Blogy

 Celá trať je velmi dobře značena, jak na asfaltu, tak fáborky... Nechybí ani celoroční značení na cedulkách....

Občerstvovačky pouze banán, jablko, voda, cola....





 Seběhy jsou opravdu rychlé, místy prudké....  takové jaké je mám rád :-D nádhera, užíval jsem si to.... Krajina u sousedů v Německuu je přeci jen jiná, čistááá....


Po celou dobu mne doprovázel na kole báječný kolega kamarád Václaf.. díky..
hlavně za fotky :-D

Na webu zavodu se objevilo video z meho letosniho prvniho pulmaratonu. Je tam aspon troku zachycena atmoska zavodu a je videt jak krasny den jsme tam meli. Report ZDE

To byly zase silácké kecy, že letos budu běhat jen závody od 30 kilometrů a víc, s vyjímkou We Run Prague 2014 samozřejmě. Ale o víkendu jsem si dal Pražský půlmaraton. Sice jen, protože si Petr zranil koleno a nemohl běžet. Jinak bych doma odpočíval a potil bacil z těla. Protože ještě ve středu jsem ležel jak placka v posteli a došel sotva do kuchyně a cesta do školy byla jako výprava na severní pól, natož běžet půlku. Dokonce jsem si překládal schůzky až na další týden, protože jsem se vůbec necítil, ale když mi ve čtvrtek dopoledne napsal Petr, že to nedá a jestli chci číslo na půlku, najednou se mi udělalo zázračně dobře a řekl jsem jo, jdu do toho! Prostě nastavení v hlavě. Vstávej sokolíku, v sobotu běžíš půlku a už to bylo!

V pátek jsem si od Petra převzal číslo, které bylo na jeho jméno, ale co už, pták jako pták a už jsem si to štrádoval domů s taškou a baťůžkem. Mimochodem mám pocit, že jsou rok od roku menší. Ještě jsem cítil kapku bacil v tělě, ale plán pod 1:50 se mi zdál reálný a jen kdyby to šlo mega dobře tak pod 1:40 nebo aspon co nejblíž 1:40. Taktika? Chytit se vodiče na 1:40 a držet se ho co nejdéle. Když to nepůjde tak v poklidu doklusat do cíle. Nejlepší letošní tréninkový čas ukazoval 1:42 ne naplno a věděl jsem, že pokud se něco mega nepodělá dám si oficiálně osobák. V tréninku se to prej nepočítá i když to měří GPSka. :P

V pátek večer jsem si nedal víno a cigárko, ne že bych měl chuť a v sobotu ráno jsem si přivstal a začal se chystat. Pořád jsem si říkal, že je to jen další půlka(třetí v pořadí) a že už mně nic nemůže překvapit. Oblíkl jsem si kraťasy a tričko, navrch bundu, sbalil si náplasti, suché oblečení, pár drobností, vodu a šup na autobus. Hned na zastávce jsem potkal prvního běžce, mávli jsme si na pozdrav. Běhání spojuje. Kdyby jsme se potkali v týdnu v obleku ani na sebe nemrknem. :) V metru už bylo běžců víc a opět jsme se zdravili neznaje jeden druhého. Poznávací znamení sportovní oblečení, běžecké boty a oči svítící jak vánoční stromeček. Tím taky skončil můj ledový klid frajera, kterého nic nerozhodí, protože už přece běží třetí půlku. :D A dostala mně předzávodní atmosféra ne nepodobná tomu jako když se zamilujete. To taky lítáte nahoru a dolu a chvíli máte v bříše pocit jako na zvracení a po tělu se rozlévá pocit tepla, který střídá husina jako prase. BTW a to jsem ještě nevyběhl.

Na Staroměstskou jsem dorazil krátce po 10:30 a než jsem vyfáral z ďury na povrch chvíli to zabralo. Fronta jak na banány za totáče. Sraz s bandou z Nike tréninků jsem ale stihl.

Skupinové foto před Sportisimo 1/2Maraton Praha by http://novtom.cz/

Společné foto, popřát si štěstí a jdem do šaten. Po uložení věcí jsem zjistil jak bylo fajn strávit chvíli ráno s photoshopem a tiskárnou, pří úpraě startovního čísla. Petr měl koridor "Jé", ale můj čas odpovídal ta asi tak "Déčku". U koridorů stál sekuriťák, který vracel běžce s pomalejšími čísly k jejich koridorům. Normálně bych si číslo nepadělal, ale když Runzcech neumí udělat triviální změnu v databázi, třeba i za mírný poplatek, tak pokud jste se týden před závodem zranili nebo vám prostě vypadlo hlídání máte smůlu. Zaplať a běž jinak nás dál neotravuj se to dá. Jinak jsem na organizaci nenašel nic závadného. Zkrátka když to děláte po X-té,  už vám to jde.

