Jaróó!
Blog je chvíli v pauze, venku totiž zuří nádherné jaro, které spěje do léta (a taky mojí maturity). Léto, čas putování, hor, nekonečné svobody a noclehů pod širým nebem.
Nemám teď moc čas a chut psát, ale myslím, že až na mě chuť přijde, zase vám RÁD napíši.
Třeba o březnových Alpách, Beskydech, které čekají příští víkend, běhání v kraťasech, Bílých Karpatech nebo o velké letní cestě, která čeká už nedaleko. Prostě o životně důležitých věcech, alespoň pro mě. Zatím mávám z hor a přeji, ať užíváte toho, co nádherný Svět nabízí kolem nás.
K tomu snad jen jeden citát: "JESTLIŽE DNY A NOCI MŮŽETE VÍTAT S RADOSTÍ, A ŽIVOT VYDECHUJE VŮNI JAKO KVĚTINY A SLADKOVONNÉ BYLINY, CÍTÍTE-LI, ŽE ŽIVOT JE KŘEPČÍ, HVĚZDNATĚJŠÍ, NESMRTELNĚJŠÍ - PAK MÁTE VYHRÁNO." H.D. Thoreau
Tak jsme se dočkali
Hlásíme i my, že má Miloš Škorpil nový web www.bezeckaskola.cz (Jak ostatně nedáno oznámil v rozhovoru pro SWRRC)
To jsme rádi,
že se český běžecký web rozrůstá o další projekty.
Go Miloš, Go, Go, Go!
Přespolní běh nad Modřanskou roklí
V neděli jsem se zúčastnil přespolního závodu na 10km nad Modřanskou roklí. Do závodu jsem šel s cílem užít si krásného počasí v přírodě. Den předtím jsem totiž absolvoval poměrně náročný atletický sedmiboj.
Na stránkách závodu bylo avizováno, že se jedná o lesní cesty v členitějším terénu. Což byl jeden z důvodů proč jsem na závod šel, chtěl jsem vyzkoušet běh po lesních cestách, když už skoro veškerý trénink dělám na asfaltu.
Ráno jsem trochu nestíhal, takže na start závodu jsem dorazil asi 5 min před odstartováním. Stačil jsem si akorát připnout číslo a už jsem se stavěl na startovní čáru. Hlavou mi blesklo, že bez zahřátí a protažení bych měl jít začátek volněji, ale když jsem vedle sebe viděl nabuzeného kamaráda, se kterým jsem se tam potkal, na nějaký volnější start jsem rezignoval.
Hned od začátku jsem běžel tak, aby se moje tepovka pohybovala do 85% TF max. Z minulých zkušeností vím, že tato hranice je pro mě optimální pro dlouhý rovnoměrný běh. Tepovku se mi dařilo bez problémů držet kromě výběhů těch nehorázných kopců. Kopce, to byla pro mne jedna velká neznámá. V tréninku jsem je nikdy neběhal, všechny co jsem zatím v rámci tréninku běžel nebyly nijak extrémě prudké i když třeba delší. Kopce, do kterých se v závodě běželo, byly ale jedním slovem brutální. Sice krátké, ale nehorázně prudké v kombinaci s lesním terénem místy skálou mi daly solidně pokouřit. Naštěstí jich nebylo v závodě zas až tolik (odhaduju asi tak 5). Rozběhnutí do stálého tempa po takovém kopci byla neuvěřitelná zkušenost. Nohy jako z olova, plíce zapomenuté někde v půli kopce, nebyl to zážitek, který bych zařadil mezi své nejoblíbenější.
Jako absolutně demoralizující považuji posledních 500 metrů závodu. S kamarádem, se kterým jsme celý závod běželi spolu, jsme tušili brzký konec a lehce finišovali. Aspoň do zatáčky po které se nám prostřel výhled na cílovou "rovinku". Stručně řečeno, představte si, že vyběhnete ze zatáčky, čekáte cílovou rovinku, kde jste chtěli zafinišovat. Cílovou rovinku i rychlejší finišující běžce sice spatříte, ale o 50 metrů výš!!! Já když to viděl, tak jsem se zmohl jen na zoufalé "No ty kráávo". V tom kopci jsem málem duši vypustil a rozběhnout se na cílových 30 metrů po absolvování kopce považuji za jedno ze svých největších vítězství.
