Pečecká desítka 2017
Sobota 11.3.2017
V Pečkách, malebném středočeském městečku, jsem již běžela v letech 2013 a 2014. Z těchto dvou účastní ve mně zůstaly jenom samé pozitivní vzpomínky, a tak do nich s radostí přijíždím zas :-).
Zázemí se stále nachází v místní sportovní hale. Kromě startovního čísla a čipu dostáváme ještě tištěnou termínovku, bagetu a banán. Dopoledne patří nejmenším závodníkům ;-).
Po dětských kategoriích a nesoutěžním lidovém běhu na jednu míli přichází na řadu hlavní silniční závod na deset kilometrů. Tradiční obrátková trasa vede přes Ratenice k Cerhenicím, u nichž se otáčí zpátky do Peček.
Už při rozklusávání se necítím úplně optimálně (to obvykle bývá dobré znamení :-)). Jako bych snad ani neměla nohy :-(. Také bych potřebovala vyměnit levé koleno... Nicméně nic neočekávám. Chci si to tady jen maximálně užít :-). "Dnešní závod nemá žádného poraženého" zazní v předstartovní řeči. To je pravda :-).
Přála bych si vyrazit s vodičem na pětačtyřicet minut a pak se mu v ideálním případě pokusit trošku utéct, ale najděte ho v tomhle početném, téměř tisícovém davu :-/.
Na trať se dostávám šest vteřin po výstřelu a běžím tak akorát. Nikoho nebrzdím a zároveň ani mě nikdo nebrzdí. Po chvilce před sebou spatřuji postavu vodiče. Zrychluji proto, abych ho dohnala, načež zjišťuji, že se sice jedná o vodiče, ale o toho na čtyřicet minut. O ou, do toho nejdu.
Ratenicemi se rozléhá z reproduktorů hrající ABBA. V mírném stoupání mám sílu. Neustále se přetahuji s běžkyní v černém. Fouká protivítr, takže se těším na obrátku až se otočí a bude foukat do zad, ale on vane stále proti! Navíc ještě víc než v opačném směru :-(. Skutečnost, že běžím převážně sama, mi tak příliš nenahrává. Nějaké tři kilometry před cílem se to však mění. Chytám se super chlapa, který mi v této části velmi pomáhá, za což mu moc děkuji!
Na posledním kilometru jdu dokonce před něj a postupně se mu vzdaluji. Utíkám vstříc svému dalšímu snu.
V posledních dvou stech metrech hodně tuhnu. Poslední zatáčka, pohled na časomíru... "Jo! Jo! Jo! :-)" Takových let to nešlo a teď to najednou jde :-). 43:00 min. Osobní rekord. Tak se mi to konečně podařilo. Po dlouhých jedenácti letech o třiapadesát vteřin vylepšuji svůj čas z roku 2006. Věděla jsem, že na to mám. Vždycky potěší, když překonáte sami sebe. Dodá to sílu, odvahu a motivaci do další činnosti.
Po tomto výkonu bych si určitě zasloužila nějakou odměnu (od pondělí budou mít v Lidlu koláčky), ale nějak zjišťuji, že po ní vlastně ani netoužím... Největší odměnou jsou pro mě stejně totiž hezké chvilky strávené s mým synem :-).
V Pečkách, malebném středočeském městečku, jsem již běžela v letech 2013 a 2014. Z těchto dvou účastní ve mně zůstaly jenom samé pozitivní vzpomínky, a tak do nich s radostí přijíždím zas :-).
Zázemí se stále nachází v místní sportovní hale. Kromě startovního čísla a čipu dostáváme ještě tištěnou termínovku, bagetu a banán. Dopoledne patří nejmenším závodníkům ;-).
Po dětských kategoriích a nesoutěžním lidovém běhu na jednu míli přichází na řadu hlavní silniční závod na deset kilometrů. Tradiční obrátková trasa vede přes Ratenice k Cerhenicím, u nichž se otáčí zpátky do Peček.
Už při rozklusávání se necítím úplně optimálně (to obvykle bývá dobré znamení :-)). Jako bych snad ani neměla nohy :-(. Také bych potřebovala vyměnit levé koleno... Nicméně nic neočekávám. Chci si to tady jen maximálně užít :-). "Dnešní závod nemá žádného poraženého" zazní v předstartovní řeči. To je pravda :-).
Přála bych si vyrazit s vodičem na pětačtyřicet minut a pak se mu v ideálním případě pokusit trošku utéct, ale najděte ho v tomhle početném, téměř tisícovém davu :-/.
Na trať se dostávám šest vteřin po výstřelu a běžím tak akorát. Nikoho nebrzdím a zároveň ani mě nikdo nebrzdí. Po chvilce před sebou spatřuji postavu vodiče. Zrychluji proto, abych ho dohnala, načež zjišťuji, že se sice jedná o vodiče, ale o toho na čtyřicet minut. O ou, do toho nejdu.
