Běh kolem Hluboké 25km
Krásný rychlý okruh.... počasí přálo... nálada skvělááá.... spousta JIHOČESKÝCH přátel, na které jsem se těšil....
Po mnoha letošních maratonech jsem zjistil jak je 25 kilometrů pro mé nohy málo....
Typický můj záčátek velmi špatný. Nohám se vůbec nechtělo, byla dost cítit únava. Klesl jsem na osmém kilometru až na šestnáctou pozici... své tělo a nohy ZNÁM DOKONALE - rozbíhají se až od desátého kilometru...
DOKONALE JSEM SI TO UŽÍVAL, žádný spěch, na čas se neběží..... ale na pořádí do jihočeského poháru...
PS: jsem šikovný dvakrát jsem špatně odbočil... ale vždy mne někdo vrátil :-D
PS: jsem šikovný dvakrát jsem špatně odbočil... ale vždy mne někdo vrátil :-D
Celkově 8. místo
kategorie MA 5. místo
KRÁSNÝ POHODOVÝ ZÁVOD na odreagování.... Fotky žádné nemám, nikdo mne nevyfotil.... :-(
a protože 25 kilometrů je opravdu málo.... UDĚLAL JSEM SI JEŠTĚ BĚŽECKÝ VÝLET KOLEM HLUBOKÉ když už jsem přeci TADY !!!!
a alespoň jsem si do alba udělal pár fotek.....
a alespoň jsem si do alba udělal pár fotek.....
Bajkal 2014
Před rokem se u nás v práci zastavil Marek Šimíček, aby nám ukázal svou knížku o Bajkalu "Procházky po rovině". Šílený Marek, který se neztratí nikde v divočině, který přežije snad kdekoliv, který nejí, když zrovna není co... Prý že se na Bajkal chystá i v roce 2014 a vzal by s sebou i případné zájemce. Nepotřebovala jsem dlouho přemýšlet. Zrovna "procházky po rovině" sice nejsou to, co by mě - hory milujícího turistu - lákalo, ale zamrzlý Bajkal v kombinaci se stanem a jedním velkým batohem,...
Hudba v uších
Poslech hudby si dopřávám jen od aktivity, která trvá od dvou hodin a dýl. Osobně si myslím že při krátkém tréninku poslech hudby spíše odvádí pozornost a k závodu se nehodí už tím tuplem. Ale od dlouhých distancí, tam už je muzika skoro povinnou výbavou každého závodníka. Hudba mi pomáhá v krizích překonat sám sebe, v nekomfortní zóně se cítit třošičku lépe, odklonit myšlenky od bolavého kolene, či stávkujícího žaludku, či prostě jen zabavit mozek při monotónní námaze. Dobrá hudba mě dokáže skvěle vytáhnou ze všech problémů, když zrovna není po ruce nějaký závodník, parťák nebo prostě někdo.
V Anglii jsem propadl kouzlu Spotify. Je to jednoduchý systém pro legální poslech hudby, za drobný měsíční poplatek si můžu poslouchat co chci jak dlouho chci, a když vím že nebudu mít připojení na internet mohu si hudbu stáhnout do počítače či mobilu. Podle toho co od hudby očekávám jsem si založil různé playlisty, které podle tempa a nálady pouštím.
Moje nejoblíbenější songy, které mě stále baví.
Seznam neustále doplňuju, to co mě nebaví odstraňuju. Pokud máte taky nějaké své oblibené písničky, tak šup s něma do komentářů, rád se nechám inspirovat. Tak ať to šlape...
Letos HALF. Horská výzva Jeseníky.
Po loňské HV Jeseníky, kdy jsem dala ve sněhové kalamitě a mlze celou kategorii long, jsem byla rozhodnutá letos HV vynechat. Byla jsem loni z těch podmínek otrávená a přeunavená. Když mě ale kamarádka Katka cca 3 týdny před závodem navrhla zaběhnout si v Jeseníkách půlku, řekla jsem si - proč ne. Půlka se dá vydržet v jakémkoli počasí. Stejně jsem v přípravě na maraton měla v plánu v sobotu běžet 30 kilometrů v pomalém tempu, tak proč si to trochu nenatáhnout.
