. Několikrát jsem nechala tu nejistotu vystoupit na povrch a pokaždé to bylo špatně. Je pro mě zajímavá lekce, že pokud chci tohle dělat, musím být schopná fungovat přesvědčivě i když si nejsem jistá. Taky mi hned dvakrát bylo řečeno, v rámci zpětné vazby, že bych měla být víc direktivní, víc to řídit. Vzala jsem si to k srdci a snad je to teď lepší. Ale samozřejmě se to moc nedá porovnávat, protože nové situace, nová témata, noví lidé.
Je pro mě trochu složité neradit. Kouč nikdy radit nemá, jen se ptát; řídit proces, ne téma. Párkrát jsem si řekla, že je jen trochu postrčím “správným” směrem, že to se nemůže nic špatného stát. Pokaždé to bylo, zpětně hodnoceno, chyba. Poté jsem si na to dávala větší pozor, a i ty situace, kde mě zas pálilo poradit, se nakonec samy rozmotaly. Někdy tak, jak bych poradila, někdy jinak.
Někdy je složité, když koučovaný řeší téma, které zrovna řeším taky. Pak se mi do hlavy cpou nápady co by se daly říct, které mluví nějak o mně. “Já taky…”. To se mi snad povedlo nikdy neříct. Občas něco takového zmíním po konci session. Trochu si nejsem jistá, jestli to taky není špatně. Jestli to dotyční rozdělují, nebo jestli jim to rozstřelí soustředění na sebe. Kdyby to četl někdo, koho se to týká, ať dá vědět.
Celkově jsem ještě víc nadšená z potenciálu metody, ale taky cítím větší potřebu pořádného výcviku. Nechci být polokouč, jak zmiňoval Aleš Vrána v jedné prezentaci. Chci to dělat co nejlépe. Teď je to často tak, že si tak nějak vybírám, co mi přiletí do hlavy za techniku. Jak třeba posunout člověka, co neví, nebo jak vyextrahovat jeho hodnoty z toho, co si přeje. Ale cítím v tom tu náhodnost. Že prostě nevím, co by bylo nejlepší, nebo alespoň výhody a nevýhody jednotlivých postupů. A taky bych jich chtěla mít v toolboxu mnohem víc.
Výcviky
Tím se dostáváme k dalšímu tématu, a to je můj průzkum koučovacích škol. Jak jsme si už někde řekli, výcviky jsou drahý jak pes. Na druhou stranu, už začínám věřit, že se mi to jednou zaplatí a že to bude mít velký pozitivní přesah i do zbytku mého života, a že tedy to stojí za ten risk.
Původně jsem to všechno zkoumala s ohledem na cestu k certifikaci. Teď to vypadá, že možná to na té certifikaci až tak nestojí. Že samozřejmě chci mít vzdělání, které mi ji umožní, ale že nebudu předem kalkulovat i s těmi dalšími požadavky, jako jsou třeba mentorské hodiny. Na to buď dojde nebo nedojde.
Jako první jsem se byla podívat u Results & Emotions. Nabízí večer “Jak se stát koučem”. Byla to víc taková přednáška než ukázka výcviku. Bylo to v takovém podkrovním kamrlíku a bylo nás tam asi osm. Václav Szakál povídal o tom, co je to koučování, jak to u nich dělají, že koučuje hokejisty za velké peníze atd. Na první pohled na mě působil trochu divně, ale v průběhu události se to z většiny srovnalo. Líbilo se mi, že říkal, že všem absolventům se ty peníze za výcvik do roka vrátily. Taky mi to přišlo, že ty lidi dobře podporují i po výcviku, aby si zařídili vlastní praxi. Bohužel jsem si nenapsala kolik to u nich stojí, ale Radek, který tam byl se mnou, říkal, že to snad bylo 40k za výcvik a 70k za celý balíček až k certifikaci. Taky nabízeli ukázku koučování zdarma, později jsem jim psala a neodpověděli mi. Tak nevím, asi nějakej error. Napsala jsem jim znovu, tak uvidíme.