Ratenicemi se rozléhá z reproduktorů hrající ABBA. V mírném stoupání mám sílu. Neustále se přetahuji s běžkyní v černém. Fouká protivítr, takže se těším na obrátku až se otočí a bude foukat do zad, ale on vane stále proti! Navíc ještě víc než v opačném směru :-(. Skutečnost, že běžím převážně sama, mi tak příliš nenahrává. Nějaké tři kilometry před cílem se to však mění. Chytám se super chlapa, který mi v této části velmi pomáhá, za což mu moc děkuji!
Na posledním kilometru jdu dokonce před něj a postupně se mu vzdaluji. Utíkám vstříc svému dalšímu snu.
V posledních dvou stech metrech hodně tuhnu. Poslední zatáčka, pohled na časomíru... "Jo! Jo! Jo! :-)" Takových let to nešlo a teď to najednou jde :-). 43:00 min. Osobní rekord. Tak se mi to konečně podařilo. Po dlouhých jedenácti letech o třiapadesát vteřin vylepšuji svůj čas z roku 2006. Věděla jsem, že na to mám. Vždycky potěší, když překonáte sami sebe. Dodá to sílu, odvahu a motivaci do další činnosti.
Po tomto výkonu bych si určitě zasloužila nějakou odměnu (od pondělí budou mít v Lidlu koláčky), ale nějak zjišťuji, že po ní vlastně ani netoužím... Největší odměnou jsou pro mě stejně totiž hezké chvilky strávené s mým synem :-).
10. Trhané hovězí
Kdo má rád maso ve všech podobách, tuto přípravu si určitě oblíbí. Protože proč? Protože ji zvládne úplně každý. Stačí jen koupit dobré hovězí maso vhodné pro pečení, mít pár dalších ingrediencí a taky býti trpělivým. Jelikož pouze čas a … Continued
Kobeřická 20, zmatené Garminy a OSOBÁK
Kobeřická dvacítka. Neměří tedy přesně 20 km, ale jen 19,7, ale je to vždycky první jarní asfaltový testovací závod. Letos mi to pěkně běhalo na Lysacupu, byla jsem tedy zvědavá, zda je to náhoda, nebo zda se zadaří na silnici, byť kopcovité...
Z oddílu se nás sešlo celkem dost. Django, Keńan, Fík, Berďa, Petra, Lenia, Rudik, Robert sice není týmový, zato je to manžel, tak se tež tak trochu počítá. No a já Ulča že jo...
Nemá cenu se rozcvičovat, lepší je podřystat. Nejvíc dřystal Berďa..“Běží tady někdo na 1:50, já bych běžel s ním, jsem unavený“ a koukal při tom na mě...No teda Berďo!!!! To byl ale hloupý dřyst :-) , to je horší, než tvé šustění sáčky na pokoji před závodem... dvě děti, manželku na tebe, ať víš, co je únava. Ještě, že jsi akademik a tudíž tak trochu mimoň, to tě omlouvá chlapče... :-)
Já jsem si dnes přitom věřila, ale nechtěla jsem to zakřiknout, jsem silně pověrčivá. Kdyby jste jen znaly všechny mé předzávodní rituály!!! Po startu jsem úplně lehounce vyběhla začáteční stoupání, bez zadýchání, díky Lysacupům asi...Bohužel mi spadnul hrudní pás, tudíž měření tepu šlo do kytek...taková lehká disharmonie a nervozita. Od druhého kilometru jsem se mrkla na Garminy a ten čas, co ukazovaly, se mi vůbec nelíbil. Přitom se mi zdálo, že zas tak pomalu neběžím.
Na 3 kilometru mě sice předběhl Robert, ale na pátém se mi podařilo dohnat Peťku. Hned jsem si svorně zanadávaly, že se nám špatně běží...Ať jsem se snažila přidat, co to šlo, Garminy stále hlásily průměrné tempo kolem 5:40 na km...bída. Říkám si – no Ulčo, nic neroste do nebes, dneska si osobák nezaběhneš, ten asfalt ti prostě nesedí. Do kopců v Beskydech ti ta přibraná kila pomohla, ale tohle je dlouhé, tohle se běhá jinak...nežer, zhubni a Bratislavu snad pod ty 4 hoďky dáš...a pokud ne-svět se nezboří no...
Postupně jsem Peťku předběhla, další kopec a na asfaltu napsáno 10 km...no ale mé Garminy hlásí nějakých necelých 9...sakra tady něco neštymuje. Kuwa mě to ale nebaví. Končím s těma Kobkama. Letos je běžím naposled, vždyť to jsou pořád samé kopce, vítr fouká, žádná občerstvovačka a ty chodecké pauzy podle Gallowaye jsem zapomněla dělat, Robert mě předběhl, chjo...
