Letní příprava v plném proudu- průřež letošní přípravou
Český Boží Dar, italské Livigno a Lago di Garda, španělské El Rompido, opět italské Livigno a rakouské Ramsau to jsou Evčiny zastávky od června do října v přípravě na nadcházející lyžařskou sezónu.
Tyto destinace doplní atletické, běžecké a závody na kolečkových lyžích. Eva se již objevila v Ostravě, Kladně, Plzni, Hradci Králové, Liberci a Berlíně. O tomto víkendu se představí Schortens. Podzimní blok v září odstartuje Birell Grand Prix v Praze, finále atletické extraligy též v Praze,...
souhrn testu : Přerušovaný půst
Koncem června jsem se rozhodl, že vyzkouším tuto metodu stravování se, kdy jím jídlo pouze po dobu 8h prostoru denně, zbývajících 16h držím půst. Proč? Měl jsem v plánu v červenci zvolnit v běhání, takže i energetický výdej nebyl tak velký, dále jsem si chtěl nějakou dobu kontrolovat, kolik čeho sním a co to mému tělu dodá a přerušovaný půst opravdu donutí, abyste jedli kvalitně a hlavně měli aspoň trochu představu, co a kdy během těch 8h budete jíst.
Bez jídla jsem byl od 20:00 do 12:00, od prvního dne jsem v tom neviděl problém, jelikož toho umím docela dost za den vypít, což je základ pro udržení klidového stavu :) . Další důležitý bod byla vždy kvalitní strava, bohatá na bílkoviny a tuky, dost jsem se cpal i zeleninou a ořechy, takže na mlsání nebylo ani pomyšlení. Ano, fungovalo to na výbornou, oprášil jsem si návyky pro přípravu svačin, které mi i kolegové v práci záviděli. Jen se divili, proč začínám jíst až těsně před obědem, na který chodívám kolem 13:00. Bál jsem se, že se budu přejídat, opak byl pravdou. Pouze večer, navíc po tréninku jsem se snažil dostatečně najíst, ale o apetit nebyla nouze, jen nesáhnout po rychlé "záplatě" , raději si pár minut vyhrát s jídlem, ať to stojí za to. Tělo vás pak odmění rychlejší regenerací.
Nejednou jsem si dal v dopoledních hodinách trénink, nebo několika hodinovou turistiku po horách a přesto jsem se necítil slabý, pouze hlaďák se sem tam ozval dřív :) . Časové rozpětí půstu-jezení jsem nedodržoval striktně na minutu, jelikož jsem někdy začal jídlem později, stejně tak trénink jsem měl delší, nebo mi do toho něco vlezlo, přesto disciplína je základ. Čím více podnětů pro budování disciplíny, tím je to snadnější v dodržování.
Od srpna jsem opět najel na svůj standardní stravovací režim v čase, ale složení jídel si hlídám a zvláště teď v období, kdy se připravuji na maraton v Košicích, dbám na dostatečné dávky bílkovin pro regeneraci svalů, tam ledování a protahování moc nepomůže.. Ale o tom třeba příště.
Na internetu koluje velké množství fotek před a po, někteří lidé na sobě pozorují vizuální změny již po několika dnech, u mě to byl zhruba ten měsíc, silovému cvičení se věnuji stále okrajově, takže pro mě bylo lehčí oživení hrudníku a úbytek tuku v pase super výsledek.
Závěr: Přerušovaný půst bych doporučil všem ( lidem bez zdravotních potíží! ), kdo mají problém s nastolením řádu ve svém jídelníčku, trpí přejídáním se balastem, chtějí nastartovat hubnutí ( podpořené pohybem! ) , nebo si jen tak vyzkoušet, co to s vámi udělá, když si sem tam odepřete jídlo po několik hodin. Zvláště je zajímavé na sobě pozorovat, když do sebe hodíte jako první "jídlo" sladkou limonádu, nebo zákusek, to jsou stavy, které znovu nebudete chtít zažít. A taky jsem konečně pochopil význam anglického slova "breakfast" :) .
Hostýnská osma 2015: Sauna jim byla málo
KAPITOLA 1: Pozávodní Je pondělní odpoledne a po práci vyjíždím na kole na Lázy a odtud po trase závodu sbírám červenobílé fáborky vlající v horkém větru srpnového dne. Nepotkávám ani nohu, dívám se okolo sebe na krajinu, plnou lesů a … Continued
ITALSKÉ TRÉNOVÁNÍ NA H8
Na každou naši rodinnou dovolenou se strašně moc těším, ale zároveň mám obavy z toho, jak dopadne můj běžecký trénink. Povětšinou bývá náš program našlapaný tak, že na běh nezbývá čas a síla. A to mě čeká po dovolené Hostýnská osma!
Letos se to ale konečně povedlo skloubit a takhle to vypadalo:
 |
Rozcvička  |
 |
| sběr suvenýrů |
 |
| vzhůru na Monte Pizzo Collo |
 |
| Lago di Garda |
 |
| ...a nahoru |
 |
| ...a dolů |
 |
| a zase občerstvovačka - ta nejlepší! |
 |
| ...a H8 -horko stejné, kopečky menší, občerstvovačky vynikající! ...radost? - VELIKÁ!!! |
Jan Zemaník: Gran Trail Orobie
Vzkaz od pořadatelů který mi v lednu přišel byl docela stručný: ahoj Jane, přijeď v létě do Bergama na první ročník našeho závodu, dáme ti zdarma startovné, ubytování a přispějeme ti na cestu. Nedalo se odmítnout a závod jsem si hned zařadil do termínovky, takové pozvánky totiž nechodí každý den! Do Bergama navíc létají nízkonákladové společnosti Celý příspěvek...
