Pár „střípků“ ze života běhání II.
1) Minimalismus
Dívám-li se s odstupem krátkého času na to, jak populární se stalo minimalistické běhání a jak se nám minimalismus vlévá i do ostatních odvětví a oborů našeho života (zmíním např. neobvykle styl tech-house v taneční hudbě, který je rovněž minimalistický od klasického stylu house music), je jasné, že firmy se snaží rovněž rychle na to zareagovat a prodávat nám svá minimalistická řešení.
Z velkého šoku mnoha firem, že řada lidí začíná běhat v minimalistických botách, protože existuje řada běžeckých fór, kde se běžci v superlativech vyjadřují o tomto stylu běhání a začínající běžci, běžkyně, pokročilí i možná ti vrcholoví běžci v útoku berou obchody, kde lze nakoupit minimalistické boty, začalo vystřízlivení a rychlá reakce na možnost zaútočit na novou skulinku na trhu. Některým firmám se to podařilo, některým ne, je na každém z nás, jaký produkt nás osloví. Já osobně jsem si vybral firmu Vibram a jejich „pětiprsťáky“ (FiveFingers).
Historie se opakuje, takže je jasné, že dřívější běžci kdysi běhali v podobných botách bez velkého tlumení, s nízkou tvrdou podrážkou a bez vážných zranění, pak někdo přišel s nápadem vytvořit tlumivou botu vhodnou na běh a s úspěchem ji začal prodávat. Byla to firma Nike? Nevím a je to v podstatě úplně jedno, jisté je, že se začínáme navracet k tomu, co jsme už před tím používali a objevili. V jisté míře se dnešní minimalismus stává módním trendem a jsem osobně zvědav, jak dlouho nám vydrží. Deset, patnáct let? Kdo ví…
Subjektivně musím hodnotit, že minimalistická bota nebota má mnoho pozitivních a negativních vlivů na můj styl běhání. Nezávodím, nesnažím se o nějaké rekordy, běhám si prostě pro radost a je mi jedno kde. Běh není můj jediný sport, protože strašně rád jezdím na kole, na bruslích, plavu, posiluji, lyžuji, těch činností je prostě hodně. Vždy je to odvislé od toho, co mě zrovna nejvíce baví. Jednou je to kolo, po druhé zase běhání, po třetí posilování atd.
Jako velké pozitivum vidím u minimalistických bot, že Vás nutí k běhu přes špičku, lépe řečeno přes přední část chodidla (nejde jen o samotné prsty na noze a jejich ohýbání :), což má za důsledek, že chybný styl běhu Vám neodpustí a ani snad nedovolí. To v tlumených botách nenajdete a můžete se díky tomu časem i zranit.
Další velké pozitivum vidím v kontaktu se zemí a samotnou nohou, chodidlem; je to prostě jako nebe a dudy (minimalistická bota a tlumená bota). Ten pocit je úžasný a čirý a v klasických tlumených botách ho pravděpodobně nikdy nezažijete. Ten kontakt Vám díky tomu přináší při vyplavení endorfínů ještě hlubší prožití běžeckých zážitků. Je jasné, že při tom klidně „soptíte“, sotva dejcháte, ale zároveň se prostě neustále smějete. A o to mi při běhu jde, být v pohodě a cítit se fajn. Není přece potřeba si dokazovat, jestli uběhnu pět kilometrů, deset kilometrů, půl maraton nebo maraton, o ultra ani nemluvě, jak si možná spousta dnešních běžců myslí a snaží se to sobě i ostatním dokazovat. V neposlední řadě to často i hodně řeší. Stačí si vzít boty, oblečení a jít si prostě jen tak vyběhnout!