Cesta proběhla v příjemném duchu. Django se ukázal býti charakterem, vzal transportéra a tak jsme se pohodlně vezli i s Nikšou, Berďou, Sabčou a Katkou. Původně jsem si myslela, že hodím chrupku. Přece jenom jsme vyjížděli za ranního kuropění v 5 hodin. No jo, ale když oni v tom voze byli všichni tak ukecaní…nedalo se spát…musela jsem se zapojit.
Cesta proběhla v příjemném duchu. Django se ukázal býti charakterem, vzal transportéra a tak jsme se pohodlně vezli i s Nikšou, Berďou, Sabčou a Katkou. Původně jsem si myslela, že hodím chrupku. Přece jenom jsme vyjížděli za ranního kuropění v 5 hodin. No jo, ale když oni v tom voze byli všichni tak ukecaní…nedalo se spát…musela jsem se zapojit.
Oproti předpovědi počasí nás v přivítalo v Jeseníkách sluníčko. Hrozně jsem se na závod těšila, ale sotva jsem dojela do Koutů nad Desnou, začala jsem být nervózní. Ale opravdu hodně. Potkávaly mě samé nešťastné znamení: praskl mi pásek na Garminech a nemohla jsem tak mít svou "časomíru a kilometromíru" na ruce. Dala jsem si tedy sportester do kapsy a chtěla jsem si na botu připevnit footpod. Bohužel jsem zjistila, že jsem si vzala jenom pod, ale už ne držák, kterým bych ho připevnila na botu. Blondýnka. Pane jo, co mě ještě potká, pomyslela jsem si. Že já jsem zapomněla i boty? Rychle jsem si to šla asi už po třetí ten den zkontrolovat. Co běhám za VZS, pochopila jsem totiž, že to není automatická věc, přijet na závod i s botami (viď Berďo, viď Koudy)
Naštěstí plně funkční Garminy měla parťačka Katka. V tomto směru je technicky zdatná. Taktiku jsme měly jednoduchou: rovinky běžet, z kopce běžet, prudké kopce rychle jít, mírné kopce zkusit indiánským během. Hlavně jsme ale chtěly bojovat a neflákat se. Na startu jsme si řekly, že cokoliv pod 8 hodin bude dobré. Katka tedy měla trošku bednové ambice. Já jsem byla v odhadu o něco skromnější. Ale pokud bychom se celý závod pohybovaly kolem 5-tého místa, byla jsem připravena zarvat a kurde přydat.
Ještě před startem jsme se potkali s Jarkem a Mirem. Zrovna dobíhali do cíle v kategorii long. Bodl mě osten závisti – Jééé, kucí už to mají za sebou. Jarek asi něco zpozoroval, protože vtipně podotknul, že kdybych běžela long, mohla jsem to už mít za sebou taky J Ještě startovala naše dogtrekking Lenia, dobře naladěná.
A už tu bylo 9:00 hodin a start. Podmínky byly oproti loňsku fantastické, počasí nemohlo být lepší. Slunko, teplo, sníh začínal až od 1000-tého metru nadmořské výšky. Dalo se běžet. Najednou buch - vidím Švýcárnu. Ty jo, to nějak odsýpá, pomyslím si. Pořád se nám dobře běží a pohybuje vpřed. Buch najednou první kontrolka na Pradědu. Vybíháme na vrchol a v tom proti mně běží Lenia. Nechápala jsem – že bychom byly jen takový kousíček za ní? Ani jsem se z toho údivu nestačila vzpamatovat a běží proti nám Dajngo a Berďa. Ty jo. To může znamenat jediné. Teda dvojí – buď my běžíme tak rychle, nebo oni tak pomalu. Protože se snažím na všem hledat to lepší, vyhodnotila jsem si vzniklou situaci tak, že běžíme s Katkou tak rychle.
Z Pradědu na Ovčárnu sbíháme tempem 5:40 na kilometr, no „čumím“. Podle původního předpokladu jsme na Ovčárně měly být cca ve 13 hodin a my tam byly v 11:30 (nebo tak nějak). Měla jsem s manželem domluvené, že kolem 13 hod. bude na internetu, aby mi podle on-line přenosu na Ovčárně hlásil, kolik ženských dvojic máme před sebou. No jenomže v 11:30 ještě sekal zahradu a když teda podle domluvy mrknul na internet ve 13 hod., já už byla pochopitelně v luftě a jeho opžděná sms, že běžíme dobře a před námi je cca 6 dvojic už měla nulovou vypovídací hodnotu J .