Robot? Ano, robot.
Můj zdravotní stav se pozvolna začal zlepšovat, aniž bych se dopídil správné a jednoznačné diagnózy. Jak postupoval čas, mohl jsem některé teorie hodit do koše, ale znáte to, mozek okamžitě vyprodukuje novou. Když od začátku maro...
Jak jsem běžel po rozpálené střeše
Jak jsem se už zmiňoval zde, tak jsem plánoval běžet z Ústí nad Labem do Nejdku, trasa měla mít cca 155km po hřebeni Krušných hor, tedy po střeše hor. Nakonec realita dopadla jinak, než jsem plánoval, ale užil jsem si super den. Na cca 75.km to nějak přestalo běžet, hnala se bouřka a tak jsem to zalomil a doběhl jen do Jirkova. Výlet nakonec měl jen 87km, plán nebyl splněn, ale zato to byl naprosto bezvadný den.
Ráno na vlak, podle jízdního řádu jsem měl za to, že to je rychlík Praha – Drážďany se zastávkou v Ústí, proto jedu na Hlavák a za pár minut jsem zase v Holešovicích, kde vlak staví také. Příště se vyplatí lépe číst. Nicméně toto je moje obecná slabost, ty informace vstřebávám nějak letmo a vždy si zapamatuji jen kus. Někdy to vadí, někdy to projde, protože o nic nejde jako například v tomto případě.
Meteorologové slibují velmi teplý den, tak jsem připraven na výheň a nesu si 2 litry vody ve vaku. Plánuji ale i občerstvovat se na trati, jak to půjde. Bilance na první pohled vypadá pěkně
- 3 lity vody z vaku
- 0,5 litru vody ze studánek
- 7x malinovka
- 9x pivo
celkem 12 litrů na 87km - to je slušná spotřeba – no ni?
Vzhledem k tomu, že bylo asi 35 ve stínu, se to dá i pochopit. Zpětně jsem pak sestavil i přesnější záznam pitného režimu
- ½ l mléka ve večerce v garáži rodinného domu - Chlumec (10.km)
- vyprošený lahváč v zavřené hospodě, kterou vedl němec - Komář Hůrka (20.km)
- lahváč a fanta u vietnamce mezi trpaslíky - Cínovec (27.km)
- pivo a malina u extrémně pomalé obsluhy v hospodě "U Studánky" (37.km)
- pivo a dvě maliny na kopci „na rozcestí" Dlouhá louka pod Vlčí horou (43.km)
- pivo a malina hospoda v Meziboří (50.km)
- pivo a polévka na kopci u vleku Klíny a u autobusové zastávky (56.km)
- ovocné pivo a kola na benzince v Mníšku (61.km)
- pivo u povídavého dědy u hranic (Nová Ves v Horách) (66.km)
- pivo a malina na vesnické zábavě v Boleboři (79.km)
Tím jsem nastínil i hlavní události na trati, nicméně nebylo to zdaleka jen o pivu. Za zmínku stojí i několik dalších věcí
- Hned v Ústí probíhám slavný „Střižák“ a musím uznat, to je moc pěkné místo, super na trénink kopců, krásná příroda a ty výhledy – paráda
- Vyzkoušel jsem namočení celého trička, super věc, ve vedru opravdu moc pomáhá
- Moje trať se na mnoha místech křížila s cyklistickým závodem Krušnoton, z jejich webu jsem později zjistil, že měli několik tras a mnoho kategorií. Veselé právě bylo to, že rychlost s jakou mne míjeli první skupinky cyklistů se postupně snižovala a s časem byla stále menší a menší. V kopci u Cínovce jsme se už skoro rychlostně srovnali. Pořadatelé závodu, kteří dělali „rozvodčiky“ ukazovali i mě kde je dělení trasy na 110 a na 180 km, což jsem ocenil a vzápětí jsem s jinými zase probral, že mě navigují jinam (špatně) a posílají mne tam, kam nepotřebuji. I když moje trasa vedla jinudy, tak se s jejich trasou mnohokráte potkávala. Nejlepší to bylo na Dlouhé louce pod Vlčí horou, kde jsem si odskočil na pivo a podle oblečení, startovních čísel a povídání, si tam odskočilo i mnoho cyklistických závodníků. Volali domů, že je vedro a že jim to dnes nejede a tak podobně. Já sám jsem se tam zasekl na pivo a dvě malinovky a i tak jsem z hospodské zahrádky odcházel dříve než oni, asi nečetli ten slavný blog o závodění. :)
- Jednou jsem se dožadoval piva v klubovně trempské osady, která vypadala tak přesvědčivě, že jsem si spletl s hospodou, smáli jsem se všichni
- Některé studánky tekly jen čůrkem, to jsem si hned vzpomněl, jak v rádiu říkali, že je letos extrémně málo vody, jiné studánky měly naštěstí vody dost, že jsem nejenom vak mohl doplnit, ale i krásně se schladit v ledové vodě.