Je v nich ta soutěživost, kterou mám i já a chápu to, ale na druhou stranu si říkám, musím soutěžit za každou cenu? Musím si něco dokazovat, ale proč? To, že nějaký názor má xxx lidí, ještě neznamená, že ten samý musím mít také. Když Vám v počasí budou hlásit, že pravděpodobně zítra odpoledne budou přeháňky, nemyslím si, že je to důvod k tomu, abych si i přes to nevyjel na kole, nešel si zaběhat a všemu slepě věřil. Je to jen o prioritě. Víte, vracím se k tomu počasí z toho důvodu, že jsem jeden den ve zprávách o počasí slyšel podobnou hlášku, přitom všichni víme, že meteorologové ne vždy všechno dopře vypočítají a naplánují – zvláště u počasí, takže jsem si řekl, no co, tak zmoknu, stejně pojedu na kole z práce a je mi to jedno. Celou cestu, a že to bylo cca 20 km, bylo pod mrakem, vypadalo to že už teď má začít pršet, ale nekápla za celou dobu na mě ani kapička, cyklostezka byla naprosto vylidněná, žádného cyklistu jsem skoro nepotkal, to jsem viděl více běžců a v duchu jsem se musel smát. Jel jsem si jak pyšný pán, protože „silnice a stezky byly jen pro mě“ :) Lidé už nemají svůj vlastní úsudek a názor, spoléhají se jen na média a na to co slyší a už nezkoumají, jestli to je skutenč pravda nebo ne. Vliv médií je opravdu pozoruhodný. Někdy mi mí spoluobčané připadají jako „ovčané“, kteří zprávám v médiích slepě věří, při tom média jsou jednoznačně i dnes účelová.
Třetí pozitivum minimalistických bot Vibram FiveFingers spatřuji v úrovni a rychlosti následné regenerace po dlouhých bězích (10 km a více). Zatímco v tlumených botách některé svaly cítím ještě dlouho po té, protože první dva dny se vůbec neozvou, aby pak na sebe upozornily až třetí den, a to s velkou a bolestivou razancí, u pětiprsťáků prostě cítíte nějakou bolest, únavu, ale díky jinému stylu běhu přes špičku – přední část chodidla a ne přes patu, díky tomu, že se musíte snažit běžet pomalými krůčky a rychleji a dbát na styl běhu, Vás bolí úplně jiné svaly. Já cítím většinou plosky nohy, lýtka a …to je všechno! Je to prostě neuvěřitelné, ale stehna vůbec necítím. To v tlumených botách cítím lýtka, občas kolena a stehna. Nedovedu pochopit, čím to je, že z tlumené boty jsem mnohem více vyřízený, i když to třeba první dva dny nevypadá, ale z minimalistické boty maximálně den a druhý den můžu v podstatě běžet znova, pokud to, jak se mi občas podaří, nepřeženu. Vysvětlení je asi takové, že to bude tím, že tlumená bota Vás prostě „hýčká“, dovolí Vašim chodidlům při delším běhu a únavě „našlapovat“ nesprávně, ale tím Vám vlastně nepomůže, jen problém oddaluje a zpětně si za to vezme např. ve formě vážného zranění i velkou daň. Je jedno, jestli při běhu v tlumené obuvi našlapujete přes patu nebo přes přední část chodidla, každá tlumená bota může být uzpůsobena jinak, o tom bych se nechtěl ani hádat, ale díky těm technologickým vymoženostem Vám dokáže odpustit při běhu chyby, které minimalistická bota neodpustí. A to je asi jádro problému, proč prostě subjektivně mám lepší pocit z minimalistických běžeckých bot než z tlumených.
Design Vibram FiveFingers –někomu se líbí, někdo tomu říká, že vypadáte jak kačer a směje se Vám potutelně, nechci to hodnotit, beru to tak, jak to výrobce vytvořil.
Pojďme nyní na negativa boty neboty. Jako velké negativum beru módní trend těchto bot. Tím chci říci, že pro někoho minimalistická bota nikdy nebude vhodná pro běh a možná sveřepě bude bojovat za tlumené boty. Uznávám oba tábory a neberu jako dogma, že momentálně teď je pro mě běh bez tlumených bot ohleduplnější než v tlumených. Může uběhnout několik dnů, měsíců, let a můj pohled na běh se radikálně změní.