Potom jsem se byla podívat v Academy of Coaching Excellence. Rovnou řeknu, že ti na mě působili zatím nejlíp. Mají prostory předělaném bytě kousek od Hradčanské. Shodou okolností v domě, kde bydlívala moje kamarádka. Celý to tam bylo takový velký, pěkný. I lidi, co na to přišli, mi připadali takoví příjemnější. Součástí ukázky byl i takový minikurz koučování a mohli jsme si to tam na místě zkusit. Vybrala jsem si do dvojice takového zajímavého týpka a bylo to super. To hlavní, co na mě zapůsobilo, byl ten hlavní člověk, Norbert. Nebyl takovej “jásavej” jako často lidi kolem koučování jsou, naopak na mě působil klidně a i tak trochu moudře. Jeho bych ráda na tom výcviku poslouchala. Jejich výcvik stojí 72k (To je s DPH. Prý je možné to mít za 60k bez toho, ale musela by to za mě zaplatit nějaká firma). To je hodně. Ale když jsem tam byla, tak jsem měla pocit, že by to za to snad mohlo stát. Nabízí možnost jít na nějaký víkendový výcvik a pak případně naskočit do velkého. Vážně o tom uvažuji.
Nakonec jsem navštívila Coaching world. Byli supervstřícní a dovolili mi se přijít podívat přímo do výcviku na jeden den. Bylo to … smíšené. Prostor byla nějaká pronajatá nevlídná zasedačka, lidi, co tam byli, byli míň moje krevní skupina, než co byli v tom ACE. Ta hlavní trenérka vypadala, že ví, o čem mluví, ale nebyl to můj typ člověka. Představa jít tam na deset dní nebo kolik není tak lákavá. Jakože předpokládám, že bych se tam mnohé naučila a že by to mělo smysl, ale momentálně mám pocit, že by to nebylo tak příjemné, jak by mohlo být. Jejich výhoda je, že jsou levní. 42k za základní kurz, ale na fb zlevňovali těsně před začátkem až na 25k. To je částka, která se vytáhne z kapsy výrazně snadněji. Bude skutečně ACE třikrát lepší? Těžko říct.
Poslední zmínitelný (a již zmíněný) je Aleš Vrána ze Život jako hra. Jako ukázka byl webinář. Dotyčný byl extrajásavý. Ale zase to vypadá, že mají dobrý systém, jsou nějakou pobočkou od Coachville, americké koučovací školy. Mají asi dobrou podporu absolventů a takovéhle věci. Bohužel nikde nemají napsáno, kolik jejich výcvik stojí, a to mi připadá hloupé. Stejně jsem se jim přihlásila,že mám zájem o další informace. Dneska mi volala nějaká paní a popisovala mi, že mi pošlou test psychologických předpokladů, což má být něco na hodinu až dvě. Tak jsem se jí u toho rovnou zeptala na cenu. Nevěděla. Prý to zjistí. Tak jestli se to někdy dozvím, tak to sem dopíšu.
Poslední zmínitelný (a již zmíněný) je Aleš Vrána ze Život jako hra. Jako ukázka byl webinář. Dotyčný byl extrajásavý. Ale zase to vypadá, že mají dobrý systém, jsou nějakou pobočkou od Coachville, americké koučovací školy. Mají asi dobrou podporu absolventů a takovéhle věci. Bohužel nikde nemají napsáno, kolik jejich výcvik stojí, a to mi připadá hloupé. Stejně jsem se jim přihlásila,že mám zájem o další informace. Dneska mi volala nějaká paní a popisovala mi, že mi pošlou test psychologických předpokladů, což má být něco na hodinu až dvě. Tak jsem se jí u toho rovnou zeptala na cenu. Nevěděla. Prý to zjistí. Tak jestli se to někdy dozvím, tak to sem dopíšu.
V plánu mám navštívit ještě dvě až tři další školy. Neznámo proč teď dva týdny nic není a pak je to všechno během dvou dní. Čeká mě tedy ještě Neuroleadership, InnerGame workshop a možná i Process communication model (možná proto, že to mají za peníze a taky nevím, jestli na to ještě budu mít sílu.) Kdybyste se někdo chtěli přidat, nebo byste věděli o nějaké akci, o které já nevím, dejte určitě vědět.
Závěrem
Takže, nenudím se a chci dál pokračovat. Pokud byste se chtěli nechat ode mě testovacím způsobem koučovat, napište mi, nebo se přidejte do skupiny, kde se to řeší.
Skechers GOmeb Razor Review
The Skechers GOmeb Razor sits on a razor thin line between a racing shoe and a daily trainer. It features a snug fitting GOknit upper with new responsive 5GEN cushioning for a stable and quick ride