Hands-on: Wattbike introduces new Atom stationary bike (with ANT+/BLE and more!)
Today Wattbike has introduced their first consumer-focused smart stationary bike. And unlike some of the other ideas floating around – this one is actually real, here today, and production underway. So much real that a unit has been sitting in … Read More Here →
O jednu setinu uniklo finále Martinu Schmögrovi
v běhu na 110 m překážek na Mistrovství ČR do 22 let.Výsledky našich atletů, které dosáhli na MČR do 22 let, které se konalo v Praze na stadionu Slavie ve dnech 2. a 3. září:
110 m překážek – rozběh
Celkové pořadí
4.
Martin Schmöger
1995
15,30
9.místo
800 m – rozběh
3.
Kryštof Hűbner
1995
1:56,81
100 m překážek-rozběh
7.
Teraze Čaladi
1996
15,58
400 m překážek-rozběh
6.
Teraze Čaladi
1996
1:07,87
Hoka One One Tracer 2 Review
The Hoka One One Tracer 2 offers runners a lightweight, responsive and fast shoe. Best as a training shoe, but also fine for racing up to the marathon distance, the Tracer 2 is excellent for longer workouts. The shoes are more expensive than others in ...
Tyden 29-30
Tenhle tyden byl zase jeden z tech ne tak "uspesnych". Mozna proto, ze jsem od nedele do utery udelala kazdy den pres 16 000 kroku, ve stredu prisla krize a ja byla uplne hotova a nebylo mi moc dobre. Takze streda tezky odpocinek - mela jsem objednane ...
Červenec + Srpen: Deprese
V minulém díle jsem psala o tom, že v červnu mi začalo být nějak divně, a že jsem jsem pracovala méně než normálně. Tehdy jsem si ještě myslela, že je to jen nějaká dočasná slabost a že bude stačit si trochu odpočinout a bude to dobré. Bohužel v červenci ten trend pokračoval a bylo mi stále hůř a hůř. Za červenec jsem odpracovala směšných 34 hodin a na začátku srpna jsem naznala, že toho utrpení už je moc, a vydala jsem se na psychiatrickou pohotovost. Byli tam moc hodní, a pomohli mi. Kdybyste se někdy ocitli v podobné situaci, velmi je doporučuji. Dostala jsem prášky na hlavu a po zbytek srpna jsem nepracovala.
Zjistila jsem, že nikdo není připraven na OSVČ na nemocenské. Na internetu je toho k tomu málo a sami lékaři a sestry nevědí, jak to funguje. Tak k tomu něco napíšu.
OSVČ totiž defaultně nemocenské pojištění nemá a musí se k němu dobrovolně přihlásit a platit. To se za normálních okolností nevyplatí, a tak to nikdo nedělá. Já ho mám, protože se to vyplatí v jednom případě. Pokud máte šanci, že v nějaké historicky krátké době (pár let) otěhotníte a porodíte. Je to nastavené tak, že když to člověk začne platit až po otěhotnění, tak na mateřskou nedosáhne. Doporučuji všem, kterých se to může týkat, na to kouknout. Dá se to nějak ošmelit, ale já jsem si řekla, že do toho raději ty dvě stovky měsíčně dám. S tím, že bych mohla být dlouhodobě nemocná jsem nepočítala, ale když se to tak sešlo, tak jsem rozhodla to využít.
Bohužel jsem nedostala nemocenskou při první návštěvě, ale až při první kontrole v půlce měsíce, kdy už jsem byla při smyslech dost na to, abych si o ní řekla. Zjevně na té první návštěvě automaticky předpokládali, že ji nechci.
OSVČ dostává dávky z nemocenské až od 15. dne. Vychází mi to nějak jako, že za srpen mi zaplatí asi tři dny a dostanu něco pod 500, yay. Pokud bych nedejbože byla neschopná i celý další měsíc, tak dostanu něco pod pět tisíc. Není to na život, ale lepší než drátem do oka. Při dlouhé nemoci se pak snad nemusí platit zálohy, což je další ulehčení cashflow.