Najednou slýším – „tak jak to běží, jaké to je?“ On to náš milý Jarynek na kole. „Ku.va končím s běháním, hnus, běží se mi hrozně, tohle není Lysá“..Jarynek: „No a je to dlouhé, že“? „Ku.va“ odpovím já... Jarynek pochopil, že nejsem pozitivní a radši popojel dopředu povzbudit Roberta, Rudika, Leniu a Keňana.
V tom před sebou zahlédnu běžce z BK Ludgeřovice. Tenhle kluk vždy běhává rychleji než já...Na asflatu značka 12,5 km, na mých Garminech km 11...sakra co se to děje? No nic, vytáhnu jeden hnusný gel, zapiju ho vodu a snažím se držet Ludgeřováka. Celkem nám to spolu jde, já ho povytáhnu do kopca, on mě povytáhne po rovince..
Další asfaltová značka – 15 km, Garminy zase hlásí jen 13,5..V tom znovu Jarynek na kole: „Tak co včil Ulčo“? „ Jarynku dobrý, dala jsem malý gel a je mi lépe. Jen mám cosyk s hodinkama kurňa“..Jarynek: „No tak už jen vyběhneš pár kopečků a pak to můžeš pustit“...
Jarynek odjel a kde se vzal, tu se vzal Django. Běžel tak lehce...oznámil mi, že Fík, Berďa a Peťka jsou za námi a odcupital v dál, lehce a hravě. Tož se znovu hecujeme s Ludgeřovičákem. Na asfaltu značka 17,5...na mých Garminech 15. „Hele, kolik máš na hodinkách“-ptám se mého nového sparinga..“17,5, už je to kousek“...Tak jo, v ten okamžik je mi jasné, že se mi hodinky prostě nechytily hned na startu a že když zkusím lehce přidat, je šance doběhnout v pěkném čase...A tak ještě zrychlím. Kurde přydej!
Už vidím kostel, autobusovou zastávku, už vidím čekajícícho Rudika a Keňana kousek před cílem. Povzbudí mě, Rudik mě doprovodí, já zrychlím – pro fotografa, ať ty nožky pěkně kmitají, to je na fotkách vždycky autentické a je to tam..1:41:07!!! Jako Karel Gott na Zlatém slavíku:“ To jsem ale opravdu nečekala“. Já jsem úplně naměkko. Tož popadnu Rudika, fajne objetí, snoplík jsem mu do dresu otřela (promiň Rudiku)...Pak se stiskáme s Ludgeřovičákem a vzájemně si děkujeme, že jsme si pomáhali...Pak stiskam Jarynka, nakonec Roberta, ale toho zase pořádně, i hubana dostal, možná dva...dal mi horký sladký čaj, chutná báááááááááááječně...(jako ten čaj, ne Robert, aby bylo jasno). To je na těch závodech bezva, že se můžete stiskat úplně ze všema chlapama a naprosto beztrestně, bo to atleti v cíli dělají :-) :-)
Jarynek se na kole během závodu dobře bavil...Prej: „Dojedu Petru a ptám se – jak je? A Petra odpoví -kurva“ :-) ...tak jedu za Ulčou a ptám se“Jak je? A ona odpoví - kurva“ :-) ...No ještě, že Robert a Lenia odpovídali normálně...“ Já se přiznávám, že občas bývám poněkud sprostá, ale člověku to tak nějak pomůže...
A protože Kobeřice jsou vedle Kravař a protože se tradice mají dodržovat, jedeme do cukrárny Jařabová. Zde nastává zákusková smršť. Bohužel mě krotil Robert-můj pedagogický dozor...chtěla jsem si dát tři větrníky,ale po jeho hlášce: „Leňulo kroť se, na oběd je kachna“ jsem si zbaběle dala jen jeden karamelový řez. Zato pak na osobáček následovaly Bechery s týmem, bo to jsou bylinky a bylinky jsou zdravé. Obluze jsem sdělila,že nejsme alkoholici, ale běžci a že pokud by je to zajímalo, mám dnes osobák :-)
A u stolu se debatovalo, zase o běhu, maraton v Bratislavě je za dveřmi...a taky o výstupu na Grossvenediger jsem debatovali a taky něco málo o Elbrusu...a to je všecko, za týden na týmovém soustředění si to milí Pajtaškové dopovídáme :-)
Chceš – li dobře zaběhat,
Musíš maso denně žřat.
K tomu pivko, chipsů pár,
Jen aby ses rozběhal.
S veganstvím budeš na kordy,
zato si rubneš rekordy!
P.S. Ráda bych tu dala výsledky s časy, ale ještě nejsou...Ale všeci jsme to nakonec běželi pod 1:50, čili i náš milý Berďa !!!!
