13. týden
Pondělí: volno
Úterý: Běh: rozklus, ABC, běh 30 min při 150, výklus. Celkem 50 min
Středa: volno
Čtvrtek: Běh: ABC, kompenzační. Celkem: 30 min
Pátek: volno
Sobota: Baroko cross 1/2 maraton. Celkem: 2:26:24
Neděle: Běh: kompenzační. Celkem: 30 min
Celkem:
V úterý jsme měla běhat 1:40 hod, ale nebyla jsem toho schopná. Tak jsem dala aspoň něco málo pod hodinu. O Baroko závodě napíšu více později. Prožili jsme sobotu naplněnou během. Já jsem běžela dopoledne půlmaraton a Robert večer Tesco běh v Praze. 10 km dal za 42 min. Což je naprosto skvělý výsledek.
Úterý: Běh: rozklus, ABC, běh 30 min při 150, výklus. Celkem 50 min
Středa: volno
Čtvrtek: Běh: ABC, kompenzační. Celkem: 30 min
Pátek: volno
Sobota: Baroko cross 1/2 maraton. Celkem: 2:26:24
Neděle: Běh: kompenzační. Celkem: 30 min
Celkem:
V úterý jsme měla běhat 1:40 hod, ale nebyla jsem toho schopná. Tak jsem dala aspoň něco málo pod hodinu. O Baroko závodě napíšu více později. Prožili jsme sobotu naplněnou během. Já jsem běžela dopoledne půlmaraton a Robert večer Tesco běh v Praze. 10 km dal za 42 min. Což je naprosto skvělý výsledek.
Ironman Borówno – Polsko
Kdyby mi někdo začátkem roku řekl, že v letošní sezóně pojedu tři ironmany, pomyslela bych si hned, že je duševně nemocný. Původně jsem plánovala dokončit jen jeden dlouhý závod. Po mé premiéře v červnu v Otrokovicích však přišla možnost zúčastnit se dalších dvou dlouhých závodů, a protože jsem už trochu tušila o co jde a mám ráda nové výzvy, tak jsem neváhala a s účastí souhlasila.
Ve čtvrtek 2.9.2010 jsme se s Tomem a Jirkou vydali...
www.kaera.webnode.cz
www.kaera.webnode.cz
Půlnoční psaní před koncem léta
Dostal jsme strach, aby mi blog nesmazali pro neaktivitu, tak se vyznávám z neschopnosti přestat psát. Pokud budete mít rádi větrný blog i jako nepravidelný čtvrtletník, kde nebude zdaleka vše, co podnikám, ale kde se s vámi čas od času pokusím podělit o vše, čeho je mé srdce, hlava i oči plné...pak jste vítáni.
Ale opravdový článek se vynoří až koncem září. A držte mi palce ve všem, pak hlavně ve škole.
Místo pozdravu posílám závratné mávnutí křídly, z Velkého Choče. Stejné pocity přeji všem, a nejvíce sobě, znova a znova. Tohle je bez možnosti přesycení.
Ale opravdový článek se vynoří až koncem září. A držte mi palce ve všem, pak hlavně ve škole.
Místo pozdravu posílám závratné mávnutí křídly, z Velkého Choče. Stejné pocity přeji všem, a nejvíce sobě, znova a znova. Tohle je bez možnosti přesycení.
eXtremeMan Nagyatád
Ve čtvrtek 12.8. jsem s Tomášem a Ivošem vyrazila do Maďarska, kde se o víkendu konal 20.ročník závodu eXtremeMan. Na místo jsme dojeli v podvečer, právě včas na probíhající pastaparty :). Ubytováni jsme byli v malém domku se zahradou, nedaleko centra závodu.
Pátek probíhal ve znamení aklimatizace na místní podnebí - velká vlhkost+vedro, lehkého tréninku všech disciplín a vyřízení nezbytných předstartovních formalit. Jakákoli komunikace s pořadateli byla velice...
www.kaera.webnode.cz
www.kaera.webnode.cz
Doksyman – můj první half Ironman
V neděli jsem se vypravil k Máchovu jezeru na vrcholový závod mé první triatlonové sezóny. Na můj první Half Ironmanský závod. Veškerá triatlonová příprava směřovala k tomuto závodu. Trvala 5 měsíců během kterých jsem naplaval přes 70 km, na kole ujel 1200km a naběhal 600km.