Chvíli jsme vyhlížel vodiče zatímco jsem se zahříval. Na poslední chvíli jsem se přesunul k vodiči na 1:40 o koridor zpět, zapomněl jsem se ho zeptat na jméno a už tu byl start a Vltava. Zahákl jsem se za vodiče a držel se a obíhal pomalejší štafetové běžce. První 3 km tlačenka jako vždy, ale co s tím nadělám. Když chcete běžet Pražskou půlku a mít kolem sebe místo musíte ji dát pod 1:30. Jinak to prostě nejde. :D Ten dav není příjemný, ale to už k závodům této velikosti patří. Jedinou nepříjemnost jsem zaznamenal asi na 7 km, když mi zkřížil cestu běžec, který špatně odhadl, to že zrovna stáčím lehce doleva a délku mého kroku.  Naštěstí se mi nic nestalo a když jsem mu pomáhal na nohy omlouval jsem se mu. Fakt jsem to nestihl vybrat. Sice řval, že má jít do ... protože nejsme na závodech, ale na hlavu nespadl určitě, otřes mozku proto vylučuji. Ale chápu, ego bolí víc než ruka v jistých situacích. Fakt promiň, ale nebylo to naschvál.

Momentka ze závodu by http://novtom.cz/

Vodiče jsem se držel až na 13tý kilometr, kdy se mi chtělo na WC tak moc, že jsem se rozhodl si odskočit do TOYTOYky a kašlat na čas 1:40. Po vykonání potřeby jsem už byl v palici lenivý a nechtěl jsem dohánět vodiče, proto jsem pokračoval v pomalém tempu 5:15 až k nemocnici na Františku, kde jsem začal cítit, že po nemoci nejsem přeci jen až tak ok jak jsem si myslel a zpomalil jsem ještě víc ať nezkolabuji v cílové rovince. Dle hodinek jsem pořád běžel na osobák a letos budou i jiné půlky, kde to můžu v lepší formě natnout až budu trhat asfalt. :D plácnul se Štěpánem, dal pusu Verči a namířil to do cíle, který jsem proběhl dle mých Garminů za 1:47:30 rovných, přesně o dvě minuty zlepšení osobáku od loňské Karlovarské půlky se spokojeným úsměvem na tváři. Nakonec se to ukázalo i jako ofic. čas. Vím, že mám i na čas pod 1:40, tréninkové časy to dokazují, ale dva dny po nemoci neúplně ok jsem to nechtěl přehnat. Ani to nešlo. Mohl jsem to taky odskákat v lepším případě znovu ulehnutím nebo skončit na kapačkách.
Na mostě jsem si

V cíli jsem si plácnul s úplně cizím běžcem. Pogratulovali jsme si k štastnému doběhu a šli každý svoji cestou. Od Ivany z Nike tréninků, která dobrovolničila jsem si vyzvedl medaili. A za chvíli jsem v davu narazil na Michala jak jinak než z Nike Tréninků. :) Jeho osobák 1:31 je hodně dobrej a jsem rád, že na Tatry piluje formu. Těším se. Potom klasika, vyzvednout batoh, převlíknout a po cestě ještě vystát frontu na balónky se Štěpánem. Fakt mně reklamní stánky na těhle akcích štvou, protože co chce dítě, když vidí jiné dítě s balónkem? Ano, správně balónek. A nedá pokoj dokud ho nedostane. V tomto případě to zamíchala kartou osudu hodně. Protože po cestě na mostě mi Verča něco říkala a než jsem to zpracoval viděl jsem jak jde k davu na mostě. V tu chvíli, ale už dorážela záchranka na místo, kde přihlížející a dobrovolníci oživovali běžce, který měl zástavu srdce. Verča se na základě toho rozhodla dávat kurzy první pomoci lidem jako dárek všem v okolí. Fajn dárek. Jeden jsem hned našel na naučmese a další přímo na stránkách Českého červeného kříže. Kdo se přidá, napište mi zprávu nebo se ozvěte přes komentář.

Pak už na oběd a domů do sprchy a pak se natáhnout do postele. Na neděli jsem si s partou, kterou znám jak jinak než z Nike tréninků naplánovali po závodní výklus na 10 km z Ladronky přes Petřín na Hrad a zase zpět, který se mi i s cestou na Ladronku a zpět protáhl na 19 km přes Košířské kopce.

Když to sečtu za víkend lehce přes 40 km, krásný závod a prima výklus. :D Taky jsem si ověřil, že pokavaď nejde o život jde o hovno. Jenom v tu sobotu na mostě o život šlo. Ne mně, ale prostě šlo. Takže šup hlásím se kurz první pomoci a budu rád, když se přidáte. Tohle se fakt může stát každému a nejen na závodech.