A teď trochu praktičností. Na nemocenskou dostanete sadu papírů, které jsou očíslované po dílech. První odešle sám lékař na sociálku. Pátý si tam taky nechaj, až do ukončení nemocenské. Všechny ostatní si odnesete domů. Normálně by se nějaké dávali zaměstnavateli, ale to my nemáme. V tuhle chvíli není potřeba nic dalšího dělat. Na konci měsíce dostanete od doktora další papír, takzvaný “lístek na peníze”. Ten se spolu se čtvrtým dílem vyplní, a pošle na sociálku. Pro Pražáky je to na Prahu 8 Tróju. Co se bude dělat na konci dalšího měsíce zatím netuším, ale na ČSSZ mají nečekaně dobré callcentrum, tak tam případně zas zavolám a zjistím.
Mimo to, že s tím nejde pořádně pracovat, je deprese vlastně levná. Ušetřila jsem za všechny věci, na které je potřeba nějaká energie. Žádný sport, žádná venkovní zábava, a v srpnu jsem dokonce nebyla ani jednou v restauraci. Nic z toho nebylo proto, že bych si to nějak zakazovala, ale prostě jsem na to neměla sílu. Kromě návštěv doktorů a tu a tam krátkých procházek jsem prostě seděla doma a snažila se přežít do dalšího dne. Moje výdaje tak byly oba měsíce něco pod 15 000 (bez záloh).
Vlastně mě na tom něco uklidnilo. Dlouho jsem měla obavy, co by se stalo, kdybych se do nějakého takového stavu dostala. Jak bych se o sebe postarala. Ta realita je z hlediska peněz o něco míň strašná než ty představy. Pokud budu dostávat nemocenskou tak jak předpokládám, tak je jeden měsíc vlastně jen -10k. Vzhledem k tomu, co mám naspořeno, bych nějakou dobu přežila. Nicméně samozřejmě doufám, že už mi bude brzo dobře a z tohohle zbude jen lehce hořká vzpomínka.
Posilování koruny začlo zpomalovat, a v srpnu to šlo prakticky do strany. Dospěla jsem k názoru, že je čas se toho přestat bát a začít pomalu posílat peníze ze spořícího účtu na místa, kde se lépe zhodnotí. Můj plán je mít část peněz v P2P půjčkách, něco v kryptoměnách a zbytek plánuju naposílat podle mého vlastního návodu do amerického indexu SCHB. Rozhoupala jsem se k tomu až ke konci srpna, takže další dávka bude až někdy za měsíc. Taky jsem poslala nějaké další peníze na Mintos, který mi dlouhodobě dělá radost. Na Zonky jsem nainvestovala poslední peníze, a od září plánuji už jen vybírat. Změnili totiž podmínky, zvýšili poplatky pro nové investice, a tudíž se to dál dle mého nevyplatí.
Negativně mě zasáhly problémy s BTC-E. Měla jsem tam nějaké zbytkové kryptoměny, a nevím jestli a kolik jich teď dostanu zpátky. Naštěstí jsem si před pár měsíci odposlala litecoiny jinam, to by byla mnohem větší ztráta.
Bitcoin stále nesmyslně roste, a je to největší tahoun mého portfolia. Snažím se si na to moc nezvykat, přecijen ten růst mi přijde nějaký moc rychlý. Zároveň mám ale pořád připravené peníze na burze, protože jsem prodala někdy na konci minulého roku. To se z dnešního pohledu ukázalo jako špatné rozhodnutí. Teď se mi furt nechce nakupovat, protože čekám na lepší cenu. A ono zatím pořád nové a nové high. Sigh.
Jenom vítr. Priorita na následující dny je se samozřejmě dát dohromady a začít nějak normálně žít. Teď na začátku září je mi už výrazně lépe než před měsícem, ale ještě to není úplně ok. O tom, co se mnou bude dál, přemýšlím často. Jsou zde určité indicie, že moje současná práce mi ubírá víc energie než by bylo přiměřené, a že by mi možná prospělo ji změnit. Jenže na co? Mám obavy, že s čistě programátorskými pozicemi to bude všude víceméně stejné. A nevím, co bych mohla dělat mimo to. Přála bych si dělat nějakou práci, na které by mi záleželo. Nejde o “bavení”, ale o to, abych měla i nějakou jinou motivaci než peníze. Pokud jste se dočetli až sem a nějak mě znáte, tak bych ocenila kdybyste mi řekli, v čem si myslíte, že bych mohla být dobrá. Možná to zvenku někdo uvidí líp než já zevnitř. Plánuju samozřejmě znovu rozjet koučování, ale to je tak na vedlejšák. Přemýšlela jsem o nějakém poradenství pro (nejen) poly vztahy. To koneckonců dělám amatérsky už teď, průměrně dvakrát měsíčně mi někdo píše a popisuje mi svojí situaci a já na to něco chytrýho říkám. Jestli by o to byl zájem i jako o službu, těžko říct.