V sobotu jsem se snažil nepodcenit předzávodní přípravu a hlavně nic nezapomenout. Takže jsem si vše pěkně vyskládal a projížděl tam a zpět jestli mi něco nechybí.
Předzávodní noc proběhla bez problémů, vyspal jsem se parádně, ale ráno už jsem nemohl dospat. Na snídani jsem si dal asi půl kila rýžové kaše, abych měl na co šlapat. Veškeré věci jsem měl už z předešlého dne nabalené v autě, takže žádné velké oplejtačky a vyrazili jsme s přítelkyní směr Máchovo jezero.
V pořádku jsme dorazili, bez problémů jsem si vyzvednul startovní číslo vybalil věci z auta a dotáhnul vše do depa. Depo už bylo dost zaplněné, takže docela problém najít místo, ale podařilo se. Hezky jsem si vše poskládal a už jsem se soukal do neoprenu.
Start plavání byl z pláže, která byla hezky široká. Trochu nepříjemné bylo jen velmi zvolna se svažující dno. Člověk musel jít tak 50m aby se vůbec mohlo začít plavat. Bóje byly dost daleko, takže se dalo předpokládat, že na první nebude nijak velká mela. Na můj vkus byly až moc daleko, jsem je bez brýlí skoro neviděl.
Na start plavání se stavím dozadu a na kraj, znám svoje plavecké schopnosti, resp. neschopnosti. Ale už je tu výstřel a všichni ti neoprenoví maníci a máničky se hrnou do vody. Koukám jak puk, skoro všichni hned skáčou šipku, postaví se, znovu odrazí a takhle pořád dál, takový delfín. Hm, zkouším taky a má to co do sebe, v té malé hloubce je to mnohem rychlejší jak plavání. Jak je pláž velká, tak to na začátku není ani nijak hrozná mela, jak se začalo plavat, tak mi párkrát někdo sáhnul na zadek, jednou jsem dostal loktem do brýlí, ale jinak v pohodě. Nasazuju svoje mírné plavecké tempo a při nádechu sleduju jestli někdo plave vedle mě, tedy držím správný směr. Celkem to ubíhá, než se naděju, je tu první bóje, ještě tak vědět po jaké vzdálenosti byla. Další bóji absolutně nevidím, tak doufám, že ty desítky plavců co vidím mají lepší oči a plavu za nima. Pěkně si plavu, žádný stres, nechci se zničit, ještě toho mám spoustu před sebou. Najednou se kolem mě začne vařit voda, je to samá ruka a noha. Dojel mě nějaký balík plavců a ženou se přeze mě. Kašlu na ně, jedu bokem, nemám plavecké balíky rád, abych někomu sahal na nohy, nebo někdo mě, to není pro mě. A je tu druhá bóje, už mě začínají bolet ruce, doufám, že bude konec. Když se ale chvíli zastavím a rozhlídnu, koukám jak puk jak je to daleko zpátky na pláž, no co mi zbývá, plavu dál. Hm, nezpomaluju, ale ruce přestávají bolet, že bych se dostával do tempa? Asi jo, začíná mě to bavit :-)) Sice vlny jak na moři, ale je to celkem to jde.
Pláž už se blíží, posledních pár metrů delfínkem a vybíhám na koberec. Čas 38:40, chtěl jsem pod 40min, takže splněno, super. Depo nijak nehrotím, hezky oblíknu dres, nahodím do kapsičky jídlo, náhradní duši, v klidu obuju tretry a vyrážím. První depo kolem 5 min.
