Blogy

Vážení přátelé, kamarádi, BORCI a BORKY, dovolte mi na úvod seznámit Vás letmo s naším projektem, kterým je založení a provozování sportovního amatérského týmu, který jsme nazvali BORCI zdar! Jistě Vás, a nebojte se nejste jediní, zaujal již náš název sám. Věřte, Že Vás zaujal právem. Tak tedy na úvod trochu etymologie. Usuzujete správně, domniváte-li se, že se jedná o pozdrav. Ano, jste na správné cestě, ale stejně jako i spousta dalších pozdravů má i ten náš celou řadu, přímo skrytých, ale i...

Půlmaraton Moravským krasem :-)   Půlmaraton Moravským krasem byl již tradičně perfektně organizovaný závod s více než tisícovkou závodníků, kterým pro zahřátí hrála "předkapela"  Žlutý pes :-). Co se týká závodu samotného, tak já sám jsem zvolil jinou taktiku, než klubový kolega Petr Kozelka, který se dle svého videa chytil "starce vzadu"  a  v cílové rovince ho předběhl :-). Já jsem bojoval především s časem a mnou vytyčenou metou 1:30:00 hod. a držel jsem se...

Pripravila som si pre vás malú súťaž na mesiac september! :) O čo ide? Stačí kliknúť na odkaz - Súťaž s Bežkyňou - a pridať sa na endomonde do challenge. Najväčšiou výhrou samozrejme je, že sa budeme všetci hýbať, ale výhercom challenge bude bežec/bežkyňa, čo za september nabehá najviac kilometrov. :) Challenge je spustený už od 1.9., takže ak ste od pondelka behali, bude sa vám to počítať. Zvolila som, aby sa nám počítali iba behy zaznamenané, nie manuálne zadané, aby bola súťaž fér.

Výherný balíček budú nejaké drobné športové doplnky, niečo čo mám vyskúšané na sebe. :) A ľubovoľný náramok priateľstva z mojej ponuky na flere.

Tak hor sa do toho a prajem veľa pohodových kilometrov. :)

Ten nápad jsem nosil v hlavě delší dobu, ale první krok k jeho realizaci jsem udělal až loni v listopadu. Definitivní impuls přišel při toulce jedním knihkupectvím v Praze. Podrobnosti si nechám pro sebe, vlastně nejsou důležité. Každopádně když jsem přišel domů, sedl jsem k počítači a napsal Danovi Orálkovi e-mail s dotazem, co by říkal tomu, kdybychom spolu napsali knížku. Samozřejmě o něm. A přidal jsem pár vět, proč a jak. Příliš jsem nepočítal s tím, že kývne. Vím, jak je skromný atd. Dával jsem si možná dvacetiprocentní naději. Za pár minut přišla lakonická odpověď (Dan totiž píše jenom lakonické e-maily). První z těch tří vět zněla: "Ano."

Bral jsem to jako poctu. A byl jsem rád nejen kvůli sobě. Už dřív jsem si říkal, že když u nás ve velkých nákladech vycházejí knížky o Scottu Jurkovi nebo Deanu Karnazesovi a jsou přijímány celkem nadšeně, proč by nemohla vyjít taky knížka o Danovi? Zaslouží si ji. Jeho běžecký příběh není o nic fádnější, jeho výkony jsou srovnatelné, jeho přístup mi přijde neméně inspirativní.

Další týden jsme si dali v Brně sraz a tři hodiny v hospodě zvané Pivárium probírali projekt knížky, zleva i zprava. Už na začátku jsme si řekli, že nechceme čtenářům přinést jenom soubor reportáží ze závodů. Ty si ostatně můžete najít na Danově webu. Zajímal mě celý ten příběh, zasazený do kontextu a souvisle vyprávěný. Rovněž jsme se dohodli, že si knížku vydáme sami. Přesně takovou, jakou chceme, byť do toho půjdeme s jistým "podnikatelským" rizikem. Smlouvu jsme sepisovat nemuseli. Jenom jsme si přiťukli pšeničným pivem a podali ruku. Narodil se Můj dlouhý běh.