P.S.: Jinak kdyby jste se chtěli dovědět víc o blogování a jeho využití pro firemní propagaci pak 22.4. v HUBu v rámci GUG.cz, jehož jsem členem, organizuji akci právě na blogování zaměřenou. Těším se na vás.

Bežecký ošiaľ v našej rodiny naberá priam obludné rozmery, behá každý kto má na to vlohy, Danko nie ten si láme nohy... Poďme pekne poporiadku, spravme si marcovú rekapituláciu krátku.


Fa zimná desiatka – marec (1.3.2014)
asfalt / dĺžka 20,80 km / čas 1:41:17 / tempo 4:52 min/km / Mizuno Wave Sayonara
záznam trasy na garmin connect

Keďže sa nám s Elenkou v zaláskovanej februárovej desiatke spolu bežalo dobre, dali sme si o 28 dní neskôr repete. A keďže malá kopa pýta viac, pribrali sme do partie aj Paulínku, bežkyňu malinkú. S croozerom som sa postavil pekne na chvost päťstohlavého bežeckého draka, ja som tentoraz bežal mimo súťaž, ako morálna podpora. No a tiež som naháňal nejaké kilometre v rámci maratónskej prípravy. Po dvoch kilometroch naša trojka spojila sily a neohrozene smerovala k cíli... k cieľu. Tento krát som nechal tempo určovať Elenku a že ho držala statočne to mi verte. Za cieľ si dala zvládnuť celú trať pod hodinu a pohľad do výsledkovej listiny dával dôvod na radosť. Na 10,5 km dlhej trati dosiahla čistý čas 59:58 min. a z toho človek nemôže mať zlosť :-)

dobrá nálada pred štartom, základ úspechu

Kým Elenka mala svoju rekordnú desiatku za sebou, ja som sa už sólo rozbehol do druhého identického okruhu. Bez ratolesti sa mi bežalo o poznanie ľahšie a čoskoro som tak aj po druhý raz dobehol pod Štefánika kde sme sa opäť radostne zvítali. S výkonom som bol spokojný, zároveň som však hútal ako sa dve desiatky kilometrov premietnu do môjho výkonu na druhý deň...

Majcichovská desiatka (2.3.2014)
asfalt / dĺžka 10,00 km / čas 36:52 / tempo 3:40 min/km / Asics GEL-DS Racer 8
záznam trasy na garmin connect

Súťaž v Majcichove má povesť najrýchlejšej slovenskej asfaltovej desiatky, rekord podujatia 29:41 min. z roku 1982 (!!!) tomu dáva za pravdu. Takže kde inde zaútočiť na osobák ak nie tu? Oproti plánu účasť musela odriecť Elenka, česť rodiny som musel hájiť sám. Padol účastnícky rekord v počte bežcov, presne 347 ich na štarte stálo a kandidátov na víťazstvo rozhodne nebolo málo. V zbesilom tempe sa všetci rozbehli vpred, počal som sa stíhať ich hneď. Po kilometri prvom som bol na mieste pätdesiatom štvrtom a to s 3:39 min. časom. Veď vravím, bolo to rýchle...

bežím si po osobák

Ďalej to šlo podobne – rozumej zbesilo – metre a kilometre do cieľa ubúdali, čas sa zdal byť dobrý. Keď tu zrazu na šiestom kilometri pichanie v boku. A čo s tým teraz? Zľahka zvoľna som spomalil, na 3-kilometrovom okruhu to spravilo 10 sekúnd. Potešiteľné bolo že s každým prebehom kobercom som stúpal poradím, do posledných troch km som vbiehal ako tridsiaty ôsmy. V poslednej fáze súťaže som sa posunul už len o priečku ale čo je podstatné; na certifikovanej trati som si spravil nový parádny osobák ako na 5 tak aj na 10 kilometrov.

Taký bol teda prvý marcový víkend. V pondelok som sa prebehol s Mirkou Vaníčkou kým mali chalani tréning, v stredu som pri vítaní rána obehol Devínsku Kobylu, teraz už bez blúdenia. V sobotu som bol už oddýchnutý a tak bol čas dať si trochu do tela a k lesnému behu som si prizval priateľa. Teda hneď dvoch, Jožiho a Braňa. Cez Kačín, Malý Slavín, Biely Kríž a späť smerom na Kamzík sme si dali parádnu tridsiatku. Milým spestrením behu bola náhodná stretávka s Elou a Naďou zo skupiny IRun :-), dievčatá zdolávali svoju taktiež tridsiatku.