Kobeřická 20, zmatené Garminy a OSOBÁK
Kobeřická dvacítka. Neměří tedy přesně 20 km, ale jen 19,7, ale je to vždycky první jarní asfaltový testovací závod. Letos mi to pěkně běhalo na Lysacupu, byla jsem tedy zvědavá, zda je to náhoda, nebo zda se zadaří na silnici, byť kopcovité...
Z oddílu se nás sešlo celkem dost. Django, Keńan, Fík, Berďa, Petra, Lenia, Rudik, Robert sice není týmový, zato je to manžel, tak se tež tak trochu počítá. No a já Ulča že jo...
Nemá cenu se rozcvičovat, lepší je podřystat. Nejvíc dřystal Berďa..“Běží tady někdo na 1:50, já bych běžel s ním, jsem unavený“ a koukal při tom na mě...No teda Berďo!!!! To byl ale hloupý dřyst J, to je horší, než tvé šustění sáčky na pokoji před závodem... dvě děti, manželku na tebe, ať víš, co je únava. Ještě, že jsi akademik a tudíž tak trochu mimoň, to tě omlouvá chlapče...
Já jsem si dnes přitom věřila, ale nechtěla jsem to zakřiknout, jsem silně pověrčivá. Kdyby jste jen znaly všechny mé předzávodní rituály!!! Po startu jsem úplně lehounce vyběhla začáteční stoupání, bez zadýchání, díky Lysacupům asi...Bohužel mi spadnul hrudní pás, tudíž měření tepu šlo do kytek...taková lehká disharmonie a nervozita. Od druhého kilometru jsem se mrkla na garminy a ten čas, co ukazovaly, se mi vůbec nelíbil. Přitom se mi zdálo, že zas tak pomalu neběžím.
Na 3 kilometru mě sice předběhl Robert, ale na pátém se mi podařilo dohnat Peťku. Hned jsem si svorně zanadávaly, že se nám špatně běží...Ať jsem se snažila přidat, co to šlo, Garminy stále hlásily průměrné tempo kolem 5:40 na km...bída. Říkám si – no Ulčo, nic neroste do nebes, dneska si osobák nezaběhneš, ten asfalt ti prostě nesedí. Do kopců v Beskydech ti ta přibraná kila pomohla, ale tohle je dlouhé, tohle se běhá jinak...nežer, zhubni a Bratislavu snad pod ty 4 hoďky dáš...a pokud ne-svět se nezboří no...
Postupně jsem Peťku předběhla, další kopec a na asfaltu napsáno 10 km...no ale mé Garminy hlásí nějakých necelých 9...sakra tady něco neštymuje. Kuwa mě to ale nebaví. Končím s těma Kobkama. Letos je běžím naposled, vždyť to jsou pořád samé kopce, vítr fouká, žádná občerstvovačka a ty chodecké pauzy podle Gallowaye jsem zapomněla dělat, Robert mě předběhl, chjo...
Najednou slýším – „tak jak to běží, jaké to je?“ On to náš milý Jarynek na kole. „Ku.va končím s běháním, hnus, běží se mi hrozně, tohle není Lysá“..Jarynek: „No a je to dlouhé, že“? „Ku.va“ odpovím já... Jarynek pochopil, že nejsem pozitivní a radši popojel dopředu povzbudit Roberta, Rudika, Leniu a Keňana.
V tom před sebou zahlédnu běžce z BK Ludgeřovice. Tenhle kluk vždy běhává rychleji než já...Na asflatu značka 12,5 km, na mých Garminech km 11...sakra co se to děje? No nic, vytáhnu jeden hnusný gel, zapiju ho vodu a snažím se držet Ludgeřováka. Celkem nám to spolu jde, já ho povytáhnu do kopca, on mě povytáhne po rovince..
Další asfaltová značka – 15 km, Garminy zase hlásí jen 13,5..V tom znovu Jarynek na kole: „Tak co včil Ulčo“? „ Jarynku dobrý, dala jsem malý gel a je mi lépe. Jen mám cosyk s hodinkama kurňa“..Jarynek: „No tak už jen vyběhneš pár kopečků a pak to můžeš pustit“...
Jarynek odjel a kde se vzal, tu se vzal Django. Běžel tak lehce...oznámil mi, že Fík, Berďa a Peťka jsou za námi a odcupital v dál, lehce a hravě. Tož se znovu hecujeme s Ludgeřovičákem. Na asfaltu značka 17,5...na mých Garminech 15. „Hele, kolik máš na hodinkách“-ptám se mého nového sparinga..“17,5, už je to kousek“...Tak jo, v ten okamžik je mi jasné, že se mi hodinky prostě nechytily hned na startu a že když zkusím lehce přidat, je šance doběhnout v pěkném čase...A tak ještě zrychlím. Kurde přydej!