Druhé negativum spatřuji při delších bězích v únavě při běhu. Když v pětiprsťácích běžíte dlouho a jste najednou unaveni, tyhle boty Vám jen tak neodpustí najednou změnu stylu běhu tzv. přes patu. Není tu žádné tlumení a vsadím se, že druhý den paty cítit budete, ať více či méně a dokonce můžete mít na nich i puchýře. Vyžaduje to prostě mnohem větší úsilí od běžce, prostě začít běhat pomaleji, mnohem pomaleji, než jsme byli zvyklí, s malým počtem kilometrů, prostě začínat jako malé batole, děťátko, které se učí první krůčky. Bohužel poprvé Vás ten pocit kontaktu se zemí, pocitu v nohách v kombinaci s endorfíny tak zasáchne, že jste schopní běžet rychle, nerozvážně mnohem více kilometrů, než by bylo zdrávo. Já jsem to tak měl, ale nestěžuji si, za ten pocit to prostě stálo! Změna takového stylu ale může někomu z Vás přinést zranění, může prasknout např. Achilova pata, natáhnete si plosky chodidel, a proto bych začal běhat velmi opatrně. To se může stát i zkušenému běžci, mnohem zkušenějšímu než jsem já. Asi je to nejen o té fyzické připravenosti, ale i psychické náladě a pocitu, ve kterém se momentálně nacházíte (psychická připravenost běžce, je to ve Vaší hlavě). Běhat bychom měli tedy ne ve stresu, ale bez stresu. :) Kdybych se zranil, asi bych říkal něco jiného, ale já byl hrozně natěšený na ty botičky a čekal jsem na ně půl roku a nemohl se jich pořád dočkat. Berte na to prostě zřetel, každý běžec je individualita a to co platí či se povedlo mě, nemusí být vhodné pro Vás!
Třetí negativum beru citlivost Vibram FiveFingers na ostré kamínky při běhu, na drsný nerovný terén obecně. Ve svých „bikilách LS“ prostě osobně nemám takovou radost z běhu v terénu, jako – paradoxně – po asfaltu. Moje chodidla jsou za ty roky nošení tlumených bot asi tak „zšenštilá“, že by potřebovaly trošku ztvrdnout, abych mohl uvažovat nad běháním ve složitějším, měnícícím se terénu. Momentálně na trail prostě v těchto botách nebotách nemám, píši to narovinu.
O dalších negativech nevím, ale třeba s odstupem času nějaká najdu, především jsem zvědav na životnost a trvanlivost pětiprsťáků, ale o tom možná za pár let.
 |
| Minimalistické pojetí od firmy Nike - Nike Mayfly |
2) Výraz ve tváři
Na stezce při svých cyklistických a běžeckých toulkách potkávám řadu chodců, běžců, cyklistů. Někteří na mě kývnou, pozdraví mě, což je moc fajn, jiní Vás ani nepozdraví, i když na ně máváte několikrát za sebou. Prostě nezájem. OK, to by mě až tak nevadilo, ale mrzí mě to. Samozřejmě, že nezdravím každého, ale vždy odpovím! Stačí pokývnutí hlavy, mávnutí rukou. Nemusíte vůbec nic vyslovovat. Nikdo neví, jestli za sebou máte pět, deset nebo čtyřicet kilometrů.
Vadí mi ale výraz jejich tváře při tom, co dělají. Ženy či dívky, muži či chlapci na kolečkových bruslích se tváří tak nezaujatě, tak unuděně, ano, dovolím si to slovo říci, jako by prostě museli jet na těch bruslích, museli běžet, museli jet na kole, že to nechápu. Vždy se snažím dělat věc, která mě baví, která mě naplňuje, ale tady v Praze na cyklostezkách a určitě nejen tady, mi přijde ten výraz divný. Je jasné, že ne každý se směje, někteří urputně bojují, snaží se a poznáte výraz odhodlání v jejich tváři, ale takovou unuděnost a v takovém počtu jsem prostě dlouho nezažil.