Celý závod hodnotím jako velmi povedený. Po masovém PIM půlmaratonu byla komorní atmosféra závodu vítanou změnou. Trať závodu se mi hodně líbila (když pominu ty kopce). Po běhaní na asfaltových cestách parádní zpestření.
Zaznamenal jsem také zlepšení své běžecké formy. Před měsícem jsem na Kbelské desítce (která byla absolutní plackou oproti tomuhle) zaběhl čas 47:23. V neděli jsem cílem proběhl v čase 47:48. Tedy jen o 25s pomaleji. Vzhledem k náročnosti trati to považuju za skvělý úspěch.
Na stránkách závodu bylo avizováno, že se jedná o lesní cesty v členitějším terénu. Což byl jeden z důvodů proč jsem na závod šel, chtěl jsem vyzkoušet běh po lesních cestách, když už skoro veškerý trénink dělám na asfaltu.
Ráno jsem trochu nestíhal, takže na start závodu jsem dorazil asi 5 min před odstartováním. Stačil jsem si akorát připnout číslo a už jsem se stavěl na startovní čáru. Hlavou mi blesklo, že bez zahřátí a protažení bych měl jít začátek volněji, ale když jsem vedle sebe viděl nabuzeného kamaráda, se kterým jsem se tam potkal, na nějaký volnější start jsem rezignoval.
Hned od začátku jsem běžel tak, aby se moje tepovka pohybovala do 85% TF max. Z minulých zkušeností vím, že tato hranice je pro mě optimální pro dlouhý rovnoměrný běh. Tepovku se mi dařilo bez problémů držet kromě výběhů těch nehorázných kopců. Kopce, to byla pro mne jedna velká neznámá. V tréninku jsem je nikdy neběhal, všechny co jsem zatím v rámci tréninku běžel nebyly nijak extrémě prudké i když třeba delší. Kopce, do kterých se v závodě běželo, byly ale jedním slovem brutální. Sice krátké, ale nehorázně prudké v kombinaci s lesním terénem místy skálou mi daly solidně pokouřit. Naštěstí jich nebylo v závodě zas až tolik (odhaduju asi tak 5). Rozběhnutí do stálého tempa po takovém kopci byla neuvěřitelná zkušenost. Nohy jako z olova, plíce zapomenuté někde v půli kopce, nebyl to zážitek, který bych zařadil mezi své nejoblíbenější.
Jako absolutně demoralizující považuji posledních 500 metrů závodu. S kamarádem, se kterým jsme celý závod běželi spolu, jsme tušili brzký konec a lehce finišovali. Aspoň do zatáčky po které se nám prostřel výhled na cílovou "rovinku". Stručně řečeno, představte si, že vyběhnete ze zatáčky, čekáte cílovou rovinku, kde jste chtěli zafinišovat. Cílovou rovinku i rychlejší finišující běžce sice spatříte, ale o 50 metrů výš!!! Já když to viděl, tak jsem se zmohl jen na zoufalé "No ty kráávo". V tom kopci jsem málem duši vypustil a rozběhnout se na cílových 30 metrů po absolvování kopce považuji za jedno ze svých největších vítězství.
Celý závod hodnotím jako velmi povedený. Po masovém PIM půlmaratonu byla komorní atmosféra závodu vítanou změnou. Trať závodu se mi hodně líbila (když pominu ty kopce). Po běhaní na asfaltových cestách parádní zpestření.
Zaznamenal jsem také zlepšení své běžecké formy. Před měsícem jsem na Kbelské desítce (která byla absolutní plackou oproti tomuhle) zaběhl čas 47:23. V neděli jsem cílem proběhl v čase 47:48. Tedy jen o 25s pomaleji. Vzhledem k náročnosti trati to považuju za skvělý úspěch.
PIM 1/2 maraton
Konečně jsem se dostal k zapsání mého zážitku z PIM 1/2 maratonu.
V sobotu ráno jsem vstal někdy kolem 9. (ano, pořádně jsem se vyspal :-)) Nasnídal se (ovesné vločky s mlíkem), nachystal si věci, chvíli se poflakoval po bytě a vyrazil směrem Rudolfinum.
