Pojed se projet do noci! (VIDEO)
Porad mi nekdo tvrdi ze nema cas, ze je pres den tak moc zaneprazdneny a nechape kde beru cas na to porad jezdit. Mam narocnou praci, ale cas si vzdy udelam treba jako v pondeli deset vecer...vypni mozek, zapni hudbu, a projed si semnou 17km okruh v ne...
Mlžné ráno …
Je to zvláštní, ale až dnes (když je podzim v plném proudu) si uvědomuji, jak moc nemám rád běhání v horkém létě. Dochází mi, že právě podzim je pro mě ideální běžecké období.
Má totiž atmosféru a tu pravou šťávu.
Miluji mlhy.
Rozběhl jsem se za město hned po ránu, protože výhled z okna sliboval zajimavé, mlhou zahalené výhledy. Určitě to znáte. Běžíte známou stezkou, ale díky mléčnému závoji vypadá ten kraj trochu jinak než obvykle. Někdy vypadá úplně jinak.
Pár desítek metrů přede mnou se mlha pomaloučku rozestupuje, nenápadně a potichu mě propouští do sebe, aby se zase pár desítek metrů za mnou uzavřela.
Připadám si, jakobych běžel v mlžném oku. A to oko občas zamrká a propustí ke mně záblesky ranního slunce.
Když jsem vyrazil, teploměr ukazoval něco málo nad nulou.
Pavučiny na keřích mají jinovatkovou výzdobu a vzduch je chladně vlhký. Dobře se mi dýchá, ne jako ten vysušený a horký nehybný vzduch léta, který mi občas připomene, že ještě stále mám v plících záblesky astmatu.
Podzimní přísun kyslíku je pro mě prostě čistší a dýchatelnější.
Nemusím si ho hlídat, nemusím se na tělo naladit, naladilo se samo. Můžu se zaobírat jen sám sebou a stavem v hlavě. Prý se tomu říká duševní hygiena. Vyčistit zuby, umýt obličej, učesat vlasy a při hodinové osamocené činnosti se zabývat svojí duší. Tentokráte si v hlavě přehrávám příběh, který se mi v hlavě rodí a jsem fascinovaný tím, jak obrazy sami od sebe přichází. Kombinují se, zapadají do sebe. Plynou a uklidňují mě tou samozřejmou jistotou.
Dostávám se do toho zvláštního běžeckého stavu, kdy nemusím vnímat tempo (no jasně, běžím strašně pomalu, jen co noha nohu mine, že ani srdce nemusí klepad do rychlejšího rytmu, ale mám to takhle rád). Myslím si na své věci, ale přitom vnímám bezprostřední okolí. Housenku na cestě přede mnou, velkého pavouka na křoví. Náboženské kulisy po cestě.
Přemýšlím, proč jich je vlastně tolik rozmístěno po polních cestách, ukrytých v lesích. Dochází mi, že jsou zde právě pro tento případ. Aby si malý člověk, provádějící svojí duševní hygienu na procházce za městem, uvědomoval svoje nitro. Že tu není sám, nekráčí po stezce jako jediný. Před ním tu bylo mnoho jiných a po něm jich bude ještě více. Cítím se tak napojený na okolí, že se ani trochu neleknu, když těsně vedle mě z křoví vyrazí dvojice bažantů a s hlasitým nadáváním letí nízko nad mojí cestou. Jsou krásní. Ocasní pírka jakoby mi mávala na rozloučenou. Trochu rozhořčeně, ale přeci jen hravě. Jen jim kývnu na pozdrav a omluvím se, že ruším.
Pomalu už se blížím zpět k městu. Potkávám další ranní lidi. Zastavuji a sleduji rybáře na druhé straně rybníka. Představuji si sám sebe na jeho místě a vlastně mu moc rozumím. I on si tam provádí svojí duševní rozmluvu. Sleduje vlnky na hladině, vnímá každé ťuknutí do návnady, ale myšlenkami je jinde. Možná dosáhl i toho meditativního stavu vyprázdnění mysli a nemyslí vůbec na nic.
O rybářích se říká, že jsou to tichý blázni. Nikdy mi nedošlo, že nám asi jde o jednu a tu samou věc. Jen oni se u toho tolik nezapotí a svým nefuněním neruší okolí :-)
Potkávám mladou běžkyni, moc hezky se na mě usmála a nesměle pozdravila: "Ahoj." O kus dál potkávám ve stejném tepmu otce a syna. Všichni se s vědoucím úsměvem, pokynutím ruky a krátkým zamumláním zdravíme .