Už vidím kostel, autobusovou zastávku, už vidím čekajícícho Rudika a Keňana kousek před cílem. Povzbudí mě, Rudik mě doprovodí, já zrychlím – pro fotografa, ať ty nožky pěkně kmitají, to je na fotkách vždycky autentické a je to tam..1:41:07!!! Jako Karel Gott na Zlatém slavíku:“ To jsem ale opravdu nečekala“. Já jsem úplně naměkko. Tož popadnu Rudika, fajne objetí, snoplík jsem mu do dresu otřela (promiň Rudiku)...Pak se stiskáme s Ludgeřovičákem a vzájemně si děkujeme, že jsme si pomáhali...Pak stiskam Jarynka, nakonec Roberta, ale toho zase pořádně, i hubana dostal, možná dva...dal mi horký sladký čaj, chutná báááááááááááječně...(jako ten čaj, ne Robert, aby bylo jasno). To je na těch závodech bezva, že se můžete stiskat úplně ze všema chlapama a naprosto beztrestně, bo to atleti v cíli dělají :-)
Jarynek se na kole během závodu dobře bavil...Prej: „Dojedu Petru a ptám se – jak je? A Petra odpoví -kurva“ :-) ...tak jedu za Ulčou a ptám se“Jak je? A ona odpoví - kurva“ :-) ...No ještě, že Robert a Lenia odpovídali normálně...“ Já se přiznávám, že občas bývám poněkud sprostá, ale člověku to tak nějak pomůže...
A protože Kobeřice jsou vedle Kravař a protože se tradice mají dodržovat, jedeme do cukrárny Jařabová. Zde nastává zákusková smršť. Bohužel mě krotil Robert-můj pedagogický dozor...chtěla jsem si dát tři větrníky,ale po jeho hlášce: „Leňulo kroť se, na oběd je kachna“ jsem si zbaběle dala jen jeden karamelový řez. Zato pak na osobáček následovaly Bechery s týmem, bo to jsou bylinky a bylinky jsou zdravé. Obsluze jsem sdělila,že nejsme alkoholici, ale běžci a že pokud by je to zajímalo, mám dnes osobák :-)
A u stolu se debatovalo, zase o běhu, maraton v Bratislavě je za dveřmi...a taky o výstupu na Grossvenediger jsem debatovali a taky něco málo o Elbrusu...a to je všecko, za týden na týmovém soustředění si to milí Pajtaškové dopovídáme :-)
Chceš – li dobře zaběhat,
Musíš maso denně žřat.
K tomu pivko, chipsů pár,
Jen aby ses rozběhal.
S veganstvím budeš na kordy,
zato si rubneš rekordy!
Čokoládová tretra
AC Moravská Slavia Brno
z pověření SSK Vítkovice, pořadatele IAAF World Challenge Zlatá tretra Ostrava
Čokoládová tretra
BEŽECKÉ ZÁVODY PRO DĚTI DO 11 LET
PROPOZICE
Místo : Brno, stadion AC Moravská Slavia, Vojtova 12c
Termín : čtvrtek 11. dubna 2017
Časový pořad :
15:00 4 – 5 let (2012 – 2014) 60 metrů (bez postupu do semifinále)
15:45 6 – 7 let (2010 [...]
Asics GT-2000 5 Review
The ASICS GT 2000-5 is an exceptional stability trainer. The updates from last year's edition are a breath of fresh air, but the core of the shoe remains the same
Investování pro každého
Disclaimer: Nejsem investiční poradce, nemám v tom směru žádné speciální vzdělání, a už vůbec, co tu píšu, se nedá brát jako investiční doporučení nebo návrh smlouvy. A taky vůbec nerozumím tomu, proč je potřeba tyhle disclaimery psát a jestli to má nějakou právní účinnost :) Berte to prostě tak, jako kdybych vám tohle povídala, kdybyste se mě na to zeptali někde v hospodě u piva.
Netvrdím, že to, co tu popisuji, je jediná možná strategie. Netvrdím dokonce ani to, že je to ta nejlepší. Určitě ale je nejjednodušší a přitom poskytuje dobrou naději na dobré výnosy.
Než začnete
Pokud máte dluh (s výjimkou hypotéky a asi i leasingu), splaťte nejdřív ten. Vytvořte si rezervu a tu držte na spořícím účtu. Měla by pokrýt jeden měsíc života, lépe tři. Mějte banku, kde vám na to dají alespoň 1% úrok.
Jak na to
Založte si účet na https://www.degiro.cz/. Vyčleňte si peníze, ideálně stejnou částku každý měsíc. Pošlete je na Degiro a kupte za ně Schwab U.S. Broad Market ETF, který se obchoduje pod symbolem SCHB. Nesnažte se vyčíhnout nejnižší cenu, kupujte hned. Neprodávejte. Opakujte.