No uvidíme. Budu o tom ještě přemýšlet. Koneckonců mám na to času víc než moc.
OSVČ na nemocenské
OSVČ totiž defaultně nemocenské pojištění nemá a musí se k němu dobrovolně přihlásit a platit. To se za normálních okolností nevyplatí, a tak to nikdo nedělá. Já ho mám, protože se to vyplatí v jednom případě. Pokud máte šanci, že v nějaké historicky krátké době (pár let) otěhotníte a porodíte. Je to nastavené tak, že když to člověk začne platit až po otěhotnění, tak na mateřskou nedosáhne. Doporučuji všem, kterých se to může týkat, na to kouknout. Dá se to nějak ošmelit, ale já jsem si řekla, že do toho raději ty dvě stovky měsíčně dám. S tím, že bych mohla být dlouhodobě nemocná jsem nepočítala, ale když se to tak sešlo, tak jsem rozhodla to využít.
Bohužel jsem nedostala nemocenskou při první návštěvě, ale až při první kontrole v půlce měsíce, kdy už jsem byla při smyslech dost na to, abych si o ní řekla. Zjevně na té první návštěvě automaticky předpokládali, že ji nechci.
OSVČ dostává dávky z nemocenské až od 15. dne. Vychází mi to nějak jako, že za srpen mi zaplatí asi tři dny a dostanu něco pod 500, yay. Pokud bych nedejbože byla neschopná i celý další měsíc, tak dostanu něco pod pět tisíc. Není to na život, ale lepší než drátem do oka. Při dlouhé nemoci se pak snad nemusí platit zálohy, což je další ulehčení cashflow.
A teď trochu praktičností. Na nemocenskou dostanete sadu papírů, které jsou očíslované po dílech. První odešle sám lékař na sociálku. Pátý si tam taky nechaj, až do ukončení nemocenské. Všechny ostatní si odnesete domů. Normálně by se nějaké dávali zaměstnavateli, ale to my nemáme. V tuhle chvíli není potřeba nic dalšího dělat. Na konci měsíce dostanete od doktora další papír, takzvaný “lístek na peníze”. Ten se spolu se čtvrtým dílem vyplní, a pošle na sociálku. Pro Pražáky je to na Prahu 8 Tróju. Co se bude dělat na konci dalšího měsíce zatím netuším, ale na ČSSZ mají nečekaně dobré callcentrum, tak tam případně zas zavolám a zjistím.
Příjmy a výdaje
Vlastně mě na tom něco uklidnilo. Dlouho jsem měla obavy, co by se stalo, kdybych se do nějakého takového stavu dostala. Jak bych se o sebe postarala. Ta realita je z hlediska peněz o něco míň strašná než ty představy. Pokud budu dostávat nemocenskou tak jak předpokládám, tak je jeden měsíc vlastně jen -10k. Vzhledem k tomu, co mám naspořeno, bych nějakou dobu přežila. Nicméně samozřejmě doufám, že už mi bude brzo dobře a z tohohle zbude jen lehce hořká vzpomínka.
Investice
Posilování koruny začlo zpomalovat, a v srpnu to šlo prakticky do strany. Dospěla jsem k názoru, že je čas se toho přestat bát a začít pomalu posílat peníze ze spořícího účtu na místa, kde se lépe zhodnotí. Můj plán je mít část peněz v P2P půjčkách, něco v kryptoměnách a zbytek plánuju naposílat podle mého vlastního návodu do amerického indexu SCHB. Rozhoupala jsem se k tomu až ke konci srpna, takže další dávka bude až někdy za měsíc. Taky jsem poslala nějaké další peníze na Mintos, který mi dlouhodobě dělá radost. Na Zonky jsem nainvestovala poslední peníze, a od září plánuji už jen vybírat. Změnili totiž podmínky, zvýšili poplatky pro nové investice, a tudíž se to dál dle mého nevyplatí.
Negativně mě zasáhly problémy s BTC-E. Měla jsem tam nějaké zbytkové kryptoměny, a nevím jestli a kolik jich teď dostanu zpátky. Naštěstí jsem si před pár měsíci odposlala litecoiny jinam, to by byla mnohem větší ztráta.
Bitcoin stále nesmyslně roste, a je to největší tahoun mého portfolia. Snažím se si na to moc nezvykat, přecijen ten růst mi přijde nějaký moc rychlý. Zároveň mám ale pořád připravené peníze na burze, protože jsem prodala někdy na konci minulého roku. To se z dnešního pohledu ukázalo jako špatné rozhodnutí. Teď se mi furt nechce nakupovat, protože čekám na lepší cenu. A ono zatím pořád nové a nové high. Sigh.
Co bude dál
Jenom vítr. Priorita na následující dny je se samozřejmě dát dohromady a začít nějak normálně žít. Teď na začátku září je mi už výrazně lépe než před měsícem, ale ještě to není úplně ok. O tom, co se mnou bude dál, přemýšlím často. Jsou zde určité indicie, že moje současná práce mi ubírá víc energie než by bylo přiměřené, a že by mi možná prospělo ji změnit. Jenže na co? Mám obavy, že s čistě programátorskými pozicemi to bude všude víceméně stejné. A nevím, co bych mohla dělat mimo to. Přála bych si dělat nějakou práci, na které by mi záleželo. Nejde o “bavení”, ale o to, abych měla i nějakou jinou motivaci než peníze. Pokud jste se dočetli až sem a nějak mě znáte, tak bych ocenila kdybyste mi řekli, v čem si myslíte, že bych mohla být dobrá. Možná to zvenku někdo uvidí líp než já zevnitř. Plánuju samozřejmě znovu rozjet koučování, ale to je tak na vedlejšák. Přemýšlela jsem o nějakém poradenství pro (nejen) poly vztahy. To koneckonců dělám amatérsky už teď, průměrně dvakrát měsíčně mi někdo píše a popisuje mi svojí situaci a já na to něco chytrýho říkám. Jestli by o to byl zájem i jako o službu, těžko říct.
No uvidíme. Budu o tom ještě přemýšlet. Koneckonců mám na to času víc než moc.
Proč mě vlastně baví CrossFit?
Povedlo se, stačilo jeden večer na internetu a našla jsem CrossFit box přímo v Hilversumu. Hned další den jsem zašla na první zkušební lekci. Trenér je mladý sympaťák, který CrossFitu nejen rozumí, ale sám byl I aktivní CrossFiťák, takže je inspirací pro nás pro všechny. Prostředí gymu mi bylo hned příjemné, žádné naleštěné parkety a zrcadla, ale klec, kotouče, kettlebelly a další pomůcky a přístroje. První 3 zkušební lekce byly za mnou a já se nemusela moc dlouho rozhodovat, chci být CrossFiťačka a postavit se výzvám jako je vzpírání, chůze po rukách nebo můj stále nezvládnutý muscle up.
Od té doby na CrossFit chodím 5 týdně do CrossFit boxu a pak k tomu doplňkově 3x týdně na CrossTraining na kampusu v gymu. CrossTraining je podobný jako CrossFit, akorát je to více kondiční a omezené náčinním, které máme k dispozici.
Dříve mě motivovalo a hecovala zlepšit čas na maraton, půlmaraton, uběhnout ultra maraton v horách a dnes? Ted mě baví každodenní zapisování svých výkonů do Sugar WOD aplikace, porovnávat se s ostatními a navzájem si psát komentáře, jaký jsme dříči a jak to bylo dneska náročné. Je to skvěý pocit, když zvýšíte svoje PR na back squatu nebo když překonáte hranici 100kg na deadliftu.
Když jsem poprvé po rukách zvládla skoro 10 metrů, myslela jsem si, že se zblázním štěstím. Díky CrossFitu jsem se seznámila se super lidma, se kterýma se bavím o sportu, CrossFitu, o životě a konečně nemusím řešit práci. Pro ně jsem Barbora, která je z Prahy, ráda běhá, nosí Nike, pořád se směje a chce se naučit muscle up. Spousta lidí bydlí v Hilversumu tak jako já, tak se s nimi potkávám v sobotu na trhu, zdravíme se cestou na kole do práce a když se potkáme v Albertu, prohodíme pár slov.
Když jsem poprvé po rukách zvládla skoro 10 metrů, myslela jsem si, že se zblázním štěstím. Díky CrossFitu jsem se seznámila se super lidma, se kterýma se bavím o sportu, CrossFitu, o životě a konečně nemusím řešit práci. Pro ně jsem Barbora, která je z Prahy, ráda běhá, nosí Nike, pořád se směje a chce se naučit muscle up. Spousta lidí bydlí v Hilversumu tak jako já, tak se s nimi potkávám v sobotu na trhu, zdravíme se cestou na kole do práce a když se potkáme v Albertu, prohodíme pár slov.
Budování vztahů není jednoduché, chce to čas a to obvzlášt v cizí zemi, když neumíte jejich jazyk a jste v podstatě takový vetřelec. Trvá to, ale postupně si mě pouští k tělu a po dlouhé době mám pocit, že někam patřím, berou mě jako člověka, Báru a ne tu, co dělá v Nike a dá nám slevu. Je to ještě běh na dlouhou trať, ale věřím, že nastane chvíle, kdy s nima zajdu na pivo a pořádně se rozšoupneme.
Velký podíl na změně mých sportovních aktivit má i Honza. Tolik jsme si to neuvědomovali, když jsme spolu bydleli v Praze, denně spolu běhali a jezdili na závody, ale navzájem jsme se motivovali a byli si vzájemnou oporou. Když jsem se odstěhovala, snažili jsme se oba udržet běžecký režim, ale nějak to nešlo, nebylo běžeckou radost s kým sdílet. Společné víkendové běžecké výlety byli naším běžným plánem na víkend, užívali jsme si běhu, čerstvého vzduchu a společně stráveného času.
Najednou jsme běhali sami, přiběhli domů, osprchovali se a nikde nikdo, nebylo ským probírat co mě bolí, co jsme při dnešním běhu viděli a zažili. A tak jsme postupně oba běhat přestávali a začali objevovat kouzlo CrossFitu. Honza tomu propadl úplně stejně a opět jsme našli společnou sportovní zábavu, kterou můeže sdílet i na dálku. Navzájem si posíláme své výkonu, hecujeme se a pilujeme techniku, abychom si při společném tréninku mohli předvézt, co jsme se naučili.
Najednou jsme běhali sami, přiběhli domů, osprchovali se a nikde nikdo, nebylo ským probírat co mě bolí, co jsme při dnešním běhu viděli a zažili. A tak jsme postupně oba běhat přestávali a začali objevovat kouzlo CrossFitu. Honza tomu propadl úplně stejně a opět jsme našli společnou sportovní zábavu, kterou můeže sdílet i na dálku. Navzájem si posíláme své výkonu, hecujeme se a pilujeme techniku, abychom si při společném tréninku mohli předvézt, co jsme se naučili.
Uvidíme, jak se bude má CrossFitová cesta dále vyvíjet, třeba vyzkouším i nějaké amaterské závody. Chtěla bych se opět účastnit CrossFit Open a zkusila bych RX verzi, ale uvidíme jak se do ledna stihnu připravit.
CrossFit mi otevřel dveře k novým pohybům, práci s vlastním tělem, vzpírání a naučil mě trpělivosti. Naučila jsem se správně technicky provádět základní cviky, poctivě se protahovat, a umět se soustředit. U běhání jsem běžela a nepřemýšlela, při CrossFitu se musím soustředit na každý pohyb a hlavně nechtít všechno hned.
Neříkám, že CrossFit je pro každého a každý ho musí zbožňovat, šanci by měl ale dostat od každého z vás a nebát se vyzkoušet poctivou lekci v CrossFit boxu na vlastní kůži.
Krav maga summer camp Stará Živohošť
Jeden z vrcholů kraverského roku je letní camp na Staré Živohošti. Byla jsem, zažila jsem - a užila si to! (Ale pořád si myslím, že nás tam málo topili.) Všechny fotky jsou převzaté...
September 2017
1.Piatok: 8,17 km Ráno 2 kolá ku Bráne 8,17 km ( 18:16, 19:22 ). 2. Sobota: 21,16 km Ráno 4 kolá ku Bráne 14,12 km ( 19:10, 19:15, 19:01, 19:29 ), večer z Drnavy do Kováčovej a späť 7,04 km.
First Look: Tacx introduces Tacx Neo Smart Bike
While you may not know it, we’re just at the edge of an indoor bike revolution. Or, at least we are according to some people. No matter whether or not that happens we’re seeing bike trainer companies and others alike … Read More Here →
Letní sportovní camp Morenda 2017
Letní sportovní camp Morenda 2017