- Super bylo setkání s v Nové Vsi v Horách u povídavého hostinského. Než jsem vypil jedno pivo, tak jsme probrali všechno možné, od jeho bývalé práce v Chemopetrolu až po pivo z malých pivovarů. Bylo to strašně milé a vřelé.
- Hned o kousek dál, jsem pak s lidmi co byli na procházce se psi žertoval na téma kam jdou a jestli náhodou nejdou do hospody poklábosit s lidmi a byl jsem hned spražen: „Jste blázen? To neznáte lidi v tomhle kraji. Jdeme domů. Tam máme svoje pivo!“ Asi to bere každý jinak.
- K večeru jsem minul dvě moc pěkná místa na koupání, ale nakonec jsem se nevykoupal, ale červíček vrtal v hlavě fest
- Když už byla tma, vypadalo to, jako by se měli ženit všichni čerti, vítr, blesky, ale nakonec z toho nic nebylo. Bylo to v místě, kde jsem změnit plány a místo do Nejdku zamířil do Jirkova. Nevím, zda to přispělo k rozhodování, pravda je taková, že mě to v tu chvíli už vůbec neběželo, nebyla šťáva (bodeť, když jsem za celý den měl krajíc chleba, Tatranku a polívku)
--
Poučení
1. O zážitku se má psát co nejdříve, později si už těžko vzpomenu
2. Je to v hlavě, když hlava nechce, snadno se to zabalí
3. Stojí to za to, podnikat tyto výlety, jsou prostě super.
4. Pít nestačí, je třeba i jíst (ale když při běhu ve vedru není na jídlo vůbec chuť)
nna konec ještě pár obrázků
Běhej Lesy Lednice, aneb jak jsem se protrápil k (ne)úspěchu
V Lednici se 25.7. uskutečnil jeden ze závodu běžeckého seriálu Běhej Lesy.
O možnosti startovat na této akci jsem se dozvěděl díky facebooku. Který neustále nabízí a doporučuje stránky, které někdo Lajkuje, či je doporučuje na základě toho, co se mně kdy líbilo. Často mi to leze na nervy, ale tahle "reklama" mi přišla zajímavá. Možnosti byly běžet buď 11, nebo 22 km. Po (pro mě) úspěchu na brněnském půlmaratonu, který jsem zaběhl v pro mě rekordním čase 1:33:42 a umístil se celkově na 158 místě z nějakých 1250 závodníků, jsem doufal v podobný "úspěch" i v Lednici na trati delší jen o 0.9025 metrů. Rozkaz tedy zněl jasně, kromě neprojetí muže s brašnou, jsem chtěl 22 km v Lednici zaběhnout kolem 1:33, případně líp, neb ikdyž jsem v Brně zaběhl osobák, tak to pořád nebylo ono.
Do Lednice to máme z domu kousek (nějakých 60km) a tak jsem si nebral ani v pátek volno. V sobotu ráno přišla na řadu vydatná snídaně a zelený China Sencha čaj (hlavně kvuli Teinu). Do Lednice jsme tak dojeli s manželkou a švagrem v sobotu dopoledne. (Závod startoval až v 15:00)
Výdej registračních balíčků probíhal už od 10:00. Zaparkovali jsme na parkovišti/louce hned u zázemí závodů poblíž Spa Resortu a balíček i s čelenkou od Elevenu jsem si vyzvedl snad už v 10:15.
Poté jsme počkali na další kamarády s dětmi, kteří mi dojeli fandit a společně jsme vyrazili na oběd. Já chtěl jíst co nejdřív a tak jsme zapadli do předem vytipované burgrárny. Já si dal celozrnou vegetariánskou tortillu a ostatní co už byli hladoví, tak žváchali luxusně vypadající burgry. :) Pak už nastal čas dojít na parkoviště, převléct se, výpít půl litru vody s chia semínky (toho dne již druhého) a dosrkat zbytky maté z kalabasy (toho dne již asi šestého :-) )
Mezitím dorazili moji (po manželce) největší fanoušci-rodiče. Taťka nechyběl snad na jediným běžeckým závodě od dob, co jsem začal běhat. Pak přišlo na řadu pár úseků na rozběhání, protažení, pusa od manželky pro štěstí a šel jsem si hledat místo do startovního koridoru. Stoupl jsem si troufale co nejvíc do předu. MAJNE TAKTIK bylo v tomto závodě ZKUSIT ŠŮŠN. Nebo jak knížka od Kiliána RUN OR DIE. Běžet jsem pak chtěl jak v Brně, bez všelijakých zbytečností (žádné hodinky, sportestery, ledvinka, pití apod.) a na občerstvovačkách se moc nezdržovat (je to přece závod, navíc na distanci, co vím, že umím dobře zaběhnout, tak proč se šetřit).