Hned druhý den letošního roku jsme se pustili do práce. Byl jsem od té doby na Moravě víckrát než za celý předchozí život. Scházeli jsme se v brněnských kavárnách a desítky hodin prokecali o běhání, nejen o tom Danově. Něco na diktafon, něco jenom tak. Obojí pro mě bylo stejně důležité. Taky jsem jel s Danem (a dalšími ultras) na závod do Castel Bolognese. Prima zážitek, po všech stránkách. Rád budu vzpomínat třeba na to, jak jsme šli večer do italské kavárny pilovat detaily prvních deseti kapitol. U vedlejších stolů chlapi mastili karty, kouřili, hlasitě vynášeli trumfy a my jsme v téhle kulise rozebírali, jak se běhá v Íránu a co obnáší trénink mezi vinohrady. Nezapomenu ani na to, jak jsme dělali rozhovor pro místní televizi: já v roli tlumočníka po zvláštní ose italština-němčina-čeština a zase zpět.

Spolupráce s Danem byla výborná. I když o sobě říká, že si pořádně nepamatuje, co bylo včera, není to pravda. Překvapilo mě, do jakých detailů si vybavuje závody, které běžel před čtvrt stoletím. A navíc je skvělý vypravěč, se smyslem pro pointu. Kdykoli začal větu slovy "Docela sranda tenkrát bylo, že...", věděl jsem, že je na cestě další pozoruhodná historka. A nemýlil jsem se. Last but not least: je to chytrý a přemýšlivý chlap. Neumím si představit, jak je těžké psát knížku třeba s fotbalistou limitované intelektuální kapacity.

Hned na první schůzku mi Dan přinesl štos diplomů z 80. a 90. let. Potom i sešit plný výstřižků, o něž se od jeho dětství starala maminka, fotky, dopisy, osvědčení, pozvánky, ročenky, výsledky... Pochopil jsem, že závody jako Spartathlon nebo Badwater, o kterých se hodně psalo a mluvilo, jsou jenom součástí jeho příběhu. Důležitou, ale ne jedinou zásadní.

Nebudu tvrdit, že se knížka psala lehce. Je za ní hodně práce, hodně přepisování a škrtání, kupa pochybností. Psaní téhle knížky byla úplně jiná disciplína než smolení více či méně zábavných sloupků. Skrývá se za ní i větší porce zodpovědnosti. Zkazit knížku sobě, s tím se dá žít celkem lehce. Zkazit ji Danovi, to by mě pořádně mrzelo...

Jaká že tedy je? Posouzení, jestli dobrá, nebo špatná, nebo bezbarvě průměrná, samozřejmě patří pouze a jenom čtenářům. Za sebe si s dovolením troufnu napsat, že je poctivá, neokázalá, civilní, nekázající. A snad i zábavná. Nepolévali jsme ji americkou omáčkou, nevycpávali ji esoterickou vatou, neplýtvali jsme patosem a superlativy. Prostě jsme dělali, co jsme uměli.

Pochopitelně budu rád, pokud vás knížka zaujme a přijde vám jako dobrý nápad si ji koupit. Je ve formátu A5, má 220 stran a 43 černobílých i barevných fotografií. Paperback stojí 299 Kč, limitovaná série v pevné vazbě 349 Kč. Stačí kliknout SEM. Dnes jsme odstartovali předprodej, vyjde 18. září září. Pak bude ke koupi i v běžeckých speciálkách Triexpert (Praha a Brno) a Trailpoint (Praha). Chystáme taky pár autogramiád, kde si ji budete moct nechat od Dana podepsat.

Děkuji moc.

SOBOTA 23.8.2014 Brzy ráno vyjíždíme autem ve složení Naďa + Negussie + David + já. V podvečerních hodinách se blížíme k cíli – nekonečné serpentiny nás vyvedou až do výšky okolo 1700m.n.m. do dědinky Flaine, kde jsme ubytovaní v krásné rezidenci. Jen pár minut po nás přijíždí Hanka s Jurajom a malou Kristýnkou, kteří již mají za sebou týdenní relax v Provence.   NEDĚLE 24.8.2014 Po dlouhé cestě pohodlně dospáváme a užíváme si pohodové dovolenkové dopoledne. Jurko...

 Autor: Martin

 Autor: Slimča

Včera sa bežal už pravidelný beh We Run Prague. Kto číta môj blog pravidelne, vie, že som mala číslo aj na roky 2012 aj 2013. Bohužiaľ som ochorela a nebežala. Takže tento rok to bola moja premiéra. :) Nemôžem teda porovnávať, ale iba zhodnotiť tento ročník.