Už na Černém Mostě jsem viděl aspon 30 červenobaťůžkářů a čím jsem se přibližoval k centru, tím více se jich objevovalo. Na přestupu na Můstku snad v metru nebyl nikdo jiný než závodníci půlmaratonu.
Osobní baťohnosič a fotograf v jedné osobě ještě nedorazil, tak jsem si dal krátkou procházku kolem startovních koridorů a technického zázemí. Po předání batohu s náhradními věcmi jsem se šel trochu rozklusat a protáhnout. Pak již nebylo na co čekat, tak jsem zalezl do svého koridoru dle přiděleného startovního čísla. Zbývalo asi 15 min do startu. Čím více se start blížil, tím víc se můj tep zvyšoval, aniž bych cokoli dělal. Těsně před startem jsem měl tepovku jako kdybych už dávno vyrazil :-)
Hned po odstartování jsem zjistil, že zařazení se do koridoru podle startovního čísla nebyl úplně nejlepší nápad. Chtěl jsem běžet někde kolem hranice 5:00min/km, což ale většina lidí kolem mne nechtěla. Problém byl však s předbíháním, lidí všude mraky, místo na předbíhání žádné. První kilometr tedy spíše než běh připomínal kličkovanou.
Někde po 2. km obrovský běžecký had trochu protrhal a už nebyl problém nacházet místo pro předběhnutí. Razil jsem si tedy cestu svým tempem kontrolovaným podle 85% TF max. Běželo se mi absolutně nádherně, sluníčko svítilo, vítr nefoukal, nic mne nebolelo, idylka. Trasu jsem si vyloženě užíval. Usmíval jsem se do kamer, foťáků, mával divákům, prostě paráda.
Na 5. km byla první občerstvovací stanice. Přemýšlel jsem, jakým způsobem se občerstvit, zda zpomalit do chůze a vklidu se napít, nebo vůbec nezpomalovat a zkusit to za běhu. Nakonec jsem zvolil druhou variantu, zjistil jsem ale, že při běhu se z kelímku moc dobře pít nedá, dobře polovina ionťáku skončila na bradě a na triku :-) Na občerstovačce na 10. km jsem tedy už trochu zpomalil a dal si i kousek banánu.
Samotného mne překvapilo, jak se mi dařilo držet rovnoměrné tempo. Na 10. km jsem byl za 50.02, tedy skoro přesně 5:00min/km.
Lehké problémy začaly na 13. km při zamíření do Nuslí. Začaly mi lehce tuhnout lýtkové svaly. Nic vážného, ale už to nebyl tak úplně bezstarostně bezbolestný běh.
Opravdové problémy začaly mezi 16. a 17. km, kdy se trasa stáčela směrem na Smíchov. To už svaly ztuhly opravdu nechutně a já začal citelně zpomalovat. Od 18. km do konce už to bylo čiré utrpení, od přejití do chůze už mi moc nechybělo. Jediné co mi v přerušení běhu zabránilo byla jistota, že jak půjdu do chůze, tak už se znovu nerozběhnu. Nakonec jsem se pomalým tempem dobelhal až do cíle, ani na nějaký cílový finish jsem neměl sílu.
Doběhl jsem v čase 1:48:17 (Real time). Navzdory pekelně těžkému závěru naprosto úžasný čas. I když jsem do závodu nešel s nějakým pevně daným cílovým časem, tajně jsem doufal, že pod 1:50 by to mohlo jít. A vyšlo to :-)
Tady je tabulka mezičasů, jak mi přišly na email:
Závod celkově hodnotím pozitivně, vše bylo podle mě perfektní, jediným zklamáním je čas vyrytý na medaili, kdy jméno ani čas, není skoro vidět.
Za 6 týdnů mě čeká meta nejvyší, maraton. Po zkušenosti z půlmaratonu si zatím uběhnutí maratonu nedokážu představit. Vzhledem k vytuhnutí svalů už na 16. km je nepředstavitelné, jak pak dokážu uběhnout ještě jednou tolik.
