Blogy

V sobotu 10. června se postavím na start nejstaršího ženského závodu na světě. V new yorském Central parku poběžím desetikilomterový závod. 

V rámci tohoto závodu se postavím na start desetikilometrové trati.

Krásné sluněčné počasí konečně zavítalo i k nám do Podkrkonoší. Ráda bych Vás všechny pozvala do mého rodného Trutnova na OlfinCar trutnovský půlmaratón. Závod startuje v neděli 28. května v poledne od kulturního centra UFFO. Já se vracím po zranění a pokud vše proběhne dle plánu budu startovat na desetikilometrové trati. Start v 11:45. Těším se na Vás  Eva  

Už od mala jsem vyrůstala ve sportovní rodině. Rodiče sportovali, brácha sportoval a tak když jsem přišla na svět já, neměla jsem takřka na výběr. A i když jsem se to ve školce snažila prolomit kroužkem keramiky a v 11 letech zpíváním ve sboru, ten sport nakonec vždycky vyhrál. Vyrůstat v rodině sportovců a žít tenhle […]

Sobota 20.5.2017
 
Miluji tuhle fantastickou půlmaratonskou jarní triádu: Karlovy Vary, České Budějovice, Olomouc. Copak mají jinde ve světě něco tak úžasného.
 
"Před chvílí jsem asi mluvil s Vaším manželem, je to možné? Měl na sobě takový batůžek" spouští na mě promotér na kolonádě. Ne, to možné opravdu není :-D. Jsou tady dneska nějací vtipní.
 
Ačkoliv závod opět rozbíhám s vodiči na hodinu čtyřicet, již na prvním kilometru se jim začínám vzdalovat. Tempo mi připadá zbytečně pomalé. Vůči půlmaratonské vzdálenosti chovám pokoru a respekt, ale proč to nezkusit :-). Když to nevyjde, tak je přece úplně jedno jestli to budu mít za hodinu a čtyřicet, nebo dvaačtyřicet minut.
 
Běží se dobře. Počasí je ideální, vzduch čerstvý, voňavý.
 

Mám za sebou první třetinu, když zrovna probíháme kolem hotelu Thermal. Přede mnou mezera, za mnou mezera, po obou stranách hlasité špalíry fanoušků. Celou zimu jsem si tyhle okamžiky přehrávala v hlavě a snila o nich. Proto to dělám :´). Díky za ně.
 
Docvakávám "babineckou" skupinu před sebou. Je v ní i pár chlapů, kteří holkám hodně pomáhají. Když jeden z nich kousek před občerstvovací stanicí s petkou v ruce zahlásí "Držte tohle tempo. Já jdu pro pití." trochu valím oči, protože tohle jsem ještě neviděla. Fakt luxus.
 
Bolí mě stehna. Vím, že rozcvičovat se den před závodem na kole v horách není úplně ideální, ale bylo to super :-). Cítila jsem sílu v nohách, tak jsem jela o kousek dál než obvykle... :-D.
 
Posledních šest kilometrů je dost výživných, aneb jako vždy se chleba láme až v samotném závěru.
 
Naprosto suverénně kolem mě prosviští chlapík v bílém tričku s kšiltovkou, s nímž jsem běžela na začátku a pak mu frnkla. Že já hlupačka se ho raději nedržela...
 

Lidé stojící podél trati nás ženou do posledního kopečku a já si říkám, že to přece nemůžu flákat, když nás takhle fantasticky povzbuzují. Následuje seběh, zatáčka a cílová rovinka, v níž se do toho za zvuku právě hrající české národní hymny stále snažím šlapat, ať mám ten osobák i "nahrubo".
 

1:37:21 hod. Osobní rekord. Je to tam! Přišel ve správnou chvíli, kdy jsem potřebovala nakopnout a utvrdit se v tom, že na to mám.
 
Karlovarská trať neobsahuje žádnou nezáživnou pasáž. Je prostě dokonalá a také rychlá. Sice jsem zaslechla cosi o náročném zvlněném profilu, nicméně fanoušci zde nadnáší takovým způsobem, že ho v podstatě ani nevnímáte. Atmosféra lázeňského města má společně s jedinečnou strhující atmosférou své velké kouzlo.