Já to nechápu. Nám se šlo tak dobře. My jsem vážně dodržovaly tu svou taktiku. No jasně, že od 20-tého km jsem v nohách začala pociťovat únavu. Ale vůbec jsem si v hlavě nepřipouštěla, že bych neběžela, prostě jsem koukala své parťačce na záda a přizpůsobovala jsem se jejímu tempu. Katka se ukázala býti kamzíkem, hopsla ze šutru na šutr, z kopce do kopce a já ji nechtěla zklamat. Žádné MP3, žádná časomíra, vůbec jsem nad ničím nepřemýšlela, jen běžela - chodila. Na Ovčárně mi došlo, že to dáme pod 8 hodin. Na 20-tém kilometru jsem začala veřit, že to dáme pod 7 hodin. No a když nám do cíle zbývalo cca 9 kilometrů, řekla jsem si: dáme-li to pod šest, dám Prahu pod čtyři.
Od Dlouhých strání jsme pořád běžely. Najednou jsme pocítily příval energie a počáteční euforie. Předběhly jsme nějaké longisty, ale také kluky halfisty. Začaly jsme si nahlas zpívat. Soupeři znervozněli. Nechápali. Co nás zbrzdilo byl poslední kilometr, mělo se běžet od horní stanice lanovky dolů do Koutů, ale poněkud nás zmátlo, že jsme neviděly žádné značení, kufrovalo tam dost dvojic a myslím, že jsme tam s Katkou ztratily cca 10 minut a navíc si trať poněkud prodloužily. Trochu mě to teda nasr..o.
Ale co. V cíli 5:56:06, na Garminech 36,5 km. Maxispokojenost. V kaegorii half ženy bylo 20 dvojic, my jsem skončily na 9-tém místě, tedy v první polovině, což se mi podařilo poprvé v životě.
V cíli jsem se současně dozvěděla, že Nikša se Sabinou došly v kategroii ženy short třetí. Paráda. Při závěrečném vyhlašování je tedy organizátoři zazdili a místo nich vyhlásili jinou dvojici. To jsme si nemohli nechat líbit a s Berďou jsme šli podat protest. Byli jsme úspěšní a tak holky na druhý pokus na bedně stanuly. Kolem našich holek byl vůbec šrumec. V kategorii short si lehce, hravě a pohodově doběhly pro bronz. Ba co víc. Svým uvolněným chováním dokázaly zmást i pořadatele a moderátora, který s nimi nejprve udělal rozhovor jako s vítězkami. Pak jim přiřknuli druhé místo, aby si to na závěr posichrovaly místem třetím. Komu z vás se podařilo, během jednoho závodu obsadit všechny medailové pozice?
A tak jsme všichni museli čekat asi tak do 1á-ti hodin, než skončilo všechno to vyhlašování. Nikomu to ale nevadilo. Dali jsme si dlabanec, pivko, ženská část výpravy (tzv. Skupina matek urvaných z řetězu) svařák.
A já se těším za rok, protože za rok už ta bedna zkrátka musí být!!!
Resumé : koleno drží, díky bohu. Hlava je nastartovaná do dalšího dlouhého závodu. Nohy na to mají. Strategie na PIM: vykašlat se na MP3, na stopky, na srandičky. Zavěsit se za vodiče, koukat mu na záda, nad ničím nepřemýšlet, nekoukat doleva, nekoukat doprava a jen běžet a běžet.Horská výzva / Jeseníky / Long-64km / 2014
V Koutech nad Desnou(570 m.n.m.) nás přivítala celkem zima +3°C. Vyndaváme péřovky, rychle na registraci a postavit stan, ať něco naspíme. Po cca hodině převalování se začínáme oblíkat. Tomáš zjišťuje, že nechal doma kompresky, tak mu dávam svoje náhradní, který jsem si naštěstí strčil do kapsy těsně před odchodem z domu. Důkladné promazání a zkoušení co vlastně v tomhle počasí na sebe. O tisíc metrů výš na hřebenech může dost foukat a že tam bude pod nulou je jistota... Já nechávám bundu v batohu s předpokladem řádného zahřátí v úvodním stoupání na Keprník (1423 m.n.m.). Jedna fotka před startem a už se řadíme k oblouku.