Od začátku se snažím kolo moc nehnat. Přesto tepy se drží kolem 170, plavání asi trošku rozpumpovalo srdce. Fouká poměrně silný vítr, ale dost často se jede lesem, kde to není tolik cítit. Snažím se zalehat do hrazdy co to jde a hezky si to fičím. Trať je dost vlnitá, ale jede se mi příjemně. První 30km okruh mám za cca 55 min, průměrná rychlost necelých 33km/hod. To jde. Plánoval jsem dát cyklistiku za 2h50min, takhle by to bylo ještě míň. Skoro celý první okruh někoho předjíždím, mě předjeli jen asi 2 lidi. Ke konci druhého okruhu si říkám, že by mohl být čas na magnesium proti křečím, lupnu tam jednu tubu, zapiju a valím dál. Žádné křeče jsem sice neměl, ale prevence je důležítá. Po 10 min dávám první gel. Sice pořád relativně pohoda, ale jíst se musí. Druhý okruh shodně jako první za cca 55 min. A máme tu 70.km cyklistiky a příchod krize. Začíná mě dost bolet kyčel, cítím náběh na křeče ve stehnech a přidávají se hodně nepříjemné křeče do břicha, že by z gelu? Další gel teda radši nedávám. Dost zpomaluju. Už v podstatě nemůžu lehnout do hrazdy, hned přijdou křeče do stehen. Žene se přeze mě jeden cyklista za druhým, už chci z toho kola pryč. Do depa dojíždím po 2h52min. Sice v rámci toho co jsem chtěl, ale necítil jsem se vůbec dobře.
Depo beru opět v klidu, sundávam cyklistický dres a tretry, obouvám běžecké boty, nahazuju triko a rozvážně hezky pomalu se vydávám na půlmaraton. Po kole jsem neuvěřitelně ztuhlý, no snad se to rozhýbe. Kousek za depem je hned občerstvovačka, piju vodu, beru kelímek s kolou. Jak tam lupnu kolu začne mě hodně silně píchat v boku, musím zastavit, vůbec to nejde. Zkouším to rozejít, dá se to, ale rozběhnout se ani náhodou, křeč je hned zpátky. První 3km za 24 min víc chůzí než během, to to hezky začíná. Gel radši neriskuju, ty křeče v břiše při kole byly hodně nepříjemné. Na občerstvovačkách piju hodně vody, sním banán a indiánským během se plazím do cíle prvního 7km okruhu. Dávám ho za 52min. Počítám a zjišťuju, že když se aspoň trochu rozběhnu, tak by to pořád mohlo vyjít pod 6 hodin. ¨
Zkouším teda do druhého okruhu zatnout zuby a běžet. Docela to jde. Tři kilometry dávám aspoň trochu rozumným tempem 5:30min/km. Pak ale přichází nebezpečné mletí ve střevech a dávám si neplánovaný sprint do lesa. Zdržel jsem se jen asi 2 minutky, takže nic hrozného, ale už se zaboha nejsem schopen rozběhnout jako předtím. Takže zase střídám běh s chůzí. Kus před koncem druhého okruhu mě začínají chytat křeče do lýtek. Dávám magnesiovou tubu, vůbec nepomáhá. No nějak už to doklepu. Druhý okruh za 45min. Pod těch 6 hodin by to pořád ještě šlo, ale musel bych skoro celou dobu běžet. To nedávám. Pokračuju do třetího, posledního, okruhu. Běžím, jdu, jdu, běžím, jdu, jdu, jdu, běžím... Plán pod 6 hodin definitivně padá. Začínají mě chytat stejné křeče do břicha jako nakole. Že by mi nesedl ten magnesiový roztok? Dávám další sprint do lesa, napětí povoluje, ale už nemám sílu se do cíle snažit dostat během. Zbytek skoro celý jdu, jen asi 200m před cílem začnu běžet, ať to nevypadá tak blbě. Jsem v cíli. Půlmaraton za neuvěřitelných 2h40min. Mazec. Celkový čas 6h21min40sec. Jsem HalfIronman. Ale nemám sílu se z toho nějak radovat.
V cíli tak na 10 minut lehám a snažím se vzpamatovat. Pomalu si uvědomuju, že už to je opravdu za mnou. Vzpomínám, jak jsem se cítil po svém prvním půlmaratonu a po prvním maratonu. Bylo to dost podobné. Neuvěřitelná únava. To ten ironman bude mazec. Ten závod je ale ještě daleko, skoro celý rok mám na přípravu, takže hurá do ní, ať se nemusím na závodě tak trápit.
my longest run
Nádherné letní počasí vybízí k vyběhnutí do hor. Ve 4 odpoledne na lanovku - už po vyběhnutí k lanovce z mě lije jak z konve, na lanovce trochu vyhladnutí a od horní stanice vybíhám. Bez zastávky až na Ostrý, kde 10 minut pauza při...
Co to stojí stát se triatlonistou?