Mimochodem, velmi podobnou strategii doporučuje pro drobné investory i Buffett. Pokud vám nestačí odvolání se na autoritu, věnuji zbytek článku tomu, proč si myslím, že je to dobrý nápad.
Co je to Schwab U.S. Broad Market ETF?
Schwab U.S. Broad Market ETF (SCHB) je ETF (Exchange Traded Fund) neboli fond obchodovaný na burze. Existuje jich mnoho, tento nakupuje akcie všech veřejně obchodovatelných společností v Americe. Pokud si ho koupíte, kupujete si vlastně miniaturní podíly firem. Cena vašeho podílu bude klesat i stoupat spolu s jejich cenami a budete dostávat dividendy. Ty neprojíte, ale v dalším měsíci za ně dokoupíte další podíly.
ETF, které takhle fungují je více, tento jsem vybrala, protože má suverénně nejlevnější poplatky za správu (0.03%). Navíc je jeden podíl relativně levný oproti ostatním. V době psaní článku to vychází cca na 1450 korun.
Aha, takže podílové fondy?
NE. To, co se u nás prodává pod pojmem podílové fondy, je většinou drahá a nefunkční věc. V typickém podílovém fondu sedí lidi a snaží se obchodovat s penězi klientů. V naprosté většině případů vydělají méně než automatické indexové fondy. Navíc si za to berou obří poplatky. Časté jsou 2 % ročně za správu, obvykle i nějaké procento vstupních poplatků. SCHB, jak už jsem zmínila má náklad 0.03 % ročně a žádné vstupní poplatky.
Pokud máte peníze v podílových fondech, běžte se podívat, jaké mají poplatky. Zvažte, zda peníze nepřesunout jinam.
Proč vůbec investovat do akcií?
Akcie mají strašnou pověst. Vždycky se spolu s nimi skloňuje risk. Riskantní je vsadit na jednu akcii. Složité je porazit trh. To, co já vám doporučuji, je nesnažit se ani o jedno. Naopak, doporučuji se svézt spolu s trhem. Pokud vydržíte investovat a neprodávat několik let, třeba pět a víc, budou i akcie poměrně bezpečnou investicí.
 |
| zdroj http://www.multpl.com/s-p-500-historical-prices |
Tohle je graf S&P 500 za celou dobu své existence, tj 145 let. SCHB tak dlouho neexistuje, složením se od S&P 500 lehce liší, ale pro potřeby tohoto články jsou vývoje jejich cen dostatečně podobné. Budu se proto na S&P 500 odvolávat.
Během této doby vydělal každý rok průměrně 9 % (počítáme-li s reinvestováním dividend). Pokud to očistíme o inflaci, je to něco pod 7 %. (Pro srovnání, současný výnos vašeho spořícího účtu očištěný o inflaci by byl v záporu.) Tahle čísla zahrnují všechny ty slavné krize a propady. Trh to vždycky nakonec vybere a pokračuje vzhůru. Stačí prostě nepanikařit a dál investovat. Spočítejte si sami výnosy pro různá období.
Proč investovat pravidelně stejnou částku
Tohle je jedno z kouzel. Pokud budete každý měsíc investovat stejnou částku, nejen že přežijete propady v ceně, ale dokonce na nich vyděláte! Když bude cena zrovna níž, koupíte za stejnou částku víc. Naopak, když bude trh drahý, koupíte automaticky míň. Získáte tak výhodnou průměrnou nákupní cenu. V některých případech tak můžete získat ještě větší výnos, než když jen vložíte peníze a necháte je být.
Vlevo vidíte vývoj ceny S&P 500 od roku 2000. První propad je prasknutí “internetové bubliny”, ten druhý je finanční krize, co začala 2007. Vpravo vidíte, jak by narůstalo vaše jmění, kdybyste každý měsíc investovali 1000 korun. Zaplatili byste 206 000, vaše jmění by bylo 434 000, průměrný roční výnos 8 %. Přitom hodnota S&P 500 během té doby stoupala průměrně “jen” o 5 % ročně.
Kalkulačka pro ty, co si to chtějí ověřit.
Degiro je broker, přes kterého můžete nakupovat cenné papíry. Vybrala jsem ho do doporučení, protože má s velkým odstupem nejnižší poplatky od ostatních brokerů. Navíc nemá žádné požadavky na minimální investici. Tady je srovnání. U vybraných ETF, jako například SCHB, navíc Degiro momentálně odpouští poplatek za nákup.
Chápu, že i 1500 měsíčně může být pro někoho moc. Jeden podíl momentálně stojí cca 1500 korun. I kdybyste měli uspořit každý měsíc jen pětistovku a koupit si jeden podíl za čtvrt roku, stojí to za to. Nepřeskočte ale tu část o které píšu na začátku, tedy vytvoření rezervy pro případ nepředvídatelné situace.