Start v 23:55 a vyrážíme skrz Kouty. Tomáš hned ze začátku nasazuje rychlejší tempo. Až do nástupu do terénu v 850 m běžíme. Pak se tempo celkově zpomalí. Cesta je uzounká a snažit se předbíhat moc nemá cenu. Asi od 900 m.n.m. je sníh. V sedle pod Vřesovkou se zase rozbíháme. Před Keprníkem zas přecházíme do rychlé chůze, abychom si pak užili 6,5 kilometrový seběh až do Ramzové. Na první občerstvovačce pod sjezdovkou jsme za 2:11. Čaj, sůl a banán a vyrážíme dál.
Následuje lehce rovinatý úsek asi 2 km k Vražednému potoku. Tam si odskakuji na malou a nechávám Tomáše jít napřed. Při jeho dobíhání se dost zadýchám a v následném stoupání kolem Obřích skal jsem na tom dost blbě, pouštím x lidí před sebe a říkám si jak dám asi zbytek. Nakonec mě začnou ještě mrznout ruce, a tak vyndavám rukavice. U chaty Šerák beru taky bundu a mám toho nějak dost. V mírném seběhu se trochu zahřívám a pak to přijde. V momentě, kdy začneme opět stoupat na Keprník, dostávám křeč do pravého stehna, nemůžu se asi minutu na tu nohu ani postavit. Piju, beru magnéziovou tabletu, gel, a pomalu jdu nahoru. Na vrcholu se to trochu uvolňuje. Při sestupu se ale křeč opět objevuje a tak spíš jen přiskakuju. Tak trochu přemýšlím jak daleko to dám. Beru další tabletu, gel. Je to lepší. Další fáze je hodně chodecká a hodně o vůli. Za Červenou horou naštěstí následuje dlouhý, ale mírný seběh až na Červenohorské sedlo, kde se zase rozbíháme a nohy se taky uklidnili... Na sedle doplníme vaky.
Od sedla jdeme zase nahoru na hřeben, ale jde to rychle a začíná svítat, takže si konečně můžeme taky užívat krásy Jeseníků. Cesta přes náhorní slatě je nádherná. U Švýcárny stáli dva týpci jen v trenýrkách a bundách a halasně povzbuzovali každou dvojici - to pak nelze neběžet. Mírné stoupání na Praděd je zpestřeno nepříjemnou ledovkou na asfaltu. Rychle kontrolní podpis do mapy a hurá na Ovčárnu. Z Pradědu vybíháme s dvojicí holek, která je aktuálně druhá a vlastně s nimi poběžíme až do cíle. Když se těsně před 3. občerstvovačkou kvůli fotografovi zase rozbíháme, tak ten to okomentuje, že prej nejsme na borůvkách, tak běžíme dál. Rychlá snídaně z koly a koláče (borůvkovýho) na Ovčárně, ze které vybíháme v čase 7:16 a zbývá už jen 18 km. K Petrovým kamenům se prodíráme přes kosodřevinu a dostáváme se na hřeben Vysoké hole a Kamzičníku. Tam se spojujeme opět s holkama a běžíme. Teda, dost se necháme tahat, ale holkám to prý nevadí... Začíná i svítit sluníčko. Při seběhu k Františkově myslivně se k nám přidá další dvojice a pomalu začínáme myslet i na čas pod 10hod. Vrstevnicová cesta po modré značce je dost rozbitá, ale běžet se dá. Konečně dobíháme k odbočce k Dlouhým stráním. 4 km mírné stoupání by mělo být poslední. Sundaváme bundy, já beru tabletu jako prevenci křečím, které ale stejně záhy přicházejí. Nahoru to jde z těžka.