Dlouho jsem si toho nevšímal, říkal jsem si, že je to asi „normální“, ale pak jsem zjistil, že se tak tváří hodně lidí, skoro většina. Nevím, jestli je to vlivem anonymity, společenskými vztahy ve společnosti ve velkých městech, vlastními problémy v rodině, v práci, ale osobně bych nemohl dělat práci, ani sport, který mě nebaví, který mě nudí. Možná, že to Ti lidé ani netuší, když jedou na kole, na bruslích nebo běží, ale ten jejich výraz ve tváři je jako promítnutá aura a rozhodně to na mě dobře nepůsobí. Připadám si v takové společnosti trošku nepatřičně :) Popřemýšlejte a zamyslete se někdy nad tím, zda když běžíte, jedete na kole, jestli se netváříte naprosto stejně a snažte se najít důvod, proč tomu tak je. Přeju Vám skvělý den nebo noc!
 |
| Výraz v obličeji Tysona Gaye - koncentrace na výkon |
Půst
Pravidelné jednodenní půsty podle fáze měsíce, Krátkodobý půst - 1 den, Dlouhodobý půst - 3 a více dní, Přípravný den, Dny půstu - pravidla, 2 najížděcí dny
5 *
Ženy pro ženy.
Moc příjemný holčičí závod. Ačkoliv jsem byla unavená z předchozího půlmaratonu, tak jakmile se ozval výstřel, vyrazila jsem a běžela jako o život. Svaly povolily a netrápily a do cíle jsem přiběhla jako čtvrtá. A jsem moc ráda, že si mi podařilo zlákat Báru a její maminku se společnému sportovnímu výletu.
Moc příjemný holčičí závod. Ačkoliv jsem byla unavená z předchozího půlmaratonu, tak jakmile se ozval výstřel, vyrazila jsem a běžela jako o život. Svaly povolily a netrápily a do cíle jsem přiběhla jako čtvrtá. A jsem moc ráda, že si mi podařilo zlákat Báru a její maminku se společnému sportovnímu výletu.
Silva nortica run
Nějakou dobu jsme rozmýšleli, na který půlmaraton se vydáme po tom pražském. Po dlouhém zvažování jsme vybrali Novohradské hory. Nechali jsme se zlákat hezkými fotkami na webu a taky chválou účastníků předchozích ročníků. Tak jsme začali zase trénovat na kopečky. Přišel den před závodem a my po nejednoduchém organizačním manévrování v 18:30 opouštíme Prahu. Abychom před Benešovem zase stáli v zácpě. Do penzionu jsme přijeli až po půl desáté. To že jsme se ztratili opuštěné lesní cestě celkovém zdržení přidalo jenom pár minut. Naštěstí personál je příjemný a pouští nás do whirpoolu, který byl objednán na devátou. K tomu sklenička vína a relax začíná. Usínáme kolem jedenácté a přesně v pět se zase probouzíme (vnitřní budík funguje spolehlivě, dýl mě nenechá spát). Uvaříme si ovesnou kaši a po snídani se vydáme prozkoumat okolí. Je vlahé ráno a začíná být jasné, že bude horko. Příroda kolem je krásná, vzrostlé stromy, pasoucí se srnky na louce a paprsky raního sluníčka, prostě romantika. Před hotelem začne růst občerstvovací stánek pro ultramaratonisty. Brzy opouštíme toto zapadnuté místečko a přesouváme se na Nové Hrady. Registrujeme se a vyčkáváme. Přesouváme se autobusem na Rakouskou stranu a po asi 20 min jízdy v totálně namačkaném autobuse se začínáme rozklusávat. Nechápu kam se odebíráme na start. Budeme vybíhat do stoupání. Ale toho stoupání a klesání nás ještě čeká spousta, tak je to asi jedno. Do některých kopců musím přecházet do chůze, ale v klesání vždy nabírám rychlost. Běží se mi dobře, lituju, že s sebou táhnu pás s lahvičkama, protože mi pořád poskakuje na bedrech, sesouvá se, musím ho rozepínat a zase zapínat. V cíli mě tato lístost opouští, protože bez vody navíc bych v horku které bylo tento závod za 2:10 nedala. A to byl závod občerstvovačkama zásoben dobře. Jednou jsem si proběhla i sprchou a asi kilometr před závěrečným stoupání jsem na sebe vylila půl litrovku. V tu chvíli jsem si myslela, že budu mít zástavu srdce. Rozpařenému tělu způsobilo osvěžení lehký šok.
Po běhu jsme si dali nabízené koláčky a využili služeb masérek a masérů. Jo, hezký závod. Běžela bych znovu :-)
Dvě dětská proč?
Ranní dotaz šestiletého syna.
On: Mami, a proč vůbec tak často chodíš běhat?
Já: Ale vždyť to víš, chci uběhnout maraton a tak musím trénovat. To máš stejné s
tvou aktivitou. Chceš být dobrý tenista, tak chodíš pravidelně na trénink.
On: No jo, ale to je jiné. S každým sportem to takhle chodí, ale ne s během. Běhat
přece umí KAŽDÝ.
Odpolední dotaz devítileté holčičky (do družiny občas přibíhám, tak děti ví, že chodím běhat)
Ona: A proč vůbec chodíte běhat, když už jste štíhlá?
Já: Protože neběhám kvůli hubnutí.
Vysvětlovat jí důvodu, proč vlastně běhám už jsem nestihla, protože někam odběhla.
Tak jsem uvažovala, jaká všeobecná klišé o běhu kolují. Běh není potřeba trénovat a když už ženská běhá, tak kvůli hubnutí. No, hezký.
Korunu tomu všemu dodal můj trenér, kterému jsem tyto dětské otázky přeposlala, abych si tak trochu postěžovala. A jeho odpověď? Vždyť mají oba pravdu. :-)
On: Mami, a proč vůbec tak často chodíš běhat?
Já: Ale vždyť to víš, chci uběhnout maraton a tak musím trénovat. To máš stejné s
tvou aktivitou. Chceš být dobrý tenista, tak chodíš pravidelně na trénink.
On: No jo, ale to je jiné. S každým sportem to takhle chodí, ale ne s během. Běhat
přece umí KAŽDÝ.
Odpolední dotaz devítileté holčičky (do družiny občas přibíhám, tak děti ví, že chodím běhat)
Ona: A proč vůbec chodíte běhat, když už jste štíhlá?
Já: Protože neběhám kvůli hubnutí.
Vysvětlovat jí důvodu, proč vlastně běhám už jsem nestihla, protože někam odběhla.
Tak jsem uvažovala, jaká všeobecná klišé o běhu kolují. Běh není potřeba trénovat a když už ženská běhá, tak kvůli hubnutí. No, hezký.
Korunu tomu všemu dodal můj trenér, kterému jsem tyto dětské otázky přeposlala, abych si tak trochu postěžovala. A jeho odpověď? Vždyť mají oba pravdu. :-)
Květen
V květnu jsem měla podle původního plánu, oproti minulému měsíci, ještě malinko navýšit kilometráž. V reálu to ale byly jenom tři kilometry. Musela jsem jednotlivé tréninky osekávat, abych stíhala všechny aktivity kolem. Jeden páteční běh jsem musela zrušit úplně, když se mi stalo, že jsem přišla z práce a odpočinkově jsme si sedla na gauč......a za 45 minut se probudila. Tou dobou už jsme měli být na cestě na logopedii. Kluci byli rádi, že maminka po nich nic nechce, zapnuli si hry na počítači a nechali mě spát. Zpátky k tréninku. Stále běhám 4x týdně. 2x týdně dlouhé běhy na nižších tepech. 2x týdně intervaly, tempa, adaptace na laktát, kopce. Různě střídáme časy intervalů a rychlost. Začínáme zařazovat 5tý běh, regenerační na 30 min. A do toho stále cvičím pilates. Pohybu je tedy dost :-)
Bezmasá superkompenzační dieta
Princip, postup, moje zkušenosti
Fáze Měsíce
Jednotlivé fáze Měsíce v letech 2010, 2011, 2012
Běh pro dobrou věc
Běh pro dobrou věc - PIM profil. Proč běhám? Proč běhám pro Nadaci na ochranu zvířat? Osobní vzkaz dárcům a sponzorům
Nadace na ochranu zvířat
Nadace na ochranu zvířat