Zase se cítím zařazený, mezi svými. Ikdyž v tomto kraji potřebuji pobíhat sám, moc rád potkávám podobně smýšlející lidi, běžící naproti. Protože ať už běhají z jakéhokoliv důvodu, vyrazili stejně brzy ráno jako já a věřím tomu, že se tam uvnitř sebe cítí stejně spokojení ...
Má totiž atmosféru a tu pravou šťávu.
Miluji mlhy.
Rozběhl jsem se za město hned po ránu, protože výhled z okna sliboval zajimavé, mlhou zahalené výhledy. Určitě to znáte. Běžíte známou stezkou, ale díky mléčnému závoji vypadá ten kraj trochu jinak než obvykle. Někdy vypadá úplně jinak.
Pár desítek metrů přede mnou se mlha pomaloučku rozestupuje, nenápadně a potichu mě propouští do sebe, aby se zase pár desítek metrů za mnou uzavřela.
Připadám si, jakobych běžel v mlžném oku. A to oko občas zamrká a propustí ke mně záblesky ranního slunce.
Když jsem vyrazil, teploměr ukazoval něco málo nad nulou.
Pavučiny na keřích mají jinovatkovou výzdobu a vzduch je chladně vlhký. Dobře se mi dýchá, ne jako ten vysušený a horký nehybný vzduch léta, který mi občas připomene, že ještě stále mám v plících záblesky astmatu.
Podzimní přísun kyslíku je pro mě prostě čistší a dýchatelnější.
Nemusím si ho hlídat, nemusím se na tělo naladit, naladilo se samo. Můžu se zaobírat jen sám sebou a stavem v hlavě. Prý se tomu říká duševní hygiena. Vyčistit zuby, umýt obličej, učesat vlasy a při hodinové osamocené činnosti se zabývat svojí duší. Tentokráte si v hlavě přehrávám příběh, který se mi v hlavě rodí a jsem fascinovaný tím, jak obrazy sami od sebe přichází. Kombinují se, zapadají do sebe. Plynou a uklidňují mě tou samozřejmou jistotou.
Dostávám se do toho zvláštního běžeckého stavu, kdy nemusím vnímat tempo (no jasně, běžím strašně pomalu, jen co noha nohu mine, že ani srdce nemusí klepad do rychlejšího rytmu, ale mám to takhle rád). Myslím si na své věci, ale přitom vnímám bezprostřední okolí. Housenku na cestě přede mnou, velkého pavouka na křoví. Náboženské kulisy po cestě.
Pomalu už se blížím zpět k městu. Potkávám další ranní lidi. Zastavuji a sleduji rybáře na druhé straně rybníka. Představuji si sám sebe na jeho místě a vlastně mu moc rozumím. I on si tam provádí svojí duševní rozmluvu. Sleduje vlnky na hladině, vnímá každé ťuknutí do návnady, ale myšlenkami je jinde. Možná dosáhl i toho meditativního stavu vyprázdnění mysli a nemyslí vůbec na nic.
Potkávám mladou běžkyni, moc hezky se na mě usmála a nesměle pozdravila: "Ahoj." O kus dál potkávám ve stejném tepmu otce a syna. Všichni se s vědoucím úsměvem, pokynutím ruky a krátkým zamumláním zdravíme .
Zase se cítím zařazený, mezi svými. Ikdyž v tomto kraji potřebuji pobíhat sám, moc rád potkávám podobně smýšlející lidi, běžící naproti. Protože ať už běhají z jakéhokoliv důvodu, vyrazili stejně brzy ráno jako já a věřím tomu, že se tam uvnitř sebe cítí stejně spokojení ...
IMAT 2015 – říjen/listopad
Říjen mám za sebou a můžu si ho odškrtnou jako první tréninkový měsíc. Plánované objemy jsem splnil, rameno je díky poctivému cvičení lepší a lepší, do listopadu hledím pozitivně.
Číst dál »»»
Číst dál »»»
Garmin Forerunner 920 xt, první test.
 |
| Moje dvě nové hračky |
UPDATE: díky spolupráci s GARMINem Vám můžu nabídnout lepší cenu při nákupu produktů téhle značky. Pokud tedy uvažujete o nějakém novém strojku na běhání, zeptejte se: runner.cz(@)me.com
Díky zastoupení Garminu v České republice jsem měl možnost vyzkoušet na pár dní jejich poslední novinku s označením Garmin Forerunner 920XT. Na pořádné testování nebylo moc času ale přesto jsem je prohnal jak jen to šlo, každou z funkcí se snažil proklepnout. Od Garminu jsem zatím používal jen Forerunner 620, který pro mě byl pomyslnou modlou v oblasti sporttesteru pro běžce. Proto jsem byl trochu skeptický, co lepšího se dá jako ještě vymyslet a nacpat do tý krabičky na ruce. Když jsem je v září viděl poprvé, vůbec se mi nelíbily. Velká krabice, která nepůsobila ani trochu sympaticky. Ostatně, v té době jsem byl čerstvě zamilovaný do kulaťoučkých šestsetdvacítek a všechno typu 310 nebo 910xt mi připadalo hnusný. Jo, viděl jsem že to má i funkce jako vívofit nebo vívosmart (náramek co měří kroky, spánek atd.) ale vzhledem k tomu, že vívofit jsem v té době měl a maximálně mi vyhovoval velikostí a funkcemi,nedovedl jsem si představit, že bych tyhle hodinky třeba nosil celý den a nahradil s nimi vívofit.