Jinak ze závodů. Příští týden jdu na atletický sedmiboj "Zlatá teniska" (to bude teprve sranda, když jsem polovinu disciplín nidky nedělal :-) a v neděli si půjdu střihnout přespolní závod nad Modřanskou roklí na 10km. Také zvažuju účast na Pardubickém půlmaratonu, říkam si, že to bude možná kvalitnější příprava než klasický dlouhý běh. Ještě uvidím :-)
Edit:
Parádní aplikace v Google maps. Můžete si vyhledat svoje kamarády, vložit je do seznamu a vidět jak jste všichni běželi. Krátký návod na použití je pod mapou. http://google-maps.praguemarathon.com/index.html?lang=cs
Na závěr pár fotek
V sobotu ráno jsem vstal někdy kolem 9. (ano, pořádně jsem se vyspal :-)) Nasnídal se (ovesné vločky s mlíkem), nachystal si věci, chvíli se poflakoval po bytě a vyrazil směrem Rudolfinum.
Už na Černém Mostě jsem viděl aspon 30 červenobaťůžkářů a čím jsem se přibližoval k centru, tím více se jich objevovalo. Na přestupu na Můstku snad v metru nebyl nikdo jiný než závodníci půlmaratonu.
Osobní baťohnosič a fotograf v jedné osobě ještě nedorazil, tak jsem si dal krátkou procházku kolem startovních koridorů a technického zázemí. Po předání batohu s náhradními věcmi jsem se šel trochu rozklusat a protáhnout. Pak již nebylo na co čekat, tak jsem zalezl do svého koridoru dle přiděleného startovního čísla. Zbývalo asi 15 min do startu. Čím více se start blížil, tím víc se můj tep zvyšoval, aniž bych cokoli dělal. Těsně před startem jsem měl tepovku jako kdybych už dávno vyrazil :-)
Hned po odstartování jsem zjistil, že zařazení se do koridoru podle startovního čísla nebyl úplně nejlepší nápad. Chtěl jsem běžet někde kolem hranice 5:00min/km, což ale většina lidí kolem mne nechtěla. Problém byl však s předbíháním, lidí všude mraky, místo na předbíhání žádné. První kilometr tedy spíše než běh připomínal kličkovanou.
Někde po 2. km obrovský běžecký had trochu protrhal a už nebyl problém nacházet místo pro předběhnutí. Razil jsem si tedy cestu svým tempem kontrolovaným podle 85% TF max. Běželo se mi absolutně nádherně, sluníčko svítilo, vítr nefoukal, nic mne nebolelo, idylka. Trasu jsem si vyloženě užíval. Usmíval jsem se do kamer, foťáků, mával divákům, prostě paráda.
Na 5. km byla první občerstvovací stanice. Přemýšlel jsem, jakým způsobem se občerstvit, zda zpomalit do chůze a vklidu se napít, nebo vůbec nezpomalovat a zkusit to za běhu. Nakonec jsem zvolil druhou variantu, zjistil jsem ale, že při běhu se z kelímku moc dobře pít nedá, dobře polovina ionťáku skončila na bradě a na triku :-) Na občerstovačce na 10. km jsem tedy už trochu zpomalil a dal si i kousek banánu.
Samotného mne překvapilo, jak se mi dařilo držet rovnoměrné tempo. Na 10. km jsem byl za 50.02, tedy skoro přesně 5:00min/km.
Lehké problémy začaly na 13. km při zamíření do Nuslí. Začaly mi lehce tuhnout lýtkové svaly. Nic vážného, ale už to nebyl tak úplně bezstarostně bezbolestný běh.
Opravdové problémy začaly mezi 16. a 17. km, kdy se trasa stáčela směrem na Smíchov. To už svaly ztuhly opravdu nechutně a já začal citelně zpomalovat. Od 18. km do konce už to bylo čiré utrpení, od přejití do chůze už mi moc nechybělo. Jediné co mi v přerušení běhu zabránilo byla jistota, že jak půjdu do chůze, tak už se znovu nerozběhnu. Nakonec jsem se pomalým tempem dobelhal až do cíle, ani na nějaký cílový finish jsem neměl sílu.