s Braňom v lesoch, Jozef fotí

Na trati na Železnej studienke mám z leta 2013 zabehnutý svoj stále platný osobný rekord na polmaratónskej dištancii. V marci som sa ho prekonať nechystal, rozhodol som sa však k nemu pridať ďalší. Na „pankáčsky polmaratón  na Železnej“ vybehol som totiž aj s Paulínkou v croozeri :-) a zobrali sme so sebou aj Elenku, veď dieťa neslobodno trhať od matky. A Danko? Ten so zlomenou nohou ležal na gauči u babky :-( Takže, Elenka si strihla ďalšiu desiatku (koľkátu už?!), ďalej som pokračoval sám už. A naše dietko spokojne spalo, kým kilometrov pred nami ubúdalo. Po otočke to dolu kopcom šlo skoro samo a tak v čase 1:50:50 si Paulínka zapísala svoj prvý osobák na 21.097 m. :-) (záznam trasy na garmin connect)

Paulínkin prvý polmaratón...

Následne ma sklátila choroba, antibiotiká však splnili svoju úlohu a po piatich dňoch som znovu obul túlavé topánky. Opäť v trojici sme vycestovali na Bratislavský Hamburg na Sadu Janka Kráľa. Pred nami boli ďalšie ciele (a nie málo) ktoré mali byť splnené a nebudem vás naťahovať a hneď prezradím že sa tak aj stalo. Elenke sa už desiatky mália a tak si sama a z vlastnej vôle naložila o 50% viac a sfúkla 15 km len také fukoty. Ani Paulínka sa netrochárila a zlepšila si PB na PM o tri minúty a ešte si pri tom aj dobre a zdravo pospinkala :-) Dievčatá som následne prepustil zo svojich bežeckých služieb a pokračoval som v napĺňaní maratónskych túžob. Generálka dopadla, myslím, dobre, zapichol som to po 33.680 metroch s optimistickým pocitom že ten maratón dám. (záznam trasy na garmin connect)

...a hneď aj druhý :-)

12. kalendárny týždeň som zasvätil lesom a horám. V utorok som sa trochu okolo Švábskeho vrchu motal, 2-krát som si vybehol obávaný „Smrťák“ z Behu Devínskou Kobylou. Ešte chutnejšie sústo som si ale vo štvrtok dal, keď som svojím nohám doprial trojnásobný výbeh na Kamzík; na trinástich km som 626 metrov nastúpal. V piatok som si dal tempovú 40-minútovku na okruhu, stihol som to za 10 km. ;-) No a týždeň som ukončil nedeľným výletom po trati BDK cez Sandberg a Devín (23,78 km / +633m).

V poslednom týždni som si zabehol z každého rožku trošku. Najprv voľne cez Patrónku, potom stupňovaná 40-minútovka na okruhu, voľný beh cez Devínsku Kobylu (ako náhrada za neúčasť na krose Cez Hubalovú) a napokon v posledný deň mesiaca aj regeneračne v tempe 5:00 na okruhu.

Marcová bilancia: na bicykli 187 km, odbehnutých 246,75 km a hoci som sa zúčastnil štyroch bežeckých podujatí, reálne som súťažil len na jednom, zato však s novým PB :-)

Hledání, a nalézání nových tras pro běh a můj osobní trénink mě docela baví. Jednou je to silniční rovinka mezi vesnicemi, jindy zase kamenitý vršek se stoupáním do kopce. Ale do teď vesměs asfalt nebo kostky. Chce to změnu, říkal jsem si v duchu, když jsem dnes snídal. Tak jsem zapnul Google Earth a začal hledat. Kriteria byla jasná: les, kopečky a kousek od bydliště.  A taky jsem našel.  V

Začínám být už veterán tohodle závodu :) Opravdu je to už po deváté, co jsem se v Praze na trať půlmaratonu vydal. Mimoto, že jsem si zhoršil zase čas (lehce pod dvě hodiny - uf), tak to byl takový standard. Prostě začátek sezony, ...

Horský maraton 32km
Délka závodu 32 km, 1200 m převýšení
Trhové Sviny - Hojná voda

V tento den jsem se těšil na start MARATHONU v Rakouském městě LINZ... ale finance mi zavřely dveře


Alespoň malá náhrada se našla...

horský běh :-D













Na trati byla jediná občerstvovačka
Počasí přálo, dalo se to i bez tekutin a jídla.....

Běžecký boom v České republice se odrazil i na naší běžecké akci. V krásném jarním počasí si osmikilometrovou trať 11. ročníku závodu, vedoucího z Královského Poříčí po cyklostezce na obrátku kilometr před Loktem a zpět, přišlo proběhnout rekordních 85 běžců. Tím byl překonán účastnický rekord z loňského roku o 16 běžců. Organizátoři z Ultrasportu Sokolov [...]