Když ale možnost zkoušky přišla, tak proč jí nevyužít, že?
První, co mě dostalo, je kvalita displeje. Ten je prostě úžasný. Perfektně čitelný, jemný. Prostě to vypadá, jako by byl namalovaný, nejvíc mi připomíná namalované displeje u nefunkčních maket hodinek, ostrost prostě jako fotka. Jedním slovem PARÁDA. Na ovládání tlačítky jsem si zvykl hned v prvním zkušebním běhu, je to o zvyku.
Řemínek je rozhodně příjemnější než u FR 620, se Suunto Ambit to ani nesrovnávám, ty na ruce drží tragicky.
Rychlost načítání satelitů? Testoval jsem současně s FR620. 920xt chytli signál po 10 sekundách už v chodbě, u FR620 jsem čekal ještě minutu na silnici. Přesnost záznamu ale následně byla plně srovnatelná, viz. záznam dole. Na 920xt jsem zapl i Glonass, jestli to bylo k něčemu jsem nepoznal.
Novou funkcí je Metronom. Pokud chceš trénovat optimální kadenci 180/minutu, prostě si to tam nastavíš a pak ti to každý krok pípne nebo zavibruje. Lze nastavit každý druhý/čtvrtý/šestý krok. Pro někoho to bude praktická pomůcka, já to vypl asi po 200m. Nedovedl jsem si představit že tímhle způsobem poběžím dvě hodiny. Hodinky disponují navigačním modem, je tedy možné na jednu obrazovku nastavit mapu a pak je vidět kudy jsi proběhl a pokud jsi v neznámém terénu/městě, tak kam je potřeba se vrátit. Další bezva funkcí, kterou u FR620 postrádám je Virtual Racer. Do hodinek lze nahrát libovolný trénink nebo závod ve formátu gpx a proti tomu následně běžet, tedy včetně všech změn na trase, kopců, kdy i soupeř běží pomalu atd. To samé jde udělat i přímo s libovolným tréninkem, který je aktuálně v hodinkách. Je tedy možné běžet sám proti svému výkonu třeba z předchozího dne.
Bonusovými funkcemi navíc jsou funkce z chytrých náramků. FR 920xt měří celý den nachozené kroky, ušlou vzdálenost a spálené kalorie. Večer je lze přepnout do režimu sledování spánku a ráno můžeš vidět, kolikrát jsi se v noci vrtěl, jak dlouho spal, kolik času strávil v hlubokém spánku a kdy to za moc nestálo. Osobně mi pro tohle víc vyhovuje vivofit nebo teď zkoušený vivosmart ale pokud někomu nebudou tak velké hodinky v noci vadit, v pohodě je k tomu může používat. Ostatně, výdrž baterie, kterou Garmin udává, je taky o kus dál než jiné sporttestery. 4 měsíce při režimu hodinek a 24 hodin nonstop záznamu GPS. Kdo jiný tohle na trhu má? A v tomhle bych Garminovi věřil, u FR620 udává 10 hodin pro záznam GPS, mě teď v Plzni při záznamu 7 hodin na GPS po doběhu baterie hlásila ještě 33%, tedy do 10 hodin by určitě vydržely.
A jako poslední třešnička na dortu: 920xt umí z telefonu přijímat notifikace, je tedy na hodinkách vidět kdo volá, přečíst sms nebo třeba notifikaci z libovolné aplikace v iphonu nebo telefonu s Androidem. Stejně jako na Vivosmartu. Je to hodně návyková funkce. Doporučuju vyzkoušet.
Tohle (grafy níž) je záznam z jednoho běhu, zaznamenaný oběma sporttestery. Je na něm jasně vidět, že díky barometru dokáže 920xt daleko přesněji zaznamenat změny nadmořské výšky. Jasným důkazem toho je přeběh přes dálnici na cca 18 minutě, kdy FR620 údaj nadmořské výšky berou podle GPS a tedy vůbec most přes dálnici nezaznamenají, kdežto 920xt zapsaly převýšení 6m a také ho do profilu aktivity zaznamenaly.