Někde jsem taky četl, že pokud se chcete dobře umístit (a nejste zrovna profík) tak se vyplatí držet se nejlepších žen. (např. v Brně bych doběhla jako sedmá žena :) )
Po výstřelu jsem se tedy snažil držet co nejvíc prvních dvou žen, co jsem spatřil v čele startovního koridoru. Prvních pár metrů jsem měl na dohled i Dana Orálka a vedoucí skupinu... ale to třeba až jindy. :))
Trať po chvilce zmizela z cyklostezky a kopírovala Lednický rybník, tam někde jsem nechal první dvě ženy za sebou a snažil se držet si svoje tempo. Trať pak křížila koleje vlaku a podél nich pak vedla mezi rybníky. Jízda vlakem tu musí být paráda a romanťárna, běžet tudy byla jen paráda. Nějak jsem postrádal značení km, které mělo být co dva km. Až klasický turistický rozcestník hlásil Apolonův chrám (první občerstvení) 2.5km.
2.5 km opět podél rybníka a pak kousek do strmého kopečka mě dovedly k prvnímu občerstvení. Vzal jsem si jen kelímek s vodou, část jeho obsahu vypil a zbytkem se polil. Pak trať zahnula kamsi do krásných lesů za Lednicí. Držel jsem se mladíka v zeleným triku, jehož tempo mi přišlo přijatelné a odpovídající tomu co jsem chtěl běžet. Konečně pak přišla cedule hlásící 6km. Kousek po ní přišel Nový dvůr, kde měli Hasiči pro běžce překvapení formou jakéhosi vodního agregátu, který chrlil hektolitry vody. Nasměroval jsem si to pěkně do hlavního proudu, abych se v tom dusnu zchladil. U cedule na 10km byla vložená občerstvovačka jen s vodou. Bohužel ale formou perlivé vody v petce. Po pár locích jsem usoudil, že bublinkové vodě bude líp na mém těle, než unitř a tak obsah 0.5l flašky po jednom hltu letěl za můj krk.
Po chvilce přišla cedule 12km. Ty cedule mi přišly strašně rychle po sobě, navíc mi nepřišlo, že bych extra zrychloval, tak jsem byl lehce vyveden z míry a ptal se, kde se asi stala wrong. Na 14km u objektu Randes-Vous mělo být další občerstvení. Začal jsem si libovat, že takto tam budu za chvilu, začala mě totiž trápit žízeň. Jenže mě po delší době zarazil turistický rozcestník hlásící Randes-Vous 2km... To sem jako běžel celou dobu na místě jak křeček v kole??
Na zmiňovaném občerstvení jsem už zastavil a udělal to, co dělám málo kdy. Vypil kelímek jonťáku a vzal do ruky na cestu gel... Začaly mě totiž maličko trápit lýtka...Peklo přišlo asi o 2 km dál. Cítil jsem jak lýtka tuhnuly, gel nepomohl a věděl jsem, že uplně zastavit nemůžu, že bych se už nejspíš nerozběhl. Zkusil jsem přejít při běhu do mírného kopce do chůze a smířil se s propadem o pár míst. Musel jsem se smát, protože v nohách mi během chůze cukalo, jak chtěly pořád běžet ve stanoveném tempu. Tempo běhu pak po rozběhnutí pomalu kleslo a věděl jsem, že je zle. Každé mírné stoupání byl pro mě problém. 19km přinesl poslední občerstvení. Borec v zeleným byl za horama, dolama aji sedmero řekama a tak jsem tu odevzdaně a hltavě vypil asi tři kelímky jonťáků v domění, že lýtka hned po vypití povolí a já zkusím závěrečnej ŠŮŠN... Z myšlenek mě vytrhl hlas paní na občerstvení: "Už jsou to jen 3km!"
"Jo, to říkejte mým lýtkům" pomyslel jsem si.
Zkusil jsem to rozběhnout, ale pár metrů za občerstvovačkou jsem dostal další facku. Minula mě první žena...Psychika dostávala nakládačku a lýtka zas tuhnuly... Musel jsem po chvilce zas přejít do chůze...Minula mě druhá žena..."Vaňku rozběhni se vole. Někdy prostě musíš!! Jak ten blbej Polák" proběhlo mi hlavou. Pokusil jsem se teda o běh a nakonec jsem to nějakým, pro mě neznámým způsobem rozběhl. Po chvilce jsem probíhal kolem jednoho z pořadatelů a ten zahlásil: "Už jen kilometr. Pojďme, pojďme"
Běžci už v této části závodu byly namíchaní z 11 a 22km tratě. Bylo vidět, že někomu z kratší trasy jsem sloužil jako kořist a troufale mě předbíhal a zvedal si tak sebevědomí. Nicméně i mně to přišlo vhod a napravoval jsem si pošramocenou psychiku předbíháním lidí z kratší tratě.
Závěrečná zatáčka a já jsem zahlédl svůj zběsile fandící fanklub. Kéž by aji moje nohy měly od 16km tolik entuziasmu co oni. :).
Cíl...Zahlédnul jsem světelnou tabuli a na ní svítilo Vaněk Jiří 1:40 a něco. "Zklamání" blesklo mi hlavou.
Přešel jsem do chůze, odevzdal čip a zamířil k občerstvení. To by se dalo shrnout tak, že jsem pil a pil a pil. Sedl jsem si pak k vodotryskům, vyzul se a chladil nohy a svaly. Banán, tyčinka a kakaové boby z vlastních zásob přišly vhod. Všichni mě chválili, ale já měl smíšené pocity. Vím, že to mohlo být lepší. Mnohem lepší. Šel jsem se protáhnout, umýt, převléknout a usrkávat Birella. Před losováním tomboly jsme se šli ještě podívat na celkové výsledky. 1:40:22 a 44 místo (30 v kategorii) z 320 závodníků.