Pokud vás tohle téma zaujme a budete o tom dál číst, pravděpodobně narazíte na mnoho rad a strategií. Mnoho z nich je motivováno snahou brokerů přimět vás obchodovat častěji a zaplatit víc na poplatcích, nebo snahou novinářů přinášet pořád nějaké zásadní zprávy. Pokud si nechcete z investování udělat hobby, budou vám akorát odvádět pozornost a znejisťovat vás. Doporučuji si jich prostě vůbec nevšímat a číst jen ověřené zdroje.
Kapitálový výnos (neboli to, že prodáte dráž než jste koupili) je osvobozen od daně, pokud daný papír držíte déle než tři roky, nebo pokud váš příjem nepřesáhne sto tisíc korun za rok. Dividendy se bohužel musí danit, a to i když je reinvestujete. Sazba je 15 %. (Stejně se btw daní i úrok na spořících účtech.) Je potřeba to napsat do daňového přiznání, broker by vám měl připravit podklady.
Někteří lidé mají problém s tím, že by vydělávali bez práce, že je to možná nějaké vykořisťování, že jsou to peníze “z ničeho”. To, co tady popisuji, je vlastně nákup malinkatých podílů hodně firem naráz a inkasování podílu na jejich zisku. Ty peníze se berou tam, kde ta firma slouží svým zákazníkům a oni jí za to rádi dávají peníze. Na pohybu cen se podílejí i investoři, kteří chtějí nakupovat a prodávat stejně tak jako vy. Z morálního hlediska není rozdíl mezi procentem z akcií a procentem na spořícím účtu.
Pokud chcete více informací a širší výklad, doporučuji tuhle sérii. Pokud je vám tu cokoli nejasné, napište mi. Vysvětlím a případně doupravím. Pokud máte pocit, že tu mám nějakou chybu, ozvěte se. Opravím a budu mít radost, že je tento mininávod o něco lepší.
Kalkulačka pro ty, co si to chtějí ověřit.
Proč Degiro?
Degiro je broker, přes kterého můžete nakupovat cenné papíry. Vybrala jsem ho do doporučení, protože má s velkým odstupem nejnižší poplatky od ostatních brokerů. Navíc nemá žádné požadavky na minimální investici. Tady je srovnání. U vybraných ETF, jako například SCHB, navíc Degiro momentálně odpouští poplatek za nákup.
Co když chcete investovat jen malé částky?
Chápu, že i 1500 měsíčně může být pro někoho moc. Jeden podíl momentálně stojí cca 1500 korun. I kdybyste měli uspořit každý měsíc jen pětistovku a koupit si jeden podíl za čtvrt roku, stojí to za to. Nepřeskočte ale tu část o které píšu na začátku, tedy vytvoření rezervy pro případ nepředvídatelné situace.
Nesnažte se být chytřejší než trh
Pokud vás tohle téma zaujme a budete o tom dál číst, pravděpodobně narazíte na mnoho rad a strategií. Mnoho z nich je motivováno snahou brokerů přimět vás obchodovat častěji a zaplatit víc na poplatcích, nebo snahou novinářů přinášet pořád nějaké zásadní zprávy. Pokud si nechcete z investování udělat hobby, budou vám akorát odvádět pozornost a znejisťovat vás. Doporučuji si jich prostě vůbec nevšímat a číst jen ověřené zdroje.
Daně
Kapitálový výnos (neboli to, že prodáte dráž než jste koupili) je osvobozen od daně, pokud daný papír držíte déle než tři roky, nebo pokud váš příjem nepřesáhne sto tisíc korun za rok. Dividendy se bohužel musí danit, a to i když je reinvestujete. Sazba je 15 %. (Stejně se btw daní i úrok na spořících účtech.) Je potřeba to napsat do daňového přiznání, broker by vám měl připravit podklady.
Morální pohled
Někteří lidé mají problém s tím, že by vydělávali bez práce, že je to možná nějaké vykořisťování, že jsou to peníze “z ničeho”. To, co tady popisuji, je vlastně nákup malinkatých podílů hodně firem naráz a inkasování podílu na jejich zisku. Ty peníze se berou tam, kde ta firma slouží svým zákazníkům a oni jí za to rádi dávají peníze. Na pohybu cen se podílejí i investoři, kteří chtějí nakupovat a prodávat stejně tak jako vy. Z morálního hlediska není rozdíl mezi procentem z akcií a procentem na spořícím účtu.
Závěrem
Pokud chcete více informací a širší výklad, doporučuji tuhle sérii. Pokud je vám tu cokoli nejasné, napište mi. Vysvětlím a případně doupravím. Pokud máte pocit, že tu mám nějakou chybu, ozvěte se. Opravím a budu mít radost, že je tento mininávod o něco lepší.