A jako poslední třešnička na dortu: 920xt umí z telefonu přijímat notifikace, je tedy na hodinkách vidět kdo volá, přečíst sms nebo třeba notifikaci z libovolné aplikace v iphonu nebo telefonu s Androidem. Stejně jako na Vivosmartu. Je to hodně návyková funkce. Doporučuju vyzkoušet.
Tohle (grafy níž) je záznam z jednoho běhu, zaznamenaný oběma sporttestery. Je na něm jasně vidět, že díky barometru dokáže 920xt daleko přesněji zaznamenat změny nadmořské výšky. Jasným důkazem toho je přeběh přes dálnici na cca 18 minutě, kdy FR620 údaj nadmořské výšky berou podle GPS a tedy vůbec most přes dálnici nezaznamenají, kdežto 920xt zapsaly převýšení 6m a také ho do profilu aktivity zaznamenaly.
Záznam z FR620
 |
| FR 620 |
Záznam z 920xt
 |
| 920xt |
Co závěrem? Nový Forerunner 920xt je podle mě aktuálně bezkonkurenčně nejlepší sporttester na světě. Pokud máš zbytečných cca 14.000 Kč a o něčem novém pro běhání, ultra nebo třeba triatlon uvažuješ, není lepší volba. V prodeji by snad měl být na konci listopadu. A omlouvám se všem, co by chtěli otestovat funkce pro cyklisty nebo plavce, na kole nejezdím a plavání mi jde tak na prsa. Tohle bude muset vyzkoušet někdo jiný.
Doplněno 1.11.2014:
Mimochodem, super funkce, na kterou jsem zapoměl jsou vibrace. Ne vždy je slyšet na mezičase pípnutí ale zavibrování cítíš vždy. Nezřídka se mi stalo, že jsem třeba nechtěně u suunta zmáčkl pauzu a vlastně o ní vůbec nevíš, ty hodinky prostě nic neudělají. Pípnou až když zase spustíš záznam. Garmin vibruje při zastavení i spuštění. Drobnost která potěší.
Za tu dobu, co používám vivofit a teď fr620, tak na garmin connectu udělali kopu vylepšení. Ale hlavně se v něm dá docela inteligentně vyhledávat, porovnávat tréninky a i je plánovat. To u suunta nejde ani trochu. Suunto je prostě outdoor, Garmin je pro běžce. Rychlost načítání družic mi u 620 připadá stejná jako u ambitů, 920xt jeli téměř okamžitě. Mohla to být i náhoda ale bylo to tak.
Rok 2014 v skratke: august – október
Zúfalá doba si žiada zúfalé riešenia a ja som zúfalo pozadu so svojimi bežeckými zápiskami. Po krátkej ale intenzívnej úvahe som sa rozhodol vysporiadať sa z rokom 2014 čo najrýchlejšie, takpovediac „jedným vrzom.“
August: beh 145,27 km / bicykel 243,18 km
Hneď prvý augustový beh bol súťažný a bolo ním 8. kolo behu sebaprekonávania na Kuchajde (2.8.2014, 3,19 km, 11:17 min.). Poňal som ho ako záťažový test kolena, čomu zodpovedá aj čas, o čosi pomalší ako zvyčajne. Nasledoval ďalší týždeň voľna, ktorý mi mal pomôcť k úspešnému absolvovaniu Behu od Tatier k Dunaju. Viac info o tomto štafetovom behu v samostatnej reportáži TU.
Vďaka masážam sa bolesť kolena vytratila a ja som pomaly skúšal naberať ďalšie kilometre. Tri razy som si vybehol aj s Paulínkou, obzreli sme si novú trať Behu susedov a stihol som ešte jedno súťažné vystúpenie. Bežecký kros orešanskými vinohradmi (29.8.2014, 13,08 km, 57:52 min.) mal krásnu trať s veľmi výživným prevýšením 167 m. na 1,1 km dlhom úseku. Šiel som skôr pre radosť ako na výsledok a ešte som aj v tombole vyhral fľašu vína :-)
September: beh 174,71 km / bicykel 310 km
Kilometre pribúdajú a s nimi aj radosť z behu. Po druhý raz som súťažne zamieril do neďalekej vinárskej oblasti, na Beh Pezinkom (6.9.2014, 7,93 km, 31:53 min.). A nebol som sám, vzal som so sebou aj dievčatá. Elenka bežala sama za seba, Paulínka zas robila spoločnosť mne. S croozerom som vo vinohradoch pôsobil trochu asi ako blázon, bežalo sa nám však dobre a aj celkom svižne. Z 434 bežcov sme dobehli na 20. mieste a Paulínka bola prvá žena v cieli :-)
Na druhý deň to bolo ešte rýchlejšie, na Kuchajde bolo 9. kolo behu sebaprekonávania (7.9.2014, 3,22 km, 11:04 min.) a ja som si o rovnú sekundu zlepšil osobný rekord na tejto trati. S Elenkou sa sám podarilo dať si spoločný manželský beh v Sade Janka Kráľa, pochopiteľne spolu aj s našou najmenšou bežkyňou. Po ročnej prestávke som sa opäť postavil na štart bratislavského Night Runu (13.9.2014, 10 km, 37:27 min.). Nová mestská trať bola pekná a opäť viedla tunelom pod hradnou skalou. Výsledný čas, len o 35 sek. horší ako je môj PB na 10 km, ma veľmi potešil.