Ono 44 místo zní hezky. Stejně tak třeba TOP 50, že jo, ale já beru v potaz z kolika lidí celkem. Matematicky jsem za sebou nechal zhruba stejný podíl závodníků, jako v Brně na půlmaratonu, navíc tady (na maličko delší trati) jsem měl výrazně horší čas. Takže když mi všichni později gratulovali, jak je to super umístění, tak jsem jejich nadšení moc nesdílel. Doma jsem pak podle fotek zjistil, že kdybych se udržel dotyčného jedince v zeleném, doběhl bych třeba kolem 20 místa. Možná i s vysněným časem. Jenže z dob fotbalové kariéry vím, že na kdyby se nehraje... Jak nám říkával jeden trenér: "Anglická královna si zítra u snídaně přečte jen SK Líšeň-ČAFC Židenice 0:0 a uvidí celkovou tabulku. To, že Vaněk nedal penaltu už se nedočte a nikoho to zajímat nebude."
Takže převedeno do běžecký rybníků, luhů a hájů: "Anglická královna si v pondělí otevřela TAJMSY a četla Vaněk Jiří 1:40:22."
Kdo však chce víc, nemá nic a tak to s odstupem času beru pozitivně. Můžu být rád, že jsem se po takových problémech do cíle nedostal jak Ruský plaz na 8 (Maresjev). Navíc, kdyby mi někdo v běžeckých začátcích řekl, že na trati dlouhé 22km skončím 44, tak bych mu posměšně řekl, že leda až Chmel Blšany vyhrají ligu. Díky (ne)úspěchu jsem tak měl možnost pídit se po důvodech toho proč to dopadlo, jak to dopadlo a poučit se tak z chyb do dalších závodů/běhů a říct si Hanzlíkovo-Slavnostno-Sněženkovské: "Pamatujte, chybama se člověk učí."
Vyvodil jsem zhruba následující:
Běhání v létě není můj šálek Maté-to vím, už dlouho, nemám rád vedra, dusna apod.. Závody v létě tak nebudou opravdu můj šálek Maté. Ikdyž v Lednici nebyly ty nejhorší vedra, jak dny před tím a běželo se z velké části v lesích, tak dusno bylo na můj vkus velké. A taky oproti dubnovým teplotám (kdy se běhá např. půlmaraton v Brně) to byl dost rozdíl-nečekaně :).
Nepracuj!- Další věcí bude to, že mám fyzicky náročnou práci. A zhruba 14 dní až 3týdny před závodem bylo práce hodně a já jsem musel odpracovat hodně přesčasů. Navíc absence pátečního volna, které si většinou kvůli závodům brávám se asi taky podepsala.
Jen pít nestačí a když hodně piješ, tak radší vypij víc- Ač si myslím, že jsem toho vypil před závodem hodně (zelený čaj, litr vody s chia semínky, možná litr maté, zhruba 2 litry vody, džusu a jiných), tak v takových vedrech budu muset vypít ještě víc, než jsou 4litry. A co víc, asi se to neobejde bez nápojů obsahující hořčík a jiný podobný látky. Případně před závodem konzumovat nějaký doplňky na podobné (nejlépe přírodní) bázi. Pokud máte někdo nějaké zkušenosti, nebo tipy, rád je přijmu a zpracuju, co bude pro mě nejlepší.
Špatné značení-Nechcu házet (ne)úspěch na pořadatele, to vůbec ne, ale pokud někde značení km chybí, nebo je špatně viditelné, případně neodpovídá skutečné kilometráži, tak potom člověk jako já, co běhá bez sporttesteru s GPS, špatně odhaduje vzdálenost a špatně si určuje tempo. Člověk se pak milně domnívá, že má např. půlku za sebou a přitom vlastně nemá.
Určitě nedoporučuju taky v takovémto stavu řídit hned zpátky. :) Nohy, ač je protáhnete sebelíp, vám stejně ztuhnou a hůř se to pak rozchází a rozběhává. :) Teda pokud nemáte automat a tempomat, nebo Knight Ridera. :)
Co se týká trasy závodu, tak hodnotím velmi pozitivně. Krásná místa, tichý les, minimum asfaltu. Cena příznivá. Sice v ceně není triko, nebo medaile, ale já dostal na památku čelenku od Elevenu a stejně tak prvních 300 přihlášených. Hlavně tím, že se účastníte-zaplatíte startovné, tak Lesy ČR za vás vysadí jeden strom. Což hodnotím velmi velmi pozitivně. S takovou musí podle mě každý oželet nějaké blbé triko, nebo medailu. Zázemí a servis s občerstvením taky na dobré úrovni, jen pokulhávalo to značení a ta bublinková voda taky nebyla moc košér...
RUN FREE!!