Přemýšlel jsem, kolik jsem vůbec utratil peněz pro to, abych se ze mě stal triatlonista. Napadlo mě myšlenky hodit sem, aspoň si to ujasním a možná si aspoň někdo udělá představu. Výdaje rozepíšu pro každou disciplínu zvlášť. Kvalita všeho vybavení není nejvyšší, ale ani to nejsou nějaký šméčka. Taková střední třída bych řekl. A pro případné čtenáře, pro to aby se člověk triatlonistou stal není potřeba v podstatě vůbec nic z toho co jsem koupil. Dá se to odplavat v šortkách, odjet na skládačce a odběhnout ve vietnamkách. Jak kdo chce :-))
Kde najdu, tak uvedu i link někde v obchodě, ale skoro nic jsem nekoupil nové. Dost toho je přes inzerát.
Plavání
- Plavky - 700 Kč (do té doby jsem do bazénu chodil v šortkách)
- Plavecké brýle - 400 Kč
- Plavecké ploutve - 450 Kč
- Plavecké gumy na posilování - 270 Kč
- Neopren - 3000 Kč
- 10hodin plaveckého kurzu - 2500 Kč (potřeboval jsem se naučit nějak rozumně základy
Celkem: 7320 Kč
Cyklistika
- Silniční kolo - 24000 Kč (Myslím, že docela výhodná koupě, model jako v odkazu, jen komplet osazeni Shimano Dura-Ace)
- Nášlapné pedály - 1000 Kč
- Tretry - 1700 Kč
- Časovkářská hrazda - 2200 Kč
- Pumpa - 400 Kč
- Cyklistické kalhoty + dres - 1200 Kč
Celkem: 30500 Kč
Běh
- Běžecké boty - 2500 Kč
- Sporttester - 3300 Kč (využitelný i na kole)
- Triatlonové kalhoty - 1000 Kč (závodní - využitelné na plavání, kolo i běh)
Celkem: 6800 Kč
Kompletní účet za to stát se triatlonistou: 44620 Kč. Není to úplně levný koníček :-)))
Předbojský triatlon
Včera jsem absolvoval poslední sprint triatlon před vrcholem sezóny, mým prvním Half Ironmanem. Vyjel jsem si do Předboje na triatlon délek 750-28-5 s bezhákovou cyklistikou, což bylo super, od pátku mám na kole časovkářskou hrazdu :-)
Abych pravdu řekl, tak když jsem viděl, že celou noc i dopoledne propršelo, tak se mi moc nechtělo, nakonec jsem se přemohl a nelituji. Bylo příjemně teplo, pod mrakem, ideální závodní podmínky.
Registrace proběhla rychle bez problémů, takže hurá do depa. Snažil jsem se hezky poskládat všechny věci tak, abych nic nezapoměl. Helmu na hrazdu, do helmy brýle, na to triko. Na levou stranu od kola cyklistické tretry, napravo běžecké boty, na ně číslo. Na minulém triatlonu jsem si ho zapoměl vzít, takže pěkně na boty, abych ho nepřehlídl. Jdu se trochu proběhnout, zjišťuji, že rybnik, kde se plave je od depa tak 300 metrů po asfaltu a kamínky, to bude celkem náročný přeběh. Vidím, že si někteří k výběhu z rybníka chystají boty, tak se ptám, cože se to děje a ono jsou prý na přeběh povoleny běžecké boty, tak šup pro ně do depa.
Rybník je takový pomenší, budou se plavat 2 okruhy, první bójka je asi tak po 150 metrech, tak si říkám, to bude asi pěkná mela. Startovalo se z vody, místa bylo hodně, takže dobrý.
A je tu start, takticky chviličku čekám, ať se nemusím mlít se stejně lepšími plavci. Taktika vychází na výbornou, na první bójce jsem skoro sám, dál také. Plavu si pěkně svoje tempíčko a celkem to odsejpá. 6x jsem musel kolem bójky, 6x jsem u bójky trochu napil. Zatáčky mi nějak nejdou. Z vody jsem vylézal někde ke konci druhé třetiny startovního pole. Hezkým poklusem jsem si to dal do depa, zahodil běžecké boty, naházel na sebe cyklistické propriety a šup na trasu.