Doběhl jsem v čase 1:48:17 (Real time). Navzdory pekelně těžkému závěru naprosto úžasný čas. I když jsem do závodu nešel s nějakým pevně daným cílovým časem, tajně jsem doufal, že pod 1:50 by to mohlo jít. A vyšlo to :-)
Tady je tabulka mezičasů, jak mi přišly na email:
| Split | Time | min/Km | Delta | min/Km | RealTime |
| 5 Km | 0.27.49 | 5,33 | 0.27.49 | 5,33 | 0.25.07 |
| 10 Km | 0.52.44 | 5,16 | 0.24.55 | 4,59 | 0.50.02 |
| 15 Km | 1.18.14 | 5,12 | 0.25.30 | 5,05 | 1.15.32 |
| Finish | 1.50.59 | 5,15 | 0.32.45 | 5,22 | 1.48.17 |
Závod celkově hodnotím pozitivně, vše bylo podle mě perfektní, jediným zklamáním je čas vyrytý na medaili, kdy jméno ani čas, není skoro vidět.
Za 6 týdnů mě čeká meta nejvyší, maraton. Po zkušenosti z půlmaratonu si zatím uběhnutí maratonu nedokážu představit. Vzhledem k vytuhnutí svalů už na 16. km je nepředstavitelné, jak pak dokážu uběhnout ještě jednou tolik.
Jinak ze závodů. Příští týden jdu na atletický sedmiboj "Zlatá teniska" (to bude teprve sranda, když jsem polovinu disciplín nidky nedělal :-) a v neděli si půjdu střihnout přespolní závod nad Modřanskou roklí na 10km. Také zvažuju účast na Pardubickém půlmaratonu, říkam si, že to bude možná kvalitnější příprava než klasický dlouhý běh. Ještě uvidím :-)
Edit:
Parádní aplikace v Google maps. Můžete si vyhledat svoje kamarády, vložit je do seznamu a vidět jak jste všichni běželi. Krátký návod na použití je pod mapou. http://google-maps.praguemarathon.com/index.html?lang=cs
Na závěr pár fotek
16-22.3
Posledny "trenovaci" tyzden pred polmaratonom.V pondelok som pouceny z minuleho tyzdna dal tempovy beh, 4:48/km, 10km, priemerne tepy 171, takze len trosku viac ako minuly tyzden. Celkom ma rozhodili 3 telefoaty s Lbc ,takze som nakoniec telefon vypol, nech je klud. Mal som pocit, ze o mnoho rychlejsie to uz nejde, lae pri pohlade na tie tepy by to snad ist malo, tak uvidime.Utorok rano brusle,
9.3.-15.3
V pondelok rano do prace, poobede kolo.V utorok rano na kole, aj s krabicami z IKEA pre Marianu, tak to bolo celkom vyzivne, nastastie to je len tych 6km.Poobede som si skusil opat FR305 a virtualneho partnera, opat 4:55/km, teraz ale 13.5km, tepy prie...
2-8.3
Tento tyzden opat krasne vychadzalo striedanie kola a behu.Pondelok rano zvolna do prace.Utorok som si nastavil FR305 na 4:55/km a isiel som po druhom brehu Labe, planoval som az k hydrarni v Podebradoch a do Zbozi, ale nakoniec som vymakkol a prebehol...
23.2-1.3
Toto mal byt prvy tyzden, ked zacnem behat trosku rychlejsie, taka priprava na dva tyzdne behu podla atl. treninku. Mal som dovolenku, a nikam sme nesli, takze som sa snazil byt doma, bolo to super, zase trosku byt s holkami... No a tak to behanie sice...
Není čas.
Jak vidno zanedbávám svůj blog. Tento rok je trochu hektický a snažím se to zvládat jak nejlépe umím. Teď se naplno věnuji rozjezdu SK Městská policie Kadaň. Začátky jsou opravdu těžké. Nejhorší je zabředávání do daňových a účetních věcí. Jakožto samouk se v tom pěkně koupu. Ale určitě to zvládnu. Den ode dne se učím stále nové věci . Jestli někdo z vás má zkušenosti ohledně vedení SK a byl by mi ochoten do začátku trochu poradit, budu vděčen.
Učený z nebe nespadl......
Učený z nebe nespadl......
Ultra Pre-Spring Brno Outdoor 2009
Myšlenka vyřizovat věci po úřadech ve městě formou běhu mi rozhodně není cizí. Vlastně docela dobrá záminka. Oběhat 13 míst v Brně a vyřídit na nich 15 úkolů za pouhé 4 hodiny brutto není rozhodně špatné. Vybral jsem si k tomu...