Video ze závodu
O možnosti startovat na této akci jsem se dozvěděl díky facebooku. Který neustále nabízí a doporučuje stránky, které někdo Lajkuje, či je doporučuje na základě toho, co se mně kdy líbilo. Často mi to leze na nervy, ale tahle "reklama" mi přišla zajímavá. Možnosti byly běžet buď 11, nebo 22 km. Po (pro mě) úspěchu na brněnském půlmaratonu, který jsem zaběhl v pro mě rekordním čase 1:33:42 a umístil se celkově na 158 místě z nějakých 1250 závodníků, jsem doufal v podobný "úspěch" i v Lednici na trati delší jen o 0.9025 metrů. Rozkaz tedy zněl jasně, kromě neprojetí muže s brašnou, jsem chtěl 22 km v Lednici zaběhnout kolem 1:33, případně líp, neb ikdyž jsem v Brně zaběhl osobák, tak to pořád nebylo ono.
 |
| Profil trati |
Do Lednice to máme z domu kousek (nějakých 60km) a tak jsem si nebral ani v pátek volno. V sobotu ráno přišla na řadu vydatná snídaně a zelený China Sencha čaj (hlavně kvuli Teinu). Do Lednice jsme tak dojeli s manželkou a švagrem v sobotu dopoledne. (Závod startoval až v 15:00)
Výdej registračních balíčků probíhal už od 10:00. Zaparkovali jsme na parkovišti/louce hned u zázemí závodů poblíž Spa Resortu a balíček i s čelenkou od Elevenu jsem si vyzvedl snad už v 10:15.
Poté jsme počkali na další kamarády s dětmi, kteří mi dojeli fandit a společně jsme vyrazili na oběd. Já chtěl jíst co nejdřív a tak jsme zapadli do předem vytipované burgrárny. Já si dal celozrnou vegetariánskou tortillu a ostatní co už byli hladoví, tak žváchali luxusně vypadající burgry. :) Pak už nastal čas dojít na parkoviště, převléct se, výpít půl litru vody s chia semínky (toho dne již druhého) a dosrkat zbytky maté z kalabasy (toho dne již asi šestého :-) )
Mezitím dorazili moji (po manželce) největší fanoušci-rodiče. Taťka nechyběl snad na jediným běžeckým závodě od dob, co jsem začal běhat. Pak přišlo na řadu pár úseků na rozběhání, protažení, pusa od manželky pro štěstí a šel jsem si hledat místo do startovního koridoru. Stoupl jsem si troufale co nejvíc do předu. MAJNE TAKTIK bylo v tomto závodě ZKUSIT ŠŮŠN. Nebo jak knížka od Kiliána RUN OR DIE. Běžet jsem pak chtěl jak v Brně, bez všelijakých zbytečností (žádné hodinky, sportestery, ledvinka, pití apod.) a na občerstvovačkách se moc nezdržovat (je to přece závod, navíc na distanci, co vím, že umím dobře zaběhnout, tak proč se šetřit).
Někde jsem taky četl, že pokud se chcete dobře umístit (a nejste zrovna profík) tak se vyplatí držet se nejlepších žen. (např. v Brně bych doběhla jako sedmá žena :) )
Po výstřelu jsem se tedy snažil držet co nejvíc prvních dvou žen, co jsem spatřil v čele startovního koridoru. Prvních pár metrů jsem měl na dohled i Dana Orálka a vedoucí skupinu... ale to třeba až jindy. :))
Trať po chvilce zmizela z cyklostezky a kopírovala Lednický rybník, tam někde jsem nechal první dvě ženy za sebou a snažil se držet si svoje tempo. Trať pak křížila koleje vlaku a podél nich pak vedla mezi rybníky. Jízda vlakem tu musí být paráda a romanťárna, běžet tudy byla jen paráda. Nějak jsem postrádal značení km, které mělo být co dva km. Až klasický turistický rozcestník hlásil Apolonův chrám (první občerstvení) 2.5km.
 |
| Mávám já, mávám rád |
2.5 km opět podél rybníka a pak kousek do strmého kopečka mě dovedly k prvnímu občerstvení. Vzal jsem si jen kelímek s vodou, část jeho obsahu vypil a zbytkem se polil. Pak trať zahnula kamsi do krásných lesů za Lednicí. Držel jsem se mladíka v zeleným triku, jehož tempo mi přišlo přijatelné a odpovídající tomu co jsem chtěl běžet. Konečně pak přišla cedule hlásící 6km. Kousek po ní přišel Nový dvůr, kde měli Hasiči pro běžce překvapení formou jakéhosi vodního agregátu, který chrlil hektolitry vody. Nasměroval jsem si to pěkně do hlavního proudu, abych se v tom dusnu zchladil. U cedule na 10km byla vložená občerstvovačka jen s vodou. Bohužel ale formou perlivé vody v petce. Po pár locích jsem usoudil, že bublinkové vodě bude líp na mém těle, než unitř a tak obsah 0.5l flašky po jednom hltu letěl za můj krk.
Po chvilce přišla cedule 12km. Ty cedule mi přišly strašně rychle po sobě, navíc mi nepřišlo, že bych extra zrychloval, tak jsem byl lehce vyveden z míry a ptal se, kde se asi stala wrong. Na 14km u objektu Randes-Vous mělo být další občerstvení. Začal jsem si libovat, že takto tam budu za chvilu, začala mě totiž trápit žízeň. Jenže mě po delší době zarazil turistický rozcestník hlásící Randes-Vous 2km... To sem jako běžel celou dobu na místě jak křeček v kole??
 |
| Kolem rybníků, vstříc 22km |
"Jo, to říkejte mým lýtkům" pomyslel jsem si.
 |
| Zpět kolem rybníků, směr cíl |
Běžci už v této části závodu byly namíchaní z 11 a 22km tratě. Bylo vidět, že někomu z kratší trasy jsem sloužil jako kořist a troufale mě předbíhal a zvedal si tak sebevědomí. Nicméně i mně to přišlo vhod a napravoval jsem si pošramocenou psychiku předbíháním lidí z kratší tratě.
Závěrečná zatáčka a já jsem zahlédl svůj zběsile fandící fanklub. Kéž by aji moje nohy měly od 16km tolik entuziasmu co oni. :).
Cíl...Zahlédnul jsem světelnou tabuli a na ní svítilo Vaněk Jiří 1:40 a něco. "Zklamání" blesklo mi hlavou.
Přešel jsem do chůze, odevzdal čip a zamířil k občerstvení. To by se dalo shrnout tak, že jsem pil a pil a pil. Sedl jsem si pak k vodotryskům, vyzul se a chladil nohy a svaly. Banán, tyčinka a kakaové boby z vlastních zásob přišly vhod. Všichni mě chválili, ale já měl smíšené pocity. Vím, že to mohlo být lepší. Mnohem lepší. Šel jsem se protáhnout, umýt, převléknout a usrkávat Birella. Před losováním tomboly jsme se šli ještě podívat na celkové výsledky. 1:40:22 a 44 místo (30 v kategorii) z 320 závodníků.
 |
| Cílová rovinka |
 |
| a vytoužený cíl |
 | |
| Pusu? Až se umyješ. :) |
Takže převedeno do běžecký rybníků, luhů a hájů: "Anglická královna si v pondělí otevřela TAJMSY a četla Vaněk Jiří 1:40:22."
Kdo však chce víc, nemá nic a tak to s odstupem času beru pozitivně. Můžu být rád, že jsem se po takových problémech do cíle nedostal jak Ruský plaz na 8 (Maresjev). Navíc, kdyby mi někdo v běžeckých začátcích řekl, že na trati dlouhé 22km skončím 44, tak bych mu posměšně řekl, že leda až Chmel Blšany vyhrají ligu. Díky (ne)úspěchu jsem tak měl možnost pídit se po důvodech toho proč to dopadlo, jak to dopadlo a poučit se tak z chyb do dalších závodů/běhů a říct si Hanzlíkovo-Slavnostno-Sněženkovské: "Pamatujte, chybama se člověk učí."
Vyvodil jsem zhruba následující:
Běhání v létě není můj šálek Maté-to vím, už dlouho, nemám rád vedra, dusna apod.. Závody v létě tak nebudou opravdu můj šálek Maté. Ikdyž v Lednici nebyly ty nejhorší vedra, jak dny před tím a běželo se z velké části v lesích, tak dusno bylo na můj vkus velké. A taky oproti dubnovým teplotám (kdy se běhá např. půlmaraton v Brně) to byl dost rozdíl-nečekaně :).
Nepracuj!- Další věcí bude to, že mám fyzicky náročnou práci. A zhruba 14 dní až 3týdny před závodem bylo práce hodně a já jsem musel odpracovat hodně přesčasů. Navíc absence pátečního volna, které si většinou kvůli závodům brávám se asi taky podepsala.
Jen pít nestačí a když hodně piješ, tak radší vypij víc- Ač si myslím, že jsem toho vypil před závodem hodně (zelený čaj, litr vody s chia semínky, možná litr maté, zhruba 2 litry vody, džusu a jiných), tak v takových vedrech budu muset vypít ještě víc, než jsou 4litry. A co víc, asi se to neobejde bez nápojů obsahující hořčík a jiný podobný látky. Případně před závodem konzumovat nějaký doplňky na podobné (nejlépe přírodní) bázi. Pokud máte někdo nějaké zkušenosti, nebo tipy, rád je přijmu a zpracuju, co bude pro mě nejlepší.
Špatné značení-Nechcu házet (ne)úspěch na pořadatele, to vůbec ne, ale pokud někde značení km chybí, nebo je špatně viditelné, případně neodpovídá skutečné kilometráži, tak potom člověk jako já, co běhá bez sporttesteru s GPS, špatně odhaduje vzdálenost a špatně si určuje tempo. Člověk se pak milně domnívá, že má např. půlku za sebou a přitom vlastně nemá.
 |
| Nepij z té kašny, myjou si tam nohy běžci :) |
Určitě nedoporučuju taky v takovémto stavu řídit hned zpátky. :) Nohy, ač je protáhnete sebelíp, vám stejně ztuhnou a hůř se to pak rozchází a rozběhává. :) Teda pokud nemáte automat a tempomat, nebo Knight Ridera. :)
Co se týká trasy závodu, tak hodnotím velmi pozitivně. Krásná místa, tichý les, minimum asfaltu. Cena příznivá. Sice v ceně není triko, nebo medaile, ale já dostal na památku čelenku od Elevenu a stejně tak prvních 300 přihlášených. Hlavně tím, že se účastníte-zaplatíte startovné, tak Lesy ČR za vás vysadí jeden strom. Což hodnotím velmi velmi pozitivně. S takovou musí podle mě každý oželet nějaké blbé triko, nebo medailu. Zázemí a servis s občerstvením taky na dobré úrovni, jen pokulhávalo to značení a ta bublinková voda taky nebyla moc košér...
RUN FREE!!
Video ze závodu
Plány na víkend
Co dělat
jít si zaběhat
Kam
do přírody
Kolik
kolik to půjde, ale čím víc tím líp. Kamarádi běhají o víkendu za 24 hodin od 150 do 220 km. Tak kolik zvládnu já?
Zrodil se plán
Dvě děti jsou na táboře, milující žena a třetí dítě je v Nejdku. Fajn poběžím do Nejdku. No jo, ale odkud, z Prahy to není žádná krásná trasa, respektive hned mne napadá lepší. Co takhle běžet po hřebenu Krušných hor, nejlepší je přece běžet od někud - někam. No ni? Tak hned klikám do mapy.cz a rázem vznikají varianty
Chomutov - Nejdek 77km
Most - Nejdek 108km
Teplice - Nejdek 133km
Ústí nad Labem - Nejdek 154km
Děčín - Nejdek 174km
Vítězí varianta z Ústí, protože je to skoro celý hřeben Krušných hor. Kamarádi podobné štreky dávají za 24hodin, já si mohu dovolit ten luxus a mám na to téměř kolik času chci. Respektive ve 13. hodin v neděli jede autobus z Nejdku zpět. Tak ten bych měl stihnout.
Přípravy
- mapy, a GPX trasa v mobilu
- časový rozpis, ten bude asi na nic, stejně poběžím jinak rychle, ale alespoň řádově vím kde mne zastihne tma
- orientačně jsem si zjistil, kde bude příležitost se občerstvovat. Na začátku trasy je to relativně OK, tzn. do 66.km je možnost min každých 10km, ale zrovna mezi 66 a 120.km jsou jen tři místa a díky tomu, že bude noc, tak se to redukuje na dvě pumpy, Schell (Hora sv. Šebestiána) a OMV (Boží dar). Naštěstí je to krásně rozložené vždy po 30 km. Takže to nesmím podcenit, beru nůši s proviantem.
- počasí, má být 35° C, beru ledničku, ať se mám kde chladit
- nastudoval jsem pověst o Rudovřesovi, který střeží Erzgebirge, tak uvidíme ...
Tak teď to stačí jen uběhnout, držte mi palce
jít si zaběhat
Kam
do přírody
Kolik
kolik to půjde, ale čím víc tím líp. Kamarádi běhají o víkendu za 24 hodin od 150 do 220 km. Tak kolik zvládnu já?
Zrodil se plán
Dvě děti jsou na táboře, milující žena a třetí dítě je v Nejdku. Fajn poběžím do Nejdku. No jo, ale odkud, z Prahy to není žádná krásná trasa, respektive hned mne napadá lepší. Co takhle běžet po hřebenu Krušných hor, nejlepší je přece běžet od někud - někam. No ni? Tak hned klikám do mapy.cz a rázem vznikají varianty
Chomutov - Nejdek 77km
Most - Nejdek 108km
Teplice - Nejdek 133km
Ústí nad Labem - Nejdek 154km
Děčín - Nejdek 174km
Vítězí varianta z Ústí, protože je to skoro celý hřeben Krušných hor. Kamarádi podobné štreky dávají za 24hodin, já si mohu dovolit ten luxus a mám na to téměř kolik času chci. Respektive ve 13. hodin v neděli jede autobus z Nejdku zpět. Tak ten bych měl stihnout.
 |
| Hřeben Krušných hor |
Přípravy
- mapy, a GPX trasa v mobilu
- časový rozpis, ten bude asi na nic, stejně poběžím jinak rychle, ale alespoň řádově vím kde mne zastihne tma
- orientačně jsem si zjistil, kde bude příležitost se občerstvovat. Na začátku trasy je to relativně OK, tzn. do 66.km je možnost min každých 10km, ale zrovna mezi 66 a 120.km jsou jen tři místa a díky tomu, že bude noc, tak se to redukuje na dvě pumpy, Schell (Hora sv. Šebestiána) a OMV (Boží dar). Naštěstí je to krásně rozložené vždy po 30 km. Takže to nesmím podcenit, beru nůši s proviantem.
- počasí, má být 35° C, beru ledničku, ať se mám kde chladit
- nastudoval jsem pověst o Rudovřesovi, který střeží Erzgebirge, tak uvidíme ...
Tak teď to stačí jen uběhnout, držte mi palce
Klenčí – Waldmunchen
Závod ,který měří 15,5km jsem doběhl až na 3.místě v podprůměrném čase 57:33.
Od startu jsem vyběhl s Jirkou vojákem a Radkem Veselým ,který měl menší náskok. První 4km se běží do kopce. Běželo se mi velmi dobře. Radka jsme s Jirkou doběhli a běželi spolu do 3,5km,tam odpadl Radek. Po 1km mi odskočil Jirka .
Bohužel na 5km následoval 5km dlouhý seběh a tam se mi ozvala bolest v oblasti kolene ,která mě postihla při sobotním tréninku, ( týden před závodem ) kdy jsem běžel tempový běh 14km 51:11...