Hned od začátku jsem začal bušit jak smyslu zbavený, nevím proč, prostě jsem měl dobrou náladu :-))) Tepy kolem 180, po plavání pěkně ztuhlý, ale nic to, stejně jsem valil. Hned zalehám do hrazdy pevně rozhodnut být na ní až do konce, když už jsem si ji za ty nekřesťanský peníze koupil, tak ji aspoň využiji. Nojo, se lehko řekne, ale jak na ni nejsem zvyklý, tak mi po chvíli tuhnou ramena a musím se trošku protáhnout normální jízdou, tak aspoň jdu do stoje a protahuju při pořádném zabírání. Každopádně z hrazdy mám super pocit, schválně jsem si testoval co taková hrazda udělá, takže jsem jel normálně s úchytem na brzdách, pak přehodil na hrazdu a šup, na tacháči byly o 3km v hodině víc. Paráda. Cyklistika měla 4 kola, pokaždý se projíždělo kolem rybníka, kde byl špalír diváků co dokonce celkem kvalitně povzbuzovali. Bylo to i trochu z kopce, takže jsem tam vždycky zalehl do hrazdy a pořádně kolem nich prosvištěl. Připadal jsem si jak profík, dobrý pocit jsem z toho měl :-)) Jinak na cyklistice nic mimořádného, snad kromě toho když mě předjel první závoďák o kolo. To jsem si zrovna svištěl z mírného kopce po pěkném asfaltu rychlostí tak 45km/hod když najednou hučení jak kdyby jela motorka. Tak si říkám, ha, rozhodčíci se neflákají, kontrolují hákování a nemilosrdně trestají 2 minutama na trestné lavici, nebo čím se to trestá hákování :-) Ale motorka to nebyla, to jen maník s plným zadním kolem (jakože v kole neměl špice, ale jen dřevěnou desku, nebo z čeho se to dělá). No svištělo mu to pěkně, tak šedesátkou mohl jet.
Kolo celkem spokojenost za 51:40, průměrnou 32,5km/hod.
Do depa jsem dojel pěkně v pohodě, žádný stres, zahodil jsem kolo, helmu, tretry, nazul boty a už jsem si to mířil do prvního běžeckého okruhu ze 2. Hned na začátku se ukázalo, že jsem kolo trochu přepískl, prostě křeče jak svině. Místo abych to teda napálil a běžel si pro vítězství, no dobře, to asi ne, ale tak prostě abych si běžel, tak jsem jen tak pajdal a doufal, že to přejde. Naštěstí zhruba po 500m křeče opravdu ustaly a mohl jsem to napálit. No, mohl, ale nenapálil, nějak ty nohy byly tuhé, takže jsem dál spíš jen klusal. Na konci prvního okruhu mě předbíhalo pár lidí co sprintovali do cíle, jeden z nich měl číslo místo vepředu, tak vzadu. V duchu jsem si říkal, chacháá, číslo má být vpředu na běhu, budeš mít problémy. Pro jistotu jsem si zkontroloval svoje číslo a ejhle, já nemám číslo pro jistotu vůbec. Jsem ho blbec zapoměl v depu, protože jsem ho sundal z běžeckých bot, když jsem je bral pro přeběh z plavání. Ále, neběžím o zlatý trenky, tak si prostě po 1. okruhu doběhnu do depa pro něj. Moc se jim nechtělo mě tam pustit, ale probil jsem se, pak ještě nějaký obštrukce jakože já opravdu neběžím teprve z kola, ale byl jsem si jen pro číslo a už jsem pádil do druhého okruhu. Po chvíli jsem předbíhal chlapíka co měl kolem krku barevnou šňůru označující, že je v druhém kole, sakra, tu nemám, jsem si nevzal jak jsem to vzal oklikou přes depo. No tak co, nejsem na olympiádě, tak to snad na konci ukecám, že už to mám opravdu za sebou a ne jen jedno kolo. Druhé kolo se mi aspoň běželo opravdu dobře, už jsem si místy i připadal, že běžím, takže nakonec z toho nebyl zas až tak špatný čas. Nebylo to plných 5km, ale zhruba 4,8. Čas běhu jsem měl 20:41, což odpovídá průměru 4:19min/km. Na to jaký jsem měl první kolo problém docela spokojenost.