Dojdeme na silnici k přehradě a s vidinou cesty "jen dolů" se rozbíháme. Stále to vypadá, že to pod těch 10hod dáme. Bohužel silnice se ještě jednou zakroutí a my musíme vystoupat ještě poslední kopeček k větrným elektrárnám. Nejdřív sice jen jdu, ale pohled na hodinky mě vyburcuje a tak běžíme. Pak už je to jen z kopce. U horní stanice lanovky sice trochu zmatkujeme, protože když do teď byly fáborky asi po 50 m, tak najednou se po nich slehla zem... Běžíme zbytky sněhu po sjezdovce, zbývá asi 2,5 a 12 min. Asi v půlce odbočujeme k lanovce a běžíme pod ní po bikové cestě. Už jsou vidět Kouty. Už jsme zase na sjezdovce a zbývají 4 minuty. Berou mě křeče skoro do všech svalů na nohách, ale Tomáš povzbuzuje, tak se snažím. Probíháme kolem začátku lanovky a zbývá asi minuta, ale taky ještě 500 m. Poslední seběh a 10 hodin od startu uběhlo. Tomáš čeká před mostem a pak společně probíháme obloukem v čase 10hod 1min 34sekund. Jsme na 47. místě.
Mám toho dost! :-)
Usedáme v cíli. Tleskáme holkám, které udržely druhé místo a stejně tak slečně se stafordem, která skončila třetí v dogtrekingu.
Tomáši díky za krásnej závod a za podporu!
A na závěr i krátké video:
1. část / 9. km při stoupání na Keprník
2. část / 43. km seběh z Pradědu na Ovčárnu
3. část / 47. km na hřebeni Kamzičníku
Start v 23:55 a vyrážíme skrz Kouty. Tomáš hned ze začátku nasazuje rychlejší tempo. Až do nástupu do terénu v 850 m běžíme. Pak se tempo celkově zpomalí. Cesta je uzounká a snažit se předbíhat moc nemá cenu. Asi od 900 m.n.m. je sníh. V sedle pod Vřesovkou se zase rozbíháme. Před Keprníkem zas přecházíme do rychlé chůze, abychom si pak užili 6,5 kilometrový seběh až do Ramzové. Na první občerstvovačce pod sjezdovkou jsme za 2:11. Čaj, sůl a banán a vyrážíme dál.
Následuje lehce rovinatý úsek asi 2 km k Vražednému potoku. Tam si odskakuji na malou a nechávám Tomáše jít napřed. Při jeho dobíhání se dost zadýchám a v následném stoupání kolem Obřích skal jsem na tom dost blbě, pouštím x lidí před sebe a říkám si jak dám asi zbytek. Nakonec mě začnou ještě mrznout ruce, a tak vyndavám rukavice. U chaty Šerák beru taky bundu a mám toho nějak dost. V mírném seběhu se trochu zahřívám a pak to přijde. V momentě, kdy začneme opět stoupat na Keprník, dostávám křeč do pravého stehna, nemůžu se asi minutu na tu nohu ani postavit. Piju, beru magnéziovou tabletu, gel, a pomalu jdu nahoru. Na vrcholu se to trochu uvolňuje. Při sestupu se ale křeč opět objevuje a tak spíš jen přiskakuju. Tak trochu přemýšlím jak daleko to dám. Beru další tabletu, gel. Je to lepší. Další fáze je hodně chodecká a hodně o vůli. Za Červenou horou naštěstí následuje dlouhý, ale mírný seběh až na Červenohorské sedlo, kde se zase rozbíháme a nohy se taky uklidnili... Na sedle doplníme vaky.