V načatom súťažnom víkende pokračovala v nedeľu Elenka, čakal ju jej prvý súťažný polmaratón. Za miesto jeho konania sme zvolili Trenčín, v hre bola aj Nitra. My s Paulínkou sme fungovali v pozícii šoféra / fotografa / podpory na trati / fanúšikov. Aj s foťákom som prebehol necelých 12 km a myslím, že fotky sa celkom vydarili. Kým na trať nočného behu som sa vrátil, po dvoch rokoch som chýbal na Runshop Mixe. Tak som si novú trať s výbehom pod lanovkou prebehol aspoň svižne tréningovo a je to teda pekná zaberačka (+158 m na 0,9 km).
Beh susedov (20.9.2014, 6,69 km, 25:53 min.), ako som už spomenul, sa konal na novom mieste, s novou traťou. A tá mi, dovolím si povedať, celkom sadla, do cieľa som dobehol ako prvý :-) V nedeľu opäť behala Elenka, v Galante na behu dojčiacich žien, my s Paulínkou sme sa motali okolo a fotili sme. V posledný víkend som bežal v rodnom Senci, kde sa konal Beh okolo Slnečných jazier (27.9.2014, 11,7 km, 43:46 min.). Po vlaňajšej šestke som teraz bežal plnú trasu, výsledok bol rovnaký; skončil som celkovo tretí :-)
Október: beh 208,99 km / bicykel 332 km
V októbri som sa po štyroch mesiacoch znova dostal cez hranicu 200 km, pomohlo mi k tomu aj šesť súťažných behov. Tým prvým bola Grobská 10-ka (4.10.2014, 9,1 km, 32:32 min.), dedinský pivný beh. Na trati čakala na bežcov občerstvovačka a na nej 3-krát malé pivo. Nakoniec sa z cestného behu stal poľný kros a z malé pivo sa zmenilo na 2 deci radlera :-) To však nevadilo, sranda to bola a domov som odchádzal s bohatou výslužkou za druhé miesto.
Na druhý deň som zamieril do Rače, čakala ma jesenná Krasňanská Kúria (5.10.2014, 16,15 km, 1:16:16 hod.). Za rok, ktorý uplynul od môjho predošlého štartu, som sa dokázal zlepšiť o takmer dve a pol minúty a skončil som piaty. V týždni som si pripomenul, aké to je behať rýchlo aj v tréningu (10,6 km za 45:33 min.) a dal som si pár výbehov do kopca v Parku SNP. A to všetko kvôli štartu na MSR štafiet v krose (11.10.2014, 1:14:14 hod.). Ja som štafetu rozbehol, druhý úsek zobrala Maťa Čibová a na Paťa Lopušného zostal finiš. V kategórii Mix sme napokon skončili štvrtí, 15 sekúnd za bedňou.
Od môjho prvého maratónu uplynul pol rok a za tú dobu som odbehol len tri behy dlhšie ako 20 km. V októbri sa o to postaral dva a pol hodinový kros cez Malý Slavín a Cerovú dráhu. V tretí víkend prišiel na rad Vajnorský minimaratón (18.10.2014, 10,12 km, 40:12 min.). Elenka si dala päťku, ja s Paulínkou sme zamierili na desiatku. Už po prvom kilometri nás postretla veľmi nemilá vec, keď do kočíka mi nabúral jazdec na bicykli :-( Každý sme si odniesli nejaké následky, našťastie, okrem Paulínky. Napriek tomu sa mi podarilo splniť si cieľ a zvládnuť trasu v čistom čase 39:59 min.
Posledný októbrový víkend bol krosový. V rámci prípravy som si opakovane v behu obzrel trasu Behu Devínskou Kobylou (25.10.2014, 2,27 km, 9:28 min.), ktorého sa premiérovo zúčastnila ja Elenka. Ja som preto štartoval len na kratšej trati, so stratou troch sekúnd som skončil tretí. Väčší význam však mal Dračí kros (26.10.2014, 15,13 km, 1:08:00 hod.), ktorý ma vlani naozaj očaril. Teraz na trati pribudlo blata, aj povestný stupák bol dlhší ako som si ho pamätal, výsledok bol však lepší. Zrýchlenie o 2:45 min. mi vynieslo šieste miesto. Mesiac som zakončil ranným behom s Martin Petruľákom.