Konštelácia hviezd vyšla a po strednajšiom tréningu tempa nanečisto s kamarátkou Alinou, kedy ma perfektne viedla 8 kilometrov, som si do soboty dala pauzu. Pri tréningu vyšlo konečné tempo na 5:32min/km. Trúfla som si teda v sobotu držať sa vodiča na 55min.

Z domu sme s Míšou vyrazili okolo pol piatej. Trošku chyba, do trojky sme sa na Lazarskej nevošli. Presunuli sme sa teda na Palečák, tam to bolo ešte horšie. Vyšiel nám ťah ísť o jednu zastávku späť k Mánesu a tam nastúpiť na 17tku. Tešili sme sa len po zastávku Podolská vodárna, kde tramvaj zahla doľava. :D Trošku chaos, neviem na koho strane... Bolo totiž 16:55 a podľa dostupného infa mala MHD jazdiť do 17:00.

Ešte fotečka! Aj s našou Kristý, toho času v Číne. :)

Vydali sme sa do Žltých lázní pešo.  Tam zraz s ostatnými z party, fotenie, návšteva WC. :D Šla som bez okolkov na pánsky záchod, inak tam stojím ešte doteraz.

Na štart som dorazila asi 20min pred výstrelom, Míša šiel niekam na trasu fandiť. Našla som si vodičku na 55min, pokecali sme, ale potom ma našla Terka a že s Ivčou stoja na druhej strane u ďalšieho vodiča. Tak som sa presunula k nim. Predstavila som sa vodičovi, Michalovi. Až neskôr som zistila, že to je "Alinin" Michal. :)


Po výstrele sme sa pomaly sunuli k štartu. Prebehli sme ho asi dve minúty po výstrele. Tep som mala 120 ešte pred rozbehnutím. :/ :D Na to, že bol večer a celý týžden celkom zima, mi začalo byť už na začiatku dosť teplo. Michala som sa držala a predierala sa za ním dopredu. Dav bol celkom hustý, občas som musela bežcov predo mnou prosiť, aby ma pustili pred nich. Po asi štvrtý kilometer sa bežalo relatívne O.K. Potom sme sa pri Rudolfíne na Mánesovom moste otáčali v polovici a za ním zbiehali na náplavku. Tam bola občerstvovačka a Michal nespomalil. :/ Hovorím si, pila si dosť, vydržíš. Tak som prebehla aspoň sprchou. A asi to bola chyba. Neviem. Pretože po vybehnutí z náplavky, smer Kozí ulice, som na kockách a v úzkych uličkách začala michala strácať. Stále som ho mala nadohľad, ale nejako sa mi nedarilo sa priblížiť. Toto bola asi najnáročnejšia časť závodu, občas som chcela prejsť do kroku. Teplo, úzke ulice, pod nohami kocky a obavy aby som si nevytkla členok. Modlila som sa, aby som už uvidela prašnú bránu.

Niekde tam, na ulici na příkopech ma predbehla aj druhá vodička na 55min. Trošku sklamanie, ale vedela som, že to proste nejde. Dobehli sme na Václavák, "posledný kopček", občerstvenie sa. Podarilo sa mi napiť sa vody za behu aj nosom. :D Teľa proste. Ale neudusila som sa a bežala ďalej. Cestou k národnému divadlu som úplne zabudla na poslednú otočku na Moste legií. Trošku mimo "plán".


Našťastie ma zaujala slečna predo mnou a myšlienky mi šli trošku inam. :) Mala tričko a na ňom nápis Run for peace in Ucraine a ja som celú dobu premýšľala, či tam má alebo nemá chybu. Takto som dobehla až na náplavku. Posledný kilometer som sa snažila zrýchliť. Tešila som sa, ako to budem mať za sebou. :) Za Jiráskovym mostom som v dave uvidela našu martinskú herečku Janu Oľhovú, tak som ešte stihla zakričať Martin!! :D Potom ma zaujal transparent Zrzky do toho, #gingerpower a to tak moc, že aj napriek tomu, že mi napadlo, že by Míšu napadlo, že mi napadne, že tam bude stáť a uvidím ho fandiť... No proste tam stál a ja som si ho nevšimla. :D Ale chlapcom s transparentom som zamávala copom. :D To už som mala na dohľad cieľ. :) Prebehla som ho a na časomiere bol čas 58:50. Na mojich hodinkách 56:24. Trošku ma štve, že mi namerali iba 9,96km a tak tento čas nemám ako osobák na 10km na endomonde. :D Och ja ješitná. :) (Dostala som radu, si to na Endomonde manuálne upraviť - done a díky. :))