Od sedla jdeme zase nahoru na hřeben, ale jde to rychle a začíná svítat, takže si konečně můžeme taky užívat krásy Jeseníků. Cesta přes náhorní slatě je nádherná. U Švýcárny stáli dva týpci jen v trenýrkách a bundách a halasně povzbuzovali každou dvojici - to pak nelze neběžet. Mírné stoupání na Praděd je zpestřeno nepříjemnou ledovkou na asfaltu. Rychle kontrolní podpis do mapy a hurá na Ovčárnu. Z Pradědu vybíháme s dvojicí holek, která je aktuálně druhá a vlastně s nimi poběžíme až do cíle. Když se těsně před 3. občerstvovačkou kvůli fotografovi zase rozbíháme, tak ten to okomentuje, že prej nejsme na borůvkách, tak běžíme dál. Rychlá snídaně z koly a koláče (borůvkovýho) na Ovčárně, ze které vybíháme v čase 7:16 a zbývá už jen 18 km. K Petrovým kamenům se prodíráme přes kosodřevinu a dostáváme se na hřeben Vysoké hole a Kamzičníku. Tam se spojujeme opět s holkama a běžíme. Teda, dost se necháme tahat, ale holkám to prý nevadí... Začíná i svítit sluníčko. Při seběhu k Františkově myslivně se k nám přidá další dvojice a pomalu začínáme myslet i na čas pod 10hod. Vrstevnicová cesta po modré značce je dost rozbitá, ale běžet se dá. Konečně dobíháme k odbočce k Dlouhým stráním. 4 km mírné stoupání by mělo být poslední. Sundaváme bundy, já beru tabletu jako prevenci křečím, které ale stejně záhy přicházejí. Nahoru to jde z těžka.
Dojdeme na silnici k přehradě a s vidinou cesty "jen dolů" se rozbíháme. Stále to vypadá, že to pod těch 10hod dáme. Bohužel silnice se ještě jednou zakroutí a my musíme vystoupat ještě poslední kopeček k větrným elektrárnám. Nejdřív sice jen jdu, ale pohled na hodinky mě vyburcuje a tak běžíme. Pak už je to jen z kopce. U horní stanice lanovky sice trochu zmatkujeme, protože když do teď byly fáborky asi po 50 m, tak najednou se po nich slehla zem... Běžíme zbytky sněhu po sjezdovce, zbývá asi 2,5 a 12 min. Asi v půlce odbočujeme k lanovce a běžíme pod ní po bikové cestě. Už jsou vidět Kouty. Už jsme zase na sjezdovce a zbývají 4 minuty. Berou mě křeče skoro do všech svalů na nohách, ale Tomáš povzbuzuje, tak se snažím. Probíháme kolem začátku lanovky a zbývá asi minuta, ale taky ještě 500 m. Poslední seběh a 10 hodin od startu uběhlo. Tomáš čeká před mostem a pak společně probíháme obloukem v čase 10hod 1min 34sekund. Jsme na 47. místě.
Mám toho dost! :-)
Usedáme v cíli. Tleskáme holkám, které udržely druhé místo a stejně tak slečně se stafordem, která skončila třetí v dogtrekingu.
Tomáši díky za krásnej závod a za podporu!
A na závěr i krátké video:
1. část / 9. km při stoupání na Keprník
2. část / 43. km seběh z Pradědu na Ovčárnu
3. část / 47. km na hřebeni Kamzičníku
13.4.2014 – Jarní Rožnov p. Radhoštěm – MIBO
Po 72km jsem dnes opět zasedl za koloběžku a vydávám se z přehrady Olešné do Rožnova, do toho města co je mekou koloběhu a koloběžek. Před 8h ranní na Olešné klid a mír. Jenom rybáři mají nahozené pruty a v té vyschlé nádrži se snaží ulovit snad...
12.4.2014 – Velká jarní cyklojízda Ostravou
Na jarní cyklojízdu Ostravou opět vyrážím z Albrechtic i s batožinou na nosiči, abych tak trochu lehce potrénoval na další " tour the trip " tj. týdení putování s kolobkou po zemi nezemi a všude možně kolem nás. Nejdříve jsem si to zamířil do...
ENEMTAK 3 + 4
ENEMTAK 3
Sraz byl naplánován ve Vyškovicích na konečné tramvaji. Postupně se kolobkáři sjížděli ze všech světových stran a přitáhlo to k nám i jednoho byciklistu, který naše tempo tak tak zvládal. Dělám si prču. Před odjezdem ještě Ondra...
ENEMTAK 1 + 2
Zkusím si vzpomenout a sepsat ...
Jaro je tady! A závodění taktéž
Koběřická 20tka / 9.3.2014
Slezanský kros / 15.3.2014
Úvodní rozlet do okolních závodů zahajují níže uvedení členové. Nejlépe se ve své kategorii popere Lila, která urve nejcennější kov na 10km trati. Eva jí následuji do cíle o pár míst později, přesto může být po loňských zdravotních peripetiích spokojená.