August: beh 145,27 km / bicykel 243,18 km
Hneď prvý augustový beh bol súťažný a bolo ním 8. kolo behu sebaprekonávania na Kuchajde (2.8.2014, 3,19 km, 11:17 min.). Poňal som ho ako záťažový test kolena, čomu zodpovedá aj čas, o čosi pomalší ako zvyčajne. Nasledoval ďalší týždeň voľna, ktorý mi mal pomôcť k úspešnému absolvovaniu Behu od Tatier k Dunaju. Viac info o tomto štafetovom behu v samostatnej reportáži TU.
 |
| Beh od Tatier k Dunaju |
September: beh 174,71 km / bicykel 310 km
Kilometre pribúdajú a s nimi aj radosť z behu. Po druhý raz som súťažne zamieril do neďalekej vinárskej oblasti, na Beh Pezinkom (6.9.2014, 7,93 km, 31:53 min.). A nebol som sám, vzal som so sebou aj dievčatá. Elenka bežala sama za seba, Paulínka zas robila spoločnosť mne. S croozerom som vo vinohradoch pôsobil trochu asi ako blázon, bežalo sa nám však dobre a aj celkom svižne. Z 434 bežcov sme dobehli na 20. mieste a Paulínka bola prvá žena v cieli :-)
Na druhý deň to bolo ešte rýchlejšie, na Kuchajde bolo 9. kolo behu sebaprekonávania (7.9.2014, 3,22 km, 11:04 min.) a ja som si o rovnú sekundu zlepšil osobný rekord na tejto trati. S Elenkou sa sám podarilo dať si spoločný manželský beh v Sade Janka Kráľa, pochopiteľne spolu aj s našou najmenšou bežkyňou. Po ročnej prestávke som sa opäť postavil na štart bratislavského Night Runu (13.9.2014, 10 km, 37:27 min.). Nová mestská trať bola pekná a opäť viedla tunelom pod hradnou skalou. Výsledný čas, len o 35 sek. horší ako je môj PB na 10 km, ma veľmi potešil.
 |
| Beh Pezinkom |
Beh susedov (20.9.2014, 6,69 km, 25:53 min.), ako som už spomenul, sa konal na novom mieste, s novou traťou. A tá mi, dovolím si povedať, celkom sadla, do cieľa som dobehol ako prvý :-) V nedeľu opäť behala Elenka, v Galante na behu dojčiacich žien, my s Paulínkou sme sa motali okolo a fotili sme. V posledný víkend som bežal v rodnom Senci, kde sa konal Beh okolo Slnečných jazier (27.9.2014, 11,7 km, 43:46 min.). Po vlaňajšej šestke som teraz bežal plnú trasu, výsledok bol rovnaký; skončil som celkovo tretí :-)
Október: beh 208,99 km / bicykel 332 km
V októbri som sa po štyroch mesiacoch znova dostal cez hranicu 200 km, pomohlo mi k tomu aj šesť súťažných behov. Tým prvým bola Grobská 10-ka (4.10.2014, 9,1 km, 32:32 min.), dedinský pivný beh. Na trati čakala na bežcov občerstvovačka a na nej 3-krát malé pivo. Nakoniec sa z cestného behu stal poľný kros a z malé pivo sa zmenilo na 2 deci radlera :-) To však nevadilo, sranda to bola a domov som odchádzal s bohatou výslužkou za druhé miesto.
 |
| Senecký beh okolo Slnečných jazier |
Od môjho prvého maratónu uplynul pol rok a za tú dobu som odbehol len tri behy dlhšie ako 20 km. V októbri sa o to postaral dva a pol hodinový kros cez Malý Slavín a Cerovú dráhu. V tretí víkend prišiel na rad Vajnorský minimaratón (18.10.2014, 10,12 km, 40:12 min.). Elenka si dala päťku, ja s Paulínkou sme zamierili na desiatku. Už po prvom kilometri nás postretla veľmi nemilá vec, keď do kočíka mi nabúral jazdec na bicykli :-( Každý sme si odniesli nejaké následky, našťastie, okrem Paulínky. Napriek tomu sa mi podarilo splniť si cieľ a zvládnuť trasu v čistom čase 39:59 min.