Ludgeřovická 15
Za krásného, již skoro jarního počasí se v sobotu uskutečnil již osmý ročník Ludgeřovické 15. Tento závod byl zařazen do Moravskoslezského běžeckého pohárů i do Prajzsko-opavské běžecké ligy. Do vesnice mezi Ostravou a Hlučínem se sjelo 152 účastníků hlavního závodů. Desítky dalších se postavily na start kondičního běhu, závodů dětí a nordic walkingu. Běžce čekala náročná trat vedoucí přes Petřkovice do Černého lesa a zpět. Od lonského roku je součástí převážně asfaltového běhu i krátká terénní vložka.Pozici hlavního favorita potvrdil Martin Ocásek z Krnova, který minulý týden na silně obsazené Rohálovské desítce obsadil výborné 8.místo. V Ludgeřovicích zvítězil v čase 53:48 s velkým náskokem minuty a půl před Matoušem Vrzalou z Vítkovic. Pro něho to byl první silniční běh po ukončení halové sezony. Na třetím místě doběhl Roman Janeček z Caramba teamu v čase 56:47. V ženách neměla rovnocennou soupeřku Adéla Esentierová z BET Ostrava a zvítězila v čase 1:06:47. Náš oddíl byl zastoupen v docela hojném počtu čtrnácti vytrvalců. Mezi nejmladšími doběhl Martin Hořínek osmý (1:03:30) a Stanislav Kováček na 14.místě (1:05:55). V kat. B Marek Škapa využil neúčastí svých největších soupeřů a zvítězil v čase 58:35. Tomáš Mrajca za čas 1:05:30 bral desáté místo. Umístění na stupních vítězů jsme se dočkali i v C. Petr Jorníček po tréninkovém výpadku asi nečekal, že obsadí skvělé třetí místo (1:04:38). Hned za ním doběhl Tomáš Lipina (1:07:03), šestý Láda Dvorský (1:10:01) a na 13.místě Vladimír Skalka (1:22:10). Vašek Procházka neměl vypsanou svojí kategorií nad 70 let, ale statečně se pral s mladšími soupeři v kat. šedesátníků. Časem 1:34:29 skončil sedmý. V ženách jsme brali v obou kategoriích bramborové pozice. Mezi mladšími Magda Drastichová (1:14:59) a mezi dříve narozenými Danuše Škrdová (1:16:51). Lenka Hehejiková obsadila deváté místo (1:25:27), Petra Bílá 13 (1:28:05) a Martina Metzová 15 (1:29:26).Na závěr se uskutečnila bohatá tombola s hodnotnými cenami, kde vyhráli úplně všichni. Závod v režií Běžeckého klubu Ludgeřovice se vydařil a všichni se zde budou určitě rádi vracet. Další příležitost budeme mít na podzim, kdy se zde uskuteční druhý ročník krosu.MBP a rovněž POBL budou pokračovat již tuto neděli tradiční Kobeřickou dvacítkou.Marek Škapa.
8.ročník Ludgeřovická patnáctka
Byl to opravdu fajný závod za krásného počasí, trať která vede obcemi Ludgeřovice, Petřkovice směrem na Šilheřovice a lesními porosty hlavního běhu na 15km a také NORDIC WALKING, další kondiční běh na 3km v Ludgeřovicích a běh pro děti na 500m.
Pěkná medaile v cíli, voňavá klobása z udírny, i dobré pivo bylo a také velmi chutné koláčky, osvěžující čaj atd. Fajné zázemí, milí lidé, vyhlašování výsledků a bohatá tombola.Všem organizátorům moc děkujeme!
Vítěz v NORDIC WALKING 15km: Piotr Fojcik(Rybnicki klub Nordic Walking) v úžasném čase: 1:45:07.
Vítěz hlavní závod na 15km,muži: Martin Ocásek (Krnov)čas: 0:53:48. ženy: Adéla Esentierová (Baláž EXTRÉME-TEAM Ostrava)čas: 1:06:47.
Za náš klub Mk Seitl Ostrava: Marek Škapa v čase: 0:58:35 a 1. místo v kategorii, Martin Hořínek 1:03:30, Petr Jorníček 1:04:38 a 3.místo v kategorii,
Tomáš Mrajca 1:05:30, Stanislav Kováček 1:05:55, Tomáš Lipina 1:07:03, Ladislav Dvorský 1:10:01, Magdaléna Drastichová 1:14:59,
Danuše Škrdová 1:16:51, Vladimír Skalka 1:22:10, Lenka Hehejiková 1:25:27, Petra Bílá 1:28:05, Martina Metzová 1:29:26, Václav Procházka 1:34:29.
Vladimír Skalka
Zrušení tréninku SpS
V období jarních prázdnin jsou zrušené společné tréninky. Pro zájemce je stadion otevřený každý všední den od 15.00hod do 19.00hod.