Doba po dobehnutí bola v znamení čakania vo fronte na vodu, banán, energiták a tyčinku. Bez možnosti úniku. Lialo z nás ako z krhiel a cítila som sa ako dobytok hnaný do ohrady. Toto moc nevyšlo. :/ Som rada, že to tam so mnou neseklo. Snažila som sa dostať sa odtiaľ čo najrýchlejšie. S Míšou sme mali zraz na Výtoni. Tam som si našla SMSku. :)

We Run Prague za 56:24 je jen start. Leto bude koncit, ale trenink pokracuje. Rychlejsich 10km nebo pulmaraton? Je to na Tobe. Just Do It!

Čas na hodinkách teda odpovedal čistému času. :) Metu 55 minút som teda nesplnila, ale osobáčik to je! Myslím, že zlepšenie je oproti poslednému o viac než minútu! :) Preto radosť obrovská. Celkovo 4190. miesto a z žien 1162. :)


Na náplavke sme nezostali, šla som si dať domov sprchu s tým, že sa tam vrátime. Nakoniec návrat nebol. Keď sme sa tam dostali, bolo to celkom mŕtve. Tak sme si skočili na Andela na gyros v tortile, mňam, a pred polnocou sme zaľahli.

Bohužiaľ som trošku neodhadla večer oblečenie a ráno som sa zobudila s rýmičkou. :/ Joxujem a našťastie to pomáha, ale behať som dnes nešla a deň strávila varením. :D

Potřetí v řadě za sebou na We Run Prague. Ale letos byla jiná trať,docela zásadní změna, start a cíl jinde a potom ještě start v 19:00. Na běh při západu slunce jsem se těšil a přesto jsem očekával změnu s lehkou nervozitou. Ale nechtěl jsem dopředu zaujmout negativní postoj a prostě jsem se nechal překvapit. Když jsem vyplňoval registraci na WRP, nechápal jsem proč to nezadali redesign někomu z UX/UI designerů. Chtít vyplňovat údaje 2x a ještě mně nutit jít přes Nike+ účet mně dost nakrknulo. Naopak při výdeji mně velmi potěšil startovní set, který byl z tubě z papíru, obsahoval dres, info k závodu, chip, nálepku koridoru a balení hroznového cukru. Super, žádná reklama, tuna letáků a blbin od sponzorů co skončí v koši. Tohle se povedlo. Teda až na nálepku. Hlásil jsem čas do 45:00 minut a dostal jsem koridor 45-50:00. Trochu to ranilo mé běžecké ego, ale později jsem zjistil, že nejsem jediný kdo byl takto degradován.