Posledný októbrový víkend bol krosový. V rámci prípravy som si opakovane v behu obzrel trasu Behu Devínskou Kobylou (25.10.2014, 2,27 km, 9:28 min.), ktorého sa premiérovo zúčastnila ja Elenka. Ja som preto štartoval len na kratšej trati, so stratou troch sekúnd som skončil tretí. Väčší význam však mal Dračí kros (26.10.2014, 15,13 km, 1:08:00 hod.), ktorý ma vlani naozaj očaril. Teraz na trati pribudlo blata, aj povestný stupák bol dlhší ako som si ho pamätal, výsledok bol však lepší. Zrýchlenie o 2:45 min. mi vynieslo šieste miesto. Mesiac som zakončil ranným behom s Martin Petruľákom.
 |
| Dračí kros |
MČR v běhu na 100 km v Plzni
MČR v běhu na 100 km v Plzni, 25.10.2014, 11:22:29, 4. místo - ženy.
Do Plzně na MČR v běhu na 100 km jsem se přihlásila dlouho dopředu, aby bylo startovné co nejlevnější. Nevěděla jsem, jak dopadnu na Spartathlonu, kam až vlastně doběhnu, jak moc budu unavená a podle toho jsem se chtěla následně rozhodnout, zda v Plzni vůbec poběžím a jak to pojmu. Do cíle ve Spartě jsem nedoběhla, na trati jsem však nechala úplně vše. Bolel mne celý člověk, energie na nule. Jen jsem si tak...
Hronov- Náchod 25.10.2014 8,85km silniční běh
https://docs.google.com/a/zskomtu.cz/spreadsheet/pub?key=0Ajr3L32sd2ikdDZnNUJLQi00TjRzZFJnM2VDVXNWMXc&gid=0
Botník Honzy Čelůstky
Honza Čelůstka bilancuje své letošní zkušenosti s Inov-8
Můj letošní botník snů od Inov-8 vypadá následovně:
- Trailroc 255 – objemové tréninky běhám zásadně mimo asfalt, jasná celoroční volba
- Tri-X-treme 275 – letošní novinka, neskutečný univerzál
- F-lite 240 – když opravdu rychlý trénink, tak tyhle tryskáče
- F-lite 195 – na závody není jiná volba, navíc v národních barvách
Tri-x-treme 275
Už když mi Martin Marek tuhle botu předával, tak jsem věděl, že si budeme rozumět. Taková ta láska na první obutí. Pěkný ale nijak extravagantní design. Tady bych uvítal pestřejší barvy, ale zase botky vypadají pořád čisté :-) Širší kopyto mi vyhovuje a pohodlí se na delší tréninky vždy hodí. Vzhledem k tomu, že bota je určena pro triatlonisty, kteří závodí bez ponožek, je svršek opravdu pohodlný. Tady bych dal jedna s hvězdičkou. Vychytávkou by mělo být „odvodnění“ boty (běhání bez ponožek a při závodě se člověk polívá vodou, případně ho pořád někdo sprchuje), ale to jsem nějak nepocítil. Rychlozavazování místo k lasických tkaniček je pohodlné a nohu drží bez problému. Kdo si někdy zkusil při závodě zavazovat tkaničky když slezl promrzlý z kola, tak ví o čem mluvím. Tím se dostávám k podrážce. Tady mě napadá slovo univerzál. Boty jsou použitelné na jakékoliv tempo od 3min/km nahoru a vzdálenost 1km až co vydržíte. Nejsou to úplné papuče, ale na poměry Inov8 jsou velmi pohodlné a použitelné na cokoliv od tempa na dráze až po 2h „vyprdění“ na promenádě. Za květen až listopad není na podrážce vidět téměř žádné opotřebení. To je dáno nejspíš tím, že nemá žádné výstupky, což je lehkým mínusem za mokra, kdy bota lehce klouže.
Kdybych nezávodil, tak mi stačí dvoje botky. Trailroc 255 na nezpevněné cesty a zimu a Tri-x-treme 275 na vše ostatní!
MČR 100km Plzeň. Ven z laboratoře.