Skončil jsem na 18. pozici v kategorii, celkem nevím. Ale závodní pole bylo celkem nabušené, v mé kategorii bylo totiž jen 20 závodníků, z toho jeden měl DNF :-(( Ale co, vyhrávat budu až budu mít víc natrénováno :-))
Určitě patří pochvala organizátorům, k závodu nemám žádnou výtku. Potěšilo opravdu hlídání hákování rozhodčími při cyklistické části a na běhu 2 občerstvovací stanice na 2,4km okruhu, kdy kolem jedné se probíhalo 2x, čili celkem 3 stanice bylo fakt super, i když nebyl takový hic jako v sobotu.
Tohle byl zatím můj poslední závod, teď začíná měsíc bušení objemů a 15.8. start na mém prvním Half Ironmanském závodě.
běh na Ostrý – vrchol
Venku sice pařák a teploty přes 30 stupňů, ale to nesmí člověka odradit. V horách je přece jen chladněji a tak jsem před půl osmou vyrazil z Kozince. Slunce ještě trochu pálilo, proto jsem zvolil severovýchodní zelenou trasu na Ostrý...
První triatlonový závod
Úplně první závod jsem absolvoval 29.5. na Orlíku. Jednalo se o sprint triatlon v terénu. Podle propozic se trasa dá absolvovat na trekovém kole, což bylo pro mě důležité, MTB nemám.
Na tento závod jsem si půjčil na plavání neopren. Plavat v 13 stupňové vodě je tak pro otužilce, ne pro mě. Byl jsem docela zvědavý, co neopren s mým plaváním udělá, všude jsem četl, že by měl pomoci.
Na závodě jsem potkal pár známých, tak jsem trochu pokecal a přijal poslední rady a doporučení. Hned jak jsem se začal soukat do neoprenu, ukázalo se, že to není žádná sranda se do něj dostat, trvalo mi to tak 10 min. Nakonec jsem ho na sebe nasoukal, ale už mi nezbyl čas na rozplavání, tak jsem se aspoň namočil. Voda v neoprenu krásně příjemná.
Na start plavání se postavilo asi 70 lidí a musím říct i v tomto počtu byl start hezká mela, fakt si nedokážu představit nějaké zahraniční závody, kde je klidně několik tisíc závodníků. Dostal jsem pár kopanců a šťouků, naštěstí nic vážného a po chvíli se pole docela natáhlo. Poprvé jsem plaval na volné vodě a musím říct, že vodící čára v bazénu má něco do sebe, kličkoval jsem jak postřelený zajíc. Nejsem žádný plavec, plavat jsem začal v podstatě začátkem roku a ni jak jsem to nehrotil, takže uplavat 600m v kuse se ukázalo jako celkem problém, musel jsem párkrát proložit prsa, ale aspoň jsem se srovnal na bójku :-) Z vody jsem vylézal za 12:17 na konci první poloviny startovního pole, na to jak jsem se trápil to není zas tak špatný čas.
Přechod k depu byl docela chuťovka. Hned z vody asi 400m do strmého kopce. Byl jsem hezky ztuhlý, takže jsem se spíš šoural, než běžel. Ani nevím, jak dlouho mi trvalo první depo, ale snad to bylo rozumně rychlé, ponožky jsem ani nedával a hned skočil do treter, nasadil helmu a valil.
Kolo se jelo po lesních cestách, ne volným terénem, proto asi bylo psáno, že se dá jet i na trekovém kole. Asi by se to i rozumně dalo jet, možná i líp než na MTB, kdyby cesty nebyly tak šíleně podmáčené. Takhle mi zadní kolo jezdilo ze strany na stranu a o pořádné jízdě jsem si mohl nechat zdát, spíš jsem se trápil. Do depa jsem přijížděl zhruba po 55 minutách, zablácený i za ušima.
Měl jsem docela obavu z přechodu kolo-běh. Ale bylo to úplně v pohodě, zhruba po 100metrech povolila počáteční ztuhlost a už jsem si běžel svoje. Asi to bylo i tím, že kolo jsem nejel nijak na krev, ale spíš takovou bahnitou projížďku. V běhu jsem si věřil nejvíc, přece jen by to měla být moje silná disciplína. Dle očekávání jsem hned od začátku začal sbírat závodníky před sebou i když jich nebylo zas tolik v dalších kolech už jich bylo mnohem víc, jak jsem předbíhal ty co dojeli za mnou a ty co jsem bral o kolo. Běh měl jen 4,2 km, takže docela krátké a rychlé s jedním dost prudkým výběhem, kde jsem měl co dělat nepřejít do chůze.