Na cestě do žlutých lázní už jsem potkával žluto-zelené dresy a a niž by jsme se znali zdravili jsme se
už na zastávce před domem s běžci, které jinak v civilním oblečení nepoznáte. Tohle mám na podobných akcích rád. Dresy byly letos vidět opravdu z dálky a působily docela rozruch u civilů, jak jsem si všiml. Ve žluťácích byly fronty na WC, klasika, ale od loňska změnili rozestavení, takže jsme chvíli bloudili. Pak společná fotka s Ivanem, ale vše jsme stihli a do koridorů jsem se dostal už 40 minut před startem. Roklusával jsem před podolským bazénem, dal jsem si abecedu, protažení a krátké sprinty na 3x100m. Pak jsem potkal Dana, Zděnka a Tomáše a necítil jsem v tom davu tak sám. Highfive a 3 minuty do startu. Dost mi chyběl Tomáš Hanák na startu. Holky z Evropy dvě, prostě nemají takové charisma pohnout davem jako Tomáš, ale změna je život a bylo odstartováno. I když jsem šel z rychlého koridoru dav byl docela hustý a místy jsem předbíhal po patníku. Držel jsem tempo 4:30 a pohyboval jsem se mezi vodiči. na čas 45:00. Až k Mánesu byla trať stejná a ani potom nenastala žádná velká změna, jen směr, ani mně nevadilo otočka na Mánesově mostu, ale kostky na náplavce jsou tradičním zpestřením tohoto závodu. No nebyl všem kostkám konec, po otočce u Nemocnice na Františku a běhu parčíkem do ulic Haštalská, Řásňovkou. Kýho čerta. Jsem se okolím ani kostkama na dlažbě vůbec nekochal. Málo místa na předbíhání, dost se to tu namačkalo. Stínadla se bouří bych charakterizoval tuto část trati, moje kotníky z kostek nebyly vůbec nadšené. Napadlo mně jestli ten kdo navrhoval trať někdy běhá a jestli si trať proběhl. A konečně Václavák a další občerstvovačka, od teď už to šlo vlastně jen z kopce. Zhodnotil jsem stav a zjistil, že síly jsou a můžu mírně zrychlit, ještě otočka na mostě Legií. Apendixy na nahnání km, debilní nápad, ale už jsem to nešetřil. Pobídl jsem jednoho kluka co přešel do běhu a zase se rozklusal a točil jse to k náplavce. Na Náplavce, opět kostky, ale to už jsem je neřešil. Šlápnul jsem do toho a prokousal jsem se k Palackého mostu a potom k cílové bráně. Čas 47:15 na garminech, horší oproti loňsku o minutu dvacet vteřin, ale letos vůbec netrénuju, proto zpětně hodnotím jako ucházející výkon.

Vyzvedl jsem si z TNT auta batoh, které se mezitím přesunuli ze Žluťáků, převlíknul se do suchého a s Dinem jsme zhodnotili naše časy a řešili jsme plán na dovolenou na příští léto, přeběhnout v Italských Alpách tři horské průsmyky. Potom jsem se potkal s Petrem, zhodnotili jsme po chlapsku, že ty kostky v centru byly na ... a šel jsem domů. V tomto ohledu se mi doběh na náplavce líbil, mám to blíž a odpadl, transport přeplněnou tramvají ze Žluťáků. Celkově pohled na tisíce žlutozelených triček na Náplavce byl zajímavý. Když jsem viděl PR fotky musím říct to samé. Ale teď celkové hodnocení. WRP je moje srdcovka a jak známo stará láska nerezaví, dodávám mění se. Až čas ukáže jestli tato změna byla k lepšímu či horšímu a doufám, že se dočkáme příští rok korekce trati. Je škoda, že se běží jen po jednom břehu Vltavy. Takhle je to jen We Run Half Prague. Trať by se dle mně dala natáhnout i na druhý břeh Vltavy a opadly by ty debilní kličky na mostě a v uličkách v Řásnovce. Start v 19:00 je pozitivem, už nebylo vedro a proběhnout si západem slunce Prahou s dalším desetitisícem, běžců je fajn. I rozdílné místo startu a cíle zvládli pořadatelé fajn. Celkově byl slabý online, od registrací až po web. Když teď zadám adresu werunprague.cz, hodí mně to na nějakou produktovou stránku Nike a celkově i během registrací a před závodem běžel web na Nike CMS, což nebyla dobrá volba. V ČR je dostatek software house a agentur, které jsou schopny se o kvalitní webové řešení postarat. SMS s časem mi nepřišla, ale v 0:45 ráno mi přišel email s oficiálním časem. Odkaz na výsledky, ale ouha. Totálně blbne vyhledávání s diakritikou. A mám pocit, že i výsledné pořadí je dle gun time a ne real time. Proto jsem si dal trochu práce a převedl výsledky do Google spreadsheetu, kdyby si chtěl někdo užít trochu toho datového porna.

Přestože mám takový trochu vnitřně rozpůlený pocit, nebylo to tak špatné. Česko je tak malá země, že pro ostrou kritiku u nás není místo, tak moje hodnocení berte jako feedback na další ročník. Změny jsou vždycky nejhorší, když jsou čerstvé. Loni mně štval papírový chip a letos mi už nevadil. Navíc je fajn, že ho nemusím vracet a nehrozí mi pokuta za nevrácení, jako u jiných závodů. Jsem zvědavý na další ročník, změna je konec konců život a co se nevyvíjí upadá. Tak zase za rok, dám si svoji oblíbenou srdcovku a možná zase na nové trati.