Kluci na 20tce zabojují, bohužel na bednu tomu něco málo chybí. Po delší odmlce se vrací k závodění Radim, daří se mu vylepšit OR na této trati, takže spokojenost. Michala potrápí nenadálé bolesti, tím pádem musí zvolnit a závod si nechtěně prodlouží.
Pořadí je z jednotlivých kategorií.
6. Šindelek Daniel 1:15:26
8. Trávníček Rostislav 1:17:10
19. Lipták Radim 1:22:48
43. Goryczka Michal 1:34:34
54. Vernarský Jaroslav 1:46:49
1. Trávníčková Ludmila 0:48:32
7. Kopcová Eva 0:54:08
Pořadí je z jednotlivých kategorií.
6. Šindelek Daniel 1:15:26
8. Trávníček Rostislav 1:17:10
19. Lipták Radim 1:22:48
43. Goryczka Michal 1:34:34
54. Vernarský Jaroslav 1:46:49
1. Trávníčková Ludmila 0:48:32
7. Kopcová Eva 0:54:08
Slezanský kros / 15.3.2014
Velmi chladné a deštivé počasí provádí zahajovací závod v rámci atletiky FM, který se pořádá na půdě sportovního areálu Slezanu. Mladí běžci matadorům připraví dobrý základ pod nohami, trať (6km muži / 3,4km ženy) z PT nejlépe zvládá Lila, která opět končí na 1.místě. 3x huráááá! Bramboru si odnáší Eva, 4s za Klárou Maštalířovou.
Tentokrát se bedny dočká ve své kategorii Dan (2.místo) a Rosťa (3.) , na Lukáše se usmívá bramborová medaile, třetí místo bylo na dohled! Duel mezi Radimem a Markem nakonec rozhodne 7s rozdíl ve prospěch Marka, ten je na nerovném a zvlněném povrchu jako doma :) .
Šindelek Daniel 22:41
Trávníček Rostislav 23:41
Krejčí Lukáš 24:54
Moškoř Marek 25:48
Lipták Radim 25:55
Vernarský Jaroslav 29:44
Pecha Vladan 33:29
Holec František 35:16
Trávníčková Ludmila 15:33
Kopcová Eva 17:47
Mořkovský Zajíc / 15.3.2014
Krásných závodů se teď nabízí celá řada a někdy je těžké si vybrat, kam se o víkendu vydat. Michal s Filipem to vzali zaječím hopem a užili si desítku v Mořkově. Michalovi to šlapalo a doběhl si pro slušný čas 41:48 . Filip se pomalu dostává do běžeckého tréninku po delší pauze, a tak jeho výkon 52:42 určitě není na ostudu, hlavně bez zranění a udržet pravidelné dávky endorfinu :-) , forma se brzy dostaví.
Tentokrát se bedny dočká ve své kategorii Dan (2.místo) a Rosťa (3.) , na Lukáše se usmívá bramborová medaile, třetí místo bylo na dohled! Duel mezi Radimem a Markem nakonec rozhodne 7s rozdíl ve prospěch Marka, ten je na nerovném a zvlněném povrchu jako doma :) .
Šindelek Daniel 22:41
Trávníček Rostislav 23:41
Krejčí Lukáš 24:54
Moškoř Marek 25:48
Lipták Radim 25:55
Vernarský Jaroslav 29:44
Pecha Vladan 33:29
Holec František 35:16
Trávníčková Ludmila 15:33
Kopcová Eva 17:47
Mořkovský Zajíc / 15.3.2014
Krásných závodů se teď nabízí celá řada a někdy je těžké si vybrat, kam se o víkendu vydat. Michal s Filipem to vzali zaječím hopem a užili si desítku v Mořkově. Michalovi to šlapalo a doběhl si pro slušný čas 41:48 . Filip se pomalu dostává do běžeckého tréninku po delší pauze, a tak jeho výkon 52:42 určitě není na ostudu, hlavně bez zranění a udržet pravidelné dávky endorfinu :-) , forma se brzy dostaví.