 |
| Poslední krok a už nikam nemusím. |
Když něco chceš, tak za tím musíš jít. V případě že běháš, tak za tím musíš běžet. A tak jsem tedy běžel. Znovu jsem se přesvědčil, jak silná může být motivace a touha něco dosáhnout. Před šesti týdny jsem ve Winschotenu padnul na držku ale už druhý den ráno, ještě před odjezdem jsem měl na nohách kecky a běhal. V tu sobotu večer po nepovedené Winschotenské stovce jsem už přesně věděl co, jak a proč. Každý den z těch následujících 6-ti týdnů byl směřovaný k Plzeňské stovce. Trénink jsem zaměřil na snahu odběhat maximum kilometrů v závodním tempu stovky. A celkový průměr za tu dobu se pohyboval 4:33/km, takže ani v těch ostatních kilometrech jsem se neflákal. Takže přehled dalších týdnů byl následující:
15.-21.9.2014 celkem 182km, z toho 51km pod 4:00/km
22.-28.9.2014 celkem 179km, z toho 82km pod 4:00/km
29.9.-5.10.2014 celkem 191km z toho 61km pod 4:00/km
6.-12.10.2014 celkem 159km, z toho 67km pod 4:00/km
13.-19.10.2014 celkem 152km, z toho 84km pod 4:00/km
a v posledních 5-ti dnech pak už jen 61km s jedním tréninkem 14km (3:50/km)
V podstatě všechny ty tempa pod 4:00/km byly souvislé běhy v tempu 3:45-3:55, v délkách 15-20km. Jediný závod, který byl z plného tréninku a jen jako test byl maraton v Benešově u Semil. Původní plán byl na tempo 2:45:00 abych zjistil, jestli vůbec mám na to, tu stovku uběhnout. Ono totiž na Baroko maratonu to bylo pro fakt jak studená sprcha. Ale v Semilech se běželo parádně, lehce, moc jsem si to užil a čas 2:38:07 mi dal jasný impuls, že je to správná cesta. I finále přípravy proběhlo v pohodě a v sobotu už jsme stáli na startu. Popis závodu mám na Dailymile.com:
MČR 100km Plzeň 7:08:50. Jen telegraficky. Vyšlo to téměř fenomenálně, ukázalo se, že můj koktejl tréninku posledních tydnů skutečně všem soupeřům zhořkl, včetně toho největšího. Osobáček o 4 minuty, náskok 10 minut. Do 50 km jsme běželi spolu a nic si nedarovali, chvíli náskok já, chvíli Dan, nikdy ale ne víc než 100m. Na 50 km mi připadalo, že Dan trochu vadne a je na čase v nastaveném tempu pokračovat. Po dalších 20 km jsem měl náskok kolo a tak jsem ještě trochu udržel abych zmizel z dohledu a pak už jen na jistotu, protože podle mezičasu to bohužel na výsledek pod 7:00 nevypadalo. A mít 7:02 nebo 7:08, to už je celkem fuk. Není tam prostě ta šestka. Vítězství tedy bylo zkompletováním letošních ultra titulů do dobrých rukou:) a když se tam navíc v průběhu závodu najednou ukázala žena mě nejmilejší, bylo jasný , že se musím trochu snažit. A tak jsem se snažil. Jo, dneska byl dobrý den.
 |
| Tři jedničky v cíli. |
Co k tomu na závěr? Před letošní sezonou jsem si přál vyhrát Silvu a MČR na 100km. Vyšlo to. Během roku jsem se rozhodl i pro vyzkoušení 24-hodinovky. Vyšlo to. Brdská stezka? To je taky moc fajn vzpomínka. Kdyby mi někdo prvního ledna letos řekl, že budu mít doma všechny letošní ultra tituly tak bych se tomu smál. Ty brďo, já je tady ale fakt mám. Kdybych byl Karel Gott, tak bych mohl do mikrofonu děkovat všem co mi k tomu pomohli, já je můžu jen tady takhle napsat:
1)botky New Balance, v jejich 980 jsem kromě té 24 hodinovky odběhl všechny mistráky. Skvělá bota, kterou snad připravili přímo na mojí nohu
2)Garmin-kámošíme spolu sice až od srpna ale Forerunner 620 je prostě pro mě jiný level než všechno ostatní. Neměl jsem dosud lepší sporttester. (tedy teď mám půjčený Forerunner 920XT a ten vypadá taky zajímavě)
3)Enervit-osvědčená sportovní výživa, hlavně regenerace s R2 je fakt o něčem jiném. Na závody si už míchám jedině vlastní G Sport. Dost mívám problém při ultra se žaludkem, Enervit má od letoška koncentráty Enervitene Sport a to se fakt dá. Pokud je Vám taky z gelu blivno, tohle by mohlo fungovat.
4)SK Babice. Klub. Hrdost. Čest být členem. K tomu není co dalšího dodat.
5) Radka od Vaška, která mi v Plzni moc pomohla na občerstvovačce. Díky.
Podzim…hledání nepoznaného
Po sezóně, kdy má člověk trochu více času na sumírování, hledání a určování si dalších cílů pro příští sezónu jsem mimo standardních běžeckých a cyklo závodů objevil i další cykloultra, které mě naprosto pohltilo a vím, že se jej budu chtít zúčastnit. Poskytne mi plnou motivaci při zimním polykaní kilometrů. Objevil jsem z něj i krásné video, popisující strastiplnou cestu z Londýna do Istanbulu, krásných 3300 km plných potu, zážitků, strachu, úlevy, přátelství a dobrodružství...kdo máte hodinku, určitě doporučuji (je sice v angličtině, ale dá se to pochopit jen z výrazu a obrázků)...