Jsem docela unavená. Na večerní obloze září červánky a já se těším do postele. Třeba se mi zdá o tom běžci s krásným úsměvem z fronty na sprchu... :-D

Jéé, já mám za půlmaratonský osobák vlastně slíbené ty sportovní hodinky s GPS. Tak to chci teda vidět... :-D :-D :-D

Jedním z mnoha novějších závodů je i tato akce v Karviné, která ve středu napsala třetí díl své krátké historie. Jejím pořadatelem je Obchodně-podnikatelská fakulta Slezské univerzity za osobní účastí pana děkana. Proti lonsku došlo k menšímu prodloužení tratě na 5,5km. Po startu na Univerzitním náměstí v centru města se běží do lázenského parku v Darkově, poté do parku Boženy Němcové a cíl je na tzv. Lodičkách. Popularita akce stoupá, o tom svědčí zvyšující se počet účastníků. Letos poprvé byla překonaná hranice stovky, přesně 116 zájemců se postavilo na startovní čáru. Mezi nimi nechybělo ani několik fotbalistů místního prvoligového MFK včetně trenéra Jozefa Webera. Jen pro zajímavost hráči svého trenéra porazili o tři minuty...(více)

Taková stovka, rozuměj 100 kilometrů, to není jen tak. (Občas si někdo myslí, že něhám stovky na dráze :-D ) A přestože jsou tací, kteří hned další víkend absolvují další stovku nebo jiný závod, já věděla že budu potřebovat trošku zvolnit. Ovšem něco jiného jsou doporučení k regeneraci a zotavení, a něco jiného, co opravdu dělám. Takže rege běh neproběhl, ale hned v neděli, druhý den po závodě, jsem se jela projet na kole. Bohužel nee úplně zlehka. Na kole jsem se cítila fajn a mohla jsem šlapat

Are "stability shoes" helpful for reducing injury rates? Are all of the hyped technologies promising a stable ride worth more than the marketing ads they're printed on? Better yet, if there is something to the claims, are stability shoes something that...

The Skechers GOrun Ride 6 is a lightweight trainer that will fit anyone's budget. However, this offering falls short when compared to other Skechers offerings this season

Když jsem v sobotu odběhl svůj první ultramaraton, nejdříve jsem si myslel, že týden nebudu chodit a vážně jsem se zabýval myšlenkou, vzít si v pondělí dovolenou. Pohled do kalendáře mě ujistil, že si to nechci dovolit a naštěstí mě jen v neděli pobolívaly svaly, nijak zásadně nad normál. A tak jsem si nařídil běhací klid do středy s tím, že pak se uvidí.

Nejvíc se mi zajídala bolest kolen. Ne snad, že by bolely trvale, ale při námaze typu chození do schodů, se ozývala nejdříve nejistota, pak mírná bolest. Googloval jsem to, doporučuje se klid, postupně zlehka zatěžovat, nakonec to i časově nevyšlo jinak, než že by mi první běh vyšel ve čtvrtek. Jenže to jsem si neuvědomil, že jsem se rozhodl očkovat se proti klíšťatové encefalitidě a po ní se dva dny zapovídá fyzická námaha. To očkování byla slušná darda. Tři dny jsem nemohl pořádně zdvihnout ruku, takže se nedivím, že se k tomu hodí trocha klidu.

Takže i čtvrtek jsem odpískal a s běháním to vypadalo nahnutě, protože má drahá žena vyráží se studenty na terénní praxi a to znamená, že budu doma s dětma sám, přičemž ponechat je samotné bez dozoru, ačkoliv spí, si ještě nelajsnu.

Nakonec jsem si udělal běhací neděli. Ráno jsem se odpravil vlakem od Nymburka s tím, že seběhnu po Labské stezce podél Labe do Čelákovic, kde buďto přeběhnu zadem do Staré Boleslavi přes Káraný nebo podél řeky po už dost narvané a mnou neoblíbené cyklostezce do Brandýsa. Počítal jsem s tím, že si vyberu něco v rozmezí 20-40 kilometrů trasy dle situace.

Den byl jak vymalovaný, batůžek jsem naložil vodou, proprietami a vyběhl na cyklostezku z parkoviště, kde jsem parkoval před Nymburským půlmaratonem. Tedy, před tím jsem si dal snídani v Biografu na posilněnou, asi jediný místní otevřený podnik v neděli dopoledne.

Podél Labe se běhá luxusně, rovinka, příjemná cesta, při pravém břehu je to navíc hliněná vyjetá cesta, po které nelétají cyklisti honící smrt ani inlajnisti, tu a tam občerstvovačka formou stánečku. Po patnácti kilometrech jsem se stavil v jedné na pivečko, chvilku poseděl a běžel dál. Kolena se začaly ozývat za Ostrou, někde na dvacátém kilometru, takže když jsem připajdal blíž Čelákovicím, rozhodl jsem se to dál nepokoušet a přes lávku jsem došel na vlak do Brandýsa. Výrazně přes dvacet by bylo asi moc proti principu jemného oživovacího výklusu, usoudil jsem.

Od té doby se snažím kolena nepřepínat a dopřát jim trochu klidu, beztak se mi nedaří nic většího, než proběhnout se na odchodu z práce, ale říkám si, jestli bych přeci jen neměl zajít za doktorem a poradit se. Na druhou stranu si říkám, že po šedesáti kilometrech běhu prostě kolena bolí a je to normální. Navíc odpočinek bych jim dopřával tak jako tak kvůli časovému zaneprázdění a jestli se mi podaří za květen odběhat 150 kilometrů, budu rád.

Tak uvidíme, co dnešní běžná porada po včerejší desítce …