Do cíle jsem doběhl jako 26. ze 70 závodníků v čase 1:28:41. Podle mě dobré umístění na to, že to byl můj první triatlon. Bohužel jsem se po závodě moc nezdržel a brzo valil domů. Až doma jsem zjistil, že jsem skončil 2. v kategorii, škoda, mohl jsem si užít bednu hned na prvním závodě :-)
Na tento závod jsem si půjčil na plavání neopren. Plavat v 13 stupňové vodě je tak pro otužilce, ne pro mě. Byl jsem docela zvědavý, co neopren s mým plaváním udělá, všude jsem četl, že by měl pomoci.
Na závodě jsem potkal pár známých, tak jsem trochu pokecal a přijal poslední rady a doporučení. Hned jak jsem se začal soukat do neoprenu, ukázalo se, že to není žádná sranda se do něj dostat, trvalo mi to tak 10 min. Nakonec jsem ho na sebe nasoukal, ale už mi nezbyl čas na rozplavání, tak jsem se aspoň namočil. Voda v neoprenu krásně příjemná.
Na start plavání se postavilo asi 70 lidí a musím říct i v tomto počtu byl start hezká mela, fakt si nedokážu představit nějaké zahraniční závody, kde je klidně několik tisíc závodníků. Dostal jsem pár kopanců a šťouků, naštěstí nic vážného a po chvíli se pole docela natáhlo. Poprvé jsem plaval na volné vodě a musím říct, že vodící čára v bazénu má něco do sebe, kličkoval jsem jak postřelený zajíc. Nejsem žádný plavec, plavat jsem začal v podstatě začátkem roku a ni jak jsem to nehrotil, takže uplavat 600m v kuse se ukázalo jako celkem problém, musel jsem párkrát proložit prsa, ale aspoň jsem se srovnal na bójku :-) Z vody jsem vylézal za 12:17 na konci první poloviny startovního pole, na to jak jsem se trápil to není zas tak špatný čas.
Přechod k depu byl docela chuťovka. Hned z vody asi 400m do strmého kopce. Byl jsem hezky ztuhlý, takže jsem se spíš šoural, než běžel. Ani nevím, jak dlouho mi trvalo první depo, ale snad to bylo rozumně rychlé, ponožky jsem ani nedával a hned skočil do treter, nasadil helmu a valil.
Kolo se jelo po lesních cestách, ne volným terénem, proto asi bylo psáno, že se dá jet i na trekovém kole. Asi by se to i rozumně dalo jet, možná i líp než na MTB, kdyby cesty nebyly tak šíleně podmáčené. Takhle mi zadní kolo jezdilo ze strany na stranu a o pořádné jízdě jsem si mohl nechat zdát, spíš jsem se trápil. Do depa jsem přijížděl zhruba po 55 minutách, zablácený i za ušima.
Měl jsem docela obavu z přechodu kolo-běh. Ale bylo to úplně v pohodě, zhruba po 100metrech povolila počáteční ztuhlost a už jsem si běžel svoje. Asi to bylo i tím, že kolo jsem nejel nijak na krev, ale spíš takovou bahnitou projížďku. V běhu jsem si věřil nejvíc, přece jen by to měla být moje silná disciplína. Dle očekávání jsem hned od začátku začal sbírat závodníky před sebou i když jich nebylo zas tolik v dalších kolech už jich bylo mnohem víc, jak jsem předbíhal ty co dojeli za mnou a ty co jsem bral o kolo. Běh měl jen 4,2 km, takže docela krátké a rychlé s jedním dost prudkým výběhem, kde jsem měl co dělat nepřejít do chůze.
Do cíle jsem doběhl jako 26. ze 70 závodníků v čase 1:28:41. Podle mě dobré umístění na to, že to byl můj první triatlon. Bohužel jsem se po závodě moc nezdržel a brzo valil domů. Až doma jsem zjistil, že jsem skončil 2. v kategorii, škoda, mohl jsem si užít bednu hned na prvním závodě :-)