Blogy

Zimní koloběh života: Ráno únava - půjdu běhat večer. Jenomže večer opět únava - půjdu raději až ráno...

Ale už to nemohu vydržet. Nepočítám-li několik chůzoběhů se S0cketkou (díky za ně!) či každodenní procházky s kočárem, odehrávají se veškeré moje aktivity u sporáku v kuchyni nebo na hrací dece v obýváku. Předpokládám, že počasí se snad již umoudří, takže jsem dnes vyhlásila válku ochablému svalstvu a nulové kondici a konečně se rozhoupala k prvnímu jarnímu výběhu.

Trasa: vlnitý terén, asfaltový povrch
Vzdálenost: 10,3 km
Čas: 1:06
Počasí: 4°C, silný vítr
Sparing partners: Fífa (vlčanda, po svých čtyřech - děsně zlobila) + Vašík (synek, v kočárku - krásně spinkal, ale nějak těžkne ;-))

Včera jsem udělala velice těžké životní rozhodnutí a to opustit Nike Prague. Ty dva roky strávené...

Tak je na čase tady trošku uklidit hlavně odstranit ty pavučiny a prach který zde usednul za tu dobu co jsem tu nebyl. No nebyl, těžko říct zda nebylo o čem psát nebo nebyla chuť něco psát. Na čas se vymlouvat nebudu protože to by mi nikdo stejně neuvěřil .
Také možná už není pro co psát protože už sem nikdo nechodí :))

No možná je to tím že je jaro (teda nesměle vystrkuje drápky :))
a stejně jako v jednom kresleným filmu někdo zavolal "Béďo vstávej je tu jaro " tak mě nějak i ty první paprsky slunce začínají víc a víc motivovat.

Tak nedá se říct že bych se doteď flákal to asi né ale taky žádný zázrak to nebyl. Tu Pražkou stovku (60ku) jsem pěkně odmarodil a ještě se mi to stihlo jednou vrátit :))
Leden už sem začal pobíhat ale na 100 mesičně to nebylo únor už byl lepší jak s během tak i jinak . Konečně se mi podařilo  ukecat Pavlika a začít zase chodit na stěnu aspoň o víkendu :) On se nám totiž Pavel  tak rozběhal že se asi bál aby si ten běh nekazil bolavejma rukama a neničil si nohy malejma botama :) (kdo někdy lezl ví že správná velikost bot je základ a výchozí poučka pro tvrdáky bývávala -2 čisla oproti standardu  (to platilo aspoň pro kopačky :)) je pravda že dnes už ty boty šijou patřičně menší takže už se musí zkoušet. Stejně platí že půl čísla až cele se vytáhne :)
Taky sem na začatku března odběhl tradiční Kbelskou 10 ku. Možná škoda že jsem si zní neudělal zápisek ale asi nebylo z čeho . Měl jsem velký voči z lonského výsledku a výsledný čas byl nakonec  horší místo lepší :(( aspon že jsem to  dal pod hodinu :))
A vypada to že se v Březnu dostanu už přes 100km měsíčně (ja su spokojenej )
No a jak říká velký 12Honza  je potřeba na sebe  všechno včas vykecat aby se z toho pak nedalo jednoduše vycouvat.
Takže letos bojkotuju všechny velké (pražské a podobné) závody a mám v plánu jenom pár takových bonbonků jako je Krušovickej soudek a žebracká o Nike budu ještě přemýšlet to není závod ale společenská akce.
No tak doufám, že jsem aspoň někoho přesvědčil,  že ještě nejsem na prkně (serfing až příště)
Tak ať se vám daří trápit těla snad napíšu dřív než zase za půl roku :))

 Dnes pozdě ráno jsme s mým přítelem vstali a jako vždy zapli své internetové nástroje, abychom zkontrolovali stav našich Facebookových profilů. Moje milá kamarádka Kačenka na ten svůj dala toto video. Dokumentární film, který přišel v tu nejvhodnější dobu. Samozřejmě jsem se tento týden všem živočišným produktům vyhýbala jen co to šlo, ale předevčírem jsem zhřešila nejhůř co jsem mohla a to pečenými žebry. Včera následovalo něco podobného, kdy jsem si při naší návštěvě ZOO dala boloňské špagety. No zkrátka jsem ukázala nedostatek silné vůle a už jsem se chystala, že půjdu na Farmářský trh koupit nějaké lepší maso. Naštěstí mě tento dokument opět přesvědčil mému žaludku trochu ulevit a tak jdu na trh jen pro zeleninu. Neříkám, že se chci stát veganem, ale opravdu si myslím, že přišel čas snížit mou spotřebu masa a všech živočišných produktů. 

Beztak máme v mrazáku ještě ryby.

Asi po třičtvrtě roku se vracím ke svému běžeckému blogu, protože během této doby se v mém běžeckém životě stala důležitá věc. Dokonce by se dalo říct, že tuto událost můžu přirovnat v normálním životě ke svatbě, narození dítěte, nebo státnicím...

Akce KOPCE aneb Deník party magorů, běhajících nahoru - Radobýl a Říp (45 km, převýšení 452 m), rychlý alpinistický výšvih pilovitého tvaru zcela bez kyslíku (ani v bombách, ani v plicích), je libo trocha bláta?, jaro na krku - letíme na jih, zkratka byla delší, zato trvala déle, olšové špejle a honička Pinocchiů, A nakonec zasyčelo a ibalgin zabral!!!

Začal jsem používat Strava.com pro analýzu GPS záznamů. Je to šíleně návyková věc a nejsem první kdo to říká Poměrně brzo jsem narazil na problém, jak spojit data z Polaru a Android telefonu. Je mi líto vyhodit hodiny za desítku, … Continue reading →

Potřebuju změnu, potřebuju změnu, potřebuju změnu! Víte jak jsou tací lidé, kteří ráno před zrcadlem...

Můj milý běžníčku... Ne vždycky musí být běhání radostné, jak jsem se zase po delším čase při sobotním oseckém 1/2 maratonu přesvědčila. Chvilku jsem přemýšlela, jestli je vůbec o čem psát. Ale nakonec jo. A příště bude líp...

Po dvou měsících a dvou týdnech musím uznat, že je to dřina. Víte, já to vždycky tušil a od dvou let půlčíka, kdy jsem s ním byl rok na rodičovské dovolené, jsem to i věděl. Kamarádům jsem to často říkal, ale takhle veřejně jsem to, myslím, ještě nikdy neprohlásil. Slovo dovolená je ve spojení mateřská, rodičovská či otcovská více